Osudné setkání

2. června 2012 v 15:29 | Archaell |  Bílá knihovna
Jako každý správný příběh, i tento má svého hlavního hrdinu. Sir Gerald Winterson se vracel domů z dlouhé služební cesty, jež byla jedna z povinností v rámci jeho funkce. Aby říše mohla fungovat, musí se každé čtyři měsíce scházet šlechta se správci jednotlivých oblastí u krále, kde projednávají důležité ekonomické a vojenské záležitosti. Právě na posledním shledání se například řešilo zavedení daně z prostituce.


Je jasné, že toto staré řemeslo přináší požitek nejen uživatelům těchto služeb, ale hlavně samotným provozovatelkám v podobě finanční kompenzace. Právě tyto specifické finanční zisky vyvolávaly u rady zvláštní otázku: "Proč bychom z toho nemohli mít požitek i my?" Ve své podstatě už z toho většina z nich požitek měla, ale to se týkalo pouze ejakulace státní kasty, nikoli státní kasy.

Cestování do středu říše není jen tak. Pokud se například rozhodnete navštívit své blízké v hlavním městě, tak z Midbergu vám tato cesta zabere celý týden. Přidejte k tomu krátký pobit plus cestu zpět a vyjde vám, že poslední tři týdny byl sir Gerald v nedobrovolném celibátu. Pokud mezi to ovšem nepočítáme průzkum trhu v rámci oné daně z prostituce.

S tím se pojí hodně divoký příběh. Bohužel tato historka zahrnuje několik věder čerstvě podojeného kozího síra, sklenici rozehřátého medu a potom v neposlední řadě březího kozla, který si výslovně přál svojí identitu zamečet.

Sir Gerald se tedy vrátil v očekávání domů za svou mladou čerstvě provdanou ženou. Není divu, že první místo kam zamířil, byly toalety. Po takové dlouhé cestě člověku dokáže pořádně potrápit střeva stolice. V tomto případě by se skvěle hodil onen kozí sýr, ale vraťme se zpátky k příběhu. Hned jako druhé místo, již skutečně byly komnaty mladé paní.

Poháněn svými základními rozmnožovacími pudy se Sir Gerald hnal k masivnímu loži. Všude kolem dubové postele se povalovaly kusy oblečení, takže bylo jasné, že ho jeho dráha družka též lastně očekává. Bez váhání ze sebe rychle shodil kalhoty a slintal při pomyšlení, jak se ponoří do oněch posvěcených komnat, které mu u svatebního oltáře otevřel sám bůh.

Opatrně se nad svou družku naklonil a kousek po kousku jí odhrnul přikrývku. V dalším okamžiku celý zrudnul. Jeho paní byla nahá, tak jak ji pánbů stvořil. Za normálních okolností by se na ni ihned vrhnul, ale z nějakého důvodu nemohl pochopit, proč se jeho nahá paní právě nacházela ve dveřích vedoucích z koupelny.

Po dívčiných ňadrech pomalu stékaly kapky vody a se šplouchajícím kuňkáním dopadaly na dřevěné parkety. Svaly Geraldovi tváře se roztáhly jako zlověstná kobra a začaly nezvladatelně pulzovat. Zrychlený krevní oběh mu cukal levým okem a hlavou mu běhala jediná myšlenka. Pokud jeho žena stojí támhle, kdo to leží v její postýlce?!

Popravdě Sir Gerald není hlavní hrdina tohoto příběhu. Ovšem osoba na níž právě dopadal jeho žhnoucí pot už ano.
"Počkat! Tohle vůbec není, tak jak to vypadá," usmál se… Možná se právě ptáte, jak se onen hlavní hrdina jmenuje. To je dobrá otázka… Ronald! "Úplně čirou náhodou jsem zrovna rybařil uprostřed jezera, když jsem si všimnul, že se vaše žena topí. Tak jsem pro ni samozřejmě skočil, a protože byla úplně mokrá, já taky, tak mi bylo umožněno zde počkat, než mi uschnou šaty."

Gerald se rozhlédnul po pokoji a nedůvěřivě svraštil obočí: "Na podlaze?"

"Na podlaze taky," pokýval hlavou Ronald. "Ehm, na podlaze je taky nejlepší proudění vzduchu."

Sir Gerald si natáhl zpátky kalhoty a celou situaci si nahlas zrekapituloval: "Takže má žena spadla do vody, ty jsi tam zrovna rybařil, a když si ji mokrou vytáhnul, tak si se sem přišel prostě osušit?"

"Jo a pak jsme měli sex." Ronaldovo pochlebovačné ego se vyřítilo jako rána z děla. "Nějaká šance, že tu poslední větu jsem neřekl nahlas?"

Místo odpovědi si Sir Gerald strčil prsty do pochvy a vytáhnul ven úplně nový meč. Byla to ručně kovaná práce se smaragdem v rukojeti a několikrát obráběnou čepelí u Zlaté kovadliny. Zlatá kovadlina byla jedna z nejproslulejších kováren v celé říši. Její vznik doprovází celkem zajímavá historka týkající se Ronaldova praotce, ale to je vyprávění na někdy příště. V každém případě takový meč měl více než pravděpodobné předpoklady ukončit život chlípného chlapce.

Svižným vyhoupnutím se Ronaldův holej zadek přemístil k oknu a jako správný paragán vyskočil ven. Tedy, aspoň by to udělal, pokud by nebyl v druhém patře. Byl tedy nucen si vybrat náhradní možnost. Rychle se prosmyknul vedle ukojené dívky a vběhnul do koupelny.

Byla v ní spousta věcí. Ručně malované kachličky, kotlík na ohřívání vody, menší pumpa na studenou a umyvadlo s mramorovou vanou. Naneštěstí ta nejdůležitější věc v ní chyběla. Druhé dveře! Z této místnosti vedly jediné a v nich už nyní stál vztekem zadýchaný paroháč mávající svým mečem.

Se spalující nenávistí v očích přistoupil Gerald k tomu slizkému parchantovi. Jedním máchnutím rozsekl Ronaldovi vzduch u úst a dal mu najevo vážnost této situace. Jediná dostupná zbraň k sebeobraně byl ručník. Nenechte se zmást. Ledajaký stopař by se mohl domnívat, že Ronald dostal taktickou výhodu. Ve skutečnosti vypadal s mokrým kusem hadru dost pateticky.

V záchvatu lehké paniky kolem sebe chaoticky plácal ručníkem a spíš trefoval svůj zadek, než nepřítele. Gerald už to nevydržel a udělal další výpad. Je až skoro nevysvětlitelné jakou shodou náhod se to podařilo, ale ručník se zamotal kolem čepele a při svém návratu běsnícího manžela dočasně odzbrojil. Nyní bylo nejlepší řešení zvednout meč a nepřítele zahnat do kouta.

Ronald ani vteřinu neváhal. Místo aby se sehnul pro zbraň, tak přeskočil mramorovou vanu a vběhl zpět do ložnice. K jeho záchraně měly dveře od koupelny zámek a vněm klíč. Bez myšlení ho vytáhl, prudce s dřevem bouchl, až se otřásly v pantech a na dva západy zamknul.

"Heh. He. Situace je pevně pod kontrolou." Zasmál se po vzduchu lapající Ronald a lehce poplácal dívku po rameni.

Celá tahle komedie znuděnou paničku evidentně ještě víc vzrušila. Přimáčkla Ronalda svými vzpruženými ňadry ke dveřím a je jasné, že on by se nenechal dlouho přemlouvat k dalšímu číslu. Jenže skrze třísky se před Ronaldovým obličejem vynořila hladovějící čepel a dodala mu potřebnou motivaci. Rychle na sebe hodil ohoz a vyběhl do chodby. V tento moment již Gerald vzdal bourání nábytku a radši zavolal z okna na stráže. Dvorem se rozezněl dunění poplašného zvonu.

Většina říše byla silně věřící a to vedlo i k monogamii. Samozřejmě pokud muž lehával s jakoukoliv nezadanou ženou, tak to bylo v pořádku. Při současných vyhláškách a nařízeních by mohl jít Ronald pod gilotinu, a když říkám gilotinu, tak myslím tu věc s ostrou čepelí, co vám padne na hlavu. V tomto konkrétním případě vám však neusekly hlavu, nýbrž mužství. Čímž bylo zabráněno páchání dalšího zla. Pochopitelně u normálních občanů se to nepoužívalo, ale šlechta si na takové bizarnosti potrpěla.

Několik svižných odrazů a Ronald se skutečně vyhoupnul ven z okna. Jeho odvážný kousek však shazoval nepatrný detail. Ono okno bylo v přízemí. S úsměvem na tváři dopadl do podřepu a rozhlédl se po nádvoří. Přestože byl Midberg téměř na severu, tak po něm následovala ještě jedna zapadlá oblast a díky této geografické skutečnosti k Ronaldovi přibíhalo pouze dvacet mužů.

Jako vždy se poflakovali ve stínu a schovávali před letním horkem. Spousta z nich si dokonce dopřávala menšího šlofíka, takže se není čemu divit, že nečekaný poplach jim nepozvedl náladu. S nenávistivou aurou a s jasnými úmysly někoho zmlátit, se jako lavina hrnuli k Ronaldovi. Ten pochopitelně za nic nemohl. Byl jen v nesprávný čas na nesprávném místě.

Ronald se napřímil, srovnal si plášť a připravil se to vyřešit diplomaticky. Jistě jeho názor stráže pochopí, poplácají ho po zádech a nechají odejít. Nebo ho taky můžou pořádně zmlátit a nakonec v tom nejhorším případě dát do šatlavy a vykastrovat. Tohle byl dost pádný argument proč přejít na taktický ústup. Hbitě se otočil na podpatku kožených bot a jako šíp vystřelil k bráně.

V tuhle hodinu byl na jinak rušných ulicích celkem klid. Dokonce ani prostitutky se neobtěžovali hledat zákazníky. Horké počasí vysávalo energii jak z lidí, tak ze zvířat. Psi jinak somrující u stánků s potravinami, leželi s vyplazeným jazykem na cestě a jen v největší nouzi se podrbali za uchem. Ani zívající kočky, vyhřívající se na vedlejším parapetu je nerozptylovaly. Na nebi nebylo ani mráčku, ani ptáčka. Spousta měšťanů žertovala, že jednoho dne se na obloze objeví supy z dálného jihu. Přitom většina z nich ani nevěděla, jak sup vypadá.

Mezi domy se rozléhalo kmitavé klapání bot, ale brzy si zastavilo. Na rozdíl od stráží Ronald nenosil kroužkové brnění, takže hodně rychle získal náskok. Samozřejmě mu hned otrnulo a naklonil se ke stánku s jablky. Ani ne tak kvůli ovoci, jako spíš kvůli melounům. Melounům, které se potily slečně prodavačce v těsném korzetu. Tohle byla jedna z Ronaldových obětí. On byl pochopitelně čestný muž a nikdy žádné dívce nesliboval dlouhodobý vztah. Jenže slečnin otec jaksi nemohl rozchodit, že bylo její jablíčko nakouslé, dříve než ji prodal. Provdal. Proto zde za trest děvče potilo krev.

"Ahoj Sylvie." Zasmál se koketně Ronald.

"Ahoj." Dívka se začervenala a něžně si protřela pramen vlasů mezi prsty. "Kam tak pospícháš?"

"Znáš to. Člověk se snaží zachránit svět a vždy mu stojí v cestě nějaké problémy." Řekl Ronald a zakousl se do jednoho jablka. "Ale na pěknou dívku si čas vždycky najdu."

Dívka mu oplatila úsměv a rozvázala smyčku zepředu na korzetu. Okamžitě jí vystřelila ven ňadra a obvod její hrudi se znatelně zvětšil. "Nechceš se na chvíli stavit? Otec jel zkontrolovat farmáře."

Ronald zhypnotizovaný poskakujícími přednostmi nemohl skoro ani polknout. "No víš, že to není vůbec…" Jeho slova však zákeřně umlčel svištící šíp.

Nakouslé jablko se nejprve ocitlo ve vzduchu a poté se lehkým obloučkem přeneslo na stěnu dřevěného povozu. Ronald se s překvapeným výrazem podíval na svou dlaň, pak doleva na pohupující se jablko a pak se otočil k dobíhajícím strážím. Mezi nimi se vynořilo i pár kušijníků.

"Špatnej nápad! Budeme to muset odložit!" Lehce pozvedl hlavu na pozdrav a už si zas šinul skrze prázdnou ulici. Tedy skoro prázdnou ulici.

Z čista jasna se předním vynořila osoba v dlouhém plášti. Ronald řítící se nezastavitelně kupředu, se pokusil zabrzdit, ale akorát se mu smekla podrážka po vrtkavé dlažební kostce a celou svou vahou se vydal na nic netušícího kolemjdoucího. Srážka byla nevyhnutelná, a přesto se opět stalo něco zvláštního.

Jakoby snad Ronald roztáhnul svá neexistující křídla a jedním prudkým máchnutím vzlétl do nebes. Byl to zajímavý pocit, který skončil stejně rychle, jako začal. Kolemjdoucí ho chytil za loket, přehodil ho přes svoji hruď a bez sebemenšího ostychu s ním praštil o zem. Ozvalo se bouchnutí a ve slunečním světle se rozzářil menší obláček rozvířeného prachu.

Celý svět se protáčel před Ronaldovým zrakem, a když už ho konečně stabilizoval, tak ho oslepilo Slunce. Bolestí zamžoural očima a vzhlédl na stín stojící nad jeho ztroskotanou hromádkou. Hned od počátku rozeznal lehce delší kadeře pohupující se v líném větru a trčící z nějaké kápě. Postupně pod nátlakem ostrých paprsků se zbarvili do rubínové barvy a jejich vzhled doprovázela obdobně rudá jezírka tázavě zkoumající Ronaldův výraz tváře. Ze samého šoku se chudák rozesmál.

"Děkujeme, občane. My už si ho přebereme." Oznámil dokulhávající a hlavně zadýchaný vedoucí stráže. Po tomto poledním maratonu mu z poloviční helmy ztékala nejedna kapka potu. S cvaknutím si promnul klouby na rukou a při představě na blížící se Ronaldova muka se jeho ústa též změnila v nažloutlý půlměsíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenys Lenys | Web | 2. června 2012 v 15:36 | Reagovat

krásný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama