Trocha mojeho chaosu

27. března 2012 v 5:16 | Archaell |  Trashcan

Taky si někdy připadáte, že máte místo mozku v hlavě stlačnej celej vesmír a jen otázka času, než bude další big bang a všechno vaše vědomí se rozprskne na zdi čerstvě vymalovaný psychiatrický léčebny? Já si tak občas připadám. Tématem týdne je "já" což je v podstatě jasná guideline k sebestředně zaměřenýmu článku, tak proč ne. Kdo by chtěl psát o egu, super egu a tý třetí rejži … Idu? nebo jak se tomu nadává. To v podstatě není podstatný, chápete můj point ? Pokud ne, tak asi ani nemá smysl abyste četli další řádky ba dokonce odstavce. Ne, asi nebudou mít vůbec nic společnýho s předcházejícím sdělením, ale to je fuk. Ne? Jo.


Člověk má hodně volnýho času a tak nějak neví jak ho správně využít. Když už přijdete na to co dělat, tak většinu zjistíte, že to není realizovatelný, nebo že vám v tom brání určitý další věci a nebo že máte míň volnýho času, než jste si myslely. Pokud se zaštěstí tak najdete nějakou zajímavou činnost na kterou máte čas a můžete ji volně provozovat, ale pak z toho vzejde stejně nějaká blbost, která ve skutečnosti má úplně nulovej smysl a tak nemá smysl ji ani zmiňovat. Stejně tak nemá smysl tenhle parádní filozofickej článek o ničem. Nebo o něčem je? Vlastně je. Je o Já. To znamená, že je úplně v pořádku vytěsnit pár přebytečných myšlenek z hlavy do těchto odstavců.

Pijete víno? Jak můžete takovou břečku pít? Bych z toho blil! Dobře, možné ne přímo blil, ale rozmačkaný hrozny nejsou zrovna nejlepší věc na pití. Když tak na tu krvavou směs koukám, tak to nevypadá zle. Má to docela zajímavou barvu. Vůně… teda spíš smrad, nic extra. Možná by se to dalo používat jako žvejkací tabák. Při převalování po jazyku to má zajímavej efekt na chuťový buňky, ale jakmile se to dostane do krku, tak to je skoro jak dávidlo. Projímadlo s vyústěním v dutině ústní.

Občas se dívám na noční oblohu a pozoruju ty široký pláně hvězd, planet a galaxií. Jsou někde daleko hluboku ve vesmíru a přesto se dají vidět až na Zemi. Některý z nich možná už ani dávno neexistujou a přesto se stále můžeme kochat jejich nekonečností. Konečnost. Co když už vesmír dávno skončil, ale nám tupým lidem to nedošlo? Nebo jsme příliš daleko od středu toho zániku a stále si to ještě neuvědomujeme? A co když to k nám dojde dříve, než si myslíme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 27. března 2012 v 7:31 | Reagovat

Zajímavý styl psaní, líbí se mi. Je to takové chaotické a to je fajn. Víno je hnusný, ale růžový mi docela chutná. :D

2 standyb standyb | 27. března 2012 v 10:02 | Reagovat

a co potom hovoris na tvrde pitivo? ked uz ti to vino nechuti???

3 Vendy Vendy | Web | 27. března 2012 v 22:13 | Reagovat

Pěkný  kaleidoskop myšlenkových pochodů. Ego-víno-hvězdy-a volný čas.
Zajímavé myšlenkové proudy...
A víno mi docela chutná, jenže mě děsně uspává. Spíš snesu tvrdý alkohol, ale ani ten nesmím přehnat.
Stejně mi nejvíc chutná nealko. Čaj, minerálky, džusíky.

4 Dance Dance | Web | 20. dubna 2012 v 13:47 | Reagovat

Pekny článek. Obcas mám v mozku taky chaos.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama