Neřestná mysl na svaté půdě 2. část

14. září 2012 v 11:10 | Archaell
Možná to bylo studem, možná to bylo větrem a možná to bylo i strachem, ale náhle se mi roztřásla kolena. Na vlastní nahotu v mužské přítomnosti jsem nebyla zvyklá. Ne že bych byla ošklivá, ale byl to takový zvláštní pocit nejistoty. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou, ale jak naschvál se Arwen loudal. Slyšela jsem, že spoustě mužům vyhovuje dívky před souloží týrat. Ať už fyzicky, nebo psychicky. Nebo že by měl potíže s erekcí? Takové problémy by ve svém věku neměl mít. Kolik mu vůbec asi je? Jestli ho poslal Neal, tak o tolik starší nebude.


Stála jsem tam ve stínu listí a držela si šimrající bradavky u těla. Z toho čekání se mi rozhořela krev v žilách: "Na co čekáš?! Už se konečně svlékni a rychle mne obskoč!" To je situace. Ještě ho tady o to budu muset prosit, jak nějaká nadržená panička. Určitě by spousta mladíků stále celé dny v řadě, jen aby si na mě mohli sáhnout. Bože, o čem to přemýšlím? Už mi ten stres zatemňuje mozek!

Ze vší paniky jsem si ani nevšimla, že se můj sexuální partner uráčil postavit. Bez velkého ostychu mne popadla za ňadra a pořádně je zmáčknul. Hlasitě jsem vyjekla, ale pak jsem svůj hlas násilím utlumila. Je to trapné už samo o osobě, nedej bože, aby nás přitom někdo viděl. Na druhou stranu, jak by se asi tvářila vrchní sestra? S lítostí vám oznamuji, že bůh si bude muset ukájet libido v jiné sestře. Ta představa byla zároveň bolestivá i legrační.

"No nemáš ještě moc vyvinuté poprsí."

Zrudla jsem v obličeji a popadla mne chuť ho praštit něčím po hlavě. Jen kdyby se už konečně odpíchnul ode dna a dokončil, co ještě ani nezačal. "Promiň, že jsem se tak narodila! Tak co bude?"

Arwen si prohrábnul vlasy a žuchnul zpátky do trávy: "Nevykládej si to špatně, ale je to dobrá zpráva. Kdybys měla moc bujné křivky, tak by to bylo spíš na obtíž."

To nemyslí vážně? Vždyť k ničemu nedošlo! Tedy poskvrnil mé nebohé tělo svýma špinavýma rukama, ale to je tak vše! "To není jen lenost! Ty musíš být asi nějak duševně nemocnej!"

"Omlouvám se, ale přes den nemám moc energie. Můžeš mě tu nechat odpočívat o samotě?"

"Ale co bude s…"

"Budu na tebe čekat večer. Dostav se do mých komnat. Nyní když mě omluvíš." Jeho poslední slova přešla plynule z řeči do lehkého podřimování.

Zírala jsem na něj s vykulenými zornicemi a kdyby mi na zadku nepřistála moucha, asi bych tam stála nahá mnohem delší dobu. Tady se nic dít nebude. Zdraví rozum se mi vrátil zpátky z výletu a kvapně jsem navlékla oděv zpět na své místo. Co mě to napadlo, svlékat se takhle na veřejnosti? Můžu být ráda, že nikoho nenapadlo jít v tuhle hodinu do zahrad.

Po návratu dovnitř jsem měla vážné obavy, jestli se to všechno skutečně odehrálo, nebo to byly jen mdloby z horka. Ještě že od přírody mám dar k sobě přitahovat nepříjemné živly. Směrem od jídelny se ke mně hnala, s lehkými obtížemi způsobenými nadváhou, přežraná vrchní sestra Beatris.

"Slečno," Reiforge, "co pak tady děláte tak o samotě?! Kde jste opustila onoho nebohého mladíka, tedy Sira biskupa Redwinda? Nechala jsem vám na starosti jediný úkol a vy ho takto odfláknete. Jak pak podle vás asi vypadám? Asi si to neuvědomujete, ale vaše neposlušnost hází špatné světlo na mé vedení. Mimochodem, co o mě pan biskup říkal?"

Pan biskup neříkal vůbec nic, kromě sliny co mu tekla po bradě. Umím si, ale představit jaký trest by mě za mou opovážlivost posléze čekal, takže budu muset lehce nemluvit pravdu: "Pan biskup říkal, že je unaven z cesty a chce si odpočinout. Ovšem zmínil, jak je zcela uchvácen vašimi schopnostmi a rád by někoho jako vy viděl i na ústředí."

"To je dobře. Jsem ráda, že chápe jak nemožné je kontrolovat mladickou neschopnost." Sestra Beatris se podívala na pavučinu u stropu, ale asi ji zcela ignorovala, protože hned započala lov na kus masa, co jí visel mezi zuby. "Původně bych vás nyní poslala umýt hrnce od polévky, ale protože máme tak pěkné počasí můžete se najíst a poté navrátit k sobě na pokoj. Samozřejmě to považujte jako samostudium a připravte se na večerní obřad."

"Večerní obřad…" I když se obyčejně myji až skoro v noci, možná bych mohla hned po obědě zajít do umývárny. Dnešní den odkryl nejednu prekérní situaci a to zkombinované s horkem zanechalo lehkou pachovou stopu na mém podpaždí. Nebylo by úplně moudré lest do cizího lože v takovém ušmudlaném stavu. Přeci jen jako dívka vyšší společnosti, bych si měla držet určitý standart.

Jídelna vypadala dost pokrytecky. Jeden dlouhý dubový stůl, to abychom si mohly hrát na velkou spokojenou boží rodinu. Druhý menší, když už nás měla vrchní sestra obzvláště plné zuby. Na jedné straně místnosti byl kamenný krb, na druhé velké okno s mozaikovou malbou. Nikdy jsem nechápala, jaký architekt navrhoval tento interiér, ale asi měl černý smysl pro humor. Koho by napadlo dát na okno jídelny podobiznu syna božího právě ve chvíli, kdy krvácí víc než mé měsíčky a ještě mu tu hnilobu pěkně vybarvit? Občas bych se vsadila, že si církev myslela, jak takové praktiky sníží konzumaci potravin. Škoda že sestra Beatris k tomu umučení seděla vždy zády.

Ještě horší než vzhled místnosti byli živočichové obývající tyto vody. Velryba sice honila špekáčky mezi dásněmi na chodbě, ale to moc zakalenou hladinu nezlepšovalo. Další dvě sestry by mi ani moc nevadily. Jedna senilní, sotva dokázala užmoulat chleba. Druhá, Melissa, o pár let starší jak já, nemotorná a strašně zbrklá. Hodně často jsem při cestách Uličkou smrti zaslechla, jak jí vrchní vorvaň nadává a hned vzápětí ji potkala s hadrem u hrnců v kuchyni.

Kromě starších kusů stáda, zde byl i potěr. Dívky ještě mladšího věku, než jsem byla já, když mě sem odvlekl nerozvážný osud. Těžko popisovat jak mi jejich bezstarostné pobíhání a povykování lezlo na nervy. Většina z nich byly levobočci známých rytířů a šlechticů a ten zbytek zas sirotci odjinud. O to víc jsem je nesnášela. Mé černé svědomí mi našeptávalo, jaká jsem mrcha, když k nim nechovám soucit. Co mi je po soucitu? Semnou se taky nikdo nemazlil.

Když už se nějaká podpora dostavila, tak byla hodná inteligence mého staršího bratra. Je to výsměch. Na co to myslel, když sem toho lenochoda posílal? To má být jako nejlepší pyj, kterého mi mohl sehnat? Kdybych měla více času, tak bych si našla nějakou záminku zajít do nedaleké vesnice třeba pro zelí a každý druhý chasník by byl lepší jak osina v zadku Arwen. Už jen samá vzpomínka na něj mi drásala žíly.

K obědu byla zeleninová polévka. Nejsem vybíravý člověk, ale posledních pár let jiná ani nebyla. Možná jen když zrovna přijel na kontrolu opravdu vysoký papaláš. Vzala jsem si lžíci, misku s travnatou vodou a zapátrala po nejvíce odlehlém místě. Shodou okolností to bylo právě vedle nejstarší sestry Seleny. S trochou štěstí si vás občas ani nevšimla.

"Sestro Alžběto, dnes to máme ale pěkné počasí, že?" Zamlaskala sestra Selana. Nebylo jasné, zda skrze své zašedlé oči ještě něco vůbec vidí, ale senilní byla v každém případě. Jen co jsem dosáhla dostatečné výšky, rozhodla se mě nazývat sestrou Alžbětou a i když jsem jí to mnohokrát vyvracela, tak to nemělo úrodnou půdu.

"Ano, máme pěkné počasí, sestro Seleno." Hrát si na někoho jiného bylo mnohem jednoduší, než se snažit házet perly na zeď. Občas se k člověku dostala i nějaká ta zajímavá historka.

"Kdo by to byl čekal, že z písklete jako byla Beatris, vyroste vrchní sestra." Chvíli se ponořila do vzpomínání a pak dodala jednu z těch vtipnějších vět. "Jakoby to bylo včera, co jsem po ní musela měnit počůraná prostěradla."

Lehce jsem se zasmála a ponechala sestru dále tiše sedět. Nejhorším znakem stáří byly prodlevy mezi jejími odpověďmi. Někdy odpovídala hned a chrlila jedno moudro za druhým a jindy jste s ní ráno mluvili a ona na vaši poslední větu zareagovala až pozdě u večeře. Taky bylo běžné, že vedla jednu konverzaci s více děvčaty, aniž by si uvědomila, jak se vedle ní strávníci střídají.

"Tak jak se sestra Aikami těší na svůj velký den?" Přisedla si ke mně sestra Melissa. Strašně moc se těším. Tohle bude ta nejideálnější soulož, jakou si jen dívka může přát. Uvidíme, jak se asi bude tvářit, až se hlavní program dne lehce rozpadne.

Pozvedla jsem k ústům lžíci a symbolicky se pousmála: "Sestra? Takový titul si nezasloužím."

"To když jsem byla v tvém věku," asi tak před pěti dny? "Tak otec, který obřad prováděl, měl srdeční potíže a vše se muselo odložit na jiný den. Naštěstí pro tebe, tady máš ještě biskupa Redwinda, který v případě nějakého maléru může zaskočit."

"Pokud právě on nezpůsobí ten malér." Lehce jsem zabublala do polévky, aby mi nebylo rozumět. "Mám takové tušení, že dnešek skončí jedním velkým neočekávaným finále."

Jakoby sestra Melissa na okamžik zkameněla. Snažila se zakrýt svůj podezřívavý výraz, ale ne dost rychle. "Tušení? Pověz mi o tom. Jaké tušení? Někdy nám bůh našeptává zprávy, kterým nerozumíme, a jen další duše nám může pomoci pochopit jejich význam."

"Tím se netrapte." Slušně jsem ukončila rozhovor kývnutím a vstala od stolu. Ještě bych něco snědla, ale delší rozjímání o poselstvích božích by mi jen pocuchalo nervy.

Zbytek dne uběhl strašně rychle. Sotva jsem se umyla, už jsem stála před Arwenovou komnatou a naposledy zaváhala, zda mám vejít dovnitř. Ještě bych si to mohla rozmyslet, ale to byl jen pomíjiví pocit. Ta možnost již neexistovala. Naštěstí si mě otec občas odvážel na důležité společenské události, abych ho mohla reprezentovat. Právě z posledního loutkaření jsem získala hodně pěkné krajkové šaty. Již pár měsíců jsem je nenosila, ale i když byly trochu těsnější kolem poprsí, stále byly lepší než pohřební úbor.

Opatrně jsem zaťukala a k mému zděšení to nebylo vůbec slyšet. Uklidnila jsem třes v ruce, srovnala si vyšívaný náramek s růžemi a zaklepala znovu. Ticho. Vešla jsem tedy dovnitř: "Arwene…" Můj princ na bílém koni z blešího trhu se bezstarostně povaloval na posteli a pokračoval ve své těžké práci. Takový nepřítomný život bych chtěla mít. Jen spát, nechat se hýčkat a starosti odsunout druhým.

Po vrznutí pantů se spáč konečně probudil: "Heh? To už jsi tady?"

Sedla jsem si k němu na postel a povolila šňůrky u šatů. Jejich zavazování trvalo několik minut, ale rozvázaly se skoro bez úsilí. "Ano. Přesně jak jsme se domluvili."

Arwen se vyhoupnul na nohy a pomohl mi vstát: "Tak se na to vrhneme. Sundej si oblečení a stůj zpříma."

Dle mého očekávání, jsme to měli dělat v leže, ale už jsem si zvykla, že nic není dle mého očekávání. Sundala jsem si tedy šaty i spodničku a se vší ctností narovnala páteř. Otočil si mě k sobě zády a pravou rukou mne opět chytil za ňadra. Asi mu tahle pozice vyhovovala. Nebylo to tak špatné, aspoň se mu nebudu muset dívat do obličeje. Přes bradavky mě přejel určitý šimravý pocit. Nějaká vlákna?

"Obvazy?! To mě před tím snad chceš svázat? Netušila jsem, že budeš až takovej perverzní úchyl!" Pes, který štěká, nekouše. Tahle věta na mě přesně pasovala. Přes všechno nadávání, jsem se nehnula ani o píď a nechala ho uspokojit své zvrhlé choutky.

"Jaký má smysl ti to vyvracet?" Arwen pořádně zabral a sevřel mi hrdlo tak pevně, že jsem už nevydávala ani hlásku. Měla jsem potíže i dýcháním, natož pak mluvit. "Tak to by bylo. Támhle to si obleč."

"Templářská uniforma? Nemáš náhodou homosexuální sklony, že ne?" Zasýpala jsem tenkým hláskem, když už mi gáza trochu povolila potem.

"Vím, že je to nevkusný kus hadru, ale co nezvládnou bandáže, dokáže tahle speciálně dělaná róba. Jsou v ní všité kovové pláty. Důraz byl kladen na odlehčenou hruď a posílení vrstvy pod poprsím, takže nebude vůbec poznat, že to nosí malá holka. Teda pokud ji uneseš. V každém případě, dnes se žádná soulož nekoná."

Šokovaně jsem polkla. Já snad špatně slyším. "Soulož teda nebude? Já umírám děsem, že dnes možná otěhotním s takovým zoufalcem a ty mě v tom necháš topit!"

Arwen se usmál a rozcuchal mi pracně rozčesávané vlasy: "Musel jsem vyzkoušet, jak moc jsi odhodlaná jít proti svému osudu. Abych tě ale uklidnil, tak bych tě pravděpodobně ani oplodnit nemohl."

"Ahá! To ledacos, eh, eh, vysvětluje. Takže pán je vlastně impotentní."

Trošku dotčeně pozvedl Arwen obočí a přešel k oknu. "Hej, nebuď tak nepříjemná. Jen prostě existují určité morální, fyziologické a další překážky. Je to celé složitější."

"Dobrá, nebudu tě dále nutit střílet naslepo. Ale co nato řekne vrchní sestra? A hlavně můj otec? Až zjistí, že chybím, tak mě určitě ihned dotáhne za pačesy zpátky." Představa jak semnou vymetá podlahu, mi moc na sebedůvěře nepřidávala. Na stejné oslavě, kde jsem měla tyhle šaty, pořádně zmlátil mého bratra Neala. Idiot se skoro vyspal s dcerou hostitele a to přímo pod vedlejším stolem. Chudák z toho musí mít modřiny do dnes.

"Víš, kam tohle okno vede? Koukni se a pověz, co vidíš." Arwen ukázal do dálky.

"Nic kromě výhledu na hřbitov." Snad mi nechce naznačit, že mě otec potom všem zabije?

Arwen pozvedl obočí a naznačil, ať se kouknu znovu: "Děje se tam něco zvláštního?"

"No je tam docela rušno, ale nepamatuju se, že by měl být nějaký pohřeb." To je divné. Kdyby se konal nějaký jiný obřad, tak by skládání mého slibu určitě odložili a musela bych tam mrznout venku s nima.

"Není to pohřeb, ale z mrtvých vstání. Tohle slovní spojení se mi povedlo. Budu ho muset zopakovat tvému bratrovi." Zasmál se Arwen. Neprve jsem nechápala souvislosti, ale pak mne přepadla jedna vzpomínka na určitou literaturu z knihovny.

"Nemyslíš snad, že to jsou… zombie?!"

"Zombie? Ale ano, klidně jim tak říkej. Jsou to oživlá hnijící těla a kosti, které dnes pohřbí všechny obyvatele této instituce." Celý ten nudný život za zdmi kláštera mi už asi musel pochroumat zdraví. Nebo to snad je nějaká zvláštní hra?

Pevně jsem si natáhla lehkou rukavici a vysíleně se sesunula na židli. "To je na mě trochu moc. Co se mi tu snažíš říct?"
Arwen se posadil na parapet a promnul si neoholené strniště: "Všichni jsou již nashromáždění u oltáře, aby byli svědky tvého slibu. No a tam taky zemřou."

Zemřou? To už snad nemůže myslet vážně. "Počkej! Neměl bys spíš zachraňovat nevinné životy, než čekat až vyhasnou? Proč tomu nejdeš zabránit?!"

Svit svíčky z pokoje mu zcela schovával oči v děsivém stínu a to ještě zesílilo hrůzu jeho slov: "Ačkoli víme, že se něco stane, tak to neznamená, že do toho můžeme volně zasahovat. Dnes večer všichni obyvatelé této instituce zemřou a to zcela - bez výjimek."

Většinu z kláštera sice moc nemusím, ale vědět, že mají za pár minut zemřít ohavnou smrtí, byla trocha silná káva. Nicméně priorita je jasná. Mě se to netýká. "Chceš říct, že kdybys nepřijel, tak bych byla taky mezi oběťmi?

Pan biskup si zdrceně vydechl a vzbuzoval ve mně pocit, že jsem snad dementní. "Čemu nerozumíš? Když říkám všichni, tak všichni. Ty budeš mezi oběťmi. A hlavně tty musíš být nebohými oběťmi!"

Nejraději bych ho vyhodila ven z okna, ať si chcípne sám, ale to bych ztratila poslední záblesk naděje, pochopit co se vlastně děje. "Snad nepočítáš s tím, že teď když vše vím, tak se nechám dobrovolně rozpárat nějakou chodící mrtvolou?! Co mi brání vzít nohy na ramena?"

"Strach? Dnes večer slečna Aikami de Reiforge sice zemře společně s ostatními, což povede k hněvu tvého otce a ten započne hon na čarodějnice, který nakonec způsobí krvavou válku a pád celé říše... Avšak abych nepředbíhal událostem. Já a můj asistent, templář, Aiko se nejprve vrátíme z úspěšné mise a svět bude znovu zachráněn před zkázou."

Skoro se mi hnaly slzy do očí, ale se zatnutými zuby jsem to držela v sobě. "Takže já jsem teď templář? Prostě jen tak? Žádnej obřad? Nic?"

"Z moci mi svěřené bohem, řádem a bla bla bla, tě jmenuji templářem. Aleluja. Povstaň. Nevím, co bys chtěla, na obřad sis měla u boha vyžádat více údů. Teď už, ale přejděme k našemu prvnímu úkolu." Arwen vytáhl z pochvy meč, zkontroloval ostří proti svícnu a jedním máchnutím ho celý sfouknul. Potom čepel znovu schoval a s rukami za hlavou vykopnul dveře do chodby.

"Blázníš?! Vždyť nás uslyší!" Z plna hrdla jsem zařvala a už vůbec mi nebylo jasné, co se tomu idiotovi honí ciferníkem.

"Hehe. Pokud to neslyšeli, tak tvůj jekot určitě ano. Aspoň mi ušetří tu práci je hledat." V dalším momentu jsem zůstala sama ve tmě a koridorem se ozývalo jen klapavých podrážek. Naopak před budovou již nyní mručela řada nemrtvých. Někteří se dívali přímo na mě. Přesto mě asi neviděli.

"Oni používají louče?" Aha! Asi bych tu neměla na ně čekat! Ihned jsem se rozeběhla za Arwenem a modlila se, abych se vůbec dožila zítřka.

Na chodbě hořelo pár svícnů, ale v tento temný čas by mne neuklidnilo ani slunce. Fakta byla jasná. Jsou tu zombíci, kteří mě chtějí zabít, je tu Arwen, jehož úmysly jsou poněkud nejasné a pak spousta nevinných lidí co mají zemřít. Něco tomu, ale chybí. Křik! Směrem k oltáři bylo slyšet tak akorát praskání dřeva a depresivní mručení. Museli to tam zapálit. Nevěděla jsem, že jsou inteligentní.

"Au!" Vrazila jsem do Arwena a spadla na ledovou podlahu. "Nemůžeš jít trochu normálně?!"

"Aiko?" Řekl Arwen, leč z úplně jiné uličky než jsem byla já.

"Co… pak?" S hrůzou jsem pozvedla zrak ke stropu a to nebyl biskup ani jiný posel boží. To byl skutečně vyprošený posel satanův. Vysoká postava, vikingská helma, zrezlá šavle, v klíně mrtvo stejně jako Arwen. Já jsem snad vrazila do jednoho nemrtvého!

"Omlouvám se, nechtěla jsem do vás vrazit!" Taktně jsem se uklonila a sklopila hlavu v naději, že má kostlivec třeba slušné vychování.

"Žádný problém. To byla má chyba." Odpověděl nemrtví a pozvedl si helmu na znamení poklony.

Otočila jsem se na Arwena s výrazem hodným rozsypaného skla: "Ono to je fakt inteligentní?"

Arwenova silueta se mi ve vteřině rozmázla a oslepil mě záblesk dvou rudých světel. Následovalo cinknutí a ťukání čeho si o zem. Trhavě jsem se otočila. Arwen stál nad hromádkou kostí a odkládal meč zpět do pouzdra. Mezi kývající se pánví ležela roztříštěná ona vikingská helma. Nevím, na jak dlouho jsem byla mimo, ale muselo to stačit na poražení nepřítele.

"Nejsou inteligentní, přesto jsou inteligentnější než ty." Ušklíbl se Arwen a vykročil dále k místnosti s oltářem.

"Co se to stalo? Najednou jsem se probrala a bylo po všem. To byl snad záchvat paniky?" Odpovědi se mi nedostávalo, a tak jsem ho naléhavě zatahala za rukáv.

"Dobře! To není panika, ale máš pomalé reakce. Mimochodem tihle nemrtví nejsou inteligentní. Ovládá je nějaká osoba a teď už ví, že za ní jdeme. Doufal jsem, že to vyřeším dříve, než si nás všimne." Arwen si znovu vydechl. "Ale díky někomu asi ne."

Kolem oltáře byly skutečně všechny ženy i dívky. Přímo před ním ležel otec, který měl obřad provádět, leč s dýkou v hrdle. Ostatní nejevily známky zranění, pouze bez pohybu ležely na dřevěných lavicích, nebo pod nimi. Vypadalo to, jako by je snad bůh na místě zahubil. Občas když horníci těží železo, tak se stává, že bez příčiny odpadnou. Asi se museli zadusit nějakým jedovatým plynem.

"Jdete pozdě. Ze všech zdejších duší jsem nahromadila takové množství energie, že mě už žádný obyčejný smrtelník a to ani templář nedokáže zastavit." Zasmála se osoba sedící na oltáři. Až nyní jsem si jí všimla. Byla zahalena do dlouhé kápě a v ruce držela podobnou dýku, jakou byl farář popraven.

"Tak to máme štěstí, že nejsem obyčejný templář ani smrtelník." Opětoval chladnokrevný úsměv Arwen. "Dodatečné vyšetřování je dost velký opruz. Většinou se nic nevyřeší. Zeptám se tedy, dokud ještě můžeš odpovídat. Jaké byly motivy tvého počínání? Sestro Melisso?"

"Melissa?!" Překvapeně jsem procitla. Dnešek mě nepřestával udivovat.

Žena si odkryla kápi z obličeje a skutečně se pod ním skrývaly známé rysy. "Omlouvám se, že jsem ti tak pokazila tvůj velký den, ale evidentně si stejně chtěla zdrhnout. Jaká ironie. Ještě, že jsme s hostinou na tebe nečekali. Polévka by vychladla stejně jako ta mrtvá těla za vámi."

S tikem v oku jsem se ohlédla přes rameno a skutečně tam stáli dva nemrtví. Vypadali hladově, ale z nějakého důvodu se nehnuli z místa. Po bližším zkoumání jsem na dlažbě uviděla modrou čáru, která se vedla kolem celé místnosti. Nějak jim to muselo bránit v pohybu.

"To je děsivé. Ale ani pekelný pes ti boží plot nepřeskočí." Řekl Arwen a lusknul prsty nemrtvému přímo u rozpadajícího se nosu.

Melissa strčila do jednoho skleněného kříže. Ten se vlastní vahou převrhl a roztříštil na tisíce kousků. Poté se zatvářila smutně a položila si ukazováček na spodní ret. "To je ale nemilé. Vypadá to, že někdo omylem rozbil zdroj ochranné bariéry."

"Bariéry?" Chtěla jsem požádat o vysvětlení, ale protože se ona modrá čára vypařila a jeden nemrtvý přes ni šlápnul botou, tak jsem vše pochopila z kontextu.

"Ó, to je ovšem podvádění." Zapěl Arwen a těsně uskočil z cesty obouruční sekeře. "Nedá se nic dělat, asi budu muset taky hrát špinavou hru. Aiko, jak se ti líbí první den v práci?"

"V práci?! Na tohle není čas, rychle s nima něco udělej!" Tenhle člověk je neskutečnej. V dalším okamžiku bych mohla položit vlastní život a… co když mě vážně plánuje nechat zabít?!

"Je logické, že jako můj asistent se musíš postarat o menší problémy. Zatím co já mám plné ruce práce s hlavním bossem." Arwen přeskočil jednu lavici a zamířil k Melisse. "Aha, promiň. Málem bych zapoměl." Z pláště vytáhnul další pochvu s mečem a plynulým pohybem mi ji hodil rovnou proti obličeji.

Ani nevím jak, ale podařilo se mi meč v čas chytit. "Hej! To není fér! Nemůžu já vyřídit bosse?" Dívčí rvačka je sice tvrdá záležitost, ale mnohem přívětivější možnost.

"Mám radost, že se tak hrneš kupředu, ale vše má svůj čas." Arwenova silueta se znovu rozmázla a hned se znovu zhmotnila. Seděl vedle Melissy na oltáři. "Co takhle se dohodnout? Když holka vyhraje tak se necháš odvést bez problému a nebudu tě muset zabít?"

Melissa ztratila chladnou hlavu a prudce sebou škubla. Templářovo počínání ji muselo pořádně zaskočit, protože spadla a praštila se hlavou o jeden schod. Nestačilo to sice na její poražení, ale projevil se u ní strach. Dnes jsem nebyla jediná, koho tento zvláštní biskup překvapoval.

"Jak si to udělal?" Nechala jsem se unést pocity a zírala v úžasu.

Arwen překřížil paže a zakroutil hlavou: "Špatně. Vůbec nedáváš pozor. Mimochodem k zemi."

Za uchem mi zahvízdal zvuk dopadajícího ostří. Ty nemrtvé stav na bojišti asi moc nezajímal. V poslední chvilce jsem sklopila kolena a přešla v nekontrolovatelné plácnutí o zem. Kupodivu mi to trochu prodloužilo životnost.

"Ty parchante! Jak mě můžeš ignorovat?!" Pohltil Melissu nával vzteku. Dále jsem se už musela soustředit na aktuální problém.

Zombík se sekerou se znovu napřáhl a dalo mi zabrat se úderu vyhnout. Zrovna když jsem to nejméně čekala, tak mi vrchní sestra Beatris trochu odlehčila břemeno. Masivní oboustranná sekera se jí zasekla mezi lopatky a vůbec nemrtvému nešla sundat dolů. Byl tady však ještě druhý hnijící druh, který agresivně mával mečem. Byl menšího vzrůstu, ale kde mu chyběla síla, tam to doháněl rychlostí. Jedno zaváhání a pramen vlasů se navždy oddělil od mého krčku.

Pevně jsem uchopila rukojeť meče a zaujala bojové postavení. Byla to zajímavá zbraň se zasazeným rubínem. Nejzajímavější na ní byla její lehkost. Jako by nevážila více než násada od koštěte. Letité zkušenosti, kdy jsem musela dělat cvičný terč mladšímu bratrovi, se vyplatily. Bez větších problémů se mi dařilo zombíkovi údery vykrývat. Zádrhel byl v protiútoku. Nikdy jsem neměla příležitost pořádně trénovat šerm a hlavně, jak zabijete něco, co nemá mozek ani srdce?!

Zoufale jsem praštila nemrtvého přes lebku a nějakým zázrakem mu hlava upadla. Její příklad následoval i zbytek smradlavého masa. "To bylo docela jednoduché."

"Je to bída." Řekl Arwen. "Podívej se na toho druhého."

Druhý nemrtvý se rozsypal stejně jako ten první, ale bez cizí pomoci. "Co se stalo?"

"Co by. Holka přecenila svoje schopnosti a vypotřebovala celou svou magickou moc. Tihle dva byli určitě poslední, co ještě ovládala." Arwen si přehodil svázanou Melissu přes rameno a zamířil k vysklenému oknu. " Dneska měli všichni zdejší zemřít. Další předpověď, která se úplně nevydařila. Tohle mi bude muset Erika vysvětlit. Možná kdybych slečně nepřemožitelné ještě podříznul hrdlo…"

"Takže všichni ostatní jsou mrtví?" Pohled na bezvládné děti mi moc nedělal dobře. Snad moc netrpěly.

Arwen bezcitně vyhodil Melissu ven a protáhnul si krk. "Jo. Ty byly hotoví už od oběda. Tvá drahá přítelkyně přinesla k druhému chodu otrávenou srnku a teprve tady se projevily účinky. Příjemně si mne však překvapila. Musíš mít obzvlášť velkou odolnost na jedy."

Ona byla k obědu srnka?! A to jsem druhý chod zrovna vynechala. Proklatá Melissa! Teda počkat! On v tom byl jed?

"Mimochodem, líbí se mi tvé dlouhé rudé kadeře. Bohužel je budeme muset zkrátit."

"To nemyslíš vážně?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 14. září 2012 v 13:26 | Reagovat

To je zajímavá část, hlavně ten začátek... pak jsem trochu přeskakoval, protože je to moc dlouhý, snad se nezlobíš. Došla by mi baterie a píšu z města. :D
Kolik ti je, ty neřestná? :D

2 Archaell Archaell | Web | 14. září 2012 v 17:01 | Reagovat

Je mi 21. Tohle je fantasy, což se dá zistit někde na x-tym odstavci. A nejsem ženského pohlaví, vše se dá zjistit v profilu :). Jinak tohle je celkem nuda co se erotičnosti týče, taky je cílem textu humor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama