III. Vikingská válka III.

20. září 2011 v 20:00 | Archaell |  Nanospell
"Bum, bum… bum, bum,…" ozývalo se naléhavé bouchání ocelové rukavice o bytelné vstupní dveře.


"Huh?!" Vyděšený mág Shirion se lekl a hbitě odlepil tvář od svého pracovního stolu, přičemž shodil na zem zlatý svícen. Naštěstí už všechny svíčky dohořely. "Noční můra…?" Shirion se podíval na střešní okno a skoro oslepl. "To už je poledne? Musel jsem usnout při práci."

"Bum, bum, bum…" Ať už to bouchal na dveře kdokoli, tak ho opouštěla trpělivost.

"Tak ne můra, ale nějaký psychicky nevyrovnaný host." Shirion si sundal z otlačeného čela přilepenou tužku, zvedl láhev od včerejšího vína a dal si "ranního" loka.

"Okamžitě otevři!" Křičel agresivní hlas z ulice.

Shirion se podíval na hromádku šrotu připomínající… hromádku šrotu. "Mago! Jdi otevřít, nebo nám brzy zboří střechu nad hlavou."

"Píííp." Na něčem, co připomínalo futuristickou helmu pro Kyklopa, se rozsvítil rudý orb a otočil se po své ose směrem na Shiriona. Tato menší část byla připojená k masivnějšímu kusu plechu. K tělu jehož centru dominoval nápis "MG-01". Od podlahy se odlepily magickými proudy svázané dlouhé ruce a několik poletujících krystalů, které sloužily místo nohou. Magický golem se vrhl do díry uprostřed podlahy a zamířil splnit rozkaz svého tvůrce.

Kapitán stráže Rinberg se právě chystal vyrazit dveře, když v tom se otevřely. V okamžiku kdy zahlédl podivného tvora, se chudák vyděsil a uskočil stranou. Tato pirueta jeho posádku pochopitelně rozesmála, ale stačil jediný nenávistivý pohled a hoši radši sklapli. Kapitán vešel dovnitř a rozhlédl se po vstupní síni zasypané haraburdím. Všude samé krámy a náhradní součástky pro magické konstrukce. "Shirione! Tak už vylez ven ty krtku!"

Shirion si zapálil dýmku, chytil se požární tyče a sjel několik pater až do vstupní haly. "Proč, tak nevrle po ránu? Máš snad problémy s erekcí?"

Posádka se opět zasmála a opět se dívala kolem jako by nic. "Je poledne a do mých… žádné problémy nemám, ty kouzelnej červe. Ale ty máš pěknej průser, chce s tebou mluvit paní Isabella."

"Aspoň nějaké dobré zprávy. Sice jsem myslel, že má spíše slabost pro mého bratra, ale jestli potřebuje obšťastnit, tak se obětuju. Někdo to musí udělat, když ty nemůžeš…"

"Vy mlčte!" Poručil Kapitán Rinberg v očekávání dalšího návalo smíchu. "Tak to aby sis vzal štětku na protahování komínů, protože tam dole už půl století nikdo nebyl."

Shirion udělal znechucený obličej a ukousl si kus sendviče, který mu Mago mezitím přinesl. "Máš říct rovnou, že myslíš naši staro novou královnu a ne princeznu. Řekni jí, že ji pozdravuju a do večera se tam nějak ukážu."

"To je od tebe milé, ale máš tam jít hned!" Rinberg popadnul Shiriona za paži a vytáhnul ho na denní světlo.

"No snad bych si mohl vzít aspoň kalhoty…" Oponoval Shirion a dostal tedy svolení se jít nejprve obléct.

Na ulici bylo rušno jako obvykle. Hamižní obchodníci se dohadovali se zákazníky a s farmáři o cenách, po dlážděných cestách cupitali koně s povozy, nebo se šlechtickými kočáry a čas od času se z rohu vynořil líný strážník, který za úplatek přimhouřil oči nad nelegálním zbožím. V samém centru města se nacházely rozlehlé zahrady královského dvora a na jejich konci mohutný zámek s opevněním.

Vodní příkop kolem hradeb vypadal za ta léta klidné vlády jako přírodní jezírko. Po rákosech poletovaly vážky a na leknínech si kvákaly hladové žáby, požírající neopatrný hmyz. Kapitán Rinberg mávnul rukou na vojáky ve strážnici a ti se okamžitě chopili dřevné páky. Dolů přes vodní palisádu spustili mechanický most, čímž výprava dostala požehnání vstoupit na svatou půdu.

Člověk se rázem ocitnul ve městě ve městě. Jakási hlavní třída pro vyvolené. Kolem bylo několik desítek domů šlechty a celkově to tady vypadalo vznešeněji. Fontány s mořskými pannami, vyleštěná okna, vůně čerstvé pečínky. I Shirionova rodina tady měla svůj dům, ale kvůli nebezpečnosti svých pokusů mu bylo doporučeno se přestěhovat dále od královské rodiny. Vevnitř hradeb měl přímí zákaz používat nebezpečná kouzla, a tak si radši nechal postavit svou věž ve veřejném centru. Tam by přinejhorším zabil pár měšťanů, ale komu je co po nich, že?

Po několika schodech a dlouhé chodbě s rudým kobercem Shirion společně se svým ozbrojeným doprovodem vystoupal až před trůnní sál. Kromě dvou rytířů a několika podstavců s brněním tady stála i roztomilá rudovlasá dívka, slečna Isabella: "Nějaké novinky o Hermésovi?"

Shirion si promnul ruce a idiotsky se usmál: "No to máte spíš vědět vy, ne? Mimochodem, nevíš, co po mě chce ta vaše stará bába?"

Isabella šlápla Shirionovi zákeřně na nohu: "Nemluv o ní tak nevděčně!"

"Můžu, snad za to, že je senilní? Každý to o ní říká."

"Jdeme! Královna na tebe nebude čekat věčně." Řekl Rinberg a odtlačil vtipálka dopředu.

"Vím, z čeho máš strach, že pojde dřív, než k ní dojdeme…" Prohodil Shirion poslední vtipnou hlášku. V přítomnosti královny se neodvážil moc vtipkovat ani on.

Stará královna seděla na trůnu, třímaje v rukou starobylou desku s vyrytým textem. Shirion před ni přistoupil a s pomocí Rinbergova sevření, poklekl na znamení úcty. Co po něm ta stará rašple asi bude chtít, no doufejme, že ne prošťouchnout ten komín…

"Ehm, ehm." Odkašlali si královna Isabella I. "Drahý Shirione, dostalo se mi znepokojivé zprávy, že vytváříš robo… ehm, magické konstrukce, které mají zastat lidskou práci."

"Jestli nějakého chcete tak stačilo říct, nemusela jste mě hned budit…"

"Mlč! Teď mluvím já." Přikázala královna. "Je to velmi znepokojivé, ale určitě netušíš, co je napsané na této ikoně…"

"Jak bych mohl, vidím ji prv… už mlčím." Zarazil se Shirion pod tíhou královnina nevrlého pohledu.

"Je to absolutní zákon, který platí nad všemi ostatními. Jakékoliv výtvory, které jen nepatrně připomínají svým charakterem člověka, musí být okamžitě zničeny a to neprodleně. V tomto případě neexistují výjimky. Můžeš mi prozradit, co posledních pár měsíců montuješ ve svém domě?"

"Abych pravdu řekl, v našem sídle jsem už pár měsíců nebyl…" Shirion se snažil zatvářit nevinně, ale moc mu to nešlo.

"Snažíš se něco zatajit, nebo jsi tak pošetilý? Nemyslím vaše sídlo, ale tvou magickou věž ve městě. Věž, ve které usilovně vytváříš přesně to, co tento starý zákon zakazuje."

"Doteď jsem ani nevěděl, že něco takového existuje… Jak jsem to asi mohl vědět?"

Královna se usmála: "Nemohl a právě proto veškerá data i hmotné pozůstatky svého výzkumu zničíš a všichni na tento drobný incident zapomeneme. Nyní můžeš odejít splnit mé nařízení."

"Ale to není morální. Dělám na tom dlouho dobu a mohlo by to vést k nové éře, kde nebudou lidé muset vykonávat tvrdou práci. Přeci jen tak nemůžete…"

"Své jsem řekla. Pokud mě neposlechneš, nerada bych tě byla nucena potrestat. Odveďte ho!" Královna mávla na Rinberga a ten Shiriona vykopl ven ze sálu.

Co si o sobě baba vůbec myslí? Přeci nezahodím celý svůj výzkum kvůli nějaké pitomé dětské říkance vyryté na kusu starýho šutráku… Možná bych se měl spakovat a zmizet někam daleko pryč. U trpaslíků by to nemuselo být špatné, pivo, přístup k materiálu na stavbu, no stojí to za zvážení. Na druhou stranu by mě odtamtud mohla vytáhnout díky smlouvě o výdeji hledaných osob… Sakra! K elfům se mi moc nechce, navíc by dovážka zboží trvala moc dlouho.

"Neboj se Mago, nehodlám tě rozebrat." Shirion poplácal magického golema po čelním panelu a přešel ke krbu. Vzal do ruky zaprášený pergamen a zahleděl se na jeho obsah. "Na druhou stranu bych se mohl věnovat jinému výzkumu a nedělat si zbytečné problémy." Potom vykouzlil ohnivou kouli, hodil ji do krbu a přes všechno rozjímání nakonec manuskript nechal shořet v plamenech…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama