Exhibicionistka II.

18. září 2011 v 23:59 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Od mého experimentu uběhlo pár týdnů a mé spodní prádlo pomalu sžírali moly ve skříni. Najednou jsem ho k životu vůbec nepotřebovala a dokonce mi překáželo. Po každé když jsem zahlédla ty polonahé modelky v časopisech a na billboardech, musela jsem se smát. Kdo potřebuji něco takového? Akorát to škrtí a omezuje lidskou přirozenost. Navíc co je vyzývavější než nahé ženské tělo? Mělo to ovšem i stinnou stránku. Stejně jako narkoman, kterému jeho dávka přestává stačit a potřebuje ji zvýšit, tak i já jsem si na svou volnost příliš zvykla. Pocity extáze se zcela vytratili, ale jejich potřeba nikoli. Ta potvora rostla úměrně rychle.



Koupila jsem si novou mini sukni a vyrazila do města s čistě jediným důvodem. Veřejné obnažování. Pochopitelně na ostro. Hned před domem jsem šla do auta a "čirou náhodou" upustila klíče na zem. Shodou okolností několik mladistvých posedávalo na lavičkách okolo a za bílého dne popíjeli krabicové víno. Pomalu, velmi pomalu jsem se sehnula, takže mi sukně sklouzla přes hýždě až na záda. S širokým úsměvem jsem se narovnala a… nic. Pff. Ty parchanti mě zcela ignorovali. Copak jsem tak stará, nebo co?! Naštvaně jsem nasedla do kombíku a odjela se uklidnit na nákupy.

Tlačila jsem košík mezi regály a házela dovnitř čokoládu, čokoládu a zase čokoládu. Pokud se nemůžu ventilovat jinak, tak aspoň budu mít v krvi trochu cukru. Že bych si koupila rovnou dort? Minutu jsem na něj civěla přes sklo chladicího boxu. Zas bych to nemusela přehánět, abych neskončila s pneumatikou místo bříška. Odolala jsem tedy pokušení a rozhlédla se po obchodu. Vcelku nudný den. Pokud zrovna nemají nějaké akce, tak se tady nikdy nic neděje. Jenže nečekaně i rutinní práce může být zábavná.

Vedle mě prošel mladík se smetákem a vyčerpaně před sebou leštil podlahu. Pak se zastavil, podíval se na mě, moment na mě tupě zíral a stejně rychle, jako se objevil, tak i zmizel. To snad nikdy neviděl osobu opačného pohlaví, či co? Vrtalo mi to hlavou a zázračně to našlo i výsledek rovnice. Víte jakou má vlastnost vlhká, nablýskaná dlažba v supermarketech? Odráží světlo a nejen to, dá se říct, že dost často je jak zrcadlo. Takže ho evidentně musela šokovat první řada při výhledu pod můj volný oděv. Sakra! Promarněná příležitost. Takhle zpětně mě to vůbec nevzrušuje. Zklamaně jsem dotlačila nákup k pokladně, zaplatila a odjela domů.

Chtělo to něco radikálnějšího. Řekla jsem si, že na to musím jít trochu jinak. Počkala jsem tedy na vhodnější dobu, bylo něco okolo tří ráno a šla se projít ven. Tentokrát jsem šla úplně nahá. Tohle bylo už lepší. Konečně se vrátilo to staré dobré mravenčení a strach, že mě někdo uvidí. Za tohle bych mohla i dostat pěknou pokutu. Svit pouličních lamp mě doprovázel a já se tedy plížila zapadlými uličkami. Čas od času se kolem mihnuli nějací lidé z hospod. Naštěstí byli tak namol, že sotva vnímali sebe, natož pak mě. Co až ale potkám někoho, kdo si mě všine? Tahle otázka mně doslova zahřívala kamna.

Krok za krokem jsem šla temnými zákoutími a všímala si každé kočky i projíždějícího auta. Vzpomněla jsem si na tu táborovou hru. Stezka odvahy. Tohle byla teprve zábava. Chtěla jsem s tím počkat domů, ale už se to nedalo vydržet a tak jsem si sedla na lavičku v parku u jedné rozbité lampy. Naslinila jsem si dva prsty a trochu si promasírovala bradavky. Varná konvice jménem extáze se hnala k bodu varu a já hořela touhou. Netrvalo dlouho a spustila se mi i automatická závlaha ve spodních partiích.

Levá ruka mi instinktivně sklouzla dolů a dráždila mi prokrvené pysky. Chtěla jsem nahlas zakřičet, aby všichni věděli, že tady jsem a je mi úplně jedno, že mě můžou slyšet, ale v tom se vedle mě objevil stín a já svůj hlas radši zase spolkla. Byla to silueta muže se psem, který se díval přímo na mě. Nejradši bych rychle utekla domů, ale mé vzrušení prolomilo pomyslnou horní hranici. Všechny ty emoce ve mně strašně vybuchovaly a já ztratila kontrolu nad svým tělem. Pohled toho muže mi dodával energii, jako by mi říkal, ať ještě přitlačím. Má dlaň se opět dala do pohybu a než jsem se po druhé nadechla, strčila jsem si dovnitř všechny prsty a hned potom celé zápěstí.

Nevěřila bych, jak moc pružné ženské tělo může být. Pokračovala jsem dál ve svém ukájení, když v tom se dal muž do pohybu. Šel přímo ke mně. Co když mě chce znásilnit? A bude mi to vůbec vadit? Jako by to neznalo konce, má rozkoš dostala další raketový zážeh a vyletěla až za samou hranici vesmíru. Pohlédla jsem pánovy do očí a spatřila zářivý záblesk světla. Počkat, tady něco nehraje. Kdo ve tmě nosí sluneční brýle?

Pán mě úplně ignoroval a odešel po cestě pryč. V momentě kdy se dostal pod první osvětlení, mi došlo, že má sebou slepeckého psa. Takže celou tu dobu, co jsem si myslela… Byla jsem šokovaná svou vlastní zkažeností, ale nemohla jsem o svých neřestech rozjímat příliš dlouho. Přes ulici totiž projelo a policejní auto, a abych neriskovala pověst nočního naháče, tak jsem se kvapně přesunula zpátky do svého bytu. Zabouchla jsem dveře a pocitem absolutního vrcholu se šla osprchovat.

--
Bonus. Docela rychlovka.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 19. září 2011 v 0:31 | Reagovat

Bylo to čtivé a doufám že sem nezabloudila nějaká nezkušená mladičká holčina. Nekaž tu děti. :D

2 Archaell Archaell | Web | 19. září 2011 v 0:40 | Reagovat

[1]: Já je nekazím, já jim otvírám oči, které jim zahalila lidská společnost. :D

Teď vážně. Za prvé mají spát a za druhé si je maj pohlídat rodiče. Umělecká tvorba je jako dračí démon, který se nedá spoutat. A za třetí nezkažený dítě vůbec nemůže chápat o čem píšu, takže to je téměř neškodné. Není má chyba, že většina harantů je tak prohnilá. :)

Mimochodem, když to má čtenáře, kteří to z vlastní vůle čtou, tak jim tu kost dám. ^^

3 bludickka bludickka | Web | 25. září 2011 v 16:03 | Reagovat

Dobrý!! Byla jsem velice pozitivně překvapená. Nejen že mě to bavilo číst celý a nepřeskakovala jsem věty jako u některých podobných povídek, ale dokonce to mělo i pointu.

4 leasy70 leasy70 | Web | 5. října 2011 v 16:37 | Reagovat

TAK HELE NEKTERY DECKA TO CELKEM DOST CHAPOU,A KDYZ NE PRIVEDOU KAMOSE A BAVI SE,NEJDRIV JEN TRI,PAK CELA TRIDA A PAK SKOLA,NEBO SE MRKNOU NA PORNO VIDEA A FOTKY A CHAPOU HNED,MAS FANTAZII CO TAKHLE NAPSAT KNIHU :D

5 Archaell Archaell | Web | 5. října 2011 v 19:16 | Reagovat

[4]: Možná sbírku povídek. Novela by asi nešla, by to musel být nějakejch masovej vrah a stupňovaný násilí za hranice všeho :)

6 Martin Koval Martin Koval | E-mail | 5. ledna 2015 v 18:15 | Reagovat

Velmi pěkná povídka. Hlavně to líčení ženských psychosomatických pochodů mě velmi zaujalo.
Stylisticky mě ale ruší cosi, co bych nazval "křečovitě cool styl". Mně se u žen prostě víc líbí romantičtější, uhlazenější, decentě archaický styl.
Z obsahové stránky mi chybí vytěžení přechodu od exhibice v nákupním středisku k noční nahé procházce. Muselo tam proběhnout spoustu zajímavých duševních i tělesných pochodů - váhání, promýšlení, přípravy, možná vzdané pokusy... Zpracování této mezifáze by mě velmi zajímalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama