Dřevorubec a Dryáda

7. září 2011 v 20:00 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

Teplý jarní vánek čechral koruny s listím a já jsem se vší silou snažil skácet strom pod touto scenérií. Byla to velká dřina. Po čele mi stékal pot a každý úderu sekerou mi do dlaní vyrýval nové mozoly. Bohužel jakožto místní dřevorubec jsem dostal na starost zásobování královského paláce topným dřevem. Neměl jsem na výběr, v této době bylo příliš mnoho lidí bez práce. Kdybych tento flek odmítl, nejspíš bych neměl co večer vložit do úst a strádal bych bídou. Takhle dostanu měšec zlaťáků, dojdu si na pár piv a trochu medoviny do hospody a budu odpočívat několik dní, než mě opět povolají kácet další haldu větví.



Slunce prosvítalo skrze stromoví a to znamenalo přestávku na oběd. Otřel jsem si splavený obličej do ručníku a opřel se zády o kmen. Poté jsem z ubrousku vymotal jitrnice a pořádně se jimi naládoval, jen škoda že při práci je nemůžu zapíjet alkoholem. Zhluboka jsem se napil ze džbánu s vodou a strnule koukal na větve nade mnou.

Houpala se tam nahá dívka a po tvářích se jí třpytily slzy. Jak se dostala tak vysoko? Odložil jsem hostinu stranou a obešel ten strom, abych se podíval, jestli se nějak nedá vylézt vzhůru. Jenomže nedalo. Nenašel jsem jediné místo, kde bych se mohl bez lana zachytit a na objetí byl kmen příliš široký. Vrátil jsem se tedy zpátky ke svým věcem a znovu vzhlédl k nebi. Dívka byla pryč. Halucinace? Zmateně jsem si protřel oči, uchopil znovu sekeru a pokračoval v práci.

S plným měšcem roztomilých goldíků jsem se usadil na své oblíbené místo v putyce a roztáhnul si nohy na stůl. Pár takových výplat a mohl bych si koupit hospodu celou. Panstvo buď vůbec neumělo počítat, nebo to pro ně byly jen drobné. Obyčejný člověk by s touhle várkou dokázal žít v luxusu déle jak měsíc. Občas mi to lidé záviděli, ale stačilo jim koupit korbel piva a hned z nich byli nejlepší přátelé. Houpal jsem se na dubové židli a radostně se rochnil ve všem, co mi servírka donesla. Můj zájem odvedl až tajemný pocestný. Vyprávěl historky o lesních pannách a mně to hned připomnělo tu dívku z dneška. Nechal jsem si ho zavolat k sobě, strčil před něj borůvkový koláč a poslouchal, co ví.

Řekl mi, že podle starých pověstí žijí ve velkých lesích jako je tento mocní duchové. Mají podobu nevinných dívek a říkají si Dryády. Bedlivě střeží své teritorium proti nezvaným vetřelcům, kteří by se snažili narušit rovnováhu přírody. Mají mít nesčetné množství nadpřirozených schopností od tvorby iluzí po přeměnu ve strom. Ve dne prý většinou spící zakořeněné v zemi a přijímají sluneční energii, která jim slouží místo potravy. Některé dryády naopak ve dne ožívají a místo toho se živí měsíčním svitem. Od tohoto okamžiku mi bylo jasné, že onu dívku, ať už je co je, musím najít.

Celé dny jsem strávil v lese, ale nikde ani stopka po drobných nožkách. Za to skrze nejbližší okolí byly už vyšlapané cestičky mým tažným koněm. Alespoň si mohl Starouš trochu protáhnout kopyta. Když se zrovna pásl na louce, tak jsem pokračoval v hledání pěšky, ale výsledek byl stejný. Kde nic, tu nic. Čas plynul a já dostal další zakázku na těžbu dříví. Zapřáhnul jsem tedy Starouše za starý žebřiňák a vyrazil jsem opět za prací. Tentokrát jsem kácel mladší stromy, takže mi vše šlo celkem rychle od ruky.

Dořezal jsem zrovna poslední kmen, když v tom se opět zjevila ona. Vynořila se ze stínu a pomalu přihopkala ke mně. Takové nádherné dívky existují snad jen ve snech, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Lehla si na mechový polštář a její slova mi vyrazily veškeré myšlenky z hlavy: "Když mi slíbíš, že přestaneš kácet stromy, dovolím ti se semnou milovat."

Omámeně jsem na ni zíral s ústy do kořán a snažil se nechovat unáhleně. Ona se na mě jen roztomile usmála, roztáhla nohy a tím pohřbila veškerou mou opatrnost. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem měl kalhoty u kotníků. Takové nabídce se nedalo říci ne.

Něžně jsem ji pohladil po vlasech. Její kadeře připomínali hedvábí, ne spíše jemné pavučinky obalené do třpytivých krystalů soli. Její hebká kůže bílá jak sníh byla na dotyk žhavější než rozpálená kamna. Po každém mém dotyku se třásla jak podzimní jabloň shazující listí. Slova nedokázala popsat její dokonalost. Extáze mě připravila o vědomí. Byl to takový úchvatný zážitek, že než jsem přišel k sobě, bylo po všem. Dívka se někam vypařila, a tak jsem naházel dříví na žebřiňák a vrátil se domů.

Nemohl jsem na ni přestat myslet, ale opět veškerá má snaha ji znovu najít končila neúspěšně. Uplynuly dva týdny a já měl zas za úkol skácet další fůru. Cítil jsem pocit viny, ale nakonec jsem svou sekeru přesvědčil, že to byl jen nádherný sen. Po několika úderech jsem na vše zapomněl a pokračoval ve svém zaměstnání. Přeci se nemůžu vzdát své odpovědnosti, když panstvo večer očekává horkou lázeň. Poplácal jsem po hřbetě Starouše a chtěl zamířit zpátky domů, ale to na mně spočinul ostrý pohled.

Dryáda tam stála a vyčítavě mě trýznila svým zklamaným výrazem: "Ty jsi to slíbil…"

"Já vím, ale musíš pochopit, že jsem dřevorubec a nic jiného dělat neumím." Má výmluvná slova však nedostihla svého adresáta. Dryáda zmizela stejně rychle, jako se zjevila.

Měsíc vystřídal polovinu své poutě po obloze a já se opět ocitnul v tom kouzelném lese. Avšak místo třísek se má sekera zbavila pod potokem rudé krve. Kmen, na místě které jsem naštípnul, krvácel. Po chvíli se zamžil a proměnil se v onu dryádu. Ležela tam poraněná, poraněná mnou a nejevila známky života. Ten pohled mi vypaloval do srdce díru. Jako by část mne zemřela s ní. Nyní už jsem nemohl svůj pocit vinny přehlížet.

Kácet stromy to není to stejné jako zabít to nejčistší, co kdy obývalo tuto zemi. Přehodil jsem lano přes nejsilnější větev přilehlého stromu a na opačném konci udělal smyčku. Někdo jako já si nezaslouží žít a navíc už jsem byl stejně z části mrtvý. Utáhnul jsem tedy uzel, vylezl na kapradím pokrytý pařez a bez dlouhého váhání skočil dolů. Jak se mi tak ostré lano zařezávalo pod kůži a kradlo mi dech z úst, naposledy jsem spatřil vizi té dívky. Skutečně byla to nejnádhernější, co jsem kdy viděl.

Kupodivu jsem však nezemřel. Větev se ulomila a já skončil mezi popadaným jehličím. Strhnul jsem si provaz z krku a bezduše pozoroval kmitající mraveniště. Jak odhodlaně bez nejmenší námitky plní, co jim jejich královna řekne. Ten drobný hmyz byl mnohem čestnější než nějaký špinavý člověk jako já.

Do mého truchlícího pohledu se náhle vynořily dvě drobné nožky: "Ta větev se nezlomila náhodou. Les se nad tebou slitoval."

Nevěřícně jsem se podíval vzhůru a tam stála v nebeské záři má dryáda bez nejmenšího náznaku poranění. Nemohl jsem se zmoci na nic víc než prosté: "Jak?"

"Je to stará kletba. Nechtěla jsem to udělat, ale donutil si mě k tomu. Pokaždé když skácíš strom, uvidíš místo něho mě. Chtěla jsem ti věřit, ale ty sám si se rozhodl svůj slib porušit."

V krátkém okamžiku se mi vše vyjasnilo. Rychle jsem vstal ze země, chytil dívku za ruku a už nikdy jsem ji neměl v plánu znovu pustit.

---
Zrazen vlastní inspirací, jsem přišel o všechny ty erotické scény. ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babley babley | 8. září 2011 v 21:22 | Reagovat

hezký, a ani mi to nevadí, žes ty erotické scény vypustil, má to takovej romantičtější nádech :) i by se to mohlo vyprávět dětem jako poučnej příběh :D s menšíma úpravama :P))

2 Ententikisims Ententikisims | Web | 9. září 2011 v 17:24 | Reagovat

Moc hezky napsané

3 Dodik Dodik | 29. září 2016 v 9:23 | Reagovat

Přilby a štíty pro dřevorubce:

https://www.vochoc.cz/ochrana-hlavy/lesnicke-prilby-a-stity/?idKategorie=377

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama