III. Reprodukce I.

2. září 2011 v 17:10 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Práce je práce."

Některá rána přichází dříve než je žádoucí. Dnes je jedno z nich. S rozlámanými obratli po neklidné noci se probouzím do dalšího utrpení. Jaký je rozdíl mezi snem a minulostí? Představu od skutečnosti odlišuje pouze zdraví rozum. Rozum, který si zakládá na vědomostech, inteligenci a subjektivním vnímání okolí. Otevřít mysl událostem posledních pár dní není snadné, zvlášť pokud je společnost charakterizuje jako poruchu duševního zdraví.


Ležím v posteli a nedokážu říct, zdali je to pravda, či fikce. Nyní už chápu popularitu psychiatrických léčeben v moderním světě. Psychické zhroucení je nebezpečná nemoc, která se dá léčit mnohem hůře než zranění fyzická. Bez energie se převaluji po dece, koukám na hodiny a s vědomím, že už nic nebude jako dřív, počítám tikající ručičky.

"Pjů,"snažil se zapípat budík, ale nedal jsem mu příležitost. Nejlepší bude, když půjdu do práce a pokusím se nechat věcem volný průběh. Odhrnu peřinu a vidím spálené šaty. Jediný důkaz potvrzující novou podobu reality. Nedobrovolně jsem se stal členem nějaké sekty, o které zatím vůbec nic nevím. Mohl bych utéct někam pryč, ale brání mi v tom strach a zvědavost. Nechci se vzdát svého života jen kvůli nějaké pitomé církvi. I když je to ještě vůbec můj život? Nebýt Richarda byl bych teďka pod drnem a rozežírali by mě červy. Přeci jen to není úplně nejhorší. Lepší být na zemi než hnít v podzemí.

Mám ohromné výčitky svědomí kvůli tomu dítěti. Během jedné noci jsem ho připravil o oba rodiče. Čekala ho sice rozvrácení rodina, ale to je stále lepší než sirotčinec. Co s ním teďka asi bude? Sice mi nikdy asi nepředhodit mou vinu, ale to zvládnu i sám bez cizí pomoci. Kdyby jen Richard…

Co to je za pastýře, když se nesnaží zachránit své ovečky? Jak můžou rozhodovat o tom, kdo zemře a kdo ne? Zahrávání si s lidskými životy je poslání boží, ne zfanatizovaných mas, které soupeří o nedonošená batolata. Jsem zvědavý, jak mi to všechno hodlají vysvětlit, až se dostanu do jejich hnízda. Zapírání přítomnosti magie je horší, než její existence. Mohla by doslova změnit fungování našeho světa, jak ho známe. Zachránit miliony životů a přetvořit tuhle kapitalistickou hnědku na něco vznešenějšího.

Otevřu skříň a v ní visí řada vyskládaných hábitů na ramínku. Váhám, zdali si vzít normálně oblek s kravatou, nebo tu mystickou róbu. Formální oděv mi nedokáže nabídnout dostatečnou ochranu. Roucho mě ovšem okamžitě přiřazuje k té náboženské skupině. I taková prostá věc jako obléknout se, se mění ve filozofickou přednášku mé mozkové kúry.

Vnitřní monolog se dvěma já. Jedno je obyčejný zaměstnanec reklamní firmy a druhé kněz zapletený do kouzel a explozí. Jedno má celkem klidný život a řeší nepodstatné detaily jako páření sousedovic koček. To druhé pomáhá lidem a přihlíží k tomu, jak si kazí život, nebo jej opouští. Přeci jen dám radši přednost pocitu bezpečí a přijmu tu neuvěřitelnou obstrukci osudu.

Nasadil jsem si hábit a strčil do kapsy klíče. Prázdnota domovní chodby připomínala pustost mé duše. Nyní už stejně není cesty zpět, od teď se budu muset dívat na věci z jiné perspektivy. I když si myslím, že se rozhoduji dobrovolně, tak to není pravda. Můj příběh pro mě napsal někdo jiný.

Budova naší agentury stojí stále na svém místě. Vejdu dovnitř a hned na mě spočine zrak naší recepční. Zírá na mě s otevřenou pusou a sluchátkem u ucha. Možná, že když někdo nemá dostatečně vysokou inteligenci, tak mu nemůžete vymazat paměť? Avšak pravděpodobně se nediví mě, ale tomu co mám na sobě. Připomínala kostku ledu tak jsem šel dál. Štěstí. Výtah už zase jezdí nahoru a dolu. Stisknu tlačítko a on se skutečně otevře. Uprostřed šachty je přišroubovaná lavička a na stěně visí rádio s digitálním displejem. Radost se v něm svést.

"… Tak jí říkám: 'Kdybys měla takový IQ, jako mám já zlatejch cihel, možná bys to pochopila.'" Taky slyšíte to nepříjemné cvrlikání hmyzu? Hádejte, co to tady zas žvaní za švába před svým fanklubem?

"Ale kdo pak se to přišel na nás podívat?" zakvičel Frenk a skoro pošel smíchy. "A co pak to máš na sobě? Ses už dočista zbláznil? Nechtěl bys znova ukřižovat Ježíši?" Obecenstvo mu nadšeně zatleskalo. Taky aby ne pokrytci.

"Neber jméno syna božího nadarmo. Kdybys věděl, jaké s tebou má Hospodin plány, on by tě humor přešel. A rozhodně bych se v nejbližší době vyhýbal veřejným toaletám. Pokud teda nechceš…"

"Nechci co?"

"Zapomeň na slova blázna, to se dozvíš časem. Jo a vy ostatní pokud nemáte nic na práci, tak byste za chvíli mohli mít spoustu volnýho času. Tím chci naznačit rychlej vyhazov. " Konečně jim došlo, kdo je tady šéf a rozletěli se po místnosti jak hejno holubů.

V mé kanceláři na mě čekalo překvapení. Na stole bylo složené origami do tvaru Šikmé věže v Pise. Přetékající hromada archů papíru, aka všechny nevyřízený dokumenty od mého pádu, teda vzestupu. Otočil jsem se směrem ke gauči a na něm se válela káď make-upu a problémů. Už se asi znáte, Marlen Klímová. Je to ta nejbližší prdel, která mi kálí na hlavu.

"Álexi! Od tvého povýšení jsem tě neviděla." Stoupla si vedle a zatahala mě za límeček.

"Eh, eh. Copak ode mě potřebuješ Marlen?"

"Přišla jsem ti říct, že se nemusíš bát o svojí pozici. Všechno je už zařízeno shora. Ale mohl si mi říct, že se chceš stát knězem... Možná bych neměla stát tak blízko, aby sis kvůli mně ten celibát nerozmyslel." No to bys neměla. Jinak si to rozmyslí můj žaludek.

"No když už jsi tu. Nechtěla bys mi pomoci s papírováním?"

"Ale to víš, že bych chtěla. Bohužel už musím běžet na poradu." Jaká to škoda. "Tak se zatím měj a pozdravuj ode mě boha." Naštěstí mávající strašidlo zmizelo stejně rychle, jako se objevilo.

Ještě něco se změnilo. Přibyl mi tu nový počítač. Sednu si do křesla a upřeně sleduju čerstvě zasklené okno. Ty bastarde! Kdybys bylo o pár palců tlusčí, nebyl bych tam, kde jsem. Respektive bych tady byl, ale za přívětivějších okolností. "Tu du du dů, důůů. Vítá vás systém Widows 7."

Na ploše mě přivítalo pozadí v podobě fotek z přírody. Jsou to hodně vydařený kousky holek v bikinách a dokonce i bez nich! V dolním rohu blikaala bílá obálka: " Máte 98 nepřečtených zpráv." Jako by nestačily ty hmotný spisy, teď ještě druhá řádka elektronických. Měl bych si sehnat asistentku, nebo aspoň sekretářku.

"Hálelůjah. Pch!!! Au, au, au." Zazvonit skip. Kdo to asi volá? No jo kdo asi.

"Čau Alexi. Co říkáš na ten novej stroj?" Ozval se z bedýnek Mártyho hlas.

"Teprve teď jsem to zapnul. Nech mě se trochu rozkoukat."

"Okay. A co ten vtípek z armagedonu? Slyšel jsem o tvé konverzi k církvi."

"No ten byl trefnej víc, než si myslíš. Připadám si jako ti červy co dostali sodu. Včera jsem zažil něco podobnýho v real life. Nevěřil bys tomu, ale před xichtem mi vybouchlo osobní auto." Sakra. Trošku mi to ujelo. Asi bych neměl takhle mluvit o té nepochopitelné shodě náhod.

"Hukót! Nahrál si to aspoň na Utube?"

"Já tam skoro chcípnul! Asi jsem měl čas během toho natáčet videa." Zaklepal jsem si na čelo a přišoupnul si židli.

"Mimochodem ten monitor má nahoře webkameru. Fakt drsnej vohoz, nemůžeš mi taky jeden sehnat?"

"Můžeš mi říct Márty, na co potřebuješ tudle děsnou kněžskou parodii?" Stačí, že tu hrůzu musím nosit já.

"Nikdy nevíš, kdy potkáš nějakou kočku, co by si to byla ochotná oblíknout. To by byl pak úplně božskej sex!" To možná jo, ale k tomu smíchu, by ti někdo měl přibalit bryndák.

"Haha. Ty seš hrozný prase! No uvidím, možná pro tebe jeden schovám. Hele už musím jít zas makat, tak zatím čus." Zavřel jsem okno skipu a podíval se zpět k mé pracovní zhoubě.

Otevřu první mail: "Rady jak si prodloužit penis! 100% Zdarma. 100% funkční" Kliknu na "označit jako spam" a otevřu druhej: "Gumové vagíny k nerozeznání od skutečných." Pokud budou všechny zprávy takovýhle, to budu brzo hotovej.

Třetí mě trochu zaskočil. "Pomozte hladovějícím dětem. Každých 7 vteřin zemře jedno dítě hlady." Ten text je smutnej, ale kvůli tomu nemusej rozesílat takový nepěkný fotky. Horší je, že většina těhle mailu jsou jen podvody na tahání peněz z lidí. Dost dobrodinců se nachytá a pošle peníze nějakýmu špekounovi na Kajmanskejch ostrovech.

Celkový počet důležité pošty tři! Objednávka od nejmenované automobilky na grafiku pro webové stránky. Jeden newsletter a potom echo z pracovního úřadu, že našli novou osobu na můj starej flek. Je zvláštní, jak jste plní iluzí, když vejdete na pracák a sednete si na tu starou dřevěnou židli. Pak přiklusá životem znechucený úředník a dá vám pár byrokratických facek. "Tady to místo je stvořené přímo pro vás! Nástupní plat 65.000 Kč, osobní automobil, sekretářka a kancelář s výhledem na Prahu." Vy se na něj nevěřícně podíváte, usmějete a potom vám shoří iluze. "Jo aha, vy nemáte žádnou praxi, no tak to bude jiná složka. Mám tu nějakou práci na úřadě za 15.000 hrubýho." Game over.

Sněžka je pokořena, Mont Blanc čeká. Škoda, že ty papíry nemůžu nenápadně spálit. Nejlepší bude vzít nejdřív dopisy. Vezmu ten vrchní a otevřu ho. No paráda hnedka nějaká stížnost.

"Vážený vedoucí grafického oddělení, je mi líto, ale musím vám oznámit, že jsme hluboce nespokojeni s chováním vašeho zaměstnance Frenka Willise. Jedna naše pracovnice, paní Norrisová, se po styku s ním psychicky zhroutila a v nejbližší době nebude schopna vykonávat svou funkci. Cituji, co jí říkal, když jsem vešel do místnosti: 'Na rozdíl ode mě, si úplnej nikdo! Jestli se ti to nelíbí, tak se můžeš rozloučit se svým platem. Zničit jednoho člověka není pro mého otce žádný problém. Pokud budu chtít, tak mi budeš muset do konce života lízat prdel!'. Jeho pracovní výsledky jsou sice povzbudivé, ale pokud se situace nezlepší, žádáme okamžitou výměnu. Doufám, že to neovlivní naše partnerské vztahy. S pozdravem Eliot Miles, Cars and trucks s.r.o.."

"Lawl." Nevěřili byste, jak neštěstí někoho jiného dokáže povzbudit náladu. Tenhle den začínal být lepší a lepší. Myslím, že ode mě jako hlavní autority tohoto patra se očekává, abych k věcem přistupoval řádně a veškeré nepříjemnosti vyřešil rovnou, bez odkladu a hlavně zajistil, že se takto nepřípustné chování našeho zaměstnance nebude v budoucnu již opakovat. Naplněn pozitivní energií jsem se vydal zjebat, tedy celou situaci "prodiskutovat" s posránkem.

"Kde je pan Vyliš?"

"Kdo?" Nechápavě na mě zírala půlka oddělení, která se zas flákala u kávovaru!

"Pan Vylište mi prdel. Ta zprzněná kopie našeho majitele zas podělala nějakou práci."

"No šel pro zásilku dolů do recepce." Proč si to nenechá poslat nahoru jako vždycky? Trochu podezřelí.

Přijdu dolů a ta sketa tam osahává recepční. Už se není čemu divit, ta paní se musela zhroutit kvůli sexuálnímu obtěžování. To je hrozný hovado!

"Frenku!" zařval jsem mu do ucha.

"Sakra! Ztratil si kříž Ježíši, nebo co?" Debílek naštvaně odštěknul.

"Psal mi pan Miles z Cars and trucks s.r.o. a nebylo to nic pěknýho. Cos to tam kurva vyváděl?"

"Já? Vůbec nic. Ta holka si to všechno vymyslela!" řekl Frenk a podíval se stranou.

"Pan Miles to nejhorší, teda aspoň doufám, že to bylo to nejhorší, slyšel. Takže neser!"

Na okamžik sebou házel jak leklá ryba a pak rychle zaplul do vejtahu.

"Se~ no! Demo sonnan ja dame, mou sonnan ja hora, kokoro wa shinka suru yo, motto motto," v kapse u kalhot mi vyzváněla mobilní melodie. Bylo to nějaký neznámý číslo.

"Prosim? U telefonu Alex Carter."

"Yo, tady Richard. Moc sis neodpočinul, takže dneska jdeš domů po 'O'. Odpoledne se pro tebe stavím v kanclu, tak s tim počítej!" A to jsem si myslel, že si užiju trochu klidu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama