Plavba pomerančů 02

27. června 2012 v 21:30 | Archaell |  Witchhunter Ronald

Hospoda U mořské panny vypadala ještě lépe než posledně. Všude kolem byly nové pohovky a křesla. Na stěnách přibylo pár obrazů a dokonce i lustr byl nyní obložen stříbrnými sochami mořských slečen. Buď zde našly nějakého vášnivého dárce, nebo byl obchod skutečně tak na výkvětu, jak se říkalo. Samozřejmě posádka Davida Rogera tento výkvět znatelně regulovala přepadáním nejrůznějších lodí.


"Tak jak pak se má Siréna?" Usmál se David na Ariu.

"Siréna?!" Ozvala se medúza z druhé strany baru. Vlasy jí vlály jak jedovaté kobry a všude kolem ní vyzařovala čistá nenávistivá aura.

Davidovi naskočila kapka potu u kotlet: "Tím jsem chtěl říct, že si stejně nádherná jako zpíváš." Potom si přiložil ruku k ústům a zašeptala: "A tím lákáš nebohé námořníky do svého lůna a potom je sežereš." Naneštěstí ho i přesto Irena slyšela a okamžitě ho trefila do hlavy vyřezávaným půllitrem.

"Hahaha." Zasmála se Aria, ale když se nenávistivý beem Irénin zaměřil na ni, okamžitě přestala.

"Tak copak mi neseš tentokrát?" Řekla Irena pokuřující dlouhou dýmku a natáhla před sebe ruku.

"Nesu ti svou nekonečně planoucí lásku." Odvětil David a položil před ni puget květin.

"To je od tebe milé, ale tím hladový krky nenakrmím." Odbyla ho bezcitně Irena a současně zkritizovala dalším pohledem.

David ukázal prstem na jednoho piráta s loutnou přes rameno a ten jí podal menší truhličku se zlaťáky. "Miku, pamatuj si dobře. Ženský se k tobě nejprve lísají, a když už nemáš kam utíct, tak tě pak vysávají víc jak říšský daně."

"To víš ošacení, bydlení a jídlo stojí dneska strašně moc peněz." Řekla Irena a pořádně si bednu přeměřila. Ihned odhadla, kolik zlata se do ní asi vejde. "No to bude prozatím stačit."

"Prozatím?" David ironicky obrátil kapsy na ruby. "Já sem úplně švorc."

Irena se na něho opět zamračila: "Moc dobře vím, jakej pirát potopil jednu královskou loď, která se vracela z jihu. Jediná věc, která mi vrtá hlavou, jaký měla náklad?"

"Tak to potom víš, že loď, která se vrací z obchodní cesty, moc zlata neveze." David škubnul ramenem a mezi prsty se mu jako kouzlem objevil medailon s bledě modrým kamenem. "Nicméně se tam našly jiné blýskavé věci."

Ireně se roztáhly zornice blahem: "Měsíční kámen?!"

Jednou nohou se David opřel o dřevěnou stoličku a v pochlebovačné póze se chytil za bradu: "Měsíční kámen! Podle pověstí má magickou moc." Irena po něm ihned natáhla ruku. On však rychle uškubnul zpátky. "Bohužel pro tebe, není pro tebe, ale je pro tebe, Ario."

Ariu kámen uchvátil. Nejen že se drahokam třpytil a odrážel od sebe světlo v modré záři, ale ještě v něm mohla vidět svůj odraz. Vypadala, jako by se ocitla pod mořskou hladinou. Z tohoto medailonu měla zvláštní hřejivý pocit. Skoro by řekla, že takhle nějak vypadá zkrystalizované štěstí.

David vycvaknul menší čudlík a znovu ho zapnul Arie za krkem: "Šperky vždycky vypadají nejlépe na hrdle krásné mladé dívky. I když některé staré ošklivé čarodějnice by si je nejradši ukořistily pro sebe." Po této poznámce ihned dostal ránu do hlavy a složil se na kolena. "Tebe jsem samozřejmě nemyslel!"

"Já vím. Taky nejsem ani stará, ani ošklivá. To bylo jen tak pro jistotu." Usmála se Irena a podala mladé servírce láhev vína. "Až svého zákazníka opiješ, tak zjisti, jakou má u sebe hotovost. Bude se ti mnohem snázeji zvedat cena." Vůbec nepopřela tu část o čarodějnici! Jednomyslně si pomysleli všichni v místnosti.

Do podniku vešla skupinka obchodníků ověšená zlatem a posadila se do jednoho boxu. Oděni v drahých látkách, jeden dokonce v obleku, a s drahokamy na prstech vrhli několik prasátek k výčepu. Aria přeskočila pultík, vzala pár láhví rudého vína a běžela je obsloužit. Byli to její regulérní zákazníci a spoustu ozdob v hale dostala právě od nich.

"Co to má znamenat?!" Napjaly se Davidovi žíly na čele a vzplál mu oheň v očích.

Irena vyfoukla obláček dýmu a překřížila si rukávy kimona: "Byl bys radši, kdyby byla holka bez práce?"

"P-p-práce?!" Vykoktal David a skoro se zadusil. "Když jsem říkal vychovat, tak jsem nemyslel v prostitutku!"

"Máš něco proti naší práci?!" Zavrčela Irena a znovu se rozbouřily temné vlny v pozadí. "Navíc, děvče má talent. Podívej se na ni. Někteří muži si platí více žen, ji si platí více mužů. A platí pěkně."

"Více mužů…" Davida začala zmáhat srdeční arytmie a opouštět duše.

Irena natočila korbel piva a šoupla ho k umírající existenci: "Taky to bude tím, že soupeří o to, kdo ji dostane první do postele. Jelikož Aria je ještě panna."

David pocítil velkou úlevu a víčka mu zalila potopa slz: "Díky bohu."

"Díky mně. Myslíš si, že tady nemám dost jiných holek toužících po pěkném oblečení a něčem do úst?" Irena si vzala bedničku se zlaťáky do podpaží a vydala se do vedlejší ho domu, v kterém bydlely. "Nicméně pokud mě budeš držet takhle zkrátka, může se to klidně stát."

Žíznivý a hlavně nadržení obchodníci do sebe klopili jednu sklenku za druhou. Jako při každé návštěvě se chvástali a předháněli v tom, kdo má větší majetek. Nejeden z nich by se dokonce za Ariu oženil je, aby se s ní mohl vyspat a dostat se do vedení před ostatními. Mezi nimi však byla i nová tvář, kterou zde dívka ještě nikdy neviděla.

"Kdopak je váš nový přítel?" Řekla Aria a naplnila kupcům další rundu vína.

Ten nejtlustší obchodník, Felin, si strčil do úst pár hroznů a s plnou čelistí se usmál: "To není nikdo jiný než sám p…"

Mladík v obleku ho však zarazil: "V klidu to dožvýkej, umím mluvit sám." Potom uchopil Arininu ručku a symbolicky jí políbil. "Jmenuji se Erik." Dívka se začervenala a nebyla sama. Na druhé straně místnosti rozdrtil vztekem půllitr David. "Mohu-li se zeptat, pořádá se snad v okolí karneval?"

"Karneval?" Aria netušila, o čem chlapec mluví.

"Oslavy kde lidé nosí masky. Nemohl jsem si nevšimnout, že vaše ošacení není zcela obvyklé." Odpověděl Erik.

"Vaše ošacení také ne." Zasmála se Aria.

Erik jí úsměv opětoval: "Pravda. Byl jsem na cestách za západním mořem a tohle tam tamější muži nosí."

Arie se rozzářili oči a okamžitě se k mladíkovi přitulila. "Taky chci cestovat za dobrodružstvím do dálných končin světa." Pohnula se tak prudce, že vzbudila spícího chameleona. Ten si všimnul mouchy na jedné sklence vína a během nepatného okamžiku po ní vystřelil dlouhý lepivý jazyk.

"Ó, ten chameleon není jen vycpaná dekorace?" Podivil se Erik.

Aria ho chytila za ruku a ještěra mu tam opatrně položila: "Ne, to je Zigi. David mi ho před lety přivezl z jihu." Dívka ukázala směrem k baru, odkud je pirát pozoroval bodavým pohledem.

"Pan otec je tedy také obchodník a cestovatel?"

"Není ledajaký cestovatel. Je to pirát."

"Pirát?!" Obchodníci se lehce orosili.

"David Roger. Se svou Bestií propluli už skoro všechny moře." Pochlubila se Aria a vyskočila na stůl. "A jednoho dne se tam podívám i já!"

"Bohužel máme ještě něco na práci." Omluvili se obchodníci a hodil dívce k nohám několik váčků s penězi. V Erikovi tahle nenadálá událost vyvolala zvědavost, ale Felin ho čapnul za paži a společně s ostatními rychle prchly pryč.

"Haha. Pořád mi říkají, že nemám líst na nábytek." Zigi jen vykoulil kukadla a plácnul se přes čelo packou.

O několik hodin později, skladiště na opravu lodí.

Kolem ohně na tavení železa postávalo několik osob. Nebyli to však dělníci, nýbrž pochybné existence. Kromě nafouklého kupce Felina, tam bylo několik svalnatých goril a vůdce místního gangu Kernel. Jednou rukou se šťoural mezi zapálenými uhlíky pohrabáčem a druhou popíjel skotskou s ledem. Zpráva, která se mu donesla, ho nesmírně potěšila.

Rozsáhlým areálem se rozléhal jeho zlověstný smích: "Muhahaha. Takže říkáš, že za tu říšskou potopenou loď může lišák Roger?"

Felin přikývnul: "Musí to tak být. Ta Loď převážela stejnej měsíční kámen, jako měla na krku ta holka od Mořské panny. Když jsem slyšel, že to je jeho dítě, tak mi to okamžitě docvaklo."

"Tak to si se zrodil pod tou nejšťastnější hvězdou." Zasmál se Kernel a dopil sklenici. "S posádkou Bestie bychom měli spoustu problémů, ale takhle to bude jako vzít dítěti bonbon."

"Takže mi s tím pomůžeš?" Zacinkal zlaťáky Felin.

Kernel zvážněl a vyrazil obchodníkovi zlato z ruky: "Samozřejmě že pomůžu. Ale podle hodnoty zásilky, si budu účtovat i přiměřenou cenu." Potom si zavolal dvě korby a dal jim instrukce: "Tady můj přítel potřebuje odnést nějaké zboží, buďte mu plně k dispozici."

Jako každý večer Aria seděla v přístavu a líně házela do vody kameny. V mořských vlnách se odrážel odraz měsíčního světla a v dáli bylo slyšet skřehotání delfínů. Už hodně krát chtěla jet s Davidem na výpravu za dobrodružstvím, ale ani on, ani Irena to nechápali. Podle nich byla furt malá holka a cestování nepřipadalo to v úvahu. Možná, že kdyby se přeci jen vyspala s nějakým ze svých zákazníků, tak by jim konečně došlo, jak hluboce se mílí.

Její rozjímaní přerušil hlas Felinův: "Dobrý večer, Ario."

Taktně vytáhla boty z vody a přišla k němu blíž: "Dobrý. Co tady děláte takhle pozdě?"

"Je mi to trochu trapné, ale máš něco, co mi patří." Kupec se krčil mezi dvěma svalovci, z kterých měla dívka špatný pocit.

"Dneska nemám náladu, ale možná zítra se s tebou vyspím." Odpověděla Aria a přemístila Zigiho z náruče na klobouk.

"Vyspíš?!" Felinovy skoro spadla čelist na zem a vyhrnula se mu po bradě dlouhá slina. Na poslední chvíli ji utřel rukávem. "To mě nesmírně těší, ale to jsem nemyslel. Nosíš měsíční kámen, který Roger nečestně odcizil z královské lodi."

Aria si opřela ukazováček o ret a nahlas se zamyslela: "Jestli to je z královské lodi, tak co to má pak společnýho s vámi?"

To byla dobrá otázka. Felin neměl s královským obchodním loďstvem nic společného. Párkrát se s nimi po boku plavil, ale to bylo tak všechno. "Na to je zbytečné odpovídat. Dej mi ten kámen a můžeme to vyřešit bez zbytečného násilí." Jak už byli zvyklí, tak jeden bodyguard výstražně napnul bič a ten druhý si cvičně hodil do vzduchu dýku.

"Jsem ráda, že mi dáváte na výběr." Aria se postavila přímo před něj a prohrábla si vlasy.

"Věděl jsem, že budeš rozumná." Usmál se Felin. Místo toho aby mu však medailon podala, tak se napřáhla a vší silou ho nakopla do rozkroku. "Au…" Nebožák se skácel jak dříví a dívčinou reakcí byl strnulý i jeho doprovod.

"Žádný pirát neodevzdá svůj poklad jen tak bez boje." Aria se sarkasticky uklonila a bez dalšího oddalování skočila šipku rovnou do vody. Již od mala se chodila do moře koupat, takže ji neměli šanci dohnat.

"Na co čekáte, jděte ji chytit!" Zařval zkrouceným hláskem Felin.

Guardi si vyměnili tázavé pohledy: "My nejsme žádní námořníci, abychom se cákali ve vodě."

"Cože, vy neumíte plavat?!" Felin si posbíral rozbitý nádobí a trochu se uklidnil. "Určitě nebude plavat nikam daleko, chyťte ji, až vyleze z vody!"

Promočená Aria doplavala k protějšímu molu a s čvachtáním mokrých šatů se rozeběhla k Bestii. Zigi měl co dělat, aby se jí na hlavě vůbec udržel. Pirátská loď nebyla už moc daleko, když se dívce začala motat hlava. Měsíční kámen se jí nejprve přilepil k hrudi a pak jako modrá lucerna rozzářil. Jeho krása nesla krutou daň. Nelítostně z ní vysával veškerou energii. Dívce se rozostřil zrak a nohy jí přestali poslouchat. Z posledních sil se převrátila do velké bedny s pomeranči a díky nárazu za sebou shodila dřevěné víko. Nyní již bezvládně propadla spánku.

Jako každé ráno, i tohle ji probudilo kokrhání opeřenců. Celá rozlámaná přemýšlela o událostech minulé noci a během toho si uvědomila, proč není ve své posteli. S obtížemi vykopla zavřené víko a vykoukla ven. Moře bylo pryč!

Nevěřícně si protřela oči a znovu se rozhlédla: "Tohle nemůže být Shipwreck! Vypadá to spíš jako obestavěné jezero."

"Shipwreck?" Usmál se jeden námořník. "Ze Shipwrecku jsme odpluli před pěti dny. Tohle je Midheim."

"Aha, tohle je Midheim." Souhlasila Aria. "Midheim?!" Šokovaně vykřikla, když si uvědomila, kde se město nachází. Byl to poslední říční přístav ve středu říše! Počkat, to ale znamenalo, že je na výpravě za dobrodružstvím! Jenže kdo slyšel o pirátovy na sou-ši… sklesle se sesunula do místního prachu a chvíli tam zůstala truchlit.

Nad rozlitým mlíkem nemá smysl brečet, a tak se vydala první ulicí směrem ke středu obce. Tedy snad to tam vedlo. Jak mohla celou tu cestu prospat? Pět dní je dost dlouhá doba i pro ty největší spáče. Z haleny vytáhla měsíční kámen a zamířila ho proti slunci. Nic. Lámalo se o něj sice světlo, ale sám žádnou energii nevyzařoval. Kdyby nebyla spoustu mil do domova, tak by tomu ani nevěřila. S tímhle šutrákem je něco divnýho.

Když už odcestovala takovou dálku, tak by se mohla aspoň pokochat zdejší krajinou. Radost jí kazila akorát vědomost, že neví, jak se dostane domů a hlad. Hlad! Některé slečny u Mořské panny držely dlouhé diety, ale pět dní bez jídla by nepřežily ani ony. S žaludkem řvoucím jak lev, nedočkavě vyhlížela nejbližší hospodu.

"Zigi?!" Řekla Aria houpajícím tónem a zamračila se na chameleona na rameni kabátu. "Jak to že nevypadáš vůbec hladově?" Potom sáhla do kapsy a našla tam prázdnou šlupku od pomeranče. "Že ty ses celou cestu cpal ovocem?!" Zigi se jen zaskřehotal a přelezl si na špičku klobouku, aby lépe viděl.

Aria se už sotva plazila, když se před ní vynořila fata morgána. Vývěsný štít s překříženými sekerami. Krčma U dvou seker. Ihned vtrhla dovnitř a lokalizovala krčmáře. Byl největší muž, kterého kdy viděla, dokonce ji napadlo, že by to mohl být nějaký menší obr. Nicméně měl v ruce mokré půllitry a utíral je hadrem. Tohle byl její člověk. Celou svou vahou žuchla na jednu stoličku a opřela se bradou o pult.

"Slečna je nějaká vyčerpaná." Zasmál se Bjorn.

Arinin žaludek opět zaskřípal prosebným tónem. "Slečna umírá hlady. Už víc jak pět dní nic nejedla."

Bjorn si promnul plnovous: "Pět dní je dlouhá doba." Ze staré skřínky tasil hlubší misku a nalil do ní nudlovou polívku. Tu pak položil před Ariu. "Za tím se určitě skrývá zajímavý příběh?"

V levé ruce chleba, v pravé ruce lžíce, děvče se úspěšně ládovalo a kupodivu u toho ještě stíhalo mluvit: "Popravdě to byla docela nuda. Jednu chvíli mě pronásleduje skupinka úchylů a v další se ocitnu v téhle díře."

"Za to se omlouvám, už nějakou dobu plánuju renovaci." Bjorn se lehce dotčeně podrbal na hlavě.

"Další porci." Poručila Aria s volnějšími ústy a natáhla ruce. "Asi jste mě špatně pochopil, myslela jsem Midheim. Člověk se chce plavit po moři a pak skončí na nějaký ubohý řece."

"Takže slečna je námořník?" Zeptal se Bjorn a naplnil další misku.

Aria dostala geniální nápad. Přeci jen tady ji nikdo neznal: "Slečna je kapitán Seawalk."

"Kapitán? To znamená, že vaše loď přivezla dnešní zásoby. Musím se přiznat, že na dodávku tabáku jsem se těšil jak pes na drbání." Řekl Bjorn a strčil si mezi zuby dýmku. "Tady ode mě máte na účet podniku láhev rumu."

Ariu přepadlo černý svědomí. "Ne, já nejsem obchodník. Já sem pirát!"

"Pirát?" Řekl Bjorn a skoro mu vypadla dýmka na zem. "Tak pirátskou loď jsme tu snad ještě nikdy neměli."

"Mnó…" Začala Aria a ťukala si o sebe špičkami ukazováčků. "Já tak úplně ještě loď nemám."

"Pirát a kapitán bez lodi? To vaše posádka chodí pěšky?" Potrápil ji trošku Bjorn.

Aria ukázala na Zigiho: "Moje celá posádka mi sedí na hlavě."

"Zajímavé zvíře. A ještě zajímavější kapitán. " Bjorn stejně otevřel láhev s rumem a položil ji před děvče. Docela byl zvědavý, jestli se "pirát" napije. Ještě neviděl slečnu, která by ho strčila do úst a nevyplivla.

Aria dojedla druhou misku a láhev pozvedla: "Tak teda na ldalší dobrodružství!" Potom přiložila nádobu k drobným rtům a neodložila ji, dokud ji celou nevyprázdnila. "Áhh."

Bjorn nevěřícně láhev uchopil a převrátil ji vzhůru nohama. Nevypadla z ní ani kapka. Udiven dívčiným splávkem vyzvedl novou rundu a opět ji položil na pult. "Slečna má skutečně žízeň jak starej mořskej vlk."

Na zbytek konverzace si už Aria nepamatovala. Vzbudila se až v cizím pokoji a sama sobě si dala pohlavek. "Další zaspanej den!"

Asi ji musel popadnout dodatečnej šok z toho měsíčního kamene. Anebo prostě vypila moc alkoholu. Podle vzhledu místnosti to byla určitě hospoda ze včerejška. Nábytek nic moc, postel stará vrzavá a o kvalitě přikrývek ani nemluvě. Oproti tomu byla Mořská panna královské sídlo.

Celá rozlámaná z toho všeho špatného spaní se dokymácela ze schodů k výčepu. Bjorn. Přeci jen si něco pamatovala. "Dobré ráno Bjorne."

"Dobrý jitro, Ario." Pozdravil Bjorn a šoupnul před ní talíř se sýrem. "Už jsem se začínal bát, že se z toho alkoholovýho spánku nevzbudíš."

Ario? Tak v této putyce kapitán Seawalk skončil. Aria se posadila ke snídani a mrknula pod okno. Ve slunečních paprscích se tam válel na zádech Zigi a spokojeně se mu nafukovalo břicho. Na protější stěně ji zaujal novej plakát. Byla to podobizna nějakého zločince s vypsanou odměnou 5000 stříbrných mincí.

"To je Ronald." Odpověděl Bjorn bez čekání na otázku. "Kvůli tomu, že se vyspal s paní zdejšího pána, mu chtěli nejprve useknout spodek a teď i vršek."

"Hmm." Rozpovídala se Aria opět s plnou pusou. "A proč tam nenapíšou odměnu ve zlaťácích?"

"To mě taky jednou napadlo. Asi to bude proto, že 50 zlaťáků by nemělo tolik nul."

Co to tady smrdí? Aria se ohlédla kolem sebe a žádný zdroj nenacházela. Pak si čichla ke svému podpaží a skoro spadla ze židle. Tohle je horší puch, než čekala. Co nejdříve by se měla jít někam umýt. A tak taky udělala.

Několik desítek minut šla podél řeky, a když už byla dostatečně daleko, tak se svlékla a vlezla do vody. Zpočátku ji trochu vyvedlo z míry, že tahle voda nenadnáší, ale nepřišla si zaplavat. Irena by ji asi pěkně vynadala, ale neměla na výběr, plavky si sebou nebrala. Občas se sama sebe ptala, v čem se ženy před tím koupaly, než je přivezly ze západu.

Při pomyšlení, že by ji někdo mohl vidět, se jí lehce třásla kůže. Co když tady mají nějaké zvláštní zákony na trestání nahoty? Přeci jen soulož, tady evidentně trestají smrtí. Ponořena do vody a do nejrůznějších myšlenek skoro ani nezaregistrovala, že se k ní blíží menší loď. Překvapeně zaplula mezi rákosí a koukala co se děje.

Loď připlula ke břehu a vyhodila ven dřevěné schůdky. Následně z ní vyšli tři muži a jeden je rozhořčeně komandoval: "Ptám se, je všechno připravený k vyplutí? Ano pane. Nebudou žádný problémy? Ne pane." Naštvaně do schůdků kopnul a pak bolestí poskakoval na jedné noze. "Sakra práce. Teď se kvůli vám opozdíme! Koukejte mi sehnat truhláře, nebo vás zaškrtím."

Aria tam dřepěla ve vodě a z úst se jí valila hromada bublin. Napjatě pozorovala onu loď, ale nikdo další se na palubě neobjevil. Asi už bude bezpečné se obléknout. S mokrým zadkem se vyškrábala k usušeným věcem a shodila do trávy chrápajícího chameleona. "Nespolknul si náhodou taky nějakej měsíční kámen? Haha."

Jak tady může jen tak někdo nechat zcela bez dozoru zakotvenou loď? To se nebojí, že by jim ji někdo mohl ukrást? Někteří nebozí kapitáni jsou bez plavidla a oni si toho svého vůbec neváží. Naštvaně kopla do jednoho kamene a ten se se žbluňknutím odrazil od dřevěné paluby do vody. Z ničeho nic jí přeskočila jedna žilka na mozku a rty zdeformovali ve škodolibí úsměv.

"Další cíl cesty Shipwreck! Všichni nastupovat." Zakřičela Aria a prudce otočila kormidlem doprava. Loď však popojela jen o malej kousek, zaskřípala a opět se zastavila. "Proč to jede?! Aha. Asi bych měla nejdřív vytáhnout kotvu!"

O zbytek se již postaral říční proud. Loď se odrazila od břehu a téměř samovolně následovala koryto směřující k moři. Přesto si víc jak hodinu Aria hrála s kormidlem a když nadšení opadlo, vzpomněla si na námořníkova slova. Pět dní je dost dlouhá doba. Snad tady mají něco k jídlu.

Přišla k menší kabince s polovičním podpalubím a mlsně nahlédla dovnitř. V jedné polici leželo několik sýrů, v druhé bedýnka několik láhví vína, na stěně kus šunky a na zemi svázanej týpek!

"To seš ty!" Vyjekla Aria.

Ronald nevěřícně zamrkal: "Počkat, aby bylo jasno, tak já se s tebou nevyspal."

"Nevyspal? Ty seš ten milenec z plakátů v Midheimu." Podotknula Aria.

"Takže přece jenom plakáty. No to je dobře. Už jsem si myslel, že to je kvůli tomu jak sem tě včera musel svlíknout."

Nyní zamrkala Aria, otočila se na podpatku a prudce zabouchla dveře. Trošku jí začínala děsit minulost včerejšího okna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama