IV. Reinkarnace III. b

22. října 2011 v 23:30 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce
Vrátili jsme se zpátky do pavilonu, když zrovna pracovník telefonoval: "Nebudeš tomu věřit, ale nějakej týpek mi sem přines divokou kočku z Japonska… Jak zahoď? To že to není tygr, neznamená, že to nemá na černym trhu vysokou cenu…" No jo průser. Tohle jsem přesně čekal. Vedle pytláka se vlnil podivnej pytel.


"Yama!" Neopatrně se přeřekla Airi, čímž upoutala pozornost pytláka. Ten se prudce otočil, rychle zvednul pytel a vyběhnul druhými dveřmi ven. "Rychle! Musíme ho chytit!" Paráda, kdy jsem se přidal k lize za ochranu zvířat?

Utíkal jsem za ním a vůbec jsem nepostřehnul, že se chodník změnil v trávu. Dokonce jsem ho skoro mohl chytit za trikot, když v tom…

"Raaawr!" Okolím se rozeznělo zařvání něčeho velkýho. Hodně velkýho a se spoustou zubů! Pro boha neříkejte mi že… Pomalu jsem se otočil stranou a uviděl smečku pruhovanjech tygrů. Tygři! Ten debil utek dovnitř výběhu s hladovejma zabijákama? A navíc v době krmení?! Než jsem se stihnul otočit zpátky, tak už byl pytlák za bránou a zamknul dveře zvenčí.

"Dobře. Pomalu se stáhneme…" Au! Zpátky cesta nevedla. Před vchodem již stál jeden bílý tygr a blokoval mě cestu do bezpečí. Pomalu se plížil ke mně. Tak to je konec, ze strachu jsem strčil ruku do kapsi a v ní žmoulal jednu výbušnou pečeť. Nedá se nic dělat, jestli přijde blíž tak ho budu muset terminovat dřív, než terminuje on mě.

"Něhe. Máme štěstí." Štěstí? Jaký štěstí je mít před sebou hladovýho tygra?!?

"Áhh. Asi umřu hlady." Promluvil tygr a svalil se na bok. "Nevěřila bys čím tady ty tygry krmí! Syroví maso! Takovej hnus. Fůj." Hé?! Další mluvící kočka!

"To máš z toho, že si ňedáváš pozor Iris." Odpověděla Airi a plácla tygra přes čumák.

"Cože? Tvoje sestra je divoká šelma?" Tak tohle je moc. Už vidim jak kolem východu ze zoo protáhneme takovýhleho macka.

"Jak si se tady vzala a proč si se odsud ňedostala sama?" Zamňoukala Airi.

"Měla jsem menší konflikt s místními skiny, a když jsem je chtěla vystrašit, tak zrovna kolem projížděla služba na odchyt zvířat. Pak mě ze zálohy trefili uspávací puškou a skončila jsem tady. Kdyby klece nebyly monitorovaný kamerami, už bych byla dávno pryč. Takže je nejdřív musíte nějak vypnout, než budu moct zmizet."

"No a jak to asi máme udělat?" Určitě tady bude na stěně tlačítko "vypni kamery".

"Něco vymyslíme. Teď, ale musíme chytit Yamu!" No jasně Yamu. "Ňeboj se, nějak ty kamery vypňeme."

Po krátké odmlce jsem už zase musel běžet. Teď už stejně toho pytláka nenajdeme. Je dávno pryč a tohle je jen zoufalá… Támhle je! Ležel ve křoví ve výběhu pro lední medvědy a kolem něj zrovna procházela ochranka. Tak to ti patří, šmejde. Ty idioti ho však minuly a rychle pokračovali směrem ke mně.

"Pane, musíte jít s námi!" Přikázal jeden dozorce. Otočil jsem se, ale za mnou nikdo nestál. A sakra! Kamery! Museli nás vidět na videu. Z tohohle běhání brzo dostanu infarkt.

Od bot se mí vířil prach a srdce mi skoro vyskočilo ven. "Dobře plán je následující. Popadnu yamu a nechám toho pytláka si pohrát s dozorcema." Vrhnul jsem se po srázu do výběhu. Naštěstí bylo zrovna vedro a medvědi byli "zazimovaný". Leč jak na potvoru mi ujela noha po blátě. Po pár metrech jízdy jsem to neubrzdil a narval to rovnou do pytláka. Ten pustil pytel s Yamou na zem a společně semnou spadnul do napuštěné nádrže s vodou. Menší koupel by mě asi moc nevadila, ale ten týpek měl zamotaný kabely od elektrickýho vedení.

"Tzzz." Vodou probíjel proud a já si připadal jak včelí úl. Tohle mravenčení nebylo dvakrát příjemnej pocit.

"D… d… d…" Z toho šoku se mi klepaly zuby. Otřesen jsem vylezl na břeh. Z pusy i pláště se mi kouřilo. Třásli se mi i nohy, ale jinak jsem byl v pohodě. Což se ovšem nedalo říct o tom usmaženým sejru na černo. Dozorci zůstali nehybně stát jako ve frontě na novej starwars. Nevím, jestli je děsilo víc vidět zemřít člověka takovou divnou smrtí, nebo fakt že já jsem vylezl ven celkem v zachovalém stavu.

"Něhehe. To by vyřešilo ňáš problém s kamerami. Tvůj zákrok vyhodil pojistky v celé elektrické síti." Tady skoro umřu a to má bejt jako vtipný?

"Rychle odtud vypadneme." Zvednul jsem pytel ze země, ale ten byl… Prázdnej! "Yama tady není!" Jedna věc za druhou. No teď už není čas ho hledat. Chytil jsem Airi za kožich a utíkal k nejbližší zdi, přes kterou bych se mohl dostat do města. "Nedá se nic dělat, Yama neyama teď musíme zdrhnout někam pryč."

Tenhle měsíc začíná pěkně. Uplynul sotva jeden tejden a už sem stihnul zabít dva lidi. Pomalu si můžu říkat assassin. Kde asi seženu pruhovaný oblečení podle poslední vězeňský módy? Ne že by se to tam nefasovalo.

Hned jak jsem zabouchnul dveře bytu, vystartovala po mě Airi: "Jak si tam Yamu mohl ňechat?" Počkat jak Yamu? Neměla by ses spíš start o svou sestru? Respektive být šokována tím, že tam umřel člověk.

"Tebe vůbec netrápí, že jsem právě zabil člověka?" Dalšího. "Mě teda docela jo. A vůbec co tvoje sestra?"

"Ňo moje sestra se odtamtud už nějak dostaňe. A to s tím pytlákem. Zaprvé si za to může sám, zadruhé si ho zabil ty a zatřetí ňení to první ani poslední člověk, který zemře. Spíš buď rád, že jsi zůstal ňaživu ty." No jo. Málem bych zapomněl, že už jsem zase skoro skapal. Kdyby tohle věděli pojišťováci, tak mě už asi nikdy životní pojistku neposkytnou.

"Vrr. Vrr. Se~ no!" Hrála mi mobilní melodie v kapse. Doufám, že mi nevolaj z práce, už nějakej ten den jsem tam nebyl.

Na displeji zářilo jméno volajícího: "Richard." Co mi asi tak může chtít?

"Yo. Tak jak se má náš nájemnej vrah?" Vážně vhodná doba pro černej humor.

"Hele jako já za to nemůžu. To co se dneska stalo, byla nehoda. Myslíš, že jsem to chtěl udělat?"

"Jak dneska? Já mluvil o našem biskupovy. Neříkej mi, žes zabil někoho dalšího?! Lol."

"Jo ták. Moje chyba. No jenom jsem myslel, jako že mi to připadá, jako by to bylo včera." Občas je lepší, některé věci neříkat.

Airi se na mě se smíchem pdoívala: "Ňahahá. Žádní iňformace se ňešíří, tak rychle. Ňe, že by z toho ňebyl průšvih později."

"Lepší později než teď." Strhnul jsem ze stolu ubrus a hodil jí ho na hlavu.

"Co je lepší později, než teď?" Nechápal Richard, který nemohl slyšet mojí druhou konverzaci.

"Ale nic jen mě tu otravuje mluvící kočka."

"Ona je u tebe Airi?" Zeptal se Richard. Normální člověk by to asi vzal jako vtip. Ovšem náš spolek duševně chorých lidí to asi bere jako samozřejmost.

"No jo… je tady. Ty jí znáš?"

"Měl jsem určité období, kdy jsem se s ní snažil vyspat. Párkrát jsme spolu byli v kině." Richarde? To mi neříkej, že seš kromě feťáka ještě zoofil? "Je jen málo takovejch sexy koček…"

"Ehm. Až se přestaneš ukájet ve svejch představách, můžeš mi říct, proč mi voláš? Jestli to je nějaká kravina, tak to okamžitě pokládám."

"Jo. Potřebuju s tebou mluvit. Sejdeme se v baru, tak okolo devátý hodiny budu mít čas. Adresu máš poslanou na mailu. Už musim končit, tak zatím zdar." Paráda zavěsil, aniž bych ho stihnul odmítnout.

"Ň ňu ňo ňé. Ňa ňa ňá…" Snažila se mluvit Airi, ale nebylo jí vůbec rozumět. Sundal jsem teda ubrus z uší, abych zjistil, co to žvatlá. "To volal Richard?"

"Ne. To byla Angela a říkala, že tě mám poslat domů." Vzal jsem jí do náruční a vyhodil ze dveří na chodbu. "Měj se pěkně, a když budeme mít štěstí, už se neuvidíme."

"Ňahahá! K Angele by sis takhle ňedovolil mluvit. Ale jestli chceš, můžu pro ni dojít, ať jí to řekňeš osobně." Árgh! Pitomá kočka.

"Ahoj Charlie!" Kvapně jsem nasadil překvapený výraz. Airi okamžitě zamrzla a trhaným pohybem se otočila za sebe.

"Ňá?" Zamňoukala, aby mohla zamaskovat, že umí mluvit, ale chodba byla prázdná. Nikde nikdo."Pff!" Rychle si uvědomila, že si z ní dělám srandu a uraženě se nafoukla. Potom naštvaně odkráčela do ložnice a zabouchla dveře. Nebo to spíš byl průvan. Patří jí to potvoře. Alespoň trocha té duševní útěchy. Teď by mě zajímalo, co ode mě bude zas chtít Richard.

Protože do našeho setkání zbývalo hodně času, tak jsem se pár hodin poflakoval po městě. V baru bylo celkem prázdno, takže nebylo vůbec těžké Richarda najít. Houpal se na barové židli a lil do sebe jednoho panáka za druhym. Když jsem si sednul vedle něj, tak si mě konečně všimnul.

"Někdo umřel?" Teda kromě toho týpka, co jsem zabil já.

Richard se na mě otočil, utřel si nos a spustil: "Dá se to tak říct. Měl jsem určitý zásoby, schovaný v lůně jedný sošky Panny Marie. Nějaký dítě, co dělalo na faře bordel, ji rozbilo a všechen matroš skončil doslova v hajzlu!"

"A to mě kvůli takový blbosti otravuješ?" Měl jsem se na něj vykašlat rovnou.

"No kvůli tomu ne. Musíme si popovídat o tý bedně, co sis odnesl domů." Jo o týhle bedně.

"No je to celkem zajímavý. Našel jsem tam tajnou zprávu. Vlastně ji mám tady sebou." Šáhnul jsem do kapsy a vytáhnul ven zmačkanej kus papíru. Zvláštní text nyní byl zřetelně vidět i bez speciálního světla. "Tady to je. Nějaká veršovaná hádanka. Nevíš, co to znamená?

"Znamená to, že se blíží invaze zombie."

"Zombie?!?" Ten musí bejt pěkně na mol. Nebo snad ne?

"Haha. To byl vtip. No nevim, co to znamená. Každopádně ti mám od Angely vyřídit, že ten obsah byl určnej pro tebe. Respektive pro Arkanova náhradníka. To seš ty. A mimochodem ve zprávách byl ten usmaženej týpek s kterym si se koupal."

"O mě mluvili ve zprávách?!?" Rozrušeně jsem se vyděsil.

"No o tobě přímo ne. Ale na faru volala Airi, mezitím cos nebyl doma." To měla bejt jako pomsta? Richard vytáhnul jednoho ferneta z řady a šoupnul ho přede mě. Druhýho kopnul do sebe: "Éh. Taky se máš zejtra stavit za Angelou. Ona ti pomůže s tím nesmyslem na tom papíře. Je dost možný, že ti chce říct, co se stalo vlastně s Arkanem. Udělal bych to sám, ale chce ti to sdělit osobně. Navíc se mi teď trochu motá jazyk."

Několik hodin jsem tam s Richardem chlastal a okolo třetí ráno se dopotácel domů. V bytě se svítilo a hrála tam televize. Doufal jsem, že bude Airi spát, ale třeba už vychladla. "Tsss." V koupelně teče voda? Snad nepraskla baterie? Vešel jsem dovnitř a podíval se směrem ke sprchovému koutku. Mezi šoupacími dvířky stála dívka s minimálně "céčkama." Měla dlouhé bílé vlasy, z kterých jí na ňadra stékaly kapky vody. Další halucinace? Udělal jsem krok dozadu, ale pod nohou se mi ocitlo namočený mejdlo. Samozřejmě mi po něm opět ujela noha a za pomoci gravitace jsem sebou fláknul o zem.

"Au!" Hrozně se mi točila hlava. Snad to není otřes mozku? Asi ne. Spíš to bude kocovina. Ale že to byla pořádná rána. Když se mi srovnalo zorné pole, stála nade mnou Airi a hihňala se mojí bolesti. "Kdo to tady je?"

"Kromě mě tady nikdo není." Odpověděla Airi. Asi mám vidiny a to čím dál častějc. To není zrovna nejlepší znamení. Možná to je nedostatkem sexu. Aspoň, že Airi už byla v klidu, asi tomu pomohla i modřina, která mi vyrašila přes půlku hlavy. Vzal jsem si aspirin a šel si lehnout do postele. Snad mě do rána ta bolest přejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama