APA 02

5. prosince 2011 v 0:23 | Archaell |  Bílá knihovna


"Vríí." Ozvalo se nepatrné písknutí. Nejprve znělo jako by z dálky, ale pak se ukázalo, že vychází z podzemí.

"Ať to není krtek, ať to není krtek!" Modlila se satanistka a klekla si k onomu hrobu, odkud zvuk vycházel. Pištění sílilo. Ať už to bylo cokoliv, tak se to dralo napovrch a každou chvíli se to mělo vynořit na měsíční světlo.

Hlína se rozechvěla a pomalu se sypala dolů. Satanistka se zatajeným dechem sledovalo každé zrnko zeminy. Pokud se kouzlo povedlo, tak právě ukončila měsíce bezúspěšných pokusů, které tomuto dni předcházely. Splnění tohoto úkolu by ukončilo její výcvik a stala by se plnohodnotnou nekromancerkou. V opačném případě by musela rituál opak znovu a znovu, dokud by se nepovedl, pokud by to ovšem dřív nevzdala. Přes všechnu její trpělivost jí už totiž po posledních pár selháních opouštěl entusiasmus.

Hlína připomínajíc jícen sopky se naposledy otřásla a náhle ze samého středu hrobu vystřelila ven ruka. V měsíčním světle se lesknul její zářivě bílí pigment, stejně jako se nekromancerce rozzářily slzy v očích. Konečně se dostavil dlouho očekávaný úspěch. Kostěná ruka si protáhla zvápenělé klouby, pak jako by dostala křeč, se sevřela v pěst a nakonec se opřela o zem.

Uběhlo několik desítek vteřin a o pár centimetrů vedle vystřelila i druhá ruka. Nekromancerce se hlasitě rozbušilo srdce. Úplně cítila jak jí vibrují ušní bubínky. Ze samé extáze nemohla skoro ani dýchat. I druhá ruka se položila vodorovně se zemí a napjala všechny svaly… všechny kosti, protože neměla žádnou svalovou hmotu. Divadelní představení dovršilo finální scény. Znovu se hlína sesypala, tentokrát ale mnohem víc než předtím a z hrobu vystřelila kvílející kostra připomínající mimozemšťana. Ve skutečnosti to byly pozůstatky drobné opičky, kterou si sem dovezl bohatý chovatel v době kolonizace Jižní Ameriky.

Vzduchem padaly kusy špinavé hlíny, ale i ty nyní připomínaly zářivé padající hvězdy. Nekromancerka byla tak zabraná do tohoto okamžiku, že si ani nevšimla přicházejícího mručení z opačné strany zdi. Hřbitov byl rozdělen vysokou zdí, která oddělovala sekci pro lidi a sekci pro zvířata. V důsledku určitých okolností, o kterých děvče nevědělo, se jí podařilo probudit nejenom hrob svého nového mazlíčka, ale zároveň i spoustu hrobů na druhé straně.

"Vríí-í." Zapištěla opička a podívala se na svého vzkřísitele.

Nekromancerce, šokované tímto setkáním, se objevil pod nosem menší proud krve a okamžitě po zombiepičce skočila, div ji nerozmáčkla v náručí: "Ááá! Ťaková rozqomilá pjoťvůrka, ani ňevíš jak ďlouho, jšem ňa těbe čekala!"


Ve stejnou dobu se na opačné polovině zdi motala v malátném delíriu známá postava. Byl to ten týpek, který před více jak hodinou seděl na lavičce a pozoroval onu sekretářku. V jeho stavu si ani nevšiml postávajících nemrtvých, kteří bez příkazů svého pána nevěděli, co mají dělat. Týpkovy s kapucí přes obličej se pomalu vracelo vědomí a dostával kontrolu nad svým tělem. Sednul si na rozpadlý náhrobek a silou vůle se snažil odstranit nepříjemně rozmazaný zrak.

"Kde to jsem? Hřbitov? Kolik je hodin? Co tady v tuhle dobu dělám? To jsem něco zas hulil? Vůbec nic si nepamatuju." Unavený týpek se chytil za čelo a promnul si obočí. Strašně ho bolela hlava a nebylo mu jasné proč. Jediná věc, kterou si byl jistý, byla, že sem musí přijít. Ale proč?

"Nell! Proč mám pocit, že jsem sem šel kvůli ní? Měsíc v úplňku, hřbitov, něco málo po půlnoci? To je ono! V tuhle dobu sem vždycky chodí dělat ty nesmysly." S obtížemi se postavil a strčil si do úst cigaretu. Nemohl ale najít zapalovač, avšak k jeho překvapení, se cigareta zapálila sama od sebe. "Asi jsem fakt něco hulil, každopádně někde poblíž cítím Nellielinu přítomnost. Musím jí najít, třeba mě objasní, co se mi stalo."

"Dej mi pac. Hodňá opička, měla bych ti vymyšlet nějaké jméno." Nekromancerce stále nedošlo, co se kolem děje a plně si užívala přítomnost 'roztomilého' tvora. "Co kdybych ti říkala třeba… Tobi! To je ono. Líbí se ti to, Tobi?"

"Vríí." Zapištěl Tobi a souhlasně zatleskal dlaněmi.

"To jsem ráda." Poplácala Nelliel Tobiho po lebce a konečně se podívala vzhůru. Na vysoké zdi seděl stín, z kterého vycházela podezřelá energie a přesto velmi povědomá. "Khaeli? Co tady děláš?"

Khael se podíval na kostěnou opičku, pak za sebe na dav postávajících zombíku a osvítila ho heuréka. Nyní mu došlo, že cestou sem do několika zombie lehce vrazil. "Doufal jsem, že mi to řekneš ty. Nell, co má tohle všechno znamenat?"

Nelliel zmáčkla opičku mezi prsa a zvedla kolena z hlíny: "Asi to nemá smysl dál tajit, ale od této chvíle mám oficiální kouzelnickou licenci v oblasti nemrtvé magie."

"A kvůli tomu musíš ze zdejšího hřbitova dělat úsvit mrtvých?" Zakroutil nevěřícně Khael hlavou.

Nelliel se jen usmála a silněji přitiskla opičku k sobě, ještě že se mrtvolka nemohla udusit: "No zas tak to nepřeháněj. Tohle je teprve začátek, já mám v plánu mnohem velkolepější věci, jako třeba reanimovat menší skupinku zombie."

Khael vyvalil oči a nevěřícně naklonil hlavu: "To jich chceš mít ještě víc? Kolik jich potřebuješ, abys byla spokojená? Sto? Tisíc? Milion?!"

"Haha, no to by bylo uspokojující, ale zatím jsem sotva schopná vyvolat tuhle roštomilou opičku." Zasmála se Nelliel a pokračovala v Tobiho dušení.

Khael si sednul na zeď nohama ke vchodu na hřbitov a výstražně mávnul rukou: "Tak jak mi vysvětlíš tuhle armádu?"

"Armádu?" Nerozuměla kontextu Nelliel a tak za pomoci hromádky zrušených náhrobků nakoukla přes zeď na druhou stranu.

"Tuhle armádu postávajícího hnijícího masa."

"Áááhhh." Procitla Nelliel. Ten výhled byl poslední kapka, kterou byla schopna vydržet a na obličeji se jí vytvořil rudej pruh přes tváře, doprovázející její orgasmus v kalhotách. "To... já?!"

Khael ji výstražně praštil přes temeno hlavy a pokusil se jí schladit náladu: "To není nic dobrýho! Asi se blíží konec světa a bůh ví co ještě. Nejdřív ten rozsekanej upír a teď tohle."

"Au!" Zavřela oči Nelliel a skutečně ji ten blaženej pocit trochu přešel. "Jakej upír?"


Před vchodem na hřbitov zastavila dodávka APA. Kdyby ze strany neměla nakreslené meteority a nápis 'zkoumání seismických aktivit', tak by vypadala jako zásahové vozidlo. Ve skutečnosti zásahová byla. Vzhledem k tomu že k incidentu jeli dva agenti čtvrté úrovně, jmenovitě Kaori a Arnold, tak nebylo potřeba posílat víc aut. Kromě nich si s nimi vezl zadek i Samuel, Onmyoji Misaki a díky velikosti zadního prostoru se tam vešla Levy se svým vozíkem. Na místě řidiče seděl v plné pohotovosti agent Thomson a nervózně přežvykoval žvýkací tabák.

"Tohle je poprvé, co uvidím živé zombie." Řekl Samuel, namachrovaně si stoupnul před Misaki a nabil svou zbraň. "Bohužel pro ně, z nich vůbec nemám strach."

"Zombie se jinak nazývají nemrtví. Technicky živý nejsou." Sepjala ruce Misaki, takže jí úplně zmizeli v dlouhých rukávech a přešla směrem k brance.

"Wháá." Mručel jeden zombík stále narážející do mříží od oné brány.

"Ustup stranou Misaki, já tě ochráním," řekl Samuel a střelil zombíka mezi oči. Skrze prohnilou lebku prosvitlo měsíční světlo, lemované kouřem ze střely, a pak se zombík svalil na záda. "Tohle nebude žádnej problém."

"Počkej." Pokusila se ho zastavit Misaki, ale Samuel otevřel dveře a vešel dovnitř.

"Nemusíš se o mě bát. Já jsem profesionál, i když jsem nastoupil teprve dneska." Chvástal se Samuel a zaujmul vítěznou pózu. Jeho nadšení však brzy přerušila nahnilá ruka, sápající se po jeho kotníku. "Co to je?!"

Tichou ulicí se rozeznělo několik dalších výstřelů a cinkání padajících nábojnic o chodník. Kaori se přes veškerý svůj odpor rozhodla, nenechat Sama sežrat: "Hele, ty profesionále, když zombíkovi trefíš mozek, tak ho tím nezlikviduješ. Oni ho totiž stejně jako ty neuměj používat."

"To platí pouze o externě vyvolaných nemrtvých." Poznamenala Misaki. "Pokud se ze spárů smrti vzkřísí vlastní vůlí, tak mozek plní původní účel a dají se tak zneškodnit. Ovšem v tomto případě se pohybují z magické energie nějakého kouzelníka, který je ovládá."

Připosranej Samuel s bledou tváří pohlédnul na zbytky zombíka a měl co dělat, aby se nepozvracel, přesto si však držel 'cool' image: "Bww... To je přeci jasné. Jenom jsem si to chtěl ověřit. Mimochodem doufám, že stejně jako já víte, jak se dá tento typ zabít?"

"Možná jsem ho měla fakt nechat sežrat," zamumlala Kaori dostatečně zvýšeným hlasem, aby to ostatní slyšeli. "Stačí do nich udělat dost děr, čímž z nich vyprchá magická energie. Na tyhle případy máme dokonce speciální náboje, ale pochybuju, žes měl čas se stavit ve zbrojnici a vyfasovat munici."


Ve hřbitovní melancholii se rozezněl výstřel, následovaný několika dalšími. Do teď klidná Sova sedící na chrtovi, se okamžitě vyděsila a zmizela v měsíčním svitu. Tohoto vzruchu si všimla Nelliel s Khaelem. Khael opět otočil hlavu na stranu lidského hřbitova a rozhlédnul se po legii kamenných náhrobků. Nikde, nic. Muselo to přijít odněkud z dálky, nejspíš až z ulice.

"Co to bylo?" Zeptala se Nelliel, protože i na špičkách viděla na druhou stranu dost špatně.

"Asi nějaký porouchaný auto." Odpověděl Khael, i když tomu sám nevěřil. "Spíš mi řekni, co hodláš dělat s tou armádou?"

Nelliel se zamyslela a pak se jí nad hlavou objevila pomyslná žárovka: "Počkáme, až jim dojdou baterie."

"Takže nemáš nejmenší páru, jak to kouzlo zrušit." Procitl Khael s otráveným výdechem. "Možná to bude znít neuvěřitelně, ale když zkoušíš takové kouzlo, neměla bys nejdřív zjistit, jak ho pak zrušit?"

"No já jsem to měla napsané, ale už někdy u třetího pokusu mi ten papír někam zmizel, haha." Zasmála se Nelliel a několikrát plácla Khaela přes kříž.

"Rodinu si člověk nevybírá." Řekl Khael a podíval se na měsíc. "Jak dlouho bude trvat než se vypnou?"

"V lepším případě v sobě mají jen nepatné množství magie a nevydrží ani hodinu." Řekla ne moc přesvědčivě Nelliel.

"Což, ale není náš případ, že?" Poznamenal sarkasticky Khael.

"Hehe. Tím si nejsem vůbec jistá. Při nejhorším tady budou tak dlouho, dokud mi nedojde magická energi. Ale neboj, mám takový pocit, že pár už se jich vypnulo."


"Thomsone, ty tady počkej s Levy a my to vyřídíme." Rozkázala Kaori.

"Ale já chci jít s vámi!" Oponovala Levy a popojela o krok dopředu.

Kaori ji však nechtěla vystavovat zbytečnému nebezpečí: "Levy, pokud chceš jít s námi, tak pojď,... ale jen pokud to zvládneš po svých!"

"Kaori!" Zařval Arnold přes celou ulici. "Tohle jsi trochu přehnala."

"To je dobrý. Počkám v autě." Zašeptala Levy a pomalu se rozjela zpátky k dodávce.

Vzpružený Arnold nabil brokovnici a chytil Kaori za rameno: "Moc dobře víš, že je v takovém stavu, protože..."

"Já vim! Nemusíš mi to furt připomínat!" Kaori odstrčila jeho ruku a se svraštěným obočím odešla hlouběji na hřbitov.

Jedna věc byla na této armádě zvláštní, jako by všechny zombie bez cílně postávali okolo, nebo na něco čekali. Misaki přistoupila k jedné oživlé mrtvole, zhluboka se nadechla a přiložila si dva prsty k čelu. Jak již dříve naznačila Samuelovi, tak tyhle zombíky někdo musel vyvolat a ten někdo s největší pravděpodobností, nebude moc daleko. Vystopovat zdroj magické energie, pro ni nebylo však vůbec jednoduché. Obzvláště když Onmyoji se především soustředí, na uklidňování rozrušených astrálních bytostí. Vší vůlí se soustředila na příchozí proudy magie a úplně přestala vnímat okolí. Dokonce ani smrad valící se zombíkovi z úst ji nerozrušil, s čímž měl, ale problém někdo jiný.

"Blázníš, takhle na tebe ten zombík může kdykoliv skočit a nebudeš mít čas uhnout." Řekl Samuel a obešel Misaki z pravé strany, aby mohl lépe mířit.

Náhle Misaki přišla opět k sobě a jasně před sebou viděla, odkud energie přichází: "Tihle zombíci nejsou hrozba. Buď je můžeme chytat po jednom," vytáhla z kimona kus papíru s inkoustově černým nápisem a plácla ho zombíkovi na čelo. Zombie okamžitě přestalo mručet a bezvládně spadlo na zem. "Nebo najdeme toho kdo je zreanimoval a vyřídíme je najednou. Bez magické energie to je jen hromádka starých kostí."

Samuel byl znatelně imponován Misakinimi schopnostmi. Jeden malej kus papírku dokázal tiše uklidit to co půl zásobníku hlučné munice. Tahle holka vůbec nepotřebovala chránit, vlastně nejslabším členem této společnosti byl právě on. Mysl mu pomalu klouzala do deprese, ale jeho namyšlené ego se opět jalo vlády nad tělem: "Počkejte tady, já ho půjdu najít," a s trochou štěstí doběhnu do bezpečí ke Kaori, dřív než mi uteče...


"Podělanej negr! Člověku se už skoro podaří zapomenout a on se do toho musí zas srát." Tiše zavrčela Kaori a rychlým tasením bouchaček rozlouskla hlavy dvěma zombíkům vedle ní. Automaticky párkrát protočila zbraně mezi prsty a šoupla je zpátky do náprsního pouzdra.

"Tohle už fakt znělo jako střelba." Mluvila Nelliel na Khaela, ale on ji ignoroval. Jeho pozornost totiž zaujali oči přicházející osoby v dlouhém hnědém kabátu.

"Ty!" Zařvala Kaori a hned se jí bouchačky skoro teleportovaly zpátky do dlaní. Taková to byla rychlost. "Dám ti dvě možnosti. Buď můžeš ty potvory odvolat a nechat se zatknout, nebo tě zabiju a ty potvory vyřídím stejně. Je to jen na tobě."

"Kdo to…" Chtěla se zeptat Nelliel, ale Khael jí naznačil ukazováčkem, ať radši mlčí. Byl přesvědčen, že je to jeho problém, ale jak taktně vysvětlit, že nad těmi zombie nemá kontrolu?

"A nějaká třetí možnost?" Řekl Khael, vší silou maskující svou nervozitu ze zbraní.

"Špatná odpověď!" Kaori zmáčkla spoušť a jedna rychlá kulka se zavrtala rovnou do zdi pod Khaelovým rozkrokem.

"Au…" Tohle už bylo i na Khaelovu rozvážnou povahu moc. "Dávej s tim kvérem pozor! Nerad bych přišel o ten svůj."

"To bylo poslední varování, žádný další už nebude. Máš deset vteřin, pak budu střílet." Pohrozila Kaori a začala počítat: "10,9..."

Khael se podíval na Nelliel, jestli nenašla nějaký rychlý způsob, jak zombíky utišit, ale ta se jen usmála a bezmocně pokrčila ramena. Možná nastala ta správná chvíle na útěk, ale co kdyby tím danou situaci ještě zhoršil? Zatím si byl jistý, že ho ta kovbojnice zabít nechce, jinak by to už udělala. Určitě to je kvůli tomu masakru v předcházejícím střetnutí.

"4,3... Poslední přání? 2,1..." Sotva Kaori dokončila počítání, tak na zádech ucítila nebezpečí a podle sípajícího mručení to byla určitě zombie. Otáčení by zabralo moc času, a tak ji nezbývalo než se zbavit přímo zdroje. Několik rychlých výstřelů a bylo po všem.

"Au…" Vydechnul Khael a za doprovodu několika rudých fontánek v jeho hrudníku přepadnul přes zeď do trávy. Samotný měsíc krvácel, tedy aspoň tak přes všechnu tu krev vypadal.

"Hé, hé. Jsem rád, že jsem tě stihnul." Řekl udýchaný Samuel, opřený o Kaorininy záda.

Kaori otevřela ústa do kořán a pak se podívala na kouřové čáry, protínající místo, kam instinktivně vystřelila. "A sakra..."

Khael byl z výsledku vyjednávání poněkud překvapen, ale rozhodně ne tak moc, jako osoba vedle něj. Nelliel stála jako zamrzlá socha a stejně jako kulky připravovaly o vědomí Khaela, tak ona byla rychle vtažena do chaosu vlastních myšlenek. Se slzami v očích se podívala na překážející zeď. Zeď za kterou se skrýval neznámí útočník. Ten pohled byl tak silný, že se jí slzy přeměnily v dva zářivé proudy krve. Vzduch houstnul a za masivního tlaku magické energie vytvářel hustě zelenou auru, a to nejen kolem ní…


Všichni zmatení zombíci pohlédli ve stejný okamžik k nebi a hlasitě zařvali. Jejich rozkládající těla se proměnili v plápolající pochodně, ale protože byl ten oheň magického původu, tak je nespaloval, ba naopak je naplňoval silou. Dosud se nehýbali, protože neměli žádný cíl, ale nyní se jim všem objevila jediná myšlenka: "Zabít."

"Co se to děje?" Řekl Arnold a pro jistotu znovu nabil brokovnici.

"Kaori asi našla jejich vyvolávače." Misaki, částečně paralyzovaná náhlým výbojem magické energie, zasunula ruce do kimona a vyhodila ven dva papírové panáčky. Sotva se dotkli země, tak vzplanuli v modrém ohni a proměnili se ve familiary. Konkrétně dva bílé vlky s červeným tetováním. Okamžitě zaujali bojovou pozici po stranách a začali vrčet.

"Wááh!" Vyskočil hladový zombík po Arnoldovi. Jeden výstřel z brokovnice a oživlou mrtvolu poslal nenávratně do otevřeného hrobu.

"Teď ne!" Zaklel Arnold, když se mu zaseknul další náboj v hlavni. Této příležitosti využila další zombí a s vyceněným chrupem naprázdno sklapla před Arnoldovým obličejem. On ji sice odpálkoval pažbou, ale takhle ji zneškodnit nemohl.

"Oo!" Zavelela Misaki a ukázala na Arnolda. Jeden vlk se ihned rozeběhl a zakousnul se zombíkovi do krku.

Arnoldovi se konečně podařilo přebít a jednou ranou zombíka popravil: "Tak to by bylo. Díky Misaki."

"Tohle není všechno." Řekla Misaki a pohlédla směrem k zvířecímu hřbitovu.

Noční ticho opět přerušila hlasitá rána, tentokrát to byl výbuch. Misaki si přešlápla a přesně do jejího původního místa dopadnul kus zaprášených sutin. Takovou měla ta exploze sílu. To, ale nebylo všechno. Z okolních hrobů vystřelila vlna dřevěných třísek, které původně sloužily jako víka od rakví. Na měsíční světlo se valilo ještě víc zombie, než jich tady bylo původně a ještě víc zákeřnějších než ta poslední.

"Arnolde, jestli se dostanou ze hřbitova, tak budeme mít problém." Řekla znepokojeně Misaki. "Doběhni zpátky k dodávce a za žádnou cenu je nepouštějte ven."

"To tě tady mám nechat?!" Odporoval návrhu Arnold.

"Ooka!" Misaki si opět přiložila dva prsty k čelu a vydala další rozkaz pro své familiary. Vlci přiběhli k sobě a za doprovodu modrého kouře se spojili v beta samce. Poté vyskočila na jeho huňatý hřbet a popohnala zvíře kupředu. Cestou vlk překousnul jednoho zombíká vejpůl a několik dalších odhodil svalnatou tlamou.

"To mění situaci!" Arnold zmáčknul tlačítko od headsetu a nejrychleji jak mohl běžel k východu ze hřbitova: "Levy! Okamžitě sem pošli posily. Budeme potřebovat celou noční směnu!"


Samuel se chytil za vlasy a vystrašeně si sednul do dřepu: "Jak to?! Misaki říkala, že když zneškodníme čaroděje, tak oni přestanou!"

"Nebuď nedočkavej, párty teprve začíná!" Kaori si strčila mezi zuby cigaretu a napjatě se rozhlížela kolem. Nemohla se rozhodnout, kam se dívat dřív. Jestli na zeď za kterou rostlo něco děsivého, nebo na vylézající nemrtvé z hrobů. Intuice jí, ale ihned napověděla…

Zeď oddělující hřbitovy explodoval a rozlétla se na miliony kousků. Oblak prachu se pomalu usazoval a odkryl pár smaragdově zářících očí. Ať už to bylo cokoliv, tak to donutilo Kaori udělat krok zpět. Výhled se rozjasnil a z díry ve zdi vylezla čtyř metrová bestie připomínající fosilii dinosaura z muzea.

"Vráá!" Zařvala trpící bestie. Tobiho schránka nedokázala přijmout tak velký nával magické energie. Síla společně s pocitem hněvu do něj proudila od Nelliel, až ho proměnila v gigantické a hlavně krvelačné monstrum. Jeho mysl toužila po jediné věci. Po pořádně krvavé pomstě.

"Samueli! Vzchop se a koukej mi pomoct!" Kaori už dále neotálela a sypala do bestie olovo, co to šlo. Bohužel to bylo marné. Odpověď na otázku "proč zde jsou stále zombie", se houpala na hřbetu bestie a vytvářela kolem ní magické pole. Každá kulka, která se k nim jen přiblížila, se nejprve zastavila a okamžitě potom změnila v hromádku rozloženého prachu. Tahle situace byla doslova beznadějná.

Běsnící Tobi se několikrát praštil pěstí do žeber a vzápětí na to vyrazil vstříc nepřátelům. Kaori se ani nepohnula a místo toho přemýšlela, co dělat. Střelba neměla smysl. Možná kdyby bestii strčila do tlamy Sama, tak by jí to poskytlo čas k ústupu. Ne to nejde, takovou hnusnou kost by hned vyplivla. Nic jiného ji ale nenapadlo. Bestie už stála přímo vedle ní a Kaorina hlava směřovala přímo do ostrých čelistí…

V posledním momentu se na scéně objevila Misaki. Její mrštný vlk skočil Tobimu na krk a díky tomu odrazil nebezpečné čelisti stranou. Tobi se vzpouzel a snažil se vlka setřást, ale ten se držel jako klíště. Bohužel i klíště se jednou pustí. Tobi popadnul vlka za ocas a vší silou s ním praštil o zem. Vlk ztratil podstatnou část své energie a opět se rozpadl na Oo a Ka. I ve spojeném stavu měli problém Sahat Tobimu po pás, nyní už neměli šanci vůbec. Situace byla stále více a více beznadějnější.

"Mi!" Zašeptala Misaki a vyvolala třetího vlka. Měla v záloze ještě pár dalších familiarů, ale víc jak tři stejně nedokázala udržet.

"To je všechno?" Zeptala se nevděčně Kaori.

"Promiň, příště tě nechám sežrat." Odpověděla Misaki a přiložila si dva prsty k čelu. Vlci sevřeli Tobiho ze tří stran a po přijetí rozkazu se všichni roztrojili.

"No vida, to už je lepší." Zasmála se Kaori a zasunula zbytečné bouchačky zpátky do pouzder.

Tobi se napřáhnul a zarazil jednoho vlka do země. Žádný odpor. Nelliel okamžitě pochopila, že vlci jsou stále tři a to ostatní je jen projekce. Na tohle neměla čas ani náladu. Nechala Tobiho hrát si se štěňaty a seskočila na zem.

"Tak ty se chceš prát?" Vycenila zuby Kaori a připravila se do bojové pozice.

"Kaori, pozor." Řekla Misaki, než byla hrubě přerušena. Misaki se ještě pokusila vykouzlit ochranou bariéru, ale už to nestihla. Jedním mávnutím ruky ji Nelliel odhodila a zarazila do kamenného náhrobku. Takovou ránu by přežilo jen málo lidí a i Misaki okamžitě ztratila vědomí.

"Ty jedna proradná děvko!" Zařvala Kaori a dala Nelliel pěstí do obličeje.

Nelliel ji však chytila a s nadpřirozenou silou zmáčkla: "Neboj se, budu tě zabíjet pomalu a opakovaně."

"Uvidíme." Procedila mezi zuby Kaori a napřáhla druhou pěst. Bohužel dříve než mohla dosáhnout svého cíle, tak ji Nelliel uvedla do stavu beztíže. Kaori se vznášela půl metru nad zemí a začala se dusit. Nyní už přicházela o vědomí i ona. Pomalu se jí zamlžoval zrak a ztrácela pojem o okolním dění…


Zachraňte agenta Arnolda. Tak takhle nějak to vypadalo na opačné straně hřbitova. Arnold přeskakoval hroby jako správný parkůrista a ještě u toho sem tam otevřel hrudník pár zombíkům. Vepředu to docela zvládal, ale za jeho zády se stejným tempem šířila pohroma. S jazykem na vestě bylo v Arnyho patách asi třicet zombie, které vyčkávaly na okamžik, kdy se zastaví, aby popadnul dech.

"Parchanti." Zaklel Arnold a vykouzlil z opasku jeden granát. Člověk nikdy neví, kdy se bude hodit. Odjistil pojistku, pustil ho na zem a pak po hlavě skočil do otevřeného hrobu. Okamžitě se ozvala rána a nad hlavou mu prolétla spousta smradlavých orgánů. Pomalu vykouknul ven, aby zjistil, že jich vyřídil sotva třetinu. "To nevypadá dobře."

Hladový zombíci se vrhli za ním do díry, ale uprostřed letu je zarazila smršť olova. Jeden po druhém se sunuli zpátky a během tohoto pohybu jim z nahnilých těl mizeli rozstřílené kusy masa. Že by agent Thomson? Ale na jednoho člověka bylo těch výstřelů nějak moc. Znovu vykouknul ven a podíval se na tu spoušť. Všichni nemrtví v okolí byli opět mrtví. Arnold se podíval na druhou stranu a tam skutečně byl agent Thomson. Ovšem nebyl sám. V řadě vedle něho postávalo osm mužů se zakouřenejma M16-tkama.

"Posily?" Řekl Arnold. "Jak se sem dostaly tak brzo?"

"No, oni totiž jeli rovnou za námi... nějak je pohotovost na základně přestala bavit a když slyšeli o těch mrtvolách, tak chtěli jet taky." Usmál se provinile Thomson a poškrábal se na nose.

"Normálně bych je asi seřval za jednání bez rozkazů, ale dneska to budu ignorovat." Opětoval smích Arny a vylezl ven z žumpy. "Měli bychom si pospíšit za mladejma."


Samuel se rozhlížel zmateně kolem. Misaki ve zdi, obří bestie si hrála už s posledním psem a dusící se Kaori levitovala nad zemí. Tohle bylo na první pracovní den trochu příliš. Jenže co teď? Nějakým zázrakem unikl pozornosti nepřátel, ale pokud se pokusí zdrhnout, tak ho můžou zpozorovat = zlikvidovat. Byla to dost nepříjemná situace, ale čekat věčně taky nemohl. Ze všech sil se nakonec odhodlal vstát a tasit zbraň. Opatrně se přiblížil k zákeřné kouzelnici a téměř jí přiložil hlaveň k hlavě. Z téhle vzdálenosti se musí trefit, ale co když to nějakým kouzlem odrazí? To by byl pěkně v řiti. Tak se tam klepal na místě a nevěděl co dál.

"Ale no tak, vypadáš jako gentleman." Rozezněl se ženský hlas v Samuelově hlavě.

"Co?" Ona vidí i za sebe? Tohle jsem pěkně posral.

"Ne, ona za sebe nevidí." Promluvila nově příchozí postava zahalená v kápi. "Tohle nebudeš už potřebovat."

"É?" Samuel se rozklepal ještě víc a pohlédl na stranu. Tajemná žena stála vedle něj a mezi dialogem mu chytila hlaveň bouchačky. V dalším okamžiku se zbraň i s náboji proměnila v hrst písku a sesypala se do hlíny. Samuel ji brzy následoval, i když na rozdíl od ní z vlastní vůle a v celku.

"Takhle to je mnohem lepší." Žena pohladila k smrti vyděšeného Sama po vlasech a přešla k Nelliel. Jedním rychlým pohybem dlaně ji praštila přes krk. Něžný úder poslal Nelliel do říše snové a současně i polo leklou Kaori do říše gravitační. "Omlouvám se za tyto drobné nepříjemnosti. Příště se snad potkáme za lepších okolností."

"Příště?!" Vyhrknul šokovanej Samuel.

"Cítím, že se brzy uvidíme. Do té doby nashle." Tajemná žena zmizela stejně rychle, jako se objevila. Bez magického zdroje už nebylo ani zombíků.

"Kaori?" Připlazil se Samuel k jejímu bezvládnému tělu. Jak tak na ni, respektive na její výstřih, koukal, tak ho hned napadala spousta myšlenek. Nyní měl jedinečnou příležitost, která se již nebude opakovat. Když si teďka sáhne, tak se to nikdo nemusí dozvědět. "Pi, pidů. Počkej, pomůžu ti vstát..."

"To nebude třeba!" Odpověděla Kaori rychlým vytasením bouchačky, která Samovi políbila ohryzek. Vyčerpaně se postavila na nohy a sotva se držíc pohromadě se rozhlédla po zničeném prostranství hřbitova. "Co mělo tohle všechno znamenat?"
---
Epilog:
"Mami?"
"Ano?"
"Jak je na tom Khael?"
"Jo tak to byl ten uzel na kapesníku..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 5. prosince 2011 v 16:30 | Reagovat

Mohu být trochu kritický? Ten začátek měl spád, ale ke konci jsem už usínal. Ale možná jen proto, že jsem toho v noci moc nenaspal.

2 Archaell Archaell | Web | 5. prosince 2011 v 17:43 | Reagovat

[1]: U konce sem taky usínal, když jsem to psal :) bude tim, ale nějak jsem musel naznačit sílu všech postav a udělat to trochu napínavější. Taky to je v podstatě prolog, takže je trochu... prologovej.

Ale překvapil si mě že si to vůbec četl, přeci jen toho je "moc". :)

3 JamVefrife JamVefrife | E-mail | Web | 5. května 2017 v 18:57 | Reagovat

Find Stendra 50mg No Doctors Consult Overseas where to order direct isotretinoin 10mg tablets Furosemide 40 Mg Canadian Pharmacy  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Buy Amoxicillin Online Rush Delivery Quickest Online Antibiotic Delivery Viagra Dosierung Societe Priligy Zithromax Patient Information Pharmacyrxone

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama