III. Reprodukce II.

3. září 2011 v 15:00 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Domov páně."

Výstup na Mont Blanc postupuje přesně podle plánu. Pět procent hotovo a dalších 95 chybí. Možná kdybych na okamžik otevřel okno a nechal to prokletí vyletět ven, ušetřil bych si spoustu práce. Teda spíš bych o ni přišel. Takže zase zpátky do díla. Zvednu do vzduchu pero a…


"Yó!" Vybafnul na mě zezadu Richard a otočil mi židli o sto osmdesát.

"Yó!" Podrazil jsem mu nohy, takže se skácel jako vánoční stromeček.

"Au! Za co to zas bylo?" Zakňoural Richard a oklepal si zadek.

"Za tvoje blbý nápady. Hele mám tady hodně práce, nemůžeš se stavit jindy? Teda pokud možno až příští rok, protože do konce tohohle mám tákhle," ukázal jsem na dokumenty, "velkou hromadu povinností."

"No pokud sebou nehneš tak konec roku ani nebude."

"To bude konec světa?!?" Vyskočil jsem od stolu.

"Jo. Celá tadle planeta bude usmažená velkým meteoritem a jenom ty jí můžeš zachránit."

"To jako fakt?"

"Ne. Dělám si prdel, ale to neznamená, že tě nepotřebuju vzít k nám na faru." Načež mě chytil za podpaždí a odtáhnul ven.

Ještě jsem se nevzpamatoval z toho, co se stalo včera a už letím do dalšího průseru. Dalo se čekat, že jednou se Richard ukáže, ale ne takhle brzy. Zatímco mé zničené já bloudilo ve své mysli, dorazili jsme na konec naší poutě. Před námi stál kostel s velkým střešním oknem. Docela mě překvapilo, že na něm byl namalovaný rudý drak. Draci jsou většinou spojováni s asijskou kulturou a ne křesťanstvím.

"Vítej v chrámě božím," řekl Richard a otevřel ohromné dubové dveře.

Vevnitř to vypadalo jako v každém kostele. Dřevěné lavice, svíčky, mozaiková okna, pomalované stropy a uprostřed velký táborák. Co dělá v kostele takováhle kolosální hranice?

"Ten oheň je nějaká dekorace, nebo vám to tu někdo podpálil?" Hodil jsem obočím směrem k vatře.

"Ó můj bože! Rychle vodu! Nevidíš někde hasicí přístroj?!?" zakřičel Richard.

Vyplašeně se rozhlížím po síni, ale nikde žádnej neni. "Tak snad ty víš, kde je máte? Počkej, radši zavolám hasiče!"

"Né neblbni, to byl joke," smál se zas exot. "Ten oheň je symbolem naší církve a je mnohem větší, než na první pohled vypadá. Hluboko do podzemí vede tunel a až na samém dně leží jeho ohnisko. Čímž se dostáváme k podstatné části. Naše frakce se zaměřuje na ohnivou magii." S odrazem plamene v očích jsem se na něj podíval. "V klidu, hlavně mě zas nemlať!" Uskočil Richard stranou.

V části pro veřejnost jsme se moc dlouho neohřáli a hned přede mnou byla obrovská zahrada. Fascinován tím ohromným prostranstvím jsem si ani neuvědomil, že se motám v centru hloučku dětí. Rázem mi došla jejich přítomnost a rychle jsem se jim uhnul z cesty. Na exkurzy to zrovna nevypadá, takže že by náboženský kurz pro omladinu?

"Vy jste nějaká církevní škola?" ptám se Richarda, zatímco děcka v dvojřadu odcházejí za jeptiškou.

"Dá se to tak říct. Část fary je i sirotčinec," přikývnul Richard se zdviženým ukazováčkem a pokračoval: "Možná bych se měl dát do vysvětlování. Naše fara se skládá ze tří hlavních částí. Již zmíněný sirotčinec, církevní část a naše frakce specializovaná v ohnivé magii. Taky bys měl vědět, že ne každý kněz umí kouzlit. Jako příklad si vezmi nás dva. My jsme sice v kněžskym rouchu, ale jak by to vypadalo, kdybychom to měli dělat na plný úvazek? Proto tu jsou i obyčejní kazatelé, kteří slouží jako taková fasáda pro ukojení veřejnost."

"Vidím, že nám bůh poslal nového mesiáše. Hodlá nás spasit, nebo přivést do záhuby? Vystoupila ze dveří další jeptiška.

"Yo, Angelo! Doufám, že to bude to druhé, i když… Vy jste vlastně ještě neměli tu příležitost se seznámit. Alexi tohle je Angela," ukázal Richard na dívku.

"Ty jsi ta co na mě dala tu ochranou bariéru?" Místo toho, aby mě radši varovala…

"Ano. To jsem já. Nemusíš mi děkovat, dělala jsem jen to, co ode mě žádá bůh." Děkovat? Neumíš si nepředstavit ta neskutečná muka. Požírající beznaděj, která mě rozkládala za živa během mé návštěvy pitevny a ležení v tý bedně.

"Můžeš mi něco říct Angelo? Kdybych s tebou ten den nemluvil, tak bych z toho okna asi nevypadnul co? A teďka bych tady vůbec nemusel stát."

"To nikdo nemůže vědět, teda aspoň já ne. V mém vidění byl tvůj pád z okna. To jestli se věci měli stát, tak jak se stali, ví pouze bůh. Chápu, hledáš někoho na koho házet vinu. To plně chápu. Když ti to udělá dobře, klidně mi to vyčítej, avšak zkus se na celou událost podívat z druhé strany. Pokud bych tam nebyla a stejně bys vypadnul z okna, teďka bychom spolu již nemohli mluvit. Zázraky se stávají, ale naděje přežít pád z takové výšky není moc vysoká." Sakra. V tomhle má bohužel pravdu.

"No to jsme už snad vyřešili," přidal se do diskuze Richard. "Zpátky k důležitějším věcem. Existují čtyři hlavní magické frakce, jednou z nich je ta naše a pak na černo existuje ještě pár neoficiálních. Každá frakce se orientuje na jiný element. V našem případě to je ohnivý živel. Když už tady máme Angelu, tak ona se vyučila vodní magii, což je zaměření frakce druhé. S tou jsme nikdy moc nevycházeli. Taky aby jo, dá se říct, že voda je pro nás přirozený nepřítel."

"Jsem ráda, že to chápeš," usmála se Angela s dominantním výrazem ve tváři.

Richard sebou lehce škubnul. "Dále nám zbývá magie země a větru. Ty mají také svůj podíl na celkovém ovládání magických sil této planety. Všechny strany se pravidelně setkávají na magickém sněmu. Tam se pak rozhoduje o tom, jaké prostředky používat pro utajení magie, jaké naopak zakázat a podobný kraviny. Trochu to připomíná poslaneckou sněmovnu. To by prozatím stačilo. Teď semnou pojď, budeme trénovat obranu."

"…Teď se hodně soustřeď, Alexi!" Hrábnul Richard do vzduchu a najednou měl v ruce ohnivou kouli. Teda spíš zapálenej pinpongovej míček. Jako pouťová atrakce, nebo na zapalování cigaret dobrý. Jinak nic oslnivého. Chvíli se na mě díval a pak řekl: "Seš ready?"

"Vždy připraven!" Sotva jsem dokončil větu, tak hořící fireball po mě hodil. Ten se dotknul mého oblečení a přesně mezi žebry se zastavil. Točil se tam a nic se nedělo. "To je jako všechno? Takováhle včelička?" Ironicky jsem se zasmál.

"Jo to je všechno. Až nato že včelky mívají od přírody žihadla." Richard mi oplatil úsměv a dal si k ústům dva prsty: "Bang!" Po tomhle slovu následoval výbuch. Ta dotěrná malá kulička explodovala a odemigrovala mě do kaluže. Tak to je síla. Oslněně jsem pozoroval šedej obláček prachu nad mojí hlavou.

"Paráda." Vstal jsem ze země a s prasknutím si srovnal krční obratle. "Tak teď mi vysvětli, jak si to udělal. Konečně nějaká zajímavá věc na týhle nudný práci."

"To nevíš, že děti si nemaj hrát s ohněm? Nebo si zapomněl, že tohle je defenzivní trénink? Mimochodem nešlo o to, abych se tady předváděl. Tu ránu si měl ustát, takže první pokus si zvoral."

"Tak nejlepší obrana je útok. Co je tedy smysl tohohle tréningu?" Naznačil jsem rukama uvozovky. "Se snad mám nechávat shazovat do bláta?"

"No v podstatě si smysl této zkoušky vystihnul docela dobře. Nejsi žádnej čaroděj ze země Oz, takže se dalo čekat, že bez nápovědy budeš takovej chcípák." Chcípák?!? Dlaně se mi přemorfovaly v pěsti. Šel jsem mu jednu vrazit, ale ten šmejd udělal dalšího čmeláka a já skončil v tom stejným andělíčkovi v trávě.

"Haha. Víš, na faře se může volně kouzlit, takže hádej kdo je teďka na vrcholu potravního řetězce?" Zařehnil se Richard a zaujmul vítěznou pózu. Ovšem najednou sebou prudce švihnul o zem a žral hlínu. "Tss," zašuměla duše opouštějící jeho tělo.

"Kdo, že pak je na vrcholu potravního řetězce?" Řekla Angela s mrazivým úsměvem ve tváři. "Když vyhodíš ptáče z hnízda bez přípravy, tak se rozplácne pod tíhou gravitace. Ovšem když mu předem ukážeš jak létat, dosáhne na oblaka." Otočila se s košem na prádlo a zmizela za rohem.

"Richarde? Seš v pohodě?" Pomohl jsem tý hromádce neštěstí vstát.

"Už mi bylo líp, ale bejvá to i horší. Abych nedostal další ránu tak ti vysvětlím co a jak. Jistě si pamatuješ na to, jak ti tenhle plášť zachránil kejhák. No, takže todle roucho dokáže zvýšit odolnost už jen tím, že ho máš na sobě. To není ovšem všechno. Navíc dokáže absorbovat magickou energii svého nositele, takže potom třeba vydrží destkrát větší náraz. Není to tak účinný jako třeba magický štíty proti určitýmu elementu, ale pro začátečníka to je nejzákladnější praktika. Btw. to roucho nefunguje, pokud do něj vědomě nekoncentruješ duševní sílu. Proto taky furt dostávám přes hubu." Zoufale si oddychnul.

Obraný trénink jsme prozatím odložili a šli na skupinovou meditaci?

Pro ten účel sloužila velká místnost, která silně zapáchala vůní kadidla. Uprostřed se nacházel zvláštní oltář v podobě draka. V očích mu hořeli plameny a z nozder se valil lehký dým. Okolo něj sedělo několik mnichů, již plně ponořených do svého nitra. Hlavně potichu ať je nevyrušíme…

"Yó, chlapy!" zakřičel Richard a všechny okolo vzbudil. "Tak jsem přived novýho spáče do vašeho klubu." Zasmál se a strčil mě směrem k ostatním. "Ne, že bych se nechtěl účastnit vašeho relaxačního sezení, ale mám něco na práci. Doufám, že tady mladýho pořádně zaučíte." Sotva to dořekl, opustil místnost a prudce zabouchl dveře.

"Promiňte za vyrušení, si tu jenom sednu a…"

"Nemusíš se omlouvat. Za těch pár let jsme už na Richardovo chování zvyklí." Přerušil mě evidentně hlavní kněz. Poznal jsem to podle toho, že ostatní zůstali mlčet a poslouchali jeho projev. "Jsem otec Pavel. Jak sis mohl všimnout, mám na starosti vedení této seance. Někteří si sem chodí odpočinout od svých duševních problémů. Jiní přichází promlouvat s bohem. Ovšem princip zůstává vždy stejný. Cílem tvé lekce bude uvolnit svého ducha a odstranit překážky, které ti brání vnímat pravdu v její čisté podobě."

"Pravdu?" Od kdy církev pomáhá lidem vidět pravdu? Vždyť náboženství je jedna velká kachna.

"Ano pravdu. Znavená lidská mysl občas nedokáže poznat skutečný význam jevů, které se odehrávají v našem okolí. Od toho jsme tu my, abychom věřícím pomohli se uklidnit a nalézt ten správný úhel pohledu." Dobře no, přece se nebudu hádat s knězem. Neuškodí se na pár hodit natáhnout.

"Nuž začneme tím nejzákladnějším. Nejprve se posaď." Tak jsem si ducnul na zadek a poslouchal dál. "Dobrá, asi bychom si měli vysvětlit význam slova posadit. Stejně jako ranní mše má svá pravidla, tak i správné držení těla během meditace je nedílnou součástí procitnutí."

"Dobře," souhlasil jsem.

"Klekni si na svá kolena," asi si nebudu sedat na cizí, "potom mezi nimi nechej zhruba jeden a půl pěsti rozestup. Pro zvýšení koncentrace umísti levou dlaň do pravé, dej palce k sobě a zvedni je do vzduchu. Představ si, že držíš vejce, jestliže nebudeš dostatečně přitlačovat prsty k sobě, pak spadne na zem. Ovšem pokud budeš tlačit moc, tak se rozbije. Důležité je mezi nimi cítit proudění energie."

"Chápu. Proč dělat něco jednoduše, když to jde složitě… A nebudou mě potom bolet nohy?"

"To záleží na tom, jak dlouho hodláš držet své vědomí ponořené do svého nitra. Někteří meditují pár hodin, jiní to vydrží i celé dny." A kam se vypařili ti, co to vydrží pár minut? "Nyní když už máš správné držení těla, tak můžeme pokračovat. Zavři oči a zhluboka se nadechni. Představ si, že se nacházíš v člověkem nedosažitelné panenské přírodě. Jsi tam pouze ty a tvá mysl. Tvoje duše je lehká jako pírko a vše najednou dává smysl…"

Náhle jsem ucítil závan lehkého větru a šelestění listí na stromech. Pomalu otevřu oči a nemůžu uvěřit svému zraku. Seděl jsem uprostřed louky obklopené ze všech stran lesem. Nikde nic. Široko daleko pouze pohupující se vlčí mák a divoké obilné klasy. Zase jsem usnul? Z logického úhlu pohledu to bude asi pravda, ale posledních pár dní mě naučilo dvakrát měřit, před řezáním. Může to být sen, avšak zahrneme-li do kalkulace magii, dá se věřit všemu. Co když ta meditační místnost byla vlastně teleportační komora? Ovšem kde potom jsou ostatní spáči? Ač tak či onak, rozhodl jsem se jít podívat po okolním prostranství.

Houba? No v lese rostou, takže neobvyklé to není. Nezaujala mě ani tak ona, jako spíš její rozhryzaný klobouk. Znamená to, že v okolí můžou být nějaká potencionálně nebezpečná zvířata. Ach ta paranoia. Nenapadá mě žádný predátor, které by žral houby. Mnohem horší by bylo nalézt okousanou mršinu třeba jelena. Uklidnil jsem své strachující se vědomí a pokračoval dále na sever. Jenom žertuju, vůbec nemám páru, kde tady sever je.

"Chro." Ozvala se zvuková stopa z křoví.

"Co?!?" Tělem mi projela dávka elektrošoku. Doufám, že se mi to zdálo.

"Chro, chro." Dobře tohle už asi jako blud ignorovat nemůžu. S vytřeštěnými zornicemi jsem se připravoval na nejhorší. Křoví se zaklepalo a vyběhlo z něj…

"Sele?!?" Tady skoro vypustím duši a ono to je jenom mrňavý pruhovaný sele. "Haha." Připadám si jako v zoo, ale bez těch dotěrných klecí. Sehnul jsem se k němu, abych si ho mohl pohladit a vzápětí se lesem rozezněla ozvěna dupání. Zvednul jsem hlavu a deset metrů přede mnou stála bachyně. S vražedným výrazem si odchrochtávala a přehrabávala kopytem hlínu.

"Svině!" sotva to dořeknu, tak se ke mně rozeběhla. Tohle není dobrý, tohle není vůbec dobrý! Když mluvil Richard o tom, že můžeme při naší práci narazit na divoká prasata, tak jsem ho vůbec nebral vážně. Richard! Uvidíme, jak moc přeháněl o tom rouchu. "Tak poď ty svině!" Natáhnul jsem levou ruku dopředu a připravil se na náraz.

"Kvíí, chrach, chrach." Zpátky ani krok, tohle je osudová zkouška. "Kvíí, kvíí!" Silnější druhy přežijí a ti slabší vyhynou. Jak říkal Darwin to je základ evoluce. Je načase ukázat kdo je opravdu na vrcholu potravního řetězce. "Kvííí!!! Bum. Bum. Bum." Dobře seru nato!

"Ááá!!" hodil jsem zpátečku a rychle zdrhal přes klacky a šutry pryč. Šance utéct divokému praseti není moc velká. Běžel jsem jako o život, teda doslova o život, ale svině se nezastavitelně přibližovala. Teď už mě mohl zachránit pouze zázrak.

Otočím se, abych odhadnul zbývající délku mého života, a z ničeho nic se za mnou vynořila ohnivá čára. Svině jako většina zvířat nemá ráda oheň, tak se rozhodla ustoupit zpátky k mláděti. Co to zase je? V ohnisku požáru stál starší muž oděn do roucha. Měl dlouhou bradku a evidentně to byl také kněz. Snad to není další hrozba? Taky mohl mířit původně na mě a minout.

"Kde je Arkan?" Promluvil neznámý stařec.

"Arkan? Co to je za jméno?"

"Tohle není dobré znamení. Již několik let se mi neozval a teď tady místo něho najdu chudáka, co se ztratil v lese." Asi, když jsem tady nikdy nebyl?

"Kdo je Arkan?"

"Arkan je poslední naděje našeho světa před zkázou. Na jeho bedrech závisí osud nás všech. Doufal jsem, že se konečně ukázal, ale jsi tu ty! Jak si se sem vůbec dostal?" Otázal se kněz.

"Sednul jsem si na zem v klubu spáčů… ehm teda chtěl jsem říct v meditační síni a snažil se uvolnit."

"V meditační síni?"

"Jo, byl tam takovej zapálenej drak a hodně to tam smrdělo."

"Toho jsem se obával. Není to lehké přijmout, ale nejpravděpodobnější odpověď je že Arkan…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Náhodář Náhodář | Web | 3. září 2011 v 16:56 | Reagovat

Je to tak. Lidé bez mozku jsou pouhé loutky. Se zákony si člověk nevybere. Všechno má své pro a proti:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama