Exhibicionistova výzva: První úkol

31. prosince 2012 v 19:23 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

Také jste si někdy říkali, co vede lidi k exhibicionismu? Proč se chodí ukazovat na nuda pláže? Mně to vždycky připadalo zvláštní, ale nějak speciálně mě to nezajímalo. To jsem ovšem nemohla tušit, co mě potká jednoho osudného dne.



Byla jsem takhle nakupovat se svojí nejlepší kamarádkou v obchodním centru, když mě ze srandy zatáhla do obchodu s erotickými pomůckami. Samozřejmě dívce z počestné rodiny jako jsem já přišla návštěva takové instituce trapná sama o sobě. Jenže kámoška z toho měla takovou legraci, až jí skoro praskal močový měchýř. Začala mi tam dávat před obličej erotické prádlo nejrůznějších velikostí od nočních košil, které byly průhlednější než moje přední sklo u auta, až po něco co by mi nestačilo ani jako tkaničky do tenisek.

Hrozně se u toho smála a neočekávaně měla v plánu se pobavit ještě víc. Přešla k regálům s plastovými, silikonovými a dokonce i keramickými robertky a nejen že s nimi mávala přes celý krám, ale ještě mi je strkala pod nos. Nakonec vytáhla tu největší sbíječku, co tam byla a začala mě s ní mlátit přes zadek. To co jí přišlo vtipné, mě připadalo jako šplouchání na maják. Ovšem musím se přiznat, že mě ten silikonový úd docela překvapil, ale hlavně i vyděsil zároveň. Vypadalo to jak erotická pomůcka pro slony, ne pro lidi. To snad ani nemohli myslet vážně? Při představě jak si to někdo může strkat do zadku, mi běhal mráz po zádech.

Když už jsem vypadala dost utrápeně, tak mi zachrastila klíčky od auta u uší a nevinně pronesla, že dokud si něco z toho bordel shopu nekoupím, tak že mi je nevrátí. Nejdřív jsem jí je zkusila vzít, ale byla vyšší než já. Poté jsem jí důrazně vynadala, ale to akorát přitápělo jejím sadistickým choutkám. S výrazem krávy, která jde na porážku, jsem tedy bez myšlenkovitě vzala jednu stolní hru z regálu, s rudým obličejem zaplatila prodavačce, která mi k tomu ještě dala zdarma kondomy a za doprovodu hlášek jak jsem zoufalá, se odebrala do garáží pro pežůtka.

Tu hru jsem hodila do kufru od auta a od té doby ji tam asi měsíc nevědomě vozila. Jednoho krásného dne jsem se však rozhodla vyluxovat kufr a s krutou vzpomínkou na své ponížení ji tam znovu objevila. Teprve tehdy mě vůbec napadlo se podívat, co jsem to vůbec koupila. Na obrázku bylo několik figurín se zvýrazněnými genitáliemi mezi stromy a velkým semaforem, který celý svítil. Na každé barvě byl nakreslený menší obrázek. V červeném kruhu se povalovaly kalhoty a tričko. Přes žlutou viselo spodní prádlo. A z jakéhosi nepochopitelného důvodu poslední obrazec symbolizoval rozkrojené jablko s hvězdičkou uprostřed.

Jméno té hry bylo téměř nečitelné. Nějaký umělec totiž dostal geniální nápad ho vytvořit z podprsenek a krajkových kalhotek. Po dvou minutách zkoumání se mi to konečně podařilo rozlouskat. Ta hra se jmenovala Exhibicionist Challenge. Vzala jsem tu krabici, aby se mi tam tak neválela, a odnesla ji do svého pokoje. Nemám ponětí, jak se to stalo, ale tam mi zapadla za televizi a opět mi její existence vypadla z hlavy.

Jak často luxujete za televizí? Obzvlášť pokud máte takové těžké skříně bez koleček jako já, tak možná o Vánocích. Na tu hru se tam prášilo čtvrt roku. Když jsem ji znovu našla, tak jsem se nejdřív sama sebe ptala, co to tam je sakra skřípnutýho za bednu, protože to tvarem připomínalo nějaké puzzle.

Tady mi to už přišlo podezřelé. Jako by snad karma nechtěla, abych tu proklatou věc našla. Zvědavě jsem z ní strhla obal a opatrně nakoukla dovnitř. Kupodivu tam nebylo žádné herní plátno, ani žádné figurky. Jen spousta herních karet a manuál. Vždycky když zkouším něco zprovoznit bez návodu, tak to dopadne špatně. Rozhodla jsem se tedy nejprve přečíst o čem to je a jak se to hraje.

Pravidla byla celkem jednoduchá. Do speciálního plastového nástavce se vložila karta. Každá kartička měla několik bodů a po zasunutí dovnitř byl vidět pouze první řádek. Ve své podstatě to byla určitá forma hry na fant. Pokud jste splnily řádek horní, tak jste odkryly co je na druhém, pak na třetím, až jste nakonec udělali všechno. Za každou splněnou věc jste obdrželi několik bodů podle speciální, ale docela intuitivní tabulky. Ovšem pokud jste selhali, tak na druhé straně karty byl výrazným písmem napsaný trest. Kromě stržení nějakých těch bodů jste byli i odsouzeni udělat, co tam bylo napsáno.

Jak říkám, na první pohled to vypadalo celkem jednoduše, ale o to drsnější bylo samotné hraní. Ani nevím proč, ale když jsem za tu blbost už vyhodilo pět stovek, tak proč bych ji aspoň jednou nevyzkoušela. Otevřela jsem tedy láhev vína, rozbalila první hromádku a vložila kartu s číslem jedna do přiloženého nástavce.

Hned úvodní úkol mě pobavil. V ten moment jsem si myslela, že to nakonec bude docela zábavná hra na zpestření nudných večírků. Kdybych se mohla vrátit do minulosti, asi bych si dala na probrání facku, protože jsem se šíleně mýlila.

1. Jdi na zahradu ve spodním prádle.

Hlasitě jsem se rozchechtala. Ve spodním prádle chodím v létě po zahradě běžně. Bohužel i tak mi nikdy opálení moc nevydrží. Dopila jsem načatou sklenku vína, aby mi nezvětralo a shodila ze sebe oblečení. Ne že by toho bylo nějak moc. Takhle pozdě večer jsem na sobě měla akorát tričko a ponožky. Opatrně jsem se vykradla přes chodbu ven, podívala se na jezírko pod noční oblohou a byla jsem zpátky dřív, než by skončila jedna reklama v televizi.

Úkol byl splněn, tak jsem si napsala pár bodů, dolila si rudé potěšení a posunula se na druhý bod. Ten se o moc nelišil, ale byl již lehce otrlejší.

2. Jdi na zahradu ve spodním prádle nahoře bez.

Nahoře? Bez? To mi připomnělo dovolenou ve španělsku. S kámoškou jsme jely na takový menší skalnatý ostrůvek, který nebyl větší než náš pozemek, a mohly jsme se tam nerušeně slunit. Sundala jsem si tedy podprsenku a podívala se do zrcadla. Nebyla to žádná sláva. Ten tuk se prostě do prsou dostat nedá, ale za to menší faldík na bříšku, tak ten na mě cenil svůj špekáčkovitý úsměv dokořán.

Stála jsem opět na zahradě s překříženými pažemi a užívala si štípání větru pod kůží. Už se podstatně ochladilo a začínaly mě z toho mrazu brnět bradavky. Měla jsem si před tím dát aspoň panáka, takhle z toho ještě nastydnu. Rychle jsem zaplula zpátky domů a oklepala ze sebe tu zimu. Nic člověka nezahřálo tak moc jako měkoučká huňatá duchna.

3. Jdi na zahradu nahá předními dveřmi a zůstaň tam 5 minut.

Tak to už bylo podstatně zákeřnější. Nejen kvůli tomu počasí, ale mezi předními dveřmi a zahradou musel člověk sejít několik schodů až skoro ke schránce, nad kterou mi jako bonus svítilo do pokoje pouliční osvětlení. Říká se, že pod svícnem je největší tma. Věřte mi, že to vůbec není pravda.

Nenápadně jsem vykoukla před barák. Kromě štěkajícího psa u sousedů, tam nikdo nebyl. Většina okolních domů už měla zhasnuto a tvrdě spala. No co by člověk čekal ve dvanáct večer? Opatrně jsem udělala pár kroků po ledové dlažbě a jako střela přeběhla přes náš chodníček dozadu.

Tráva mě svrbila u kotníků, ale jinak se mi docela ulevilo. Ne že by mě teďka mohl někdo vidět, ale stejně se mi z toho běhu rozbušilo srdce. Přestože jsem se třásla jako osika, tak jsem si připadala jako bych vylezla ze sauny. Sáhla jsem si na hrudník, abych se vydýchala a byla jsem teplejší než ústřední topení. Horký vzduch mi v obláčcích stoupal ze rtů a muselo se mi snad kouřit i z uší.

Čas utíká pořád stejně. Těhle pět minut ale trvalo na můj vkus až moc dlouho. Znáte ty chvíle, když děláte něco, co vás baví? A ty nepříjemné rozhovory, které ne a ne skončit? Měla jsem pocit jako by se mi snad vybyla baterka v hodinkách. Počítala jsem vteřiny a pokaždé kontrole tam nepřibylo víc jak dvacet. Pomalejší už snad musely být jen zkoušky u maturity.

Když už mé utrpení konečně skončilo, tak jsem bez váhání vtrhla do domu přes zahradu a už jsem si toho panáka vodky musela skutečně dát. Úplně jsem viděla, jak z toho zítra budu mít červenej nos. Posadila jsem se zpátky do křesla a vzala do rukou tu hru. Možná by bylo lepší se na to vykašlat. Jenže zvědavost mi nedala. Háček byl v tom, že podle pravidel pokud jste museli úkol splnit, pokud jste se ho rozhodli přečíst.

A sakra! Odkryla jsem další bod.

4. Jdi na zahradu nahá předními dveřmi vycházkovou chůzí, pět minut tam masturbuj a pak se vrať stejným způsobem a cestou.

Cože? Tohle už bylo nějaký moc obscénní. Když byl takový úkol hned na první kartě, tak co pak bylo na těch zbývajících? Při představách co tam mohlo čekat, mi naběhl rudý proužek přes tváře. Tak tuhle blbost už nehraju. Zhasnula jsem světlo a šla spát. Jenže jsem nemohla usnout. Do mysli se mi zavrtal brouk, že bych to měla aspoň dokončit. Se skřípáním zubů jsem to vzdala a ještě jednou vystrčila svůj zadek do průvanu.

Alkoholový opar jako by mi otupil všechny smysly. I kdyby na ulici teďka někdo bylo, tak bych ho přes tu mlhu ani nerozeznala. Pomalu jsem se táhla jak smrad krouživými pohyby a přidržovala se zábradlí. Nebylo divu, že se mi v té opilosti zamotaly nohy a svezla jsem se zadnicí po trávě. S nazelenalými hýžděmi a skoro jako top modelka jsem se dopracovala až k zahradnímu lehátku.

Něžně jsem sebou praštila na chladné polštářky a roztáhla noha jako bych se chystala rodit. Ideální čas na menší opalování v měsíčním svitu. S drobounkým zasténáním jsem si přejela prsty přes ňadro a celá se zachvěla. Vzpružené špuntíky mi vibrovaly jako masážní pás na hubnutí, který mi Ježíšek nadělil pod stromeček. Několikrát jsem si promnula prso a postupně přes pupík a bříško sklouznula levou ručkou ke klínu.

Takhle kdyby mě někdo viděl. To by byly fotky. Ani by nepotřebovali blesk. Trýznivá luna se ještě více vyklonila zpoza mraků a rozzářila mou naježenou kůži stříbrným nádechem. Ten prevít se mi určitě vysmíval do očí. Však já mu ukážu něco, na co nezapomene.

Se vší opatrností jsem pomalu ponořila třepoucí se prsty do svého lůna a začala se masírovat. Nebylo to vůbec špatné. Po alkoholu se mi vždy zvedaly hormony v krvi a měla jsem zvýšenou chuť na sexuální hrátky. Než jsem se však nadála, tak mi zapískaly hodinky. Časový limit vypršel. Bude to znít zvláště, ale vůbec se mi nechtělo přestat. Chtělo to hodně přemlouvání, ale s vědomím, že tam určitě bude ještě jedno pokračování, jsem zamířila zpět domů.

Jak jsem se, ale vracela tak jsem zamrzla jako žid v nacistickém baru. Před naším domem stál nějaký muž se psem, který si v klidu ulevoval na tu pouliční lampu. A nemyslím tím toho psa. Jasně, že jsem se mu rozhodla jít vynadat, ale větřík mi zašeptal do ouška, že nemám na sobě vůbec nic. S náhlým návalem studu jsem se přimáčkla ke zdi a skoro se hanbou propadla. Naštěstí pro mě se ten muž ani neotočil, zapnul si poklopec a zmizel ve tmě. Jaký normální člověk může v noci venčit psa?!

Docela dost rozrušená jsem vyběhla schody do prvního patra a bouchal za sebou dveřmi. To bylo těsné. Určitě to musel být nějaký soused z okolí. Kdyby mě viděl, tak by o mém neřestném chování věděla půlka města. Sesunula jsem se do křesla a vypila celou sklenku vína na jeden nádech. Pak má očka znovu zabrzdila o tu hru. Zbývala tam poslední možnost. Potom všem jsem prostě musela vědět, co tam je.

Tiše jsem se zasmála. Bylo tam napsané úplně to samé jako předtím. Pak jsem se ale zarazila. Ve spěchu jsem tu kartu zapomněla posunout o řádek níž.

5. Jdi na zahradu nahá předními dveřmi obzvláště pomalu, masturbuj, dokud se neuděláš a vyfoť si na památku fotku. Potom se vrať stejným způsobem a cestou, ale ještě další minutu stůj venku před vchodovými dveřmi zády k ulici a v předklonu. To vše udělej mezi devátou a jedenáctou dopoledne.

Hluboce jsem polkla. Dopoledne? To je ale světlo! I kdyby tam nikdo nebyl, tak tudy obyčejně projíždějí auta! Co s tím teďka budu dělat? No teďka nic, protože tam je napsaný dopoledne! Už jen při té představě jsem měla v krku knedlík. Tohle byl gigantický skok od posledního úkolu. Jedna věc je promenádovat se nahá v noci, když všichni spí. Ale ve dne?! Celá rozpolcená jsem padla na lůžko a s obličejem v polštáři usnula.

Dalšího rána jsem jako ostříž sledovala vteřinovou ručičku hodin. Bylo za pět minu deset. Určitě si říkáte, že jsem se na to mohla vykašlat. Jenže vy nemáte nejmenší ponětí, jaký nával adrenalinu mi to v ciferníku způsobovalo. Já jsem se vždycky chovala podle pravidel a teď najednou se to všechno sesypalo jako domeček z karet.

No dobře. Takhle dopoledne jsou všechny děti ve škole a zbytek normálních lidí v práci. Mimochodem nejsem žádný flákač, právě jsem měla letní zkouškové období. Největší nebezpečí bylo v projíždějících autech. Hlavní třída byla dost často ucpaná, a tak si zdejší řidiči zkracovali cestu přes trochu delší objížďku vedoucí právě skrze naši čtvrť.

Byla jsem hodně na vážkách. Na jednu stranu to byl úplně debilní nápad. Na druhou mi stále něco v hlavě našeptávalo, ať to zkusím. Že to bude legrační historka, kterou nikdo nikomu nebudu moci vyprávět. Nerozhodně jsem stála před vchodovými dveřmi a skrze malé okenní tabulky koukala před dům. Ani jedno auto neprojelo. O to víc se však zvyšovala šance, že se to stane, až budu venku. Sluneční světlo a nyní již úplná střízlivost mě sžíraly zaživa.

No tak dobře! Když tak se rychle vrátím. Kliku jsem otáčela snad celou věčnost, ale nakonec jsem stála na rohožce, a abych to nemusela dělat ani o vteřinu déle, tak jsem se pomalu posouvala kupředu. Na jedné straně ulice prázdno, na druhé stálo poštovní auto! Ještě že bylo dost daleko a přes náš živý plůtek mi koukala jen nepatrná část prsou. S nervama v kýblu jsem si tedy vykračovala a nesmírně se mi ulevilo, když jsem se dostala na terasu.

K mému vlastnímu překvapení jsem z toho vzrušení byla dole úplně mokrá. Lehounce jsem se otřela rukou, ale připadala jsem si jako by mi po mušličce přejel náklaďák. Tak citlivá jsem snad ještě nikdy nebyla. Uvelebila jsem se na své oblíbené lehátko a přičichla si ke svým feromonům. Ten nejdražší parfém od Chrsitian Dior se s tou vůni nemohl ani zdaleka srovnávat. Úplně se mi lepil jazyk na patro.

Už jsem se nemohla dále ovládat. S blaženým úsměvem na tváři jsem se začala svíjet jako hádě při poledních paprscích. Zpočátku jsem se jen hladila po celém těle, ale rychle jsem se poddala svým sladkým choutkám a snesla se do jižních krajin.

Tohle jsem snad nemohla být ani já. Připadala jsem si jako nymfomanická děvka, ale to mě ještě více zvedalo libido. S nekontrolovatelným zasténáním a úplně navlhlými prsty jsem vykřikla a pruhované polštářky se nasákly mými vášnivými šťávami. Poté jsem si spokojeně vydechla. Byl to neuvěřitelný pocit volnosti. Jako bych v ten moment splynula s přírodou. Přesně podle instrukcí jsem roztáhla nohy a zmáčkla tlačítko na mobilu pro fotku do alba. I když jsem na ní byla já, tak jsem se vůbec nepoznávala.

Závěrečná část úkolu byla nejtěžší. Když jsem šla ke schodišti, tak kolem projela dvě auta, ale asi si mě nevšimly. Skoro jako královna Viktorie jsem schod po schodu vystoupala vzhůru a naposledy se rozhlédla a celá rozechvělá vyšpulila zadek k silnici.

Tohle bylo na tom celém zážitku to nejhorší. Jedna věc je, když vás někdo vidí v rouše Evině, druhá když vy nevidíte, že vás oni vidí. Napjatě jsem koukala do předsíně a myslela na to, že za mnou může klidně někdo stát. Stát a koukat na mou uvolněnou zahradu, pod kterou se mi na sluníčku leskla moje marmeláda. Jestli předtím šel čas pomalu, tak teď se musel celý časoprostor zhroutit.

Padesát šest. Padesát sedm. Padesát osm. Padesát devět. Přímo za mým zadkem jsem uslyšela zvuk projíždějícího motoru. O co to bylo horší, že to auto zpomalovalo. Snad tady nikdo nechce teď zabrzdit?! Ohlédla jsem se přes rameno a k mému zděšení se vracel z práce domů otec. Jako gazela prchající před jaguárem jsem se rozeběhla dovnitř a nechala dveře dokořán. Pak jsem rychle skočil pod peřinu a dělala, že neexistuju.

Co když mě můj otec viděl? To by bylo ještě horší, než kdyby to byl nějaký soused. Mnohem horší. Jak bych se mu mohla podívat do očí? Toho večera se to téma skutečně objevilo u večeře. Znechuceně se na mě díval jako bych snad byla nějaký vyvrhel. Určitě mě chtěl nechat vydědit. A co když mě za to vyhodí z domu?

"Děvče, kolikrát jsem ti říkal, že nemáš ty vchodový dveře nechávat otevřený! Ještě nás někdo kvůli tobě vykrade."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 29. května 2013 v 18:36 | Reagovat

Hele, tohle máš pěkně napsaný :)

2 Em Em | Web | 2. července 2013 v 23:59 | Reagovat

Ten konec me dostal. To jsi hodne odvazna, ja bych si na podobnou vyzvu netroufla, radsi se challengeuju oblecena :D ale jak vidim, nekteri lide to maji v povaze.. Nebo v krvi?

3 Archaell Archaell | Web | 4. července 2013 v 5:24 | Reagovat

Popravdě tohle je pouze fiktivní příběh... inspirovaný skutečnými událostmi. :o) Člověk nikdy neví, dokud to nevyzkouší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama