Genesis a Exodus

22. května 2012 v 11:50 | Archaell

Skrze vesmír se nezastavitelně řítil Kámen počátku, než se nelítostně srazil s překážející hvězdou a vytvořil mohutnou implozi. Implozi, která pohltila život z širého okolí a proměnila celou soustavu ve hromádku mrtvého kamení. V samém středu této temnoty se nacházel jediný zářící bod energie. Z onoho místa vzešla První bytost vstříc čerstvě vzniklé nicotě.


Myslím tedy jsem. Čerstvě zrozená bytost se postavila na nohy a několikrát sevřela dlaně v pěst. Pár okamžiků užasle rozjímala nad svou existencí. Dei. První slovo, které se bytosti zobrazilo v mysli. Dei tedy usoudil, že tož jest jeho jméno a pocítil radost. Tento blažený pocit však netrval věčně. Byl odsouzen, hledět do očí zkáze, kterou zde zanechalo jeho stvoření.

Nelítostná pustina vyvolala vzpomínku na události předcházející tomu, co se jednou bude nazývat počátkem. Dei padl na kolena a poprvé pocítil smutek. Smutek, který brzy vystřídaly výčitky. Okolní planety, před jeho příchodem, vzkvétaly životem a nyní z nich byla hromada písku a kamení.
Dei se sám sebe ptal, proč byl vůbec stvořen a zdali by nebylo lepší, kdyby vůbec neexistoval. Tato emoce byl první příchod hněvu. Rozzuřen počínáním osudu, zahalil Dei oblohu oblaky. Pocit viny se lehce utlumil, ale krátery na vyhaslé hvězdě mu stále připomínaly jeho prokletí.
Úlevu nalezl až při pohledu na zářivý krystal. Nyní mohl svou vinu přenést na něco jiného. Ano! Jeho bytí započalo zde před pár momenty. Události přecházející tomuto momentu byly způsobené tímto zvláštním krystalem. Jestli tento tajemný krystal přináší smrt, bude nejlepší ho zničit. Pouhá myšlenka na zničení onoho posla temnoty zhmotnila v Deiově pěsti zářivé kopí. Přistoupil tedy ke krystalu a napřáhl zbraň.

Magické ostří se zarazilo do země a Dei pod tíhou emocí opět poklekl. Přestože krystal přinesl smrt, byl také jeho stvořitelem. Z Deiových očí se vyrojily slzy a krátery vyhaslé hvězdy byly pohlceny oceánem odpuštění. Co se stalo, stalo se. Minulost nemohla být ovlivněna, nebo o tom byl Dei pevně přesvědčen a tudíž to bylo pravda. Ovšem přítomnost se dá změnit a může být stavebním kamenem k lepší budoucnosti. Dei se rozhlédl kolem sebe a přemýšlel nad tím, jak se okolí změnilo pod tíhou jeho činů.
Vyhaslá hvězda byla nyní pokryta temným nebem a ještě temnějšími hlubinami oceánu. Nebyla to nejlepší změna, ale otevřela Deiovi oči. Byl obdařen schopností tvořit. Odhodlán napravit vzniklé škody se pokusil uchopit krystal počátku. Sotva se jeho prsty dotkly vřelého povrchu, z krystalu vytryskla mohutná záře. Její světlo pohltilo temné hlubiny oceánu a rozhalilo zatažená oblaka. V mrtvé soustavě planet se opět rozproudila energie života.

Dei vystoupil nad bílá nebesa a rozhlédl se do nekonečných plání vesmíru. Jeho existence dostala nový smysl. Cílem jeho života bylo vrátit zpět život, který vzal příchod Krystalu počátku.

Jako první věc stvořil nebeský palác a Síň stvoření. Odtud mohla z krystalu nerušeně proudit energie a prozařovat temnotu okolního vesmíru. Hned vedle ní stvořil Síň spravedlnosti. Zde na zářivý podstavec uložil Kopí osudu. Pokud by jednoho dne Krystal stvoření opět začal šířit smrt, tak právě tato zbraň ho nadobro umlčí.
Dei se vrátil zpět do Síně stvoření a pohlédl na spálené planety v okolí. Pokud má odčinit vše co se stalo, čeká ho hodně práce. Náhle jeho rozjímání přerušil další pocit. Údiv.
Kolem Krystalu počátku poletovali drobné hloučky energie připomínající světlušky. Pokud z něho mohl vzejít on, tak to znamená, že krystal skutečně může vytvářet nový život. Dei uchopil několik světlušek a přenesl je na nejbližší planetu. Potom se vrátil zpět dokončit Nebeský palác.
Deiovou myslí proudil nezastavitelný proud kreativních myšlenek a tak než se nadál, byla většina nebe pokryta jedním obrovským městem nadpřirozených staveb. Právě když v místnosti Božího soudu, která se tak později nazývala, plánoval další nádherné věci, kterými by svůj domov obohatil, tak si vzpomněl na ony světlušky.

Vrátil se tedy na nejbližší planetu a ke svému zděšení zjistil tragickou zprávu. Všechny světlušky byly mrtvé. Na jeho tváři se znovu vyrojila slza a část planety opět pohltil oceán.

Zděšen svou nerozvážností tam Dei stál a koukal na zhaslá tělíčka nebohých stvoření. Kdyby si jen uvědomil, že v těchto nehostinných podmínkách nemůže nic přežít.
Právě když chtěl znovu pochybovat o smyslu svojí existenci, se z hlíny vedle něj vyhrabalo nějaké zvláštní stvoření. Připomínalo hlodavce zkříženého se škorpionem a ještě podivnější bylo jeho chování, kdy bez váhání sežralo mrtvé tělo jedné světlušky. Kůže tohoto tvora zapulzovala rudou energií a zvětšil se na dvojnásobek své původní velikosti.

Dei byl okouzlen a šokován zároveň. Jeho skutky vedly k stvoření nového života, ale tento nový tvor se živil požíráním energie ostatních. Nehledě na to, ho uchopil a vrátil se s ním zpět do Nebeského paláce. Okamžitě si ke svému novému společníkovy vytvořil vztah a pojmenoval ho Mortus.

Toto stvoření v Deiovi vytvořilo novou naději - i když jeho snaha o kreaci selže, život si najde cestu. Následovalo několik dalších neúspěšných pokusů, kdy světlušky zemřely v pustině, než konečně nalezl systém, v kterém mohly přežít. Pohled na mrtvá těla nebohých stvoření mu přinášel smutek, ale jeho provinění mizelo stejně rychle jako těla zesnulých v žaludku Mortusově.

Dei se nakonec smířil, že to je koloběh života. Aby něco mohlo žít, musí něco jiného zemřít. To byl také klíč k vytvoření obyvatelného světa. Stvořil nebesa z kterých padal déšť, stvořil jádro, které udržovalo společně s oceánem povrch v teple a nakonec stvořil i rostliny. Tedy zapříčinil jejich stvoření. Poslední skupina mrtvých světlušek se absorbovala do země a v nyní již lepších podmínkách se proměnily v rozkvetlou zahradu. Toto byl pro Deia velký den. Nyní již byl schopen zaplnit tento kus vesmíru životem.

Zatímco se Dei kochal svou novou kreací, Mortus pocítil hlad. Ne proto, že by umíral bez potravy, energii mu dodávala záře z Krystalu počátku, ale proto že prahnul po onom pocitu, kdy sežral první ještě teplé světlušky ze svého vrhu.

Jeho sžírající utrpení ho zavedlo až do zahrad Edenu. Ten byl pokryt nově vypěstovanými rostlinami, nazývanými stromy. Zde se uhnízdily i Světlušky, které se rodili v Síni stvoření. Hladovějící Mortus již dále svůj chtíč nemohl snést a tak se uchýlil k první úmyslné vraždě vůbec. Skočil na jednu světlušku neznající strach z predátorů a pohltil její energii. Na okamžik byl Mortus uspokojen, ale časem si na světluškách vybudoval závislost.

Dei se vrátil radostně domů, ale pohled na zahrady Edenu mu vyrazil dech. Všude byla mrtvá těla a uprostřed mezi nimi seděl Mortus ve své nové formě. Nyní svým tvarem byl více podobný svému stvořiteli.

Zděšen pohledem na tento masakr podlehl Dei hněvu. V pravé ruce se mu zmaterializoval Exodus. Nebeský meč, který měl ukončit Mortusovu existenci. Deiovi nevadilo, když jeho společník pojídal mrtvé, ale jeho úmyslné vraždění pro zábavu ho přivádělo k šílenství.

Bohužel minulost se opakovala. Při pomyšlení na to, že by dei úmyslně ukončil něčí život, mu běhal mráz po zádech. Stvořil tedy Vězení hříchu a zde na zlatém řetězu uvěznil Mortuse do doby, než vymyslí, co s ním udělá.

Místo aby se mohl Dei radovat ze svého úspěchu, ho nyní sžíraly myšlenky na jeho neúspěch. Zabořil Exodus do země vedle Krystalu počátku a začal k němu promlouvat. Co když všechna jeho stvoření nakonec skončí jako Mortus?

Aby mohl pokračovat v kreaci, musel nejprve vylečít Mortusovu mysl. Nějakým způsobem mu musí zabránit, aby konal zlo a donutit ho, aby si uvědomil svoje chyby. Jenže kdyby se neuchýlil ke zlu, tak by nyní neexistoval a byl by mrtví jako ostatní světlušky z první linie.

Deiovo vnitro sžíraly otázky na které nebyla jasná odpověď. V okamžiku kdy už téměř upadal v nekonečnou beznaděj, obklopil shluk světlušek Exodus a zmaterializoval se v dlaň. Dei užasle sledoval formující se obraz, až se nakonec předním objevil první archanděl.

"Smrt konaná pro přežití není zlá. Leč smrt, která nemá žádný význam, musí být potrestána." Řekl Archanděl a máchnul cvičně mečem.
Dei byl úplně šokován. Konečně si mohl promluvit s jinou bytostí, která mu byla schopna odpovědět, ale nemohl ze sebe dostat ani hlásku.

"Já jsem Archael. Smyslem mého stvoření je dostat zadostiučinění za smrt mých předků." Těmito slovy se prohlásil archandělem Spravedlnosti.

"Zadostiučinění?" Zeptal se Dei.
"Moji předci nemají pomstychtivé úmysly, ale musí být zabráněno dalšímu krveprolití. Proto zatímco vy budete tvořit nové světy, já se postarám o ochranu zahrad Edenu před Mortusovým chtíčem." Po těchto slovech archanděl odešel konat svojí povinnost.
Dei pocítil úlevu. Nyní se již nemusel cítit provinile za Mortovo uvěznění a mohl ho pustit ven. Místo vděčnosti se však na něj Mortus zlostně podíval a rychlím krokem zamířil zpět k zahradám Edenu, kde však nyní již strážil archanděl Archael.
"Mí předci se na tebe nezlobí, každý dělá chyby, ale je nutné se z nich poučit. Tímto způsobem bude mít jejich smrt určitý smysl."

Místo odpovědi Mortus jen zavrčel a utekl pryč. Dei byl rád, že se situace vyřešila a uklidněn se odebral zpět na první planetu. Zde již explodoval život v plné míře. V oceánu pluly ryby, po širých pláních poskakovala drobná zvířata. Na této planetě bylo dílo již dokonáno. Je zde ale spousta dalších, které musí být upraveny. A tak Dei neotálel a dal se do díla.
Znechucený Mortus, nyní již na vyšší úrovni myšlení, plánoval jak se dostat přes nově stvořený problém v podobě archanděla. Jak jen by se ho mohl zbavit? Odpověď stále nepřicházela, než dorazil do Síně spravedlnosti. Jeho zrak okamžitě spočinul na Kopí osudu. S touto zbraní by měl svou překážku odstranit.
"Přišel si hledat pokání?" Otázal se Archael hladící houf světlušek v dlani.
"Ano přišel jsem hledat pokání." Zalhal Mortus a vrhnul po důvěřivém Archaelovi Kopí osudu.
Archael se rychle otočil, uvědomil si co se děje a pokusil se kopí vykrýt Exodusem. Ostří sklouzlo po čepeli meče, ale přesto se mu podařilo ponořit se do archandělovi paže. Archael padl na kolena a vytáhnul si kopí z ramene. Čerstvá rána zářila unikající energií. Kopí osudu byla mocna zbraň schopná zničit Krystal počátku, takže archanděl neměl šanci toto zranění přežít.
V okamžiku poslední naděje se vrátil zpět Dei. Úspěšně dokončil několik dalších světů a chtěl se o tuto dobrou zprávu podělit se svými blízkými. Místo toho však nalezl umírajícího Archaela a opodál smějícího se Mortuse.

Dei se okamžitě k Archelovi sklonil a celou svou mocí se pokusil zranění vyléčit. Avšak rána byla otrávená tím nejúčinnějším jedem vůbec. Deiovi nezbývalo než ho pohltit do svého těla. I když byla jeho bytost mnohem mocnější, tak i jemu dělal jed problémy. Tímto hrdinským činnem přišel o svou levou ruku.

Jako každý zánik, i tento vedl k vzniku něčeho jiného. Oddělená končetina se rozzářila a ze zbytků energie se zrodila Fate. Archanděl osudu. Právě včas zachytila Deia, který se vyčerpáním hroutil do zářivé trávy.

Mortus se stále smál ve své euforii a vůbec si neuvědomil, co se děje kolem. Díky Deiově zákroku se mohl Archael zregenerovat a okamžitě uchopil spravedlnost do svých rukou. Jednou prudkou ránou do Mortusova obličeje mu vyrazil vědomí a poslal ho mezi kytky. Poté zvedl ze země svůj meč a odtáhl bezvládné tělo bestie zpět do kobek Vězení hříchu.
Fate se snažila Deiovu ránu ošetřit, ale zranění bylo moc silné na její magii. Dei se pokusil ránu také zahojit, ale nyní byl příliš vyčerpaný. Aby zpomalil rychlost šíření jedu, proměnil zbytek své paže v energii.

Seděl tedy na svém trůnu v síni Božího soudu a odpočíval.Pozoroval hlouček oddělené energie a přemýšlel o tom jak se co nejdříve chce vrátit k přetváření planet. Prstem zdravé ruky rozhrnul onen oblak a neúmyslně zažehnul jiskru. Uvolněná energie se proměnila v Aine, archanděla stvoření. Zatímco Dei nabíral nové síli, tak mu Aine slíbila, že se postará o jeho úděl. Okamžitě se dala do práce a tvořila plány jak oživit další planetu. Dei byl konečně uklidněn.

Archael potěšen novým členem jejich skupiny si zavolal Fate a Aine do Síně spravedlnosti. Zde se uskutečnilo první jednání Rady archandělů.

"Rád bych projevil obavy ohledně Mortuse. Svým neopatrným počínáním mě málem připravil o život a kvůli němu se Dei nachází ve velmi špatném stavu. Můj úsudek může být těmito událostmi velmi ovlivněn, a proto mě zajímá váš názor." Projevil své obavy Archael.

"Chápu, že bys nejraději Mortusovu existenci ukončil a že jsou tvé důvody opodstatněné, ale jako archanděl symbolizující kreaci musím být proti. Mým samotným smyslem je tvořit, ne ničit dílo boží." Oponovala Aine.

I Fate reagovala na Archaelův tázavý pohled: "Musím se zdržet hlasování. Přestože cítím z Mortova počínání hrozbu, tak některé věci se musí odehrát, abychom se z nich mohli poučit."

Jako jediný anděl obdařený voláním budoucnosti, nyní Fate věděla, kam její nerozhodnost povede. Přesto se rozhodla, pro vyšší dobro, svůj postoj neměnit.

"Budiš. Přesto Mortusova přítomnost je příliš nebezpečná, nezbývá tedy než ho umístit do exilu. Jaká je poslední přeměněná planeta?"
"Purgato." Odpověděla Aine.

Deiova otrava byla vážnější než si vůbec zprvu uvědomoval. Nyní se cítil již lépe, ale také věděl, že dříve či později nabyde jeho existence svého konce. Mortusovo vyhnanství ho také moc netěšilo, ale bylo to nejlepší řešení.

Vzhledem ke svému stavu již Dei přenechal vytváření planet zcela na Aine a raději přemýšlel o tom jak zajistit dokončení svého cíle po svém odchodu. Aine byla velmi schopná, ale měla jen zlomek jeho moci. Dei se tedy soustředil na tvorbu menších andělů. Nyní již bylo v sále Božího soudu mnohem veseleji. Kolem astrologických map pobíhali desítky andělů a plánovali další změny. To ulehčilo Aine práci a mohla se soustředit čistě na realizování navržených plánů.

Dokonce i Fate se podílela na reorganizaci Nebeského paláce. Doporučila Archaelovi zaměstnat pár andělů jako nebeskou stráž, což bylo velmi podezřelé. Archael tušil, že současný stav je jen ticho před bouří a tohle mu jen dávalo za pravdu.
O několik planet dále, na planetě Purgato, se pouštěl i Mortus do díla. Ze začátku se dost nudil, a tak se věnoval pouze zabíjená poskakujících žabek. Pak se ale stalo něco zajímavého.

Jedna rozšláplá žabka ožila a šla z ní cítit temná aura. Mortuse to okamžitě uchvátilo. Žabka brzy zavítala mezi ostatní a pokousala je. Tato nová infekce se šířila jako epidemie. Ze svého pozorování dostal Mortus geniální nápad.
Když může anděle tvořit Dei, tak proč by nemohl on. Soustředil svou energii na potulujícího se vlka a monstrum v které zmutoval ho potěšilo ještě víc. V tento den se začala tvořit první démonická armáda, která již brzy měla zavítat do nebes.

Dei si vyčítal Mortusuv odchod a tak se vydal ho navštívit. Místo svého "přítele" však nalezl temnotou načpělí svět. Co se zde stalo?

Průzračná jezera se změnila v bažiny. Louky vystřídaly pouště a pusté hory. Zdejší zvířata připomínala temné noční můry. Tohle nemohl být výsledek Ainina tvoření. Deie přepadaly obavy o Mortusovo bytí, ale okamžitě ho nalezl.
Seděl uprostřed menší jeskyně na trůnu z lebek menších zvířat. Nepatrné výběžky, které mu původně rostly z hlavy, nyní již vyklíčily v mohutné rohy. Dei pochopil, že v tomto bodě pramení všechno zlo.
"Co se to tady stalo?" Zeptal se Dei.
Mortus vydechnul obláček síry a popošel vpřed: "Tvořím svoje vlastní království."
"Království? Celou zkaženou planetu obklopuje temnota." Oponoval Dei.
"Temnota, která mi s každým dalším zkaženým tvorem dodává větší sílu." Zašeptal Mortus Deiovi do ucha a bez váhání se mu zakousnul do krku.
Dei sebou škubnul nedbaje kusu masa, který zůstal v masivních tesácích mortusovi čelisti.
"Mmm, božský to požitek z božského masa." Zasmál se Mortus a chystal se Deia sežrat.
Dei se naštěstí vzpamatoval a rychle se přemístil zpět do Nebeského paláce. Avšak jeho krvavá stopa byla vše co démoní armáda potřebovala, aby mohla zahájit invazi.

Energie prchající z Deiovi rány zapříčinila zažehnutí jedu v jeho rameni. Nyní bylo již jisté, že Dei v následujích okamžicích zemře. Jeho zranění vycítili i všichni archandělé a seběhli se kolem něj.

"Mortus nesmí zničit, vše co jsme vybudovali." Vyřkl pár posledních slov padlý bůh a vykonal svou závěrečnou kreaci. Z jeho mysli vzešla archanděl Sophia, zastávající Deiovu moudrost. Po ní následoval ještě jeden archanděl. Protector. Ten byl stvořen úplně poslední myšlenkou: "ochránit Deiovu celoživotní práci". Poté se Deiovo tělo proměnilo ve hromádku zářivého prachu a zcela zmizel.

Archandělé se ještě nestačili pořádně vzpamatovat, z odchodu svého stvořitele a přímo před nimi se objevil portál vedoucí k Mortusově trůnu na Purgatu. Jediný Archael, částečně pohlcen nenávistí vůči Mortusově původní zradě, věděl kam má směřovat svůj hněv. Uchopil zářivý Exodus pevně do rukou a připravil se naplnit jejich původní účel - zabít Mortuse.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama