III. Vikingská válka IV.

25. září 2011 v 18:30 | Archaell |  Nanospell
Hořící pochodeň téměř políbila Alphonsovu tvář. "Jaké to asi je, když ti oheň zaživa spaluje obličej?" Zasmál se vůdce Vikingů Waron. "Určitě se na to těšíš, ale s tímhle můžeme počkat až na závěr naší konverzace."


Síla byla hlavním měřítkem při určování Vikingských hodností, takže nebylo divu, že Waron byl ze všech nepřátel nejmacatější. Bez námahy vytáhnul starodávné kopí z Garryho těla a přešel směrem k Taleishinovi: "Když mi řekneš, jak se dostaneme přes vaši hlavní defenzivní linii, tak se třeba elf dožije zítřka."

Alphons vyplivnul krvavý chuchvalec s příchutí odporu: "Je mi líto, ale to se bohužel nedá."

"Tak to vás asi budu muset nechat jít…" Waron vycenil zkažené zuby a provrtal Taleishninův hrudní koš svojí harpunovitou čepelí. "A pak, že nemají Vikingové smysl pro humor… Tak, koho to tady máme dále?"

"Dobře! Možná by se to dalo obeplout." Řekl částečně přesvědčený Alphons.

"Dalo obeplout? Takže si mi lhal? Asi nechápeš, s kým máš tu čest." Waron vzal Hermésův loket a bez váhání mu zlomil ruku. "Takže kudy, že to je? A věř mi, že pokud budeš zas lhát, tak můžu pokračovat dalšími končetinami."

"To musíte nejprve plout na západ, a potom…"Alphons se pomodlil, chytil ve sněhu rukojeť svého zahrabaného meče a rozeběhl se vpřed. "Gah!" K Waronovi však nedorail. Jeden z Vikingů mu zasekl mezi žebra sekeru a na místě ho usmrtil.

"Ty idiote!" Zařval nepříčetný Waron. Těžkopádně došel ke svému podřízenému a probodnul mu krk svou dýkou. Poslední naživu byl Hermés. "Vypadá to, že nyní máš slovo ty, kouzelníku…"

O několik desítek minut dříve

"Co bude? Tak to je dobrá otázka." Alphonse si prohrábnul strniště a pohlédl směrem k přicházejícím bubnům. "Taleishine kolik jich je a jak jsou daleko?"

"Jejich sice méně, ale stále více než nás. Dvanáct mužů a jeden, nejspíš jejich vůdce, na přerostlém koni. Pokud se nezhorší počasí, tak nás do patnácti minut poctí svou přítomností."

"To abychom připravili pohoštění…" Řekl Garry a protáhnul si bicepsy.

Alphonse vytáhnul z polní výbavy namrzlou lopatu a ukázal na díru vedle brány: "Dobře buď se pokusíme zdrhnout, nebo tu zůstaneme a vykopeme si své vlastní hroby…"

"Rawr!" Zavrčel Waron a pohlédl na rozpadlé opevnění svého jižního tábora. Popojel po cestě vyšlapané medvědy trochu blíže a svým hlasem rozechvěl i skály: "Co se tady sakra stalo?!"

"Překvapení!" Zabrblal Garry s plným vousem sněhu a rozpůlil jednoho Vikinga. Následovala otočka a druhý Viking padl do rudé tříště.

Stejně jako Garry, i ostatní se zahrabali do sněhu vedle brány. Ze země vystřelily dva zlaté řetězy a připoutali třetího Vikinga k zemi. Alphons se vyhoupnul na nohy a kvapně ho usmrtil. Prašan padající z Taleishina ještě plul vzduchem a už jeho luk opustili dva použité šípy. Čtvrtého Vikinga opustila duše. Garry přiskočil k pátému zmatenému Vikingovi a useknul mu obě ruce. Jeho hodující sekera se nezastavila a už letěla na Warona. Jenže trpaslíkův zrak na vteřinu oslepil záblesk čehosi v dáli.

Waron si všiml Garryho nepozornosti a vrhl po něm víc než jen nenávistivý pohled. Skrze prsní sval se trpaslíkovi prodralo mohutné kopí. Nebohý trp se ho pokusil chytit, ale neoblomně ho přibilo k namrzlému ledu. Taleishin si všiml padajícího přítele, dobruslil mezi ně a tasil svůj elfský meč. Leč ze slepého úhlu ho přivítala kamenná palice a rozdrtila mu většinu žeber. Hermése osud jeho přátel úplně znehybněl, dokud umírali neznámí lidé tak to ještě rozdýchal, ale tohle bylo příliš. Jeden z Vikingů ho chytil za hlavu a nelítostně s ní prorazil ledovou kru. Poslední boje schopný byl Alphons, ale ostrá čepel u krční tepny ho přesvědčila pustit meč z rukou.

"Takže to jste byli vy?!" Řekl Waron a seskočil z koně. Otočil se na svého vojáka a ukázal na kožené sedlo se zbraněmi. "Hej ty! Jen tak tady nečum a radši mi zapal jednu pochodeň!"

Skrze zasněženou pustinu se rozezněl zvuk damaronských trumpet. Waron se zastavil, přiložil si dlaň k čelu a zíral na blyštící se sníh. Formace se pomalu přibližovala, až bylo možné rozpoznat zástup šedesáti magických golemů levitujících nad krajinou svižně vpřed. V samém centru byl Mago a na jeho bedrech se nepohupoval nikdo jiný, než samotný Shirion. Vikingové se těch "příšer" zděsili a bez váhání prchli zpátky do hor. I Waron skočil na koně a ujížděl pryč.

"Shirione! Kde se tady bereš? Neříkal si, že na nějakou blbou válku kašleš?" Řekl překvapený Alphons.

Shirion se usmál a zvedl polomrtvého Hermése ze sněhu: "No když jsem slyšel, že sebou vezete tuhle pacifistickou socku, tak jsem hned vyrazil za vámi. Bylo mi jasný, že něco určitě podělá."

Alphons přistoupil k Magovi a vyzkoušel jeho klouby: "Takže si ten svůj projekt dokončil? A jak se ti jich podařilo vyrobit tolik?"

"Jednoduše… nepodařilo." Shirion kouzlem stisknul tlačítko na Magově panelu a většina golemů zmizela. Zůstali tam stát pouze tři. "Seznam se s Magem, Maarem a Masem. Ti ostatní byli jen projekce. Blafoval jsem, ale účel to splnilo dobře."

"Promiňte, že vám ruším radostné shledání, ale někdo tady má rozdrcené vnitřnosti." Připomenul svou přítomnost polomrtví Taleishin.

"A někdo tady má v plíci rožeň na kterym byses dala ugrilovat, ubrečená Zlatovlásko." Zachroptěl Garry a vstal, aby mohl opět spadnout na záda.

Shirion dal Hermésovi pár facek na probuzení: "Vstávej, hrdino. Jestli je rychle nedáš do kupy, tak se domů vracíme bez nich…"

Výprava, tedy až na Garryho, který zůstal chlastat ve městě trpaslíků Ironwallu, se vrátila do hlavního města lidské říše. Damaronský lid se na příjezd svých hrdinou patřičně připravil a přichystal jim oslavný průvod. Přesto, že se místo stovky vojáků vrátili jen čtyři, tak využili tuto příležitost k bouřlivým oslavám. Dokonce i královna Isabella s vnučkou je přišla přivítat.

"Královna Isabella… nemusela jste opouštět svůj polstrovaný trůn kvůli nám." Zažertoval Shirion.

Jeho vtípek, ale asi nepochopil Rinberg, protože se mu postavil do cesty se svými muži: "Shirione, z důvodu porušení přímého příkazu nynějšího vládce, budeš vržen do šatlavy a následně za svůj vlastizrádný čin popraven."

"Cože?!" Vyděsil se Hermés. "Co si to zase vyváděl?!"

"Ou… úplně jsem zapomněl na tu blbou desku. No nedá se nic dělat, když mě omluvíte…" Pod koňskými kopyty vybouchlo několik ampulí s magickým kouřem a přítomní vojáci se začali dusit. Než se situace uklidnila, byl už Shirion společně s golemy dávno pryč.

"Eh, eh, ten parchant! Okamžitě ho přiveďte a klidně i mrtvého!" Přikázal Rinberg a pevně stisknul rukojeť svého meče.

"Co se to tady děje?" Hermés sesedl z koně a než chytil niť, tak byl násilně sražen na městskou dlážděnou cestu. Kupodivu mu to zas tak moc nevadilo, protože ho převálcovala ňadra mladé slečny Isabelly. Už byl na Shirionovy průsery zvyklí, takže jeho mysl rychle zaujaly zcela jiné pohupující se "věci". Bohužel neměl ani nejmenší tušení, jak moc velký dopad bude Shirionova vzpoura mít v následujících letech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama