Galaktický support - 4.část

9. srpna 2013 v 19:13 | Archaell |  Bílá knihovna
*Minariel*

Kapitánův deník, galaktické datum pět-set-sedmdesát-pět-dva: Zachytili jsme nouzové volání z planety Rhégul. Podle výpočtů umělé inteligence lodního počítače je tento signál tak starý, že zmíněná planeta již dávno podlehla seismickým otřesům a transformovala se v hromádku hvězdného prachu.

Napříč temnotou galaxie, mezihvězdnými soustavami a konstelacemi planet, plula na první pohled malá bezvýznamná loď. Až bezprostřední blízkost odhalovala podivný oválný tvar bílého plátování s rudými pruhy, zdobícími hlavně příď a decentně lemujícími zbytek plavidla až po záď. Mezi těmito lemy, a z obou stran, se leskl obří nápis:

GALACTIC SUPPORT

Tajemství, které tento výkvět vesmíru dosud neznámé civilizace skrýval uvnitř, bylo ještě úchvatnější, než jeho vzhled. To co jedni považovali za obyčejný transportér a druzí za galaktický vtip, byla ve skutečnosti až téměř magická konstrukce schopna ohýbat fyzický prostor, překonat vzdálenost mezi nejvzdálenějšími planetami několinásobně rychleji než nejrychlejší plavidlo současné doby a naložit náklad takového objemu, že by se nevešel ani do desetkrát většího skladníku. Byl to obří technologický zázrak v malém roztomilém balení.



Na stole, mezi hromadami papírů, kam až oko dohlédlo, relaxovala Minariel a bouchala se čelem o tvrzenou skleněnou desku. Unaveně zastřihala ouškama, roztáhla paže a hlasitě si zívla. Nejnovější dokument se orosil sprškou slin, což jí nestálo ani za otření rukávem. Když zakládala tuhle společnost, tak netušila kolik papírování a počítání bude muset opakovaně vykonávat. Bohužel to bylo v rámci možností to nejefektivnější živobytí, a pokud se chtěly vrátit domů, tak neměla na vybranou.

"Je libo kávu?" zeptala se Aineko svým nepatrně robotickým hlasem.

Minariel zamrkala a souhlasně přikývla. Káva jí přišla vhod. Ještě více by se jí ovšem hodil účetní robot, který by vyřešil všechnu tu byrokracii za ní. Z téhle úmorné práce dostávala křeči už i do ocasu a to nad tím vysedávala teprve pět hodin.

Zpočátku byla z tohoto dobrodružství nadšená. Napínavá cesta vstříc zapomenutou galaxií. Poté si uvědomila, že pohonná hmota nelétá volně vesmírem a že gabrium, potřebné k plnému využití motorů, je vzácnější než Slaninová ryba, jež na její domovské planetě chovali pouze v rezervacích.

Se zabzučením dveří vešla do místnosti Aineko. Uhlazená postava odpovídající ostatnímu interiéru lodi a svým způsobem i její duše. Transportér XR-7 patřil do série plavidel, která používala umělou inteligenci pro zjednodušenou kontrolu systémů. V prvních prototypech zaváděli pouze holografické projekce, sloužící ke komunikaci a sdělování informací, leč i zde narůstající lenost posádky popohnala pokrok kupředu. U konečných modelů párovali umělou inteligenci s robotickým tělem a tak stvořili myslící bytost, která byla nejen ukecaná, ale mohla zastat i některé fyzické činnosti, jakým bylo například servírování nápojů s občerstvením.

Aineko se podívala na nakupené hromádky papírů v marné snaze najít volné místo. Hned si spočítala, že to je nemožný úkol. Otočila se tedy ke konferenčnímu stolku a vyskládala na něj asi deset litrů kávy. Každý hrnek obsahoval nejenže jiný druh, od espressa po turka, ale i rozličné směsi pocházející z opačných koutů galaxie. Za zmínku stojí například Živlovská káva, jež téměř nebyla v kapalném stavu, protože ji tvořily miniaturní kuličky, substancí podobné zředěnému želé. Nebo růžová Trowanská směs, z které stoupala duhová pára, obdobně jako z Fiklového nápoje, z kterého létaly barevné bubliny.

"Kdyby ses mě zeptala, jakou kávu chci, tak by to bylo jednoduší," pousmála se Minariel a skočila po břiše na červenou pohovku z Kaskádské bavlny. Měla tak příjemný povrch, že stačilo zavřít oči a parádně by se na ní vyspala. Jenomže teď ještě nemohla jít spát. Rozmrzele se kousla do spodního rtu a přiložila k němu nejbližší hrnek, aniž by věnovala pozornost jeho obsahu. Kofein…, spokojeně zapředla.

"Aineko, za jak dlouho dorazíme na Wofron?"

"Za padesát sedm minut a dvě vteřiny."

"Hmm," povzdychla si.

"Pokud si přejete, tak mohu použít gabriový motor a dorazíme dříve."

"To bych si přála, kdyby naše zásoba gabria nepřipomínala hromádku myšího trusu. Tahle rychlost mě ubíjí, ale bohužel se s tím musíme smířit." Minariel dopila šálek a uchopila další. "Nepřišla nám nějaká pošta?"

"Ano. Máme tu jednu přepravní nabídku z Rogrowské věznice."

"Jestli to je na Wofronu, tak mi to ukaž."

Nad konferenčním stolkem se rozsvítila holografická obrazovka s nabídkou přepravního kontraktu:

Zadavatel: Rogrowská věznice.
Předmět: Přeprava osob
Rogrowská věznice hledá přepravce pro přepravu jednoho záměrně nejmenovaného vězně, který byl v důsledku svých činů obviněn a následně odsouzen k trestu smrti na opuštěné planetě. Místo vyložení dle vlastního výběru, pokud splníte následující podmínky:
1. Planeta musí obsahovat dýchatelnou atmosféru a být života vhodná.
2. Nesmí se nacházet u hlavních galaktických komunikací.
3. V okruhu sta kilometrů od místa vysazení nesmí být inteligentní život.
4. Nutný doprovod prověřené osoby s vojenským, či jiným výcvikem obsahujícím nakládání s osobami zločinecké povahy.

"Tahle nabídka není vůbec špatná. Můžeme na Wofronu naložit plánovaný náklad a cestou si vydělat pár galaktických kreditů navíc." Při vidině snadného zisku se Minariel usmála a spokojeně zamíchala kuličkovou hmotu Živlovské kávy. "Zjisti mi, jestli je Drey vzhůru. Nechci ho do toho nutit, ale taková zakázka ho určitě bude zajímat."

Aineko obrátila oči v sloup, což dělala vždycky, když zpracovávala data. "Pan Drey se právě nachází v posilovně."

"To mě mohlo napadnout. Vždycky když letíme na Wofron, tak z nějakého mně nepochopitelného důvodu, tam tráví většinu času."

"Fyzické aktivity zlepšují kondici organismu a mají nezanedbatelný podíl na jeho životnosti."

"Někdy si říkám, že se na svou domovskou planetu vůbec netěší a zahání tím deprese. Možná má jen strach, že vyšel z formy… No to je jedno. Třeba mu zvedne náladu tenhle zvláštní úkol."

Minariel vyskočila na nohy, byla dost unavená, aby ráčila celou cestu až do posilovny, i když se nacházela o pouhé patro níž, a tak se vydala směrem k holografickému telefonu.

Holografický telefon se skládal ze dvou částí. Kruhem pro příjem hovoru, v kterém měla lepší zařízení dálkově ovladatelného robota s holografickým projektorem, a kruhem pro vysílání hovoru. K přenosu obrazu a zvuku na straně volajícího sloužily holobrýle se sluchátky. Nasadila si je na hlavu a vytočila číslo.

Obraz naskočil okamžitě. Najednou už nestála ve své pracovně, ale ocitla se v rohu posilovny mezi několika řadami posilovacích strojů. Na jednom seděl Drey v polo-sedu a zvedal nad hlavu závaží, které zajisté vážilo více než ona samotná i s postelí.

"Něco potřebuješ?" Drey odložil činku a promnul si chlupatou hruď.

"Dostali jsme nabídku na přepravu nějakého zločince. Tak jsem si říkala, jestli to vezmem?"

"Tak přeprava zločince," řekl částečně vrčivým, částečně potěšeným tónem. "Abych byl férovej, tak tahání beden už mě přestávalo bavit. Tohle bude rozhodně vítaný zpestření."

"Takže jim to mám potvrdit?"

"Jasně že jo. Nikdy neodmítám příležitost zmlátit jakýhokoliv šmejda, kord když mi za to padá žrádlo na talíř."

"Dobře. Na Wofron dorazíme zhruba za hodinu, tak zatím pokračuj… v tom, co děláš."

Po těchto slovech ukončila hovor a vrátila se k leštění desky svého stolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama