III. Vikingská válka I.

16. září 2011 v 19:30 | Archaell |  Nanospell
Pro pořádek tohle se děje cca 5 let před Geodusem, což je zhruba 55 let před příchodem Karen.


Poslední přeživší jednotka Rudé krve se zabarikádovala v původním vikingském táboře. Pozici sice dobyli, ale ztráty byli obrovské. Z vyslaných sto padesáti vojáků zde nyní zbylo něco málo okolo třiceti mužů, tři žíznivý trpaslíci a jeden dotěrný elf. Pokud by se v blízké době rozhodli Vikingové dobýt své území zpět, byla by výprava vystavena jisté záhubě. Všichni přítomní litovali toho, že se nespokojili s bravurním vytlačením nepřátel z Neadronu a nerozvážně je pronásledovali až na zamrzlé ledy Icoldu.

Do místnosti vešla zahalená postava obalená sněhem a posadila se k ohni: "Venku je pořádná vánice."

Jeden chlupatý trpaslík si bouřlivě krkl a praštil půllitrem o stůl: "Dokud máme pivo, tak přežijeme i kdyby zamrznul celý svět."

Zbylí dva trpaslíci se hlasitě zasmáli a dali se do zpěvu nějaké zvláštní písně. Přesto, že většina jejich druhů byla již mrtvá, neztráceli pozitivní myšlení, nebo to bylo možná tím, že v rohu jeskynního příbytku se zimou třásl elfí "bratr" a mohli si užít chvíli přestávku od jeho "vznešených" keců. Jako by jim jeho utrpení snad dodávalo energii.

"O-opravdu bych nečekal, že p-pod p-pojmem dobrodružství se s-skrývá s-souboj s k-kašlem a l-ledovými chodidly. H-he pčů!" Elfovy vystříkla z nosu nudle jako gejzír z horkého pramene. Inu byl zvyklí na teploučko ve svém rodném lese a zdejší podnebí nedělalo dobře jeho už tak bílé pleti.

Od hlavních kamen přišel mág v albínovém rouchu a podal elfovy misku s nějakou zvláštní tekutinou. "Taleishine, tohle vypí. Je to zeleninová polévka se špetkou něčeho navíc."

Taleishin se napil a pocítil okamžitou úlevu. Teplo z jeho úst vystřelilo do nejvzdálenějších koutů jeho těla a dokonce i rýma z nosu se mu vypařila. "Hermési, to je úžasné! Co je za přísadu to 'něco navíc'?

"Dobře, ale hlavně se neděs. Je to jelení trus." Zasmál se mág a šťouchnul do elfa loktem. Ten okamžitě nafouknul tváře a váhal, jestli to má vyplivnout a zase mrznout, nebo ten hnus spolknout. "Neboj se, není. Jenom jsem žertoval. Je to pár speciálních bylin a trocha prosté bílé magie."

Zbytek posádky se snažil zahřát pod nalezenými kožešinami a zdrceně popíjel hořký alkohol. Tohle byla sice poslední jednotka, ale nebyla tak docela úplná. Tvořila ji směska přeživších jedinců ze všech ostatních skupin a i ona utrpěla znatelné ztráty. Nejhorší na téhle výpravě bylo, že se nedala očekávat žádná vojenská podpora. Přeci jen vypluli jako vítězové a nikdo by určitě nepředpokládal jejich selhání. S tímhle kekelem se museli vypořádat vlastními silami, nebo zde zemřít a ztratit se pod hromadou sněhu. Jejich pozice byla beznadějná.

Rozmrzlý elf vyskočil z palandy a vykročil k muži, který se před minutou vrátil z hlídky. Poplácal ho po rameni a sednul si vedle něho: "Tak jaký je plán veliteli?"

"Himl hergot ta krysa s netopíříma ušima zas mluví!" Praštil se do čela jeden trpaslík, až z toho přepadnul přes stoličku.

"Copak Garry? To už nemůžeš?" Rozesmál se druhý trpaslík a skoro se udusil posledním lokem piva.

Důstojník se podíval na bezstarostné trpaslíky a zakroutil hlavou: "Aspoň někomu tady nechybí smysl pro humor… Taleishine, nemám páru, co budeme dělat. Když se rozhodneme pokračovat kupředu, tak nás zabijí. Když tu zůstaneme moc dlouho, tak nás zabijí a když vylezeme ven tak nás… sice nezabijí, ale umrzneme v té vánici. V každém případě jsme na lodi, která se potápí… což mi připomíná, že i kdybychom se dostali k mořskému břehu, tak nám už nezbyla žádná kocábka v celku."

"To je pravda, všechny naše lodě nám ty vikingský krysy spálily…" Elf se zamyslel a pak dostal nápad. "No, tak proč si nějakou loď nepostavíme sami?"

"To je dobrý nápad, ale je tu pár problémů." Důstojník vzal papír a napsal pár bodů. "Víš, proč jsem dostal důstojnickou funkci? Nejsem vůdce, ale inženýr. Plány lodi dokáži nakreslit za pár hodin, ale naší kotvou je realizace. Zaprvé na rozdíl od ostatních kontinentů tady není moc dřeva, museli bychom tahat prkna několik kilometrů. Za druhé loď je potřeba stavět u vody a v tomhle počasí by to byl problém. Dala by se postavit hala, ale to by chtělo ještě víc dřeva a to se vracíme ke kotvě číslo jedna. Ke všemu nám hrozí bezprostřední nebezpečí a nemáme moc času. Takže na to můžeme zapomenout."

Garry praštil topůrkem sekery o podlahu a zapojil se do diskuze: "Takže nám nebývá než si lodě obstarat jinak."

"Lodě nerostou na stromech, a i kdyby ano, tak tady je opět problém číslo jedna." Opakoval se důstojník.

Trpaslík si promnul vous a pak se zasmál: "Jediná věc co roste na stromech, jsou ti smradlaví elfové. Proč bychom tu měli čekat na smrt, když můžeme napadnout nepřítele a nějaké jeho lodě si vypůjčit?"

"Přesně takhle jednají sebevražední trpaslíci." Namítnul Taleishin.

"Aby ti jeden "sebevražedný trpaslík" nerozbil lebku o stůl ušáku!"

Mezi rozžhavené emoce skočil hasič, tedy bílí mág. "Počkejte, agresivní jednání nic nevyřeší. Faktem je, že máme problém a musíme ho nějak vyřešit. I když trpaslíci jednají příliš impulzivně, nezbývá mi než s Garrym souhlasit. Ovšem rozhodnutí záleží na Alphonsovi, přeci jen to on nese odpovědnost za výsledek výpravy …"

"Jak už jsem řekl, nejsem žádný vůdce…"

"Tak to máš blbý, ale pokud si vzpomínáš na ta mrtvá těla na nádvoří, tak teď nikoho jiného nemáme." Připomenul mu krutý osud padlých spolubojovníků Hermés.

Alphons se zahleděl na vrzající dveře a rozhodl se, co udělají dál: "Dobrá, když to tedy musím být já, tak chci abychom…" Jeho nedokončenou větu však přerušilo troubení vikingských rohů. "Vikingové!"

Po širém okolí se rozléhalo kvílení zvučného tónu lámajícího se o krajinu. Okna, stěny, ba celé budovy se chvěli pod tím děsivým zvukem. Ze střech padaly nánosy sněhu a to vše bylo doprovázeno řevem ochočených ledních medvědů. Takhle nějak zněl příchod smrti, který se nenechal zastavit ani bouřlivým sněžným blizardem. Všichni přítomní vojáci vstali a utvořili kolem Alphonse kruh.

"To tady budeme čekat, až ty potvory přijdou na večeři?" Zařval Garry až z toho Thaleishin téměř přišel o citlivý elfí sluch.

"Budou tady nejdéle za dvacet minut!" Vyjekl Taleishin, který svůj hlas téměř neslyšel.

"No jo! Nemusíš tak řvát, elfe!" Řekl Garry a praštil Taleishina zadní stranou sekery do hrudi, čímž mu navíc vyrazil dech. "Tak co teda bude…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 18. září 2011 v 1:37 | Reagovat

Mám rád vikingskej chleba, znáš ho? :)

2 Archaell Archaell | Web | 18. září 2011 v 1:50 | Reagovat

[1]: Teď už jo :)

3 Es Es | Web | 18. září 2011 v 19:57 | Reagovat

Díky, nepotřebuju ale radit jak pít a vím, že alkohol neomlouvá..:)

4 Archaell Archaell | Web | 18. září 2011 v 20:08 | Reagovat

[3]: Když to víš, tak pak nechápu pár věcí, ale je to tvá věc. Každý má to co si zařídí :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama