APA 01

4. prosince 2011 v 19:11 | Archaell |  Bílá knihovna
Motivační odstavec: Rozhodl jsem se napsat povídku na téma týdne. Tak si řikám Hon na čarodějnice? To bych mohl psát o lovcích čarodějnic. Středověk? Witch hunter potřebuje bouchačku, tak jsem to dal do přítomnosti a přidal ještě pár dalších věcí z jiného námětu na povídku, až z toho nakonec vznikla APA - Agentura pro Paranormální Aktivity. Je to trochu delší, takže budu muset druhou polovinu hodit do dalšího postu, a proto píšu o čem ten wall of text je. :) Sečteno a podtrženo: Upíři, zombie, kouzla, přestřelky, zmutované opičky a jako vždy nechybí ani smrt hlavní postavy, nebudu řikat která to je :D

"Deadly afterparty."

Ručička na gigantických hodinách městské radnice se nepatrně posunula a tím odstartovala hlučné odbíjení půlnoci. Pro mnohé to signalizovalo čas k spánku, pro jiné noční směnu v práci, ale byli zde i tací, kterým tento dominantní zvuk zahájil pozdní večeři. Pozdní večeři v podobě vřelého lidského protlaku…

"Ťuk, ťuk, ťuk,…" cvakaly podpatky sexy sekretářky o kamennou cestu. V podnapilém stavu se vracela domů z vydařené firemní oslavy a měla znatelné problémy s chůzí. Alkohol nebyla jediná věc, která se jí držela jako klíště a to v nadcházejících okamžicích doslova. Možná kdyby tolik nepila, možná kdyby nebyla trochu zhulená, tak by si všimla cizí prezence. Již několik bloků ji stejně jako stín doprovázela temná aura, číhající na správný okamžik.

"Áá…" Zapištěla překvapená dívka. I přes hřejivý alkoholový opar, ji ostrý závan větru proplesknul stehna, skrytá pod krátkou kancelářskou sukní. Právě litovala, že si nevzala teplejší punčochy, když v tom se zatřásla ještě víc a to nejen zimou, nýbrž strachem. O kus dále, vedle menší gotické lampy, seděla na opěradle lavičky divná mužská postava. Obličej měla zahalený kapucí a kromě vyčnívající cigarety, jí vůbec nebylo vidět do tváře.

"Asi nějakej feťák." Pomyslela si znepokojená dívka, ale současně to omylem zamumlala nahlas. Rychle se chytila za ústa a raději přidala do kroku. Nenápadně se přesunula na opačný konec cesty, až jednou nohou kráčela v trávě a snažila se feťáka ignorovat. Přesto ji nakonec přepadla zvědavost. V okamžiku kdy ho míjela, tak lehce pootočila hlavu a koukla se mu do očí. Z této vzdálenosti již mohla rozpoznat určité rysy tváře, ale horní část obličeje byla skálopevně zahalena ve stínu. Jak dívka šla dále, tak se víc a víc otáčela, až jí ona postava zvědavý pohled oplatila. Dívka se vyděsila, špatným došlápnutím se jí vyvrtnul podpatek a upadla na kolena. Takovou zvláštní energii, která vznikla při střetu jejich pohledů, by nedokázala ustát ani v normální obuvi. Opatrně si otřela bláto z nohou a s bolestivým vydechnutím se rychle postavila. Postava z lavičky byla náhle pryč? Kam asi…

"Ááá!" Vykřikla šokovaná dívka. Něco jí totiž pevně sevřelo rameno. Že by ji ten feťák obešel a mezitím co nedávala pozor, tak se dostal před ní? Přeci by nadopovanej feťák nereagoval tak rychle? A co když to je jen výsledek marihuany, kterou tajně kolega propašoval do práce? Bílá jako stěna pohlédla do zářivě rudých očí a zkameněla hrůzou. Kolem krční tepny se jí mihnul slezský jazyk a olíznul jí celou tvář až k obočí. Upír?! Zazněla její poslední myšlenka, předtím než se jí ponořily špičaté jehlice do vlhké tepny…


"Ššš…" Šuměla horká voda ve společných sprchách jedné zvláštní organizace. Konkrétně šlo o Agenturu pro Paranormální Aktivity, jejímž posláním je celé spektrum různých aktivit. V tomto ústavu pracovala i jedna neobyčejná dívka, jež právě postávala v obláčcích páry a myla si rudé kadeře. Po uvolněných ňadrech jí stékaly osamělé kapky vody, které se harmonicky sjednocovaly v drobný potůček pěny, putující přes pevné břišní svaly až k prsům u nohou. Dívka byla atletické postavy, ale sportu se v pravém slova smyslu moc nevěnovala. Při bližším zkoumání se jí na levé ruce vinula stará jizva po sečném poranění, připomínající jaká je daň za případné selhání. Holka neměla zrovna nejbezpečnější práci a bez dobré fyzické kondice by rychle přišla o život, ale na druhou stranu se mohla "seberealizovat".

Z opačné strany místnosti se ozvalo nepatrné zaskřípání dveří. Přestože normální člověk by si toho nevšiml, tak tato dívka ano. Zpozorněla a jakoby nic si dále myla vlasy, přitom ale bedlivě poslouchala, zda neuslyší jakýkoliv náznak hrozícího nebezpečí. Na umělém závěsu sprchového koutu se brzy objevil stín svalnaté postavy s ostrým předmětem v ruce. Dívce okamžitě proběhla hlavou spousta myšlenek jako třeba skutečnost, že tohle byla jedna z mála situací, kdy je nejzranitelnější a potom se závěs pohnul…

Respektive se i společně s tyčí, na které byl zavěšen, urval. Dívka pohotově zamotala agresora do mokrého závěsu a tyč posloužila, jako primitivní pomůcka pro škrcení. Švihem se rychle vyhoupla do vzduchu, sedla si útočníkovi na záda, vší zbylou pohybovou energií ho převážila a třískla s ním o podlahu: "Nevinná dívka jako já, potřebuje při vykonávání tělesné očisty určité soukromí!"

"Počkej to sem já, Arnold!" Ozval se přidušený hlas žadonící o milost.

Dívka si zkousla spodní ret a podívala se na strop: "Arnold?"

"Jo! Eh… eh…" Odpověděl holohlavý Afroameričan s ručníkem kolem pasu, kterému právě něžně drtila kost ona 'nevinná' dívenka.

"Takže ty mě budeš šmírovat?" Zaskřípala mezi zuby rozhněvaná 'oběť' a ještě silněji k sobě tyč přitáhla.

"Jak jsem měl asi vědět, že tu jsi, Kaori-í..." Muž se ještě chvíli vzpouzel, ale pak upadl do bezvědomí a zůstal bezvládně ležet na navlhlých kachličkách. Asi by se nebožák udusil, kdyby ho naštěstí nezachránila 'vyšší moc'.

"Beep, beep." Zapískal mobilní telefon z koše na prádlo.

"Tch… štěstí jako ty bych chtěla mít." Oddechla si Kaori a odlepila svoje mokré půlky od podlahy. Pomalu přešla ke svému oblečení, prohrábla si vlasy a zvedla telefon: "Teď zrovna deratizuju šváby, Levy!"

"Šváby? Ty máš doma šváby?… Počkej, já myslela, že máš dneska službu, nebo si snad jela mezitím domů?"

Kaori se plácla dlaní přes čelo a chvíli váhala, jestli nemá raději zavěsit: "Levy… někdy si říkám, jestli si děláš jen srandu, nebo to myslíš vážně... Proč mi vůbec voláš?"

"Áááh! Na radaru se objevil upír okolo druhé úrovně." Vykřikla dívka v telefonu, až z toho Kaori skoro ohluchla.

"Au! No a co já s tim? Upíři druhé úrovně jsou ideální příležitost pro trénování nováčků, takže nic pro mě." Řekla Kaori a hodila telefon zpátky do košíku, zatímco si druhou rukou zapínala sportovní podprsenku.

"Beep. Beep." Rozezněl se znovu telefon, naznačující problémy.

Kaori se podívala z okna a několik dalších vteřin mobilní vyzvánění ignorovala. Pak to ale už nevydržela: "Argh! Co je zas, Levy? To musíte všichni chtít konverzovat zrovna, když mám holou prdel?!"

"Holou prdel?" Nechápala Levy.

"V oblečení se sprchuje špatně. Neměla bys spíš řešit toho upíra?" Připomněla Kaori aktuální prioritu a natáhla si na sebe konečně kalhotky.

"Ááá..."

"uuu..."

"Šéf chce, aby ses ujala našeho nového spolupracovníka." Řekla Levy a necvakal několik slov do počítače.

"Myslím, že jsem mu už dostatečně vysvětlila, že já rozhodně nejsem žádná chůva!" Rozzuřila se Kaori a praštila pěstí do zdi, čímž udělala menšího pavouka na obkladových dlaždičkách.

"Je to jeho synovec Samuel…"

"No a? Co já s tím?" Řekla Kaori a otevřela plechovku od piva, kterou měla v kapse u kalhot. Normální zaměstnavatel by tohle asi netoleroval, ale když máte určitý talent a vaše pozice vysokou úmrtnost, tak se dá spousta smluvních podmínek flexibilně měnit.

"No, pokud si rychle nepospíšíš, tak ten upír napadne nějakou nevinnou oběť."

"Nevim, kdo mě tady furt zdržuje..." Zamumlala Kaori a přehodila si přes rameno pás se zbraněmi.


Kaori s ručníkem kolem krku vešla do podzemní garáže a zamířila ke své motorce. Parkovala rovnou vedle zásahové dodávky. Tohle místo bylo právě jedna z mnoha podmínek, při vyjednávání posledních úprav její pracovní smlouvy. Svižným krokem obešla auto, a když se jí vyjasnil výhled, tak sevřela dlaň v pěst: "Hej ty! Jestli nechceš díru do hlavy, tak od mý holky okamžitě ustup pryč! Nemáš páru kolik měsíčních platů mě stála..."

"Vždyť je služební a navíc ještě vynucená nátlakem…" Odpověděl přístojící blonďák s nagelovanou hlavou.

"Cože?!" Zavrčela Kaori a už na prsou hladila rukojeť svojí bouchačky.

"Omlouvám se,… jako gentleman bych se nejdříve měl představit. Jmenuji se Samuel, Samuel Brown."

"Brown?…" To je stejný příjmení jako má náš starej… "Jéžiši… ty seš to kuře, co mi chtěla vnutit Levy!"

"Ah to myslíte roztomilou slečnu Winterspring?" Zasmál se Samuel a sednul si na motorku.

Kaori zkousla spodní ret a vší silou do Sama strčila, čímž sebou chudák praštil o vedlejší automobil a garáží se rozezněl alarm. "Áhh, promiň, trochu mi ujela ruka... Skoč si nahoru na ošetřovnu, oni ti ty rány ošetří. Já mám bohužel nějakou práci, ale už seš dost velkej, abys tam trefil sám."

Samuel se oklepal a srovnal si páteř: "Už chápu, proč mi strejda vnutil to neprůstřelnou vestu. Ne kvůli nepřátelům, ale kvůli tobě… Nerad lidem vyhrožuji, ale jestli nechceš přijít o práci, tak bys mě měla vzít sebou."

"Taky bych tě mohla předhodit prvnímu psychopatovy, kterýho potkáme a odepsat tě ze seznamu členů jako přijatelnou ztrátu." Vycenila zuby Kaori v děsivém úsměvu.

"Kaori,..."ozvala se Levy skrze headset. "Ten upír se motá v parku na Deváté ulici a vypadá to, že bude mít brzy svou první oběť."

"Argh! No dobře, tentokrát tě vezmu sebou, ale pokud se ti něco stane, tak si za to poneseš následky sám!"

"Abych řekl pravdu, tak v tvé přítomnosti mám skutečně lehké obavy o své zdraví." Zasmál se Samuel a sednul si za Kaor. Podle jeho pohybů bylo jasné, že mu holka trochu narazila kostrč, ale statečně se to pokoušel tajit. Kaori si toho samozřejmě všimla, což byl taky jediný důvod, proč ho brala sebou. Přeci jen to možná trochu přehnala a nechtěla poslouchat běsnění svého šéfa. Starej by ji asi nevyhodil, ale kdyby si mladej šel stěžovat s rengenem páteře, byl by to problém.


"Ta ženská mě jednou skutečně zabije…" Stěžoval si sípající Arnold a celou svou vahou žuchnul na pohovku v ústředí.

Levy se odšoupla od svého pracovního stolu a třemi lehkými otočeními popojela na svém vozíku k Arnoldovi: "Snad jsi nechytil chřipku? Odpoledne jsi ještě vypadal zdravě… ale asi to může udeřit kdykoliv."

Arnold se podrbal na své lesklé lebce a nalil si hrnek kafe: "Ne, to není chřipka, ale něco mnohem horšího… Kaori!"

"Kaori?" Zatvářila se nechápavě Levy a vzala do rukou konvici s kávou. "Ta káva už je studená, nechceš počkat, až udělám novou?"

"To je dobrý, ta břečka chutná stejně líp studená." Zasmál se Arnold, ale pak se zarazil.

"Tak břečka…" zašeptala raněně Levy a se sklopeným zrakem se pomalu odšoupnula ke kuchyňskému pultu.

Arnoldovi okamžitě docvaklo, že kafe vlastně vaří ona a rychle vyskočil na nohy: "Břečka? Ale já nemyslel tvoje kafe! Tvoje kafe miluju!" Násilně vyrval Levy konvici z rukou a na ex vypil zbylej půl litr, co tam ještě zbýval.

"Vážně? Tak to počkej, hned ti udělám další…" Usmála se Levy a vesele si začala pobrukovat.

"Éhh..." Zamumlal Arnold a zdrceně se vrátil zpátky na do pohodlí gauče.


Jednou z mála výhod, kterou mělo chytání upírů, byla skutečnost, že lovili v noci. V té době nebyl téměř žádný provoz, takže se dalo velmi rychle přejet přes celé město. "Levy? Neříkala jsi, že ten upír je jen jeden?" Zeptala se Kaori a přejela křižovatku pod oranžovým semaforem.

"No je jen jeden, proč se ptáš?"

"Protože podle signálu z radaru jich je aspoň pět..." Sotva to Kaori dořekla, tak zvedla zrak od displeje na předním panelu motocyklu a k jejímu zděšení se jí před světly objevily dva chodci vycházející z parku. Instinktivně strhla motorku do křoví a i se Samem se vysypala na zem.

"Co to bylo za zvuk?" Zeptala se vyděšeně Levy.

Otlučená Kaori se zvedla z hlíny a nenávistivě okřikla dva kolemjdoucí: " Pojebaný civilisti! Hej vy dvě hrdličky! Pokud se chcete dožít zejtřka, tak odsuď ihned vypadněte!... Vstávej, zelenáči, musíme jít, než nám ten bastard uteče!"

"Jo-ó..." Otřesený Samuel vstal, byl násilím vytažen, na nohy a rychle odpajdal k místu činu.

Ono místo činu už nepřipomínalo ani tak park, jako spíš scénu z Texaskýho masakru motorovou pilou. Uprostřed cesty byla velká krvavá kaluž, z pouličního osvětlení odkapávaly rudé kapky a jeho červeně zbarvené světlo ještě více podtrhávalo ohavnost zdejšího horroru. Na lavičce se válela jedna ruka, na nedalekém stromu visela druhá a hned vedle Kaorininých vysokých bot ležela hlava s očima v kapalném stavu.

"Asi budu zvracet..." Řekl Samuel a bez váhání se dal do díla.

"Jdeme pozdě… Hej, hej, Levy! Říkala jsi jeden upír, druhé úrovně. Tady ty vypadá hrozně. Buď jich tu bylo skutečně mnohem víc, nebo a to spíš, měl ten upír minimálně čtvrtej level!" Řekla překvapená Kaori a otočila zmasakrovanou hlavu botou, aby si ji mohla lépe prohlédnout.

"Chvíli počkej, Kaori. Právě analyzuji záznam ze satelitu, ale i přes noční vizi tam toho moc vidět nebude…"

Kaori si odplivla a otočila se směrem ke své motorce: "Nemusíš na to spěchat, tohle není naše oběť, ale ten upír..."

"Upír? Jak to myslíš?" Zeptal se Sam s kapesníkem u úst.

"Těch pět upírů… jsou jeho zbytky. Radar, co mám na motorce, zobrazuje upíří krev. Tedy přesněji řečeno upíry, kteří loví kořist. Jak se připravujou zaútočit, tak vypouštějí určitý druh chemikálie, kterou jsme schopni zachytit. Mimochodem, divím se, že ty dvě hrdličky si ničeho nevšimly…" Kaori si vzpomněla na obraz podezřelého chodce se zahaleným obličejem. "Počkat! To znamená, že s největší pravděpodobností to museli udělat oni." Vychrlila ze sebe nával svých myšlenek a rychle se rozeběhla zpátky k vchodu do parku.

Samuel se na ni podíval, srovnal si růžové brýle, přes které viděl stejně velký lejno, a pak taky rozmrznul: "To už zas někam běžíme?! Počkej na mě!"

Kaori proběhla kolem své motorky a k jejímu překvapení uviděla na vedlejší lavičce sedět dívku z onoho páru. Vytáhnula tedy z pouzdra jednu pistoli a opatrně k ní přišla. Druhou rukou jí sáhla na rameno a do dívky strčila. Žádná reakce. Jako by ta dívka byla v kusu ledu a jen bezduše zírala do prázdna. Přes veškerou snahu nereagovala na vůbec žádné podněty. Hned se vyjasnila příčina. Na krku měla znatelné stopy po upířím kousnutí, z kterých se vlnil pramen čerstvě zasychající krve, a to byla odpověď na jednu otázku. Někteří upíří mají podobné vlastnosti jako hadi a při zakousnutí do oběti vypouštějí omamný jed. Délka trvání a účinnost narkotik se však případ od případu liší.

"Takže to musel být jen ten týpek…" Přemýšlela nahlas Kaori. "Hej, Levy. Máme tady pokousanou holku. Sice to vypadá na hodně velký trauma, čemuž se jí vůbec nedivím, ale jinak nevypadá, že by ztratila hodně krve. Někoho sem pro ni pošly a na uklízení toho svinčíku, bude potřeba určitě víc lidí."

"To je normální, že se upíři takhle zabíjej mezi sebou?" Přiběhnul udýchaný Samuel.

Kaori vyhodila náboj z komory a strčila zbraň zpět do pouzdra: "No podle toho masakru to vypadá spíš na vlkodlaka a to by pak možný bylo. Jenže vlkodlak by rozhodně nenechal tuhle holku v celku. A jestli to byl fakt ten týpek, tak ten neměl vůbec roztrhaný oblečení. Nejdřív musíme porovnat ten kousanec se zbytky toho upíra, a pokud se nebudou shodovat, tak ten týpek byl pravděpodobně upír a došlo tady k bitvě o kořist."

"Vlkodlak?! To jako existuje víc potvor, než jen upíři? Počkej a co pokud se budou shodovat?"

Kaori pohlédla do dálky na matně rudé osvětlení: "Tak to budeme muset řešit se speciální obezřetností. Spíš mě zajímá divnější věc. Jestli ji pokousal ten zakuklenec, tak proč pak nebyl na radaru? Každopádně z toho mám špatný pocit, takový případ jsme už dlouho neměli…"

"To se mi docela ulevilo, můj žaludek by to asi nezvládal." Zasmál se Samuel a hned se ušklíbl, protože ucítil na patře pachuť zvratků.

Kaori si zapálila cigaretu a vykročila pryč: "Nevykládej si to špatně, takové nechutnosti potkáváme několikrát měsíčně, ale aby se to stalo takhle rychle a navíc byla oběť upír... to nevěstí nic dobrýho."


Ve stejný okamžik, ovšem o spoustu ulic dál, se na okraji města schylovalo k dalším problémům. Tajemná dívčí postava v temné kápi zavítala na místní hřbitov. Ještě že v tuto hodinu nikdo na takové děsivé místo nechodí. Vidět ji nějaký smrtelník, tak by z ní dostal infarkt šokem. Na krku se jí houpal stříbrný pentagram, u pasu miniaturní lebky se zelenými očními důlky, asi natřenými fosforovou barvou, a v rukou táhla kýbl. Kýbl naplněný zvláštní tekutinou, rudé barvy, popravdě to byla krev, potřebná pro její rituál, který měl zničit svět. Tedy neměl, ale teoreticky by mohl aspoň vyhladit lidstvo.

"Má-gic, má-gic..." Pobrukovala si satanistka a zvesela si umyla pravou ruku v oné krvi. Levou vytáhla z róby kus zmačkaného papíru, na kterém byl nějaký text a nakreslený kruhový symbol. Takovéto obrazce obvykle slouží k vyvolávání démonů a jiné havěti, ale ona nechtěla přivést na svět nic nového, ba dokonce naopak. Měla v plánu přivést na svět starý život v podobě neanimovaných kostí.

"Má-gic, má-gic..." Pokračovala ve zpěvu, zatímco na jeden starý hrob patlala krvavou stopu. Šlo by jí to mnohem lépe štětkou, ale jako fanatická fanynka do okultismu si tento rituál pořádně vychutnávala, přesto že ho opakovala už po několikáté a nikdy se jí nic vyvolat nepodařilo. Někteří lidé mají prostě radši přípravy, než samotné akce.

Dívka se postavila, přiložila si dlaň k čelu a podívala se na měsíc: "Dneska by to konečně mohlo vyjít. Kdyby ty symboly byly pořádně napsaný, tak bych je nemusela takovou dobu luštit a ověřovat metodou 'pokus, omyl'. Navíc mám ještě v horoskopu šťastný den… Hmm, platí dnešní, nebo zejtřejší, včerejší horoskop?"

Hřbitov vypadal děsivě i ve dne, ale takhle v noci zde obzvlášť houstla atmosféra. Opodál houkala sova, která dívku pozorovala z kamenné sochy chrta a její hudební doprovod zajistily staré stromy a pištící vítr mezi jejich naprasklými kmeny. Parádní podmínky pro stezku odvahy. Tahle atmosféra naši satanistku, ale vůbec neznepokojovala, na rozdíl od pitomého horoskopu. Chvíli si hladila krvavým ukazováčkem ret, ale brzy ji to unavilo.

"A není to jedno? Hned uvidím jak na tom je má dnešní karma." Hlasitě si odkašlala, uhladila pomuchlaný papír a dala se do čtení zaklínadla. "Ani živý, ani mrtvý, z náruče smrti vyrváni zpět, nechť chodící zhouba ožije tady a teď. Podrob se vůli svého nového pána a možná ti časem opět dopřeji pokojný spánek."

"Hůů... hůů." Zahoukala znovu sova opodál, ale jinak se nic nedělo.

Satanistka si přešlápla a zhluboka se nadechla: "Zase špatně. Na první pohled jednoduchá zkouška, ale ve skutečnosti to bez talentu asi nikam nepovede."


Na ústředí APA se objevila neobvyklá návštěva, tedy neobvyklá v tak pozdní noční hodinu. Byla to Levynina přítelkyně z dětství, která shodou okolností patřila do jedné zvláštní rodiny, zabývající se exorcismem a odstraňováním, vymítáním duchů. Na rozdíl od APA, která operovala více méně tajně a za pomoci státních dotací, tak tato nezávislá spirituálně zaměřená rodina měla desítky let dlouhou praxi s lovem nadpřirozených bytostí. Dá se říct, že bez vzájemné spolupráce by nemohla APA pořádně fungovat. Většinu svých informací totiž obdržela právě ze starých archivů a exorcistických záznamů. Tyto informace umožnily rapidní rozvoj a udržení civilistů v blahém klidu nevědomosti.

Levy postavila vodu na čaj, díky bohu ze sáčku, a pustila se do konverzace: "Misaki, co tě k nám přivádí, takhle pozdě?"

"Mám špatný pocit." Odpověděla dívka oblečená ve zvláštních šatech. Stejně jako ostatní kněží z její rodiny i ona nosila speciální 'pracovní' kimono, které ji okamžitě odlišovalo od ostatních lidí. Kromě reprezentativní funkce bylo utkané ze speciálně svěcených tkanin, aby odolalo náporům temných sil. V samotné látce byla ještě vetkána vrstva šlechtěné kovové směsi, jenž sloužila v podobném stylu jako neprůstřelná vesta a dodatečná ochrana proti sečným a bodným zbraním. Mnoho jejích předků zemřelo při boji s démony, což vedlo ke zdokonalení bezpečnostních opatření ve výbavě řádu, protože trénování nových členů trvá většinou spousty let.

"Špatnej pocit? Tak to musí bejt něco obzvlášť akutního, když to nepočká do rána." Přimíchal se do rozhovoru Arnold, který se ještě zotavoval z lehké otravy kávou.

Misaki vstala z křesla a hluboce se uklonila: "Omlouvám se, že váš takhle vyrušuju."

"Nemusíš se omlouvat. My většinou pracujeme v noci, nebo máme aspoň záložní pohotovost," přerušila ji Levy. "O co se jedná, že jsi kvůli tomu nemohla spát?"

Misaki se opět posadila a zamyšleně se koukla na strop: "Už od rána cítím zvláštní temnou auru v okolí."

"Temnou auru? To by mohl být ten zabiják upírů, kterýho minula Kaori." Poznamenal Arnold.

"Nějaký démon?" Sotva to Misaki dořekla, tak se rozrazily dveře dokořán a v nich stála běsnící vichřice.

"Levy, pivo! Arnolde dej mi něco na kouření, nebo chcípnu! Misaki... Misaki?" Zeptala se Kaori překvapeným tónem hlasu. "Nebude mít otec obavy o svou dědičku, když se takhle touláš po nocích venku?"

"Vymýtám démony, co horšího by mě mohlo venku potkat?" Připomněla Misaki.

Kaori otevřela plechovku s ležákem a na jeden zátah ji celou vypila: "Bwaah! To je pravda. Mimochodem, Levy, za toho usmrkance tě asi uškrtím…"

"Eh, eh." Odkašlal si Arnold při vzpomínce na dnešní incident ve sprchách a přejel si otlačeninu na krku.

"Nějakej problém, Arny?!" Zavrčela Kaori a strčila ruce do kapes, aby našla zapalovač. "Takový tele se u nás nedožije konce tejdne. Sotva vidí kapku krve, tak se mu rozklepe žaludek a podlomí kolena. Ten idiot dokonce cestou poblil služební auto!"

"Nejela jsi na motorce?" Zeptala se Levy a přivezla na tácu hrnky s čajem.

Kaori praštila pěstí do stolu, nutno podotknout, že stůl byl z masivního dřeva, protože předcházející tři změnila v třísky: "O tom mi ani nemluv! Celej bok mám od bahna, poškrábanej od kamení a navíc se mi do kola zamotaly podělaný větve z křoví! Jakoby to nestačilo, tak palubní počítač se rozhodl stávkovat, takže jsem musela hodinu čekat na odvoz."

"Vy máte nového kolegu?" Zeptala se Misaki. Potom se chtěla napít, ale Arnold ji předběhl, a když viděla, jak sebou cuknul, tak hrnek radši opět odložila.

"... byla tam spousta krve a všude se válely rozkládající se orgány. Opravdu děsivá scéna, dokonce i s Kaori to otřáslo. Pochopitelně, že já nejsem žádná padavka, takže jsem nad tím jen mávnul rukou a hned jsem přemýšlel, co se asi stalo…" Z chodby vyšel Samuel s jedním agentem první úrovně, který nastupoval na noční směnu. Chudák bažant si ještě neuvědomoval, jaké následky může jeho vyprávění pohádek mít.

Kaori překousla cigaretu a zamračila se na Arnolda: "Arny, podej mi boxera."

Arnold se taky zamračil a uraženě zvýšil hlas: "To že jsem Afroameričan, kulturista a mám dva metry neznamená, že sebou nutně nosím boxera!" Sotva to dořekl, tak si ale pod tíhou nenávistivého výrazu své kolegyně skoro nadělal do trenek. "Tady ho máš."

"Konečně." Zavrčela Kaori a prudce po přicházejícím Samovi boxera hodila.

"Yoo, jsem zpátky. Copak to tady máme za roztomilou,…" Samuel se složil jak vánoční stromeček v lednu a ještě se praštil obličejem o podlahu, "ránu do kulí."

"Tohle je náš nový spolupracovník Samuel." Zasmála se Levy a chladně ignorovala jeho utrpení. "Pořád jsi nám, ale neřekla, proč jsi přišla."

"Měla jsem tušení," Misaki se konečně odhodlala napít se čaje. Naštěstí byl celkem dobrej. "Že se něco stane a budete mě potřebovat."

Kaori si zapálila novou cigaretu a položila si překřížené nohy na stolek: "Tak to jsi přišla trochu pozdě, protože incident se stal před..."

Opět se rozlítly dveře, ale tentokrát v nich stál agent druhé úrovně Thomson: "Máme tady pohotovost!"

"Co se děje?" Zeptala se Levy a přejela ke svému pracovnímu stolu s počítačem.

Agent rychle přistoupil ke klávesnici a nacvakal několik údajů do databáze. Potom otevřel přenos z jedné kamery a ukázal prstem na obrazovku: "Tohle se děje!"

Byla to kamera, stojící na rohu ulice, která mimo jiné zabírala i jeden vstup na místní hřbitov. Kromě strašidelně zrezlého plotu a polorozpadlých cihlových sloupků, tam nebylo nic zvláštního. Levy bedlivě zkoumala každé auto, které parkovalo v záběru, ale stejně nic neviděla. Pak ale zaostřila na hřbitovní bránu. Něco se za ní hýbalo. Přiblížila tedy kameru přímo na ono místo a k jejímu překvapení, tam do té branky tupě vrážel jeden zombík.

"Takovej poprask kvůli jedný mrtvole?" Řekla Kaori a vytřela si prstem pravé ucho.

"Jo, kdyby jen jedna." Agent přepnul okno na satelitní snímky a pustil tam několik posledních fotek. Hned bylo jasné, že se na hřbitově pohyboval trochu větší dav než jen jedno zombie. "Jejich tam aspoň dvacet."

"Čas na pořádnou párty." Kaori otevřela druhou plechovku piva a začala ji do sebe klopit, když v tom se na zmenšeném přenosu z kamery mihla známá silueta. Oční zornice se jí roztáhly jako ohňostroj a půlka piva jí vytryskla ven nosem. To jí ovšem nezbránilo zařvat: "Vždyť to je…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nadupana-zelva nadupana-zelva | Web | 4. prosince 2011 v 19:29 | Reagovat

pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama