Galaktický support

28. července 2013 v 19:50 | Archaell |  Bílá knihovna
V tomhle sci-fi horku se dá psát akorát tak sci-fi. :)



Klap. Klap. Klap. Dlouhou chodbou se rozléhalo klapání těžkých podrážek o kamenné dláždění. Vysoké terénní boty odrážely vlnící se světle hnědý plášť. Pod ním se skrýval kožený pásek se stříbrnou přezkou a logem galaktických dobrodruhů. Ze stejného kovu byly i bouchačky, které se rytmicky kývaly po Leonardově levici. Visely na rameni nebezpečně vyhlížejícího Wofrona.

Leonard rozkopl dveře, vyšel ven z betonové budovy na předranní světlo a zhluboka se nadechl. Slunce se stále skrývalo na druhé straně Wofronu, ale jeho paprsky odrážel menší ze dvou měsíců. Podle Wofronské mytologie to byl Orf a jeho bratr Morf. Zatímco Orf způsoboval iluzi poledne ve čtyři ráno, tak Morf bránil planetě, aby zamrzla. Díky němu na ní nikdy nesněžilo a to byla tak jediná pozitivní věc na tomto kusu galaktického šutráku.

Se dvěma bodyguardy po boku Leonard kráčel vstříc přistávací rampě. Úzkou uličku lemovaly dvě řady Wofronů. Všichni byli oděni do černých uniforem s vestami napěchovanými municí. Někteří se dokonce zdobili granáty, jiní šavlemi a obzvláště nebezpečně vyhlížející si pohrával s něčím mezi sekerou a motorovou pilou.

Kromě stejnokroje měli ještě jednu věc společnou. Jejich nažloutlé tesáky se radostně leskly ve falešném slunečním světle a jejich majitelé váhali, zda se s tak váženým mužem, jakým Leonard bezesporu byl, nemají rozloučit salvou ze sektonových pušek.

Každý třetí Wofron nervózně přejížděl po spoušti a zhluboka plnil plíce kyslíkem. Musel to pro ně být silný emocionální zážitek. Takový pocit zanechával Leonard v každé bytosti, kterou na svých dobrodružstvích potkal.

"Pěkně si dávaj na čas," řekl chraplavým hlasem mladík a prohrábnul si bílou srst za krkem.

Wofroni byli druh humanoidů, podobající se vlkům na lidských planetách. Někteří vědci dokonce spekulovali, zda nejsou výsledkem prvotních pokusů o teleportaci. Tehdy ládovali do přístrojů, co se dalo, a divili se, kam mizí všechna ta hmota. Nakonec se jim to nějak podělalo a odpálili do sakranikam exhibici s divokými vlky. Širokou veřejnost to silně pobouřilo… protože vedle nich měli sekci pandy a co kdyby trefili je? To by byla neskutečná tragédie.

"Už jsou tady," Wofron s bouchačkami na ramenou kývl k přilétávající lodi.

Až přehnaně oblá vesmírná loď se zastavila ve vzduchu a plynulým pohybem přistála na velkém "W", tak na Wofronu značili přistávací plochu. Stejně kulatá padací plocha se vysunula ze zadní části a ani se nedotkla země, už po ní scházel černý Wofron s obřím kanónem na bedrech. To Leonarda moc nepotěšilo, protože se nemohl dočkat, až se těchhle smrdutých čivav zbaví.

Největším utrpením na zdejší kultuře byla ta jejich vegetariánská strava. Ne. Wofroni nebyli vegetariáni ani náhodou. Jenže žrali maso. Syrový maso. Takže pokud nebylo právě suši, tak se to nedalo žrát. Leonard rychle schoval zklamání a energeticky zamával přicházejícímu chlupáči. Nejraději by mu zasalutoval, ale trochu mu v tom bránila magnetická pouta.

"Takže..." Černý Wofron vyfoukl obláček dýmu z doutnající šišky doutníku. Podle jeho pevného držení těla musel mít vyšší šarži než všichni ostatní psy dohromady. Podle pásky přes pravé oko a šedin pod bradou i delší odslouženou dobu v armádě. "Tenhle balík je ten náš náklad?"

"Je zcela váš, Dreji." Albín Leonarda popostrčil kupředu. On jeho žádost přijal a pokračoval dál k lodi dobrovolně. Při tom počtu hladových zbraní neměl nijak na vybranou.

Drey přelétl okem přepravní smlouvu a lehce zavrčel.

"Je něco v nepořádku?"

"Vyložit na opuštěný planetě? Co to má sakra bejt za rozsudek?"

"Rada se rozhodla použít Kolo smrti." Mladík se poškrábal za uchem a provinile sklopil ocas. "My jsme si to nevymysleli."

"U Svatý vlčice! Co na tom kole je za rozsudky?! Za mojeho mládí jsme lidi házeli slepicím." Slepice byla obyčejná slepice. S tím rozdílem, že měla tři metry a byla masožravá. "Nebo jsme je nechávali vraždit v aréně mezi sebou... Od tý doby co je ve Velký jeskyni má sestra, to jde všechno do trusu."

Černouš namočil dráp do inkoustu a něco naškrábal na kus lejstra. Pak si vyndal doutník a típnul ho rovnou doprostřed stránky. Asi mu ten trest nepřipadal dost tvrdý. Pravda byla taková, že Wofroni fandili popravám, při kterých stříkala krev, praskaly páteře, pokud jich měl dotyčný víc, a kde si mohli užít příjemnou atmosféru obdobnou baseballovému hřišti - ano, jeden odsouzenec řval jako celý stadion nasraných fanoušků.

"To je ale úřední dokument…" Na albínově tváři se značil náznak strachu.

"Na to ti seru! A koukej to sfouknout, začíná ti to hořet."

Zatímco se to bažant pokoušel uhasit tlapou, tak se Drey obrátil k druhému vlkodlakovi. "Něco mi chceš?"

"Tohle jsou jeho věci." Vlkodlak si sundal z ramen dvě pouzdra s bouchačkama a katanu s tmavou čepelí.

"Nemyslim si, že to bude k umírání potřebovat."

Albín konečně zažehnal požár a smetl kusy ohořelých zbytků z desek. "Podle zákonů má právo vzít si vlastní život a to svejma zbraněma."

"Tohle má bejt věznice, nebo byrokratickej úřad?!" Drey vyškubnul Leonardovy věci z chlupatý tlapy dozorce a otočil se k odchodu.

"Babča by tě ráda, než odletíš, viděla."

Drey udělal gesto, jenž v jejich kultuře znamená, že na to jebe. "Moje vyměklá sestra mi může laskavě políbit ocas."

Leonard pozoroval svůj stín a bylo mu smutno, že bude pár dalších týdnů o zelenině. Rozmrzele kopnul do kusu šutru a vzhlédl dovnitř lodě. V ten moment mu vysvitla naděje. Na vrcholu rampy postávala Lizandra. Lizandři byli pro změnu humanoidní plazi. Na rozdíl od Wofronů ale zpracovávali maso na ohni a měli vyhlášenou kuchyni založenou na grilování. Co do počtu koření se jejich domovské planetě nemohla žádná jiná rovnat.

"Řízek," usmál se pod strništěm. "Zdravím tě, má drahá paní. Dovol mi, abych se představil. Jmenuji se Leonard Swift."

"Ráda vás poznávám, pane Swifte. Mé jméno je Zaira a bude mi potěšením zaznamenat vaše poslední momenty." Zaira zatřepala rozpolceným jazykem a strčila si šupinaté prsty do bílého laboratorního pláště. "Ne každý den mám to štěstí pozorovat chování odsouzených, čekajících na smrt. Jen mě mrzí, že kromě duševní patologie, nebudu moci provést i fyzickou pitvu."

"Ha... ha!" Leonard téměř sletěl na kolena, když ho černej vlčák popadnul za mundůr.

"Takhle to dopadá, když se k moci dostanou feny. Posílat vězně místo hřbitova na dovolenou? Tak to jsem ještě nežral…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama