V. Rekapitulace I. a

24. října 2011 v 20:49 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

Část 1: "Arkanova elekce."

Z budíku se ozývalo již známé pípání. Místo jeho vypnutí se mi ho podařilo shodit na zem. Do háje! Natáhnul jsem levou ruku pod postel a konečně ho típnul. Moje pravá paže byla opět nějak zablokovaná. Při pohledu na druhou stranu sem lehce znejistěl. Vinula se ke mně polonahá dívka s bílými vlasy. Měla na sobě mojí vytahanou košili, která nebýt posledního knoflíku, by se již nedala vůbec zapnout. Co mě, ale zaráželo mnohem víc, byli její uši. Z vlasů jí trčel ještě jeden špičatý pár pokrytý srstí.


Vyklouznul jsem z jejího sevření a obešel ji z druhé strany. Odrhnul jsem peřinu a bylo tam to, co by tam být normálně nemělo. Mezi půlkami se jí houpal dlouhej ocas. Naštěstí v tomhle kontextu nešlo o futanari. Každopádně všechno do sebe zapadalo.

Chytil jsem dívku pevně za zápěstí a otočil ji čelem ke mně: "Vstávej!"

Ona zamžourala svýma bledě modrýma očima a rozespale si zívla: "Ňáá?" Párkrát rychle zamrkala, a když zjistila, že jí jen tak nepustím, vzdala veškerý odpor.

"Tak mi vysvětli, co tohle má znamenat?" A pokud možno nějak přesvědčivě.

"Ńehe, asi jsem ti tak trochu zapomněla říct, že se umím měnit ve zvířata."

"Takže ten tygr, tvoje sestra se umí taky měnit ve zvířata?"

"Jo. Iris to umí taky." To by vysvětlovalo, pár věcí. No aspoň se mi ulevilo, že není Richard zoofil. Počkat, když se tak na ní dívám… Sjel jsem dívku dlouhým pohledem a zrychlil se mi krevní puls. Napěchovaný hrudní koš v těsném prádle a její úplně holej zadek mi udělal pořádnej knedlík v krku. Hluboce jsem polknul a pustil ji zpátky na postel.

"Děje se něco?" Airi naklonila hlavu na stranu, přičemž jí zakmitaly uši.

"Ne to je dobrý. Zatím pudu do kuchyně."

Vykročil jsem vpřed, ale ona mě okamžitě zastavila. Skočila po mě jak kočka po myši a já byl náhle uvězněn v jejím objetí. Na záda mi tiskla svoje bradavky a provokovala mě tichým šeptem: "Ňeříkej mi, že tě tak rozhodila moje schopňost se přeměňovat. A ňebo to spíš byly moje sexy křivky? Ňahahá."

Z jejích spárů mě vysvobodil až zvonek. "Beep, beep." Kdo to zas otravuje? Tipoval bych, to na Richarda.

Pomalu otevřu dveře, a jaké bylo moje překvapení, když jsem se podíval ven. Stála tam nějaká cizí puberťačka a v náručí se jí pohupoval Yama! Až na krátké bílé vlasy a menší výšiny pod tričkem byla hodně podobná určitému problému v mojí ložnici. V kontextu mi hned bylo jasné, odkud vítr vane.

Bez zaváhání jsem se jal slova: "Co tady chceš?"

"To je nějaký přivítání?!?" Iris se na mě zamračila a určitě by na mě nejraději plivla. "Přišla jsem ti vrátit kotě." Prudce natáhla paže a silou mi Yamu vrazila mezi hrudní koš.

"Au. Dyk tomu kotěti ještě něco uděláš!" Stačilo pár vteřin a už mi lezla na nervy.

"Prej je u tebe Airi. Chci s ní mluvit!" Sotva to dořekla, rozpěnila se jak mentos v láhvi kokakoly.

"Ahoj Iris." Pronesla Airi, která se vynořila za mými zády. Ta holka tam stála furt v mojí rozepnutý košili a vystavovala svoje vnady světu. Jako by to nestačilo, tak se začala protahovat, což za doprovodu gravitace mělo impozantní efekt.

Než jsem se stačil otočit zpátky na Iris, bylo už pozdě. "Co to s ní děláš ty prase?!" Před obličejem se mi vynořila plachtící pěst a já dostal ránu do nosu. Byla to pořádná ďaha, až jsem z toho upadnul na zem.

"Au! Chceš mi udělat monokl, nebo co?" Takhle nějak to musí bolet, když vás kopne kůň. Airi se ke mně sklonila a pomáhala mi vstát. To se ovšem Iris nelíbilo a zašlápla mě zpátky.

"Nech tady toho švába ležet a radši si běž vzít něco na sebe! Přece nechceš dělat naší rodině ostudu!" Taková šikana a navíc v mém bytě. Má jen štěstí, že holky nemlátím.

"Áhh. Chápu, že seš sadistka, ale mně tady svejma praktikama nemusíš svádět." Nevim, jestli brala můj sarkasmus vážně, ale s odporem do mě ještě jednou kopla a dala nohu pryč.

Otřesen tímhle nepřípustným jednáním jsem vstal a přepočítal si žebra. "Dobře. Ještě jednou a pomalu. Co tady chceš?"

"Nejen, že si prase, ale ještě si úplně vypatlanej! Řekla jsem ti, že potřebuju mluvit s Airi a ne s tebou!" No tak promiň, že je to můj byt a ani jedna z vás tady nemá co pohledávat! Medůza přešla po pokoji a sedla si na židli. V tý pozici se zkříženýma nohama vypadala jak vládkyně vesmíru, která se chystá vyplenit naší malou bezbrannou planetu.

Odnesl jsem Yamu na gauč a pokračoval v nepříjemné konverzaci: "Takže ty tady seš na výletě jo?"

"Čemu na větě: nechci s tebou mluvit, nerozumíš?! A vůbec tohle je nějaký zacházení se vzácnou návštěvou ženského pohlaví? Kde máš nějaký občerstvení?! Hned mi přines čaj, nebo kafe!" Cože? Tohle už byl vrchol, co si to ta holka dovoluje?

"Tak tohle teda nepude!" Už jsem jí chtěl zasadit jednu ránu do zátylku, ale ona se jí vyhnula a kousla mě do zápěstí. "Áu! Chováš se jak rozmazlený dítě a koušeš jak divokej pes!"

"Dělej! Co bude s tim čajem?" Asi to bylo z toho šoku a trochy krve, co mi tekla, ale fakt jsem jí ho šel radši udělat.

"Tady je váš čaj vaše výsosti!" Praštil jsem hrnkem o stůl, takže se minimálně třetina vylila.

Iris se na mě nenávistivě podívala a pak se napila. "Pffuu." Rychle čaj vyplivla zpět do hrnku a marně se snažila foukat na jazyk. "Hé, vždyť to je horký!"

"No čaj se většinou vaří z horký vody."

"Tss!" Opovrženě zasyčela, což mělo být varování před jedovatým uštknutím. Hrnek se ocitnul ve vzduchu a rotoval rovnou proti mně. A sakra! V poslední setině vteřiny jsem se mu vyhnul. Po lednici nyní stékal mokrej pavouk a pod ní se třpytila hromada střepů.

"Uf. Mě chceš fakt zabít, nebo co?" Štěstí, že jsem tak rychle zareagoval.

Mezitím se Airi opět vrátila do místnosti, ale tentokrát už neměla na sobě vůbec nic. A ani popálený jazyk Iris evidentně nebránil nadávat: "Jak to, že nemáš nic na sobě?!"

Airi se plácla sepnutou dlaní do čela: "Ňemám tady, žádní věci ňa převlečení. Ňehehe."

Iris svraštila obočí a hned jí sjela: "Jakto?! To jsi sem šla nahá?!"

"Ňó, víš jaký je vedro, když se přeměňuješ v oblečení? Jak jsem byla v kočičí formě, tak mi to nějak ňedošlo. Ňehehe." Ta holka musí bejt exhibicionistka, ale upřímně komu to vadí?

"Tak se aspoň přeměň zpátky!" Přikázala jí Iris a ona ji hned poslechla. "Konečně se můžu dostat k tomu, kvůli čemu tady jsem. Za prvé Laria má už své záležitosti vyřízené, takže pojedeme zase domů. A za druhé…" Zastavila se v polovině věty a vysílala ke mně vlny negativní energie. Její proklínající pohled přerušil až Yama, když si jí lehnul do klína.

Evidentně jí vadila moje přítomnost, takže bylo nejlepší odejít. "No dobře! Stejně potřebuju jít za Angelou. Si tady můžete kvokat, jak dlouho chcete."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 24. října 2011 v 21:08 | Reagovat

Máš doma pěkný dobrodružství. :D

2 Archaell Archaell | Web | 24. října 2011 v 21:14 | Reagovat

Jo tohle byla lehce vtipná část, úplně jsem to viděl před sebou v^.^v

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama