Nejvhodnější dárce

9. září 2011 v 18:00 | Archaell |  Novinky
Žili takhle dva bratři, říkejme jim třeba Petr a Tomáš. Byli to obyčejní lidé, až do okamžiku kdy se Tomášovi zhoršil zdravotní stav. Doktoři ho prohlédli a po spoustě vyšetření se shodli, že Tomášovi odcházejí ledviny. Bohužel pro něho seznam čekatelů na čerstvé orgány byl delší než jeho odhadovaná délka života. Naštěstí zde byl Petr, který se rozhodl jednu svou ledvinu bratrovi darovat. To se ovšem Tomášovi nelíbilo a za žádnou cenu nechtěl po svém sourozenci takovou oběť.


Jednoho dne se Tomášův stav zhoršil na tolik, že ztratil vědomí a od smrti ho dělilo pár dní. Přes všechny jeho námitky se Petr nakonec rozhodl bratrovi ledvinu dát. Operace se vydařila, ale Tomáš z toho měl špatný pocit. Na jednu stranu byl rád, že žije, ale na druhou si to vyčítal. Jeho deprese nakonec způsobili odmítnutí nového orgánu a den poté zemřel. Náhle byl Petr bez bratra, bez ledviny a přemýšlel, jestli to vůbec mělo nějaký smysl.

Tohle je fiktivní příběh, který jsem napsal jako ilustraci pro menší úvahu. Byli byste ochotni vzdát se kusu sebe na záchranu někoho z rodiny? Přesto, že by jejich šance na přežití byly malé? Přesto, že by si to dotyčný nepřál? Než na to rychle odpovíte, tak většině z vás musím srazit ego. Okamžitými odpověďmi typu: "Ano, samozřejmě." si jen nalháváte, že jste lepší, než jste. Pokud byste to museli řešit doopravdy, tak by to rozhodnutí bylo mnohem složitější a zcela by ovlivnilo váš život. Nemohli byste třeba tolik pít, chodit tak často na zábavy, snížila by se vaše fyzická kondice a u spousty další věcí by se vám zavřely dveře.

Najednou sebevrazi na motorkách nejsou zas tak špatní, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoe Zoe | Web | 9. září 2011 v 18:04 | Reagovat

pekny dess :)

2 Lucie Lucie | Web | 9. září 2011 v 19:53 | Reagovat

Dobrý článek, něco na tom bude, nedokážu s určitostí říct zda bych bratrovi ledvinu dala a on s určitostí říct dokáže, že by mi jí nedal.. sourozenci k pohledání

3 Teen Teen | Web | 10. září 2011 v 9:53 | Reagovat

Pro mámu bych se určitě obětovala, pro bráchu taky. Samozřejmě že by to nebylo jednoduché, ale vím naprosto jistě, že bych to udělala. Jen přiznávám, že u táty bych si tím už tak jistá nebyla. Něco se mezi námi pokazilo a poslední dobou jsem se přestala snažit vrátit všechno tam, kde to bylo. Jenže to odbočuju od tématu... Každopádně zajímavá úvaha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama