IV. Reinkarnace I.

2. října 2011 v 21:20 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

Část 1: "Kočičí chlupy."

Několik posledních dní jsem chodil z bytu jen pro jídlo a chlast. Do práce nemělo smysl chodit, protože mě stejně určitě zavřou. Ještě štěstí, že se mi zbytky toho pedofila nedostaly na oči. Bych potom určitě ten pohled nevytlačil z paměti a měl bych z toho výčitky svědomí. Takhle mám jen depresi a čekám, až se u dveří objeví fízlové.


Otočil jsem hlavu na druhou stranu a protřel si oči. Co to zase je? Vedle mě na polštáři ležela nějaká bílá kočka. Nebyla to zrovna klasická sex bomba, spíš něco víc divokýho. Asi se taky probudila, protože se začala protahovat po posteli.

"Ňááá." Nevěřícně, neschopen půl slova jsem se na ni díval. Kde se tady vzala? Přitulila se ke mě a olízla mi obličej. "Vrr, vrr."

To je vrchol! Ta pizizubka odnaproti si zas pořídila novýho mazlíčka a co je horší ten mi tady teďka plive chlupy do prostěradel! "Ty deš!" Čapnul jsem ji za hrudník, abych ji vyhodil ven z okna.

"Áhhh!" Zasténala kočka. Z šoku jsem ji zas rychle pustil zpátky. Cože?!? Už zas mám halucinace? Chytil jsem jí ještě jednou. "Áhh!! Za prsa ňéé!"

"Ty vole!" Ta kočka mluví. Tohle zhroucení je mnohem, mnohem vážnější než se dalo očekávat. Přišel jsem o poslední zbytky zdravého rozumu. Zatímco jsem strnule civěl, to kotě se rozvalovalo z jedné strany peřiny na druhou.

Náhle se zastavilo na zádech: "Ahoj Alexi."

"Ahoj?!" To jako prostě pohodička ahoj?!

Kočka se převrátila zpět na nohy, zarazila si drápy do matrace a protáhla si hřbet. Potom si utřela packou jazyk, nebo jazykem packu a pokračovala: "Mňau. Ňau."

"Hee?!" Doufám, že budou mít v blázinci jedno místo. Možná to je dobře, aspoň to teďka budou považovat za polehčující okolnost u soudu. Duševní stav pachatele? Pachatel je psychicky nepřítomný a slyší mluvící kočky. Přeci jen odborná péče psychiatrické léčebny bude lepší místečko, než se bát ohnout pro mejdlo ve vězení. Chytil jsem tu micku za takovou tu kůži za krkem, že jí odnesu k Charlie dřív, než mi tu začne vyprávět psychologický poučky o vzniku vesmíru.

Zmáčknul jsem zvonek, ale ten nezvonil. Tak jsem tedy zaklepal: "Ťuk, ťuk." Nic se nedělo. "Ťuk, ťuk, ťuk." Z venku se ozvalo zatroubení popelářů, ale jinak zas nic. "Bum! Bum! Bum…"

"Co si přejete takhle po ránu?" Vykoukla ze dveří nějaká neznámá dívka. Vlasy měla smotané do modrého ručníku a zbytek těla do druhého. V záři úsporných žárovek se lesklo její poprsí, po kterém ještě stékaly kapky vody. Skoro jsem v něm mohl vidět svůj odraz.

"Nevěděl jsem, že má Charlie sestru?" To jsou mi věci.

"Charlie nemá sestru," řekla dívka a protřela si modré oči. Charlie nemá sestru? Tak, to potom… No to je snad další přízrak! Ch… Charlie je lesba?!? S otevřenou pusou jsem zůstal nehybně stát.

Přeci jen jsem rychle rozmrznul: "Aha. No nevěděl jsem, že je… No nechci vás odsuzovat. Je to vaše věc. Furt lepší než kdyby to dělali dva chlapy, že jo? Hehe." Sakra co to kecám?

"Co potřebujete?" No možná by mi mohla pomoct i ona. Lesbu zkoušet sbalit stejně nemusím, tak abych to rychle vyřídil.

"Ráno jsem u sebe našel tuhle kočku. Vlezla mi až do postele, aby mi mohla plivat na obličej bakterie." Heh, jaký pán takový pes? Teda v tomhle případě kočka. "Tak si ji tady vezmi a doufám, že ji bude příště víc hlídat. A ať jí vysvětlí, v kterém okně bydlí."

"No, ale to není moje kočka."

"Chápu, že se tě to netýká, ale prostě jí jen pust domů a vyřiď to Charlie." Dívka na mě chvíli mlčky koukala a pak se jí roztáhly oční zornice. Třeba je jenom bisexuální? Ucítil jsem závan naděje, ale přebírat sousedkám holky není pěkná vlastnost.

"Haha. Chtěla jsem konstatovat, že to není kočka 'Charlie'. Usmála se dívka a rukou pohladila číču za ušima.

"Není?" Tak to jsem ji mohl vyhodit na ulici rovnou.

"Třeba bude někoho z okolí, ale musím říct, že je to moc pěkný koťátko." Hoolka mi vzala kočku z náručí a zvedla ji do vzduchu, aby si ji pořádně prohlídla.

"Ou…" Tohle je docela nečekanej zvrat v ději.

"Mmm? Vadí, že se na ni chci podívat?" Na tuhle otázku bych se spíš měl teď ptát já.

Oslněn brilancí pohupujících se jablek jsem z toho koktal: "Ne, ne to …" Nemohl jsem najít ta správná slova, jak jí to taktně vysvětlit. Šťastnou náhodou, teda nešťastnou náhodou ji ten ručník od pasu sklouznul až pod kolena. Přes celou chodbu zářila její třpytící se svatyni a ona si toho evidentně vůbec nevšímala.

"Eh?" Dívka nechápavě naklonila obličej na stranu. Vzápětí odvrátila svůj pohled k zemi a zrudla v tvářích. "Éééh!!!" Okamžitě mi vrazila kočku zpátky a rychle za sebou zabouchla dveře.

"Ty asi ňebudeš moc sebevědomej co? To bylo jasňí pozvání ňa ňávštěvu." Zívnula si kočka hodující na cizím neštěstí.

"Už zase?" Proč musím zrovna já poslouchat nějaký neexistující hlasy?

"Už zase, co? Ňááá?"

"Že už zase mluvíš," aniž bych si to uvědomil, rak jsem automaticky odpověděl.

"Ňo jo. Už se ňedalo vydržet se ňa ten trapas koukat," hihňala se ta malá krysa, teda kočka.

"A to ti přijde normální, že kočka mluví?" Mě už fakt musí hrabat, pouštět se do dialogu se zvířetem. Tohle kdyby někdo viděl. Občas lidi mluvěj i na kytky to jo, ale tak labilní nejsem.

"Mluvící kočka je normálnější, než blázen co ji slyší mluvit." No v tom má pravdu. Ježiš, co to zas žvatlám? Dávám za pravdu něčemu, co má IQ tak akorát na kutálení gumových míčku po obýváku. "Bude lepší se vrátit do bytu. Teda pokud ňechceš, aby tě někdo viděl, jak tady… ňau ty víš co."

Přisunul jsem si nejbližší židli a posadil se na ni. Zrekapitulujme si situaci. Je tady kočka. A ta mluví, nebo si to aspoň myslím. Proč u mě a co vůbec chce? Jako by nestačilo všechno, co se mi stalo během posledních pár dní. Teda stalo se to vůbec? Co když jsem byl cáklej už předtím?

Zatím co jsem se litoval, tak kočka vyskočila na stůl zavalený krabicemi od pizzy a čínského jídla. Samozřejmě jí bylo jedno, že polovinu z toho vysypala na zem. Naklonil jsem se, abych to sebral a v ten moment mi před očima probliknul nápis: "Arkanovy osobní věci." Na tuhle bednu bych doslova zapomněl. Od toho onoho dne nebyl čas se do ní podívat. Otázkou je její obsah. Odtrhnul jsem izolepu z víka a nakouknul dovnitř.

Avšak jaké bylo moje zklamání, když se uvnitř nacházela jen Bible, kartáček na zuby a břitva se štětkou na holení. Ze zoufalosti jsem ještě prolistoval tu Bibli. Ta byla prázdná, ani čárka po inkoustu. To je divné. Vysypal jsem tedy šuplík na haraburdí, kde bylo mimo jiné i černé světlo po inteligentní modelíně a znovu uchopil boží knihu. Prvních pár desítek stran zůstalo stejně opuštěných, ovšem přesně uprostřed prosvítal text. Byl to jakýsi citát, nebo báseň…


1261

Přes louč již se nechodí,

avšak stále osídleno jest to povodí.

Hledej můj odkaz na území boha synu,

však vyčkej správného dne inu.

Měsíční svit tě zavede,

kam jindy cesta nevede.

Otevři ruce své v rozpětí

a příjmy náruč matky své v objetí.

Opatrný však buď,

dej pozor, mrtvé neprobuď.


"Něco zajímavýho? Ňáá?"

"Ani ne, jen nějaká blbost." Rychle jsem vytrhnul tu stránku a strčil si ji do kapsy. "Kdo vůbec seš, a co tady vůbec u mě děláš?"

Kočka si vyklepala ucho oslintanou packou a dala se zas do mňoukání: " Moje mňau jméňo je Airi a přicházím za tebou, protože mňau sem poslala Angela."

"Angela? Co ta holka zase chce?"

"Mám ti vyřídit, že se ňemusíš bát vyjít z domu. Církev si ňemůže dovolit prozrazení magie a proto musela zahladit veškeré stopy po tvém teroristickém útoku. Tak se přestaň litovat."

"Fakt?!?" Potěšen touto zprávou jsem radostí vyskočil ze židle. Paráda! K zemí se opět zřítilo několik dalších krabic.

"Koukám, že máš radost. To, ale ňení všechňo. Policie tě sice ňemůže zatkňout, ale až se vyřeší patřičňé formality, bude případ vyšetřovat Řád bílého lva."

"A to má být jako co?" Trochu zaskočen jsem reagoval.

"Mňo jedňou z pravomocí toho řádu je povolení provádět okamžité trestání pachatelů. Mezi penalizace patří sekání koňčetin a popravy." Popravy?!? Pár let ve vězení proti tomuhle vypadalo jako dovolená. To už je na mě karma asi pořádně nas… štvaná.

"Tohle mě mělo jako uklidnit? Jediný co se změnilo, tak že veku číhá smrt místo lochu. Nevidím důvod, proč bych měl opouštět bezpečí domova." Tohle je snad další noční můra.

"Mňo. Jeden důvod máš." Airi podezřele zamňoukala a třela se mi o nohy.

"Jo a jekej? To mi teda pověz, co to může být tak důležitýho, aby mě to přesvědčilo?"

"Musíš mi pomoct ňajít mojí mladší sestru Iris."

"Musím akorát tak umřít a doufám, že to nebude moc brzo. Proč bych to měl jako dělat?" Zabrzděné jsem zkřížil ruce a odmítavě pozvedl obočí.

"Ňoo, protože se s Angelou zňáme už téměř od ňarození a ňechtěl bys, abych jí řekla, že si se ňa mě vykašlal. Ňehehe" A sakra! Dostat nakládačku od Angeli by nechtěl ani masochista.

"A kde si jí ztratila?" Zoufalej osudem vydíranej červ. Nic víc, nic míň.

"Mňoo. Ňevím to jistě, ale mohla by být v tom iňstitutu pro dělání pokusů ňa zvířatech. Chtěla se tam jít podívat."

"V jakém institutu?" Kosmetika mě nikdy nezajímala, pokud to teda nebyly ty hovna v práci.

"Zapňi si televizi, za půl hodiňi budou dávat zprávy." Odpověděla Airi a vyskočila na čelo pohovky.

"Cvak." Po několika desítkách minut cvakání, reklam a teleshoppingu přišlo konečně hlášení…

"Přinášíme vám přímí přenos z Eivonova institutu pro testování kosmetických a dalších výrobků na zvířatech. Právě dnes se uskutečnila plánovaná stávka, neboli spíše protest radikálních ochránců zvířecích práv. My jsme měli to štěstí, že se hlavní aktérka toho odboje rozhodla podat svůj názor právě naší televizi." Řekla reportérka s pruhovaným koťátkem v náručí.

"Tvoje sestra předpokládám?" Poslední dobou používám mnoho řečnických otázek.

"Předpokládáš spatně. Koukej se pořádňéé." Opravila mě Airi a sesunula se mi do klína.

"Co?!?" Vždyť to je ta holka, co jsem potkal u Charlie!

Televizní reportérka přikročila k demonstrantkyni a započala interview: "Myslíte si, že je testování výrobků na zvířatech špatné?"

Dívka svraštila obočí a sepnula ruku v pěst. "A vy tu otázku myslíte vážně? Zvířata mají stejná práva jako lidé. Jak by se vám líbilo, nedobrovolně používat kolínskou po které by vám na zadku naskákaly hemeroidy?"

Překvapená reportérka byla trošku zaskočena. "No tady nejde vůbec o mě, že. Podle vaší odpovědi usuzuji, že se vám to moc nelíbí. Taky proč byste jinak demonstrovali. Pracovníci toho institutu však tvrdí, že dané výrobky a kosmetika se nedá jinak předem otestovat. Byla byste raději, kdyby se to testovalo na lidech?

"Ano. Zvířata nemají možnost volby a nepřináší jim to užitek. Kdežto mnoho lidí bez práce by si nechalo na zadku vyskákat vyrážku za pár stovek. Konstatuji a to ze svobodné vůle. Zatímco zvířata jsou nucena podstupovat tyto muky bez možnosti volby!"

"Zajímavý názor. Nyní se již přesuneme do budovy, kde dělá rozhovor má kolegyně s vedoucím této pobočky.

"Díky za slovo. Já tu již nyní stojím s hlavním mozkem této budovy doktorem Leatherbeltem. Jaký je váš názor na tuto demonstraci?"

"Takové to bouření nemá vůbec žádný opodstatněný důvod. Vše co děláme je pro dobro společnosti a naprosto v souladu s normami schválenými zákonem. To, že se nějaké děvče chce zviditelnit v televizi, považuji za zoufalí projev nedostatečně uspokojeného sociálního života. Měla by raději soustředit svojí energii na začlenění se do společnosti, místo takových to absurdních zákroků." Řekl doktor Leatherbelt a podrbal se na špičce nosu.

"To je dobrý úhel pohledu, ale co si myslíte, že by na to řekla zvířata?"

"Člověk je pánem tvorstva. Zvířata za prvé nemluví, a i kdyby ano, je logické, že zájem silnějšího druhu je důležitější, než zájem druhu slabšího."

"Díky za rozhovor. Prozatím budeme celou situaci monitorovat a pak vám dáme vědět v dalším televizním vstupu."

Televizní program se odebral zpátky do studia, kde čekal již připravený moderátor: "Rádi bychom vás pozvali na festival Františka Filipovského, který se odehrává na počest stejnojmenného dabéra a herce. Navíc tomu letos bude 750 let od doby, kdy roku 1261 byla Přelouč povýšena na město, a proto můžeme očekávat obohacený program…"

Sesunul jsem se hlouběji do pohovky. "Kde máš tu svou sestru?"

"Tys jí ňeviděl? Když tam kamera míjela klece se zvířátky, tak se tam mihla!"

"Paráda, takže po mě chceš, abych z objektu s ostrahou a nyní za přítomnosti televizního štábu a hloučku demonstrujících fanatiků kradl z klece koťata?"

"Ňení to úplně přesňá formulace, ale dá se to tak říct." Airi mi skočila mi na břicho a olízla mi tvář.

"A jak to mám asi udělat? Copak jsem nějakej kouzelník?" Teda teď už tak trochu jo…

"Ňo to ňéé. Uděláme to v ňoci, až bude všude tma. To bude ňejlepší."

Tohle bude velmi nepříjemná příhoda, v které to zas odskáče jediná osoba. Já! Bohužel to vypadá, že s touhle stezkou odvahy stejně nemůžu nic dělat. Proč mě bůh pořád tak šikanuje? Nějaká odplata za tu kritiku z rakve? Zdrcen vlastní neschopností jakéhokoliv odporu, jsem se svalil na bok a poslouchal tikání hodinových ručiček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mišulka Mišulka | Web | 2. října 2011 v 21:23 | Reagovat

Zajimavy blog kouknes na můj?

2 pavel pavel | Web | 3. října 2011 v 18:44 | Reagovat

Kočičí příběhy mám rád, ale dám ti podle svých zkušeností radu. Taky dával na blog příběhy na pokračování. Dávej je kratší, aspoň poloviční, protože nikdo nemá tady čas a potřebuje stihnout i jiné blogy. :)

3 Archaell Archaell | Web | 3. října 2011 v 19:07 | Reagovat

[2]: To je celá podkapitola z mojí šuplíkový knížky. ^^ No ale zkusim to příští trochu rozpulit teda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama