III. Reprodukce IV.

6. září 2011 v 16:49 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Krvavé prádlo."

Spálenej jako karbanátek jsem vyšel na zahradu. Kde asi bude Angela? Nato jsem se měl zeptat předem. Naštěstí zrovna procházela kolem s novou várkou prádla. Sláva, aspoň jí nemusím nikde hledat, přeci jen je tahle fara dost rozlehlá.


"Proč jsi tak spálený? Neměli jste teďka zkoušet psaní pečetí?" odpověděla mi překvapeně Angela.

"No trochu se to zvrtlo a já se proletěl několik metrů vzduchem. Můžeš se na mě podívat?"

"Na to se nemusíš ptát, to je samozřejmost." Přišla ke mně a prohlídla si mé popálené ruce. "Sice máš trochu ohořelý chlupy, ale jinak si v pořádku. Ještě, že tyhle roucha dokážou absorbovat znatelný množství energie. Bez něj bys teďka byl tak akorát do urny." Zasmála se Angela.

"To se mi ulevilo. No tak abych zas šel najít našeho disco priesta. Kde je ošetřovna?"

"Když už si tady, radši mi pojď pomoct s prádlem."

"S prádlem?!" Zeptal jsem se otráveným tónem.

"Si přeci gentleman, ne?" Řekla angela a skoro mi vyrazila dech svojí temnou aurou.

"No, tak dobře!" Tahle holka je dost nebezpečná, dokázala by pouhým mrknutím vraždit.

Překvapilo mě, že jsme šli k řece. Copak církev nemá peníze ani na jednu mizernou pračku? Vždyť si hrabou do kapes milióny. Angela si položila koš na prádlo vedle do trávy a vytáhla z něj špinavé prostěradlo. To je scéna jak z filmu o historii pracích technik. Nezávidím našim předkům, že se museli takhle dřít. Pro mě je už problém nasypat do pračky prací prášek a zapnout jí na správnou teplotu.

"Budeš tu jenom stát, nebo mi trochu pomůžeš?" Pokárala mě Angela a namočila další prostěradlo.

"Už nato jdu, mami." Zvednul jsem z koše smradlavé povlečení a podal jí ho. Ten puch by složil i slona. Kromě šíření víry bude církve asi taky šířit spoustu špinavých bakterií.

Kalhotky s medvídkama? Mi neříkejte, že tohle fakt Angela nosí? Nikdy by mě nenapadlo, že se tady budu přehrabovat ve propocenym dámskym prádle. Možná to nebude zas tak špatný. Zvednul jsem feromony napuštěné kalhotky z koše a podíval se na ně z bližšího úhlu. Jsou nějaký moc malý, tohle by na sebe určitě Angela nenatáhla. Náhle jsem se zarazil. Z rubu byly zašpiněný od krve. Ahh, sakra menstruační kekel!

"To asi není tvoje prádlo, co?" Položil jsem řečnickou otázku.

"Ne není. Někdo musí pomáhat prát prádlo v sirotčinci," řekla Angela a znechuceně se podívala, jak mám u obličeje ty kalhotky. Ups, rychle jsem jí je podal a snažil se vypadat přirozeně, ale moc mi to nešlo, protože mi výrazně zrudnul obličej.

"Jen tak mimochodem nevíš kdo je Arkan?" Vylétla mi z úst první naděje na změnu konverzace.

"Kdes to slyšel? Říkal něco Richard?" odpověděla Angela s vážným výrazem ve tváři.

"Ne on nic neříkal. Když jsem byl v klubu spáčů, tak jsem tam usnul a zdál se mi takovej divnej sen. Nejdřív tam byla rozkvetlá louka, pak les a divoký prasata. Asi jsem je naštval, takže po mě ta bachyně vystartovala. No a pak tam přišel nějakej ohnivej kouzelník s bradkou, co mi zachránil zadek. Ten se pak ptal kde je Arkan. Fakt divnej sen."

"Arkan byl mocný kouzelník. Byl taky v čele magického sněmu, protože měl zvláštní schopnost. Dokázal napodobit jakékoliv kouzlo. Díky tomu jako jeden z mála lidí v historii ovládal všechny magické živly. To znamená vodu, oheň, zemi i vítr. Dokonce znal i pár zakázaných kouzel jinak ztracených ve víru času."

"Zvláštní nikdy předtím jsem to jméno neslyšel a teď se mi o tom zdálo." Pokrčil jsem ramena.

"Třeba to nebyl sen, mohlo to být vidění. Nejlepší bude se vrátit do meditační síně."

"Alexi! Postřeh!" zakřičel Richard, tak jsem se na něj otočil. V ten moment již ke mně plachtila vzduchem ohnivá koule. Koncentrace! Vrazila do mě, ale zatím jsem se držel na nohou. Síla nárazu mi lehce posunula nohy dozadu, ale pak impakt vypršel a já zůstal stát na místě.

"Jo! Ustál sem to!" Mávnul jsem pěstí, jako když hokejista dá gól.

Mé nadšení však náhle přerušil zvuk padajícího šutru do vody. "Cááák." Richardovi se vytratil z tváře život a zůstal na mě zírat jako stařec, který vidí smrt. Bál jsem se podívat za sebe. Na rozdíl ode mě si Richard rychle uvědomil co se děje a prchnul pryč. Nakonec jsem přemohl strach a tam vylézala promočená Angela na břeh. Byl to docela pěkný pohled.

Sundala si sesterskou kápi z hlavy a prohodila přitom kadeřemi. V krátkých rudých vlasech se jí třpytily kapky vody odrážející svit zapadajícího slunce. Promáčené bíle roucho odkrývalo ladné křivky jejího těla. Tahle situace připomínala soutěž o miss mokrý tričko.

Angela evidentně neměla podprsenku. Skrz oděv jí prosvítal obrys jejího zvlhlého poprsí a ztuhlé bradavky. Vypadala jako bohyně. Bohyně, která vzbuzuje dojem nevinnosti a smyslnosti zároveň. Těsno v kalhotách mi náhle vystřídalo těsno v žaludku. Podívala se na mě a kolem ní se hromadila aura nenávisti. To nevypadalo vůbec dobře, asi bych to měl vysvětlit.

"Haha. To nebylo úmyslně… Víš, přišel Richard a..." Dva vysoké sloupce vodních pilířů vystupujících z řeky mi opět vyrazily slova z úst. Ani jsem se nestačil nadechnout a už jsem polykal andělíčky uprostřed vznášejícího se vodního polštáře. Měl jsem dojem, že je můj život u konce.

Polomrtvej a ve vodou nasáklým rouchu jsem se vrátil na faru. Sednul jsem si na lavičku a uvažoval o své prekérní situaci. Tahle práce mě jednou přivede zpátky do hrobu. Nebezpečí číhá na každém rohu a ještě mě tady budou týrat nový kámoši. Proč to vlastně musím snášet?

"Proboha! Co se ti stalo?" přišoural se nenápadně Richard.

"Ty se ještě opovažuješ ptát?!?" V očích mi vzplál plamen pomsty.

"Ou, ou! Ne tak zhurta! To byla nehoda. Nechceš žvejku na uklidnění?"

"Copak jsem malý dítě? Máš štěstí, že jsem utahanej jak pes." Vzal jsem si z náprsní kapsy balíček cigaret a jednu si zapálil. Bylo to uklidňující pohlazení nikotinu po plicích. "Pfuuu."

"Cááák." Můj obličej náhle zasáhla menší sprška.

"Eh, eh, eh. Co to sakra má zas bejt!"

"Kouření škodí zdraví. Měl bys mi poděkovat." Vynořila se z prázdnoty Angela.

"Haha." Smál se Richard.

"Ty se moc nesměj," pohrozila Angela svým mrazivím tónem.

"No jsou to moje plíce, takže si s nima budu dělat, co já chci a kdy chci." Zažehnul jsem další cigaretu. "Pff."

"Cááák." Druhá vlna mi opět propleskla xicht.

"Eh. Eh. Tohle už si děláš prdel, ne?"

"Pasivní kouření je horši jak kouření aktivní. Takže si nepřeju, abys to v mé přítomnosti provozoval."

"Když si to nepřeješ tak odejdi!" Nenávistivě jsem odseknul a ukázal palcem pryč.

"Hhh?" Zavrčela Angela tak děsivě, že mi málem strhala všechno maso z kostí.

"Co? Já nic neříkal." Radši jsem se schoulil do krunýře jak seřvaná želva a dělal mrtvýho brouka.

"To jsem ráda. Doufám, že nemáš v plánu nic navečer."

"No našlo by se něco, ale kvůli tobě to klidně zruším." Kdo by opovrhoval příležitostným sexem, že?

"To jsem ráda. Takže se můžeš během příštích deseti minut přesunout k otci Pavlovi. Máš domluvený další sezení a nezapomeň mě informovat o tom, co se dovíš v dalším vidění."

"Co? Teď jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl vypnout žehličku a taky se potřebuju trochu vyspat. Necháme to na jindy." Zničeně jsem se chytil za čelo a podrbal se pod obočím.

"Nějaký námitky?" Může to vypadat jako možnost volby, ale tohle byla jasná řečnická otázka.

"No dobře! Za deset minut se tam doplazim." Možná.

Jakoby nestačilo, že se tady celej den dusím v kouři, teď abych zas dejchal to smradlavý kadidlo. Tentokrát byla meditační síň úplně prázdná. Teda až na otce Pavla.

"Vidím, že jsi poznal, jaké blahodárné účinky má meditace na zraněnou lidskou duši." A já vidím, jaké účinky má kadidlo na degeneraci lidského mozku.

"To je přesně ono. Úplně jste vystihl mé pocity." Nebejt Angely tak sem už nepáchnu! Dřepnul jsem si do meditačního sedu a zahájil relaxaci.

Au, au, au. Ve filmech klečení na kolenou se zadkem na patách nevypadá složitě, ale v reálu to bolí jak kráva. Soustředit se přes tu bolest je nemožný. Jak dlouho budu muset takhle vydržet? Tohle utáhnu maximálně dvě minuty a ještě s problémama. Poprvé to tak nebolelo…

"Nesmíš mít tak ztuhlé tělo. Zhluboka se nadechni a uvolni svou mysl." Uvolni, uvolni. Se uvolni ty sám, třeba se pak posereš a já si budu moct zatím dáchnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kýtuš / neofficiální clubík o Týnce z Diamond Cats / Kýtuš / neofficiální clubík o Týnce z Diamond Cats / | Web | 6. září 2011 v 16:55 | Reagovat

Pěkný blog

2 pavel pavel | Web | 6. září 2011 v 19:39 | Reagovat

Vidís, já praku taky nemám.

3 pavel pavel | Web | 6. září 2011 v 19:39 | Reagovat

Promin, pracku.

4 Archaell Archaell | Web | 6. září 2011 v 19:43 | Reagovat

[3]: Pracku? Zmateně koukám na tvýho kocoura... Jo to je ten německej zevlák bez háčků co. Jsem si to musel dát do souvislostí, už taky přesně nevim o čem ty kapitoly jsou. :) My pračku máme, ale tu bych nedokázal ani zapnout ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama