Galaktický support - 2.část

1. srpna 2013 v 20:59 | Archaell |  Bílá knihovna

Vnitřek vesmírného korábu byl poněkud matoucí a to hned ze dvou důvodů.

Prvním byla architektura. Svým způsobem se podobala více sanatoriu než dopravnímu prostředku. Světle žluté stěny tyčící se nad nepatrně tmavší podlahou bez jediného náznaku hrany. Každý roh, každý obvykle očekávaný výčnělek, chyběl, nebo byl dokonale uhlazen. Na zemi neležely tradiční kabely ani plechové mříže. Na stropě nevisely větrací šachty. Dokonce i hluk trubek a motorů nahradila zvláštní flétnová melodie.



Druhá zvláštnost se týkala prostoru a hmoty. Již v přízemí Leonardovi připadalo plavidlo podstatně prostornější, než se zdálo zvenku, a když dorazili k teleportačnímu výtahu, tak se mu ono zdání potvrdilo. Wofron, drtící mu rameno, si vyžádal přesun do sedmého patra. Ta loď mohla mít fyzicky maximálně tři, čtyři i se spodní palubou.

"Co je tohle za," Leonard si protřel oči po nepříjemném záblesku.

"Nejlepší je zavřít oči," zasmála se svou syčivou intonací Zaira, "vyhnete se tak podráždění sítnice."

"Au. Jak je možný, že má tahle loď tolik pater? To přece popírá fyzikální zákony…"

Odněkud z chodby se rozezněl lehce robotický hlas umělé inteligence. "Jako každý malý transportér výrobní řady XR-7 má i tato loď generátor na ohýbaní fyzického prostoru."

Leonard marně pátral po zdroji zvuku. Vedle každých, dokonale zaoblených, dveří bylo označení místnosti a malý interkom, ale nikde žádné reproduktory. Zaira pochopila jeho rozčarování a zodpověděla nevyřčenou otázku.

"Tohle je to nejlepší vesmírné plavidlo, které v našem časoprostoru naleznete."

"Jednoduše řečeno," Drey si dal přestávku na dunivé krknutí, "je tahle kocábka zevnitř větší než zvenku a dost už bylo kecání. Koukej hnout tim svym růžovim zadkem vpřed!"

"Pokud se nemýlím, tak jsem na schématu vnitřních ubikací nezaznamenala věznici. Kde ho tedy plánujete zabezpečit?"

"Na tomhle patře je sekce pro přepravu divokejch zvířat, takže by neměl bejt problém najít odpovídající klec."

Leonard pozvednul pravé obočí a levé svraštil. Klec? Copak jsem nějaká opice? To Wofrony by měli držet v kleci!

"Jistě, už si vzpomínám. Slečna Minariel zde má toho svého mazlíčka."

"Jo a rovnou vedle Azbaguse se skladuje sláma, takže nebude problém připravit pohodlnej pokojíček pro todle odsouzený kuře."

"Já jsem žila v domnění, že chodit za tím tvorem, máte strach i vy? Nebylo by nějaké přijatelnější umístění?"

"Máme ho vyložit na opuštěný planetě. Nikdo neříkal v jakém stavu."

Přes Leonardovu páteř přeběhl mrazivý pocit strachu. Moc dobře si totiž uvědomoval, jaké zvrácené mazlíčky znuděné paničky občas chovají. Například takový Kastrál. Ano. Tato divoká šelma, i když v rámci možností velmi krotká, se jmenovala podle svého hlavního chodu. Byla doslova hypnotizována vůní pohlavního ústrojí, a jelikož samice drží vejce hluboko uvnitř těla, tak útočila výhradně na mužská varlata.

Díky svému apetitu byl kastrál obzvláště oblíbený mezi lesbickou částí populace a největším chovatelem vůbec byla jedna radikální feministická organizace. Ta ho, třebaže kastrál nebylo nijak pěkné zvíře, používala i ve svém logu. Pro ilustraci si představte křížence čau čau s pitbulem, který se spáří s fretkou. Žádný inteligentní tvor by si takový hnus nepřitáhl domů.

Kastrál však nebyl jediné zvíře, které vás mohlo zmrzačit, aniž by vás zabilo. Galaxie byla plná takových hříček přírody a některé se vás ani nemusely dotknout.

Dovolte mi, abych vám představil Siríka libozvučného. V tomto případě šlo o název zcela matoucí. Stejně zmatený byl i jeho objevitel Usner Sirík, jenž strávil měsíc v psychiatrické léčebně, než se ze setkání s tímto pěvcem vzpamatoval.
Sirík byl genetickým gulášem říčního mloka a pěnkavy. Mezi opeřenými křídly se tyčilo ještěrovité hrdlo, jenž během páření vydávalo takový vysokofrekvenční tón, že slabším jedincům praskaly ušní bubínky. Těm odolnějším z toho pouze přeskočilo.

Stejně jako byl kastrál oblíbený mezi ženskými homosexuály, tak sirík dominoval hitparádě tajných organizací. Mnohými byl považován za nejefektivnějších výslechových metodu od vynalezení zpětného vrtáku vůbec. Nezáleželo na tom, jak odolný vyslýchaný byl, ani jak tvrdým výcvikem si prošel. Pokud jedinec nebyl hluchý, tak stačil jediný den v přítomnosti tohoto hrozného jekotu a už se u něj objevovalo agresivní chování, sebevražedné sklony a krvavá pěna na jazyku.

"Mohu-li se vás tázat, pane Swifte, jaký závažný zločin jste se ráčil spáchat?"

Záře Leonardova chrupu v mžiku spláchla všechny černé myšlenky do záchoda.

"Zločin? To na mě byl spáchán zločin. Byl jsem neprávem odsouzen za něco, co jsem neudělal. V jednu chvíli relaxuji v teple medvědích kožešin a v druhé mě strčí za mříže, aniž by mi dali právo na advokáta!"

"Žádnej počestnej tvor advokáta nepotřebuje. Proto pro ně na Wofronu není místo." Drey praštil pěstí do zdi, až se zdálo, že do ní udělal díru. Ve skutečnosti se v ní otevřela oválná přihrádka, do které vzápětí naházel Leonardovi věci. Zásuvka opět zmizela, aniž by zanechala jakoukoliv stopu po své existenci. "Lodi, pošly to do skladu na zbraně."

"A ta věc, kterou jste neudělal, se týkala čehopak?"

"Bohužel jsem moc atraktivní a jednomu mentálně labilnímu otci vadilo, že jsem mu zbouchnul dceru."
"Za takový lehký přečin se na Wofronu uděluje trest smrti?"

"Konina! Za tohle by byla maximálně kastrace!" Drey si zapálil další doutník a hlasitě zamlaskal. "Lodi, najdi mi údaje o tomhle nespravedlivě odsouzenym kuřeti."

"Ono se to nepsalo v příslušných dokumentech, které jste četl před odletem?"

"Jako bych měl nervy ty koniny číst… stačí, že vim, jakej ubohej rozsudek dostal. Už z toho mi je na blití a nejradši bych ho podříznul rovnou."

Leonardovo sebevědomí rapidně vyšumělo.

"To by ovšem bylo protiprávní."

"Ani nevíš, jak mě to sere."

Ujištění, že i taková vymytá armádní hlava poslouchá rozkazy, bylo dostatečně uklidňující, aby si Leonard vzpomněl na svůj žaludek. Kdy se tu asi podává snídaně?

"Leonard Swift, odsouzený číslo dva-jedna-pět-čtyři-osm v okrsku Rarodan. Dle výpovědi pana Troga Hroraga, odsouzený znásilnil jeho nebohou dceru, slečnu Wertygu Hroragovou. Ta byla v důsledku konání pachatele nejenže poskvrněna, ale i uvedena do jiného stavu a následně přijata na Horsdanské klinice pro aborci, která proběhla bez jakýchkoliv komplikací."

"Jestli byl někdo znásilněnej, tak jsem to byl já! Taková-" Leonardovo kňourání nahradilo skuhrání po ráně do břicha.
"Troga je syn mojeho bratrance! Já věděl, že tě mám zabít rovnou!"

"Počkej… to ona se se mnou chtěla vyspat. Vážně. Jsem prostě neodolatelnej."

Drey popadnul mladíka za pačesy a téměř mu je vyrval z hlavy. "Takovej humus! Jak se vůbec může jakékoliv hodné děvče uchýlit k něčemu tak ohavnému jako je tenhle lidskej zkurvysyn? Tohle udělat moje dcera, tak ji nechám zmrskat!"
Na mrskání taky došlo, pomyslel si Leonard, ale z obavy o svůj skalp raději mlčel.

Wofron patřil mezi planety, které neměly mezirasové páření v lásce. Obzvláště proti srsti jim byli potomci lidí. Z takových svazků se totiž rodilo něco velmi podobného skutečným vlkodlakům. Na první pohled obyčejné lidské dítě získávalo během pátého roku života schopnost měnit se ve vlkodlaka. Druhá část mince domorodcům až tak moc nevadila a někteří jejich vědci dokonce pracovali na séru, které by míšence zablokovalo v permanentním stavu vlkodlaka.

Oproti tomu smradlavé růžovoučké posránky by nejraději vrhli do drtiček na odpadky. V takovém nehumánním chování jim naštěstí bránily galaktické směrnice a rodičovské pudy, obzvláště silné na straně wofronských matek.

"Ještě něco dalšího? Sice to plně schvaluju, ale tohle na trest smrti rozhodně nemůže stačit. Leda že by konečně odhlasovali aspoň jeden pořádnej zákon…"

"Zpráva pokračuje. Jako druhý, a podstatně závažnější zločin, byla nahlášena krádež. Odsouzený se vloupal do trezoru rodiny Hroragů a uloupil z ní artefakt nevyčíslitelné hodnoty. Jednalo se o pozůstatek slavného wofronského hrdiny Zwraga."

"Aha, tak to mi už dává smysl."

"Vy víte, o co se jedná?" Dreyova reakce vzbudila Zaiřin zájem. Samou zvědavostí se zastavila.

"Jo. Je to lebka jednoho mojeho předka. Z nějakýho nepochopitelnýho důvodu ji dostala druhá větev rodiny a ne ta hlavní! Nebožtíka otce to pořádně nasralo a mě taky!" Dreyovy nozdry opustil obláček kouře. "Tak tohle je ten tvůj zločin? Kdyby se ti to povedlo, tak bych ti ještě pogratuloval."

"Kdyby se mi to povedlo, tak jsem si mohl koupit vlastní loď a zachránit si zadek."

"Třetí zločin."

"Tak ono k tomu je ještě něco dalšího?" Drey se zamračil a připravil si pěst k úderu.

"Během svého útěku se odsouzenému podařilo poranit dva hlídače a třetí na následky zranění zemřel."

Pěst přistála na své místo.

"Tak přeci jen jde o vraha," zaradovala se Zaira.

"Oni mě chtěli zabít!"

"Taky aby ne, když jsou placený za ochranu majetku!" Drey ho zvednul na nohy a obnovil chůzi ke skladišti zvířat. "Skoro mi tě začínalo bejt líto, mladej, ale pěkně sis to zjebal…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama