Toaleťáček

19. srpna 2011 v 19:02 | Archaell |  Bílá knihovna

Probudil jsem se do nového dne s kocovinou a hned jako první věc po ránu převrhnu plný popelník s vajgly. Naštěstí mám vycvičené reflexy a škubnutím ruky jsem se ho pokusil chytit. Nepodařilo se. Avšak podařilo se mi loktem převrhnout poloprázdnou láhev od piva a vylít ji na koberec. Toto zase začíná. Namočil jsem si ponožku v kaluži a čvachtajícím krokem odešel do koupelny. Ve zrcadle na mě zíral obličej ze "zombie vrací úder" a nebýt toho zjevu určitě by se smál. Z kelímku na zubní kartáček jsem si vytáhnul jednu cigaretu, škrtnul sirkou o špinavé rifle a dal si prvního páva. Do krku jsem si hodil dva aspiriny, zapil to lokem z třešňového kompotu od Vánoc a byl jsem téměř připraven vykročit ven z bytu.



Silou vůle jsem se doplazil na Úřad práce a sednul si do fronty vedle jednoho hyperaktivního roma. Díval se na mě a přitom ještě stíhal hrabat se ukazováčkem v uchu. Z nějakého neznámého důvodu se semnou rozhodl konverzovat. Jeho první větu jsem ignoroval, ale on se nevzdával a jel si dál tu svou.

"Tak co jdete si pro práci?"

Zamžoural jsem očima, jestli se mi to jen nezdá, a pak jsem mu na to kývnul: "No jo no."

"Taky bych chtěl nějakou práci, ale znáte to. Proč bych si měl ničit klouby, když tady dostanu razítko a oni mi pošlou na účet sociální dávky."

"No jo no."

Z centrální místnosti vyšla ven stará úřednice s afrem, s afro parukou místo vlasů: "Pane Demeter, tady máte to potvrzení a ještě k tomu obdržíte zdarma průkazku na cestování hromadnou dopravou."

"Né to si nechte, mi je to na nic. Stejně sa vozím ve svém mercedesu a měšťáckou dopravu neužiju."

V úžasu jsem vyplivnul další slovo: "Mercedesu?"

"Ó ano v mercedesu. Copak jsem nějaký socan, abych se dřel chůzí pěško?"

"A to tady jste kvůli sociálním dávkám?"

"No vždyť ti to správám, potřebuju to lecjaké potvrzení či co."

On si vozí prdel v mercedesu a odebírá sociální dávky? Zasraná pozitivní diskriminace. Já nemám ani na papírovej model a dávky mi nechtěj už dávat. Kde je nějaká spravedlnost? Někdy si říkám, že jsem se měl narodit v kůži lepší rasy. Taková romská komunita člověku přináší spoustu výhod.

"Pane Mcberry? Mám pro vás dobrou zprávu, našli jsme vám totiž nové zaměstnání odpovídající vaší kvalifikaci."

Doplazil jsem dovnitř depresivního boxu a složil se na vratkou židli. Tady to vypadá jako v cele smrti. Jen doufám, že to nebude další úžasná práce jako posledně. Ty idioti mi přidělili uklízení psího trusu z amerického trávníčku v parku. Nebýt toho, že jsem do pár psů kopnul, potom co se vysraly rovnou přede mě, tak to ještě doteď musím sbírat.

"Zadala jsem opět vaše data do počítače a po dlouhém prohledávání databáze jsme našla nějakou zahraniční firmu, která hledá komickou postavu s kladným vztahem k dětem pro svůj propagační program. Podle záznamu vašich činností jste pracoval v hračkářství, v zmrzlinovém stánku, jako operátor dráhy na dálkové ovládání a hlídač dětského pískoviště."

Ano to je pravda. Půl dne jsem pracoval v hračkárně, kde mi první dítě, který tam přišlo, hodilo na hlavu plyšovou hračku a zaměstnavateli se nějak nelíbila stížnost, že jsem mu ji vrazil do krku mezi mandle. Ve stánku se zmrzlinou jsem vydržel dvacet minut, než přišlo jedno uřvaný dítě, který se čtvrt hodiny rozhodovalo jakej kopeček si dát. Ono se těžko vybírá z vanilkový a čokoládový. Tak jsem po něm hodil zmrzlinářskou lžíci a šel domů.

S těma autíčkama byla asi největší sranda. Říkám nejezdi na plnej výkon, nebo tomu usmažíš žárovky. A hned první autíčko na prach. Tak jsem zachoval chladnou hlavu a vyndal náhradní. To nežilo o moc dlouho. Po třetím mi už prasknul kabel a přitisknul jsem tomu spratkovy ksicht k dráze a trochu mu ho o ni obrousil. No a co s tím pískovištěm? Vadili jim vajgly v písku. Inu dneska nikomu nemůžete vyhovět.

Poradkyně pro zdravou výživu, díky které si můžu dovolit tak akorát pórek, mi napsala fixou adresu na lístek a slušně mě vykopla ven. Kupodivu jsem žádný poukaz na MHD nedostal. Tak jsem po svých odkráčel na ono místo a skrze velké prosklené dveře vešel dovnitř. Bylo tam narváno. Přes ten dav lidí jsem nevěděl, jestli to je fronta na práci, nebo fronta na záchod. Prošel jsem tedy přes liduprázdný sál a opřel se o plastovou sedačku.

"Á to budete vy z toho úřadu práce?" Vedle mě stála usmívající se bruneta s okulárama jak mlýnský kola a prsama jak kačer Donald. "Pojďte semnou. Dám vám slušivý kostým a vrhneme se nato."

V depresivně vymalované šatně s klaunama na stěnách jsem nalezl to, co ona nazývala jako kostým. Několik kilo bílýho plyše. To nemyslí vážně? Myslela. S odporem jsem si teda navlíknul ten kus hadru a nasadil si na šišku ještě trapnější helmu s vyšitým přitepleným úsměvem. Vypadalo to, že snad chcípnu. V místnosti třicet stupňů a v tom obleku padesát. S dlouhou kaluží potu jsem dále dívku následoval do dalšího sálu.

"Tak tady budeme natáčet, á tady máte podklady pro vaši roli. Vaši roli, hehe." Jo fakt vtipný.

Kouknul jsem sena ten papír a přečetl si úvodní stránku. Toaletáček. Přátelská postava. Jeho celoživotním úkolem je učit mladší děti na nočník a starší děti na toalety. Funguje jako takový sprostředkovatel etických hodnot, aby se děti radostně přestaly pomočovat a odložili stranou plenky. Mezi jeho nejoblíbenější a nejčastější hlášky patří tyto: "Je čas. Je čas kakat. Ale bez kamaráda Toaleťáčka kakat nemůžeme." "Výborně. Nezapomeň se utřít, od toho tu jsem pro tebe." "Smutný, smutný Toaleťáček." Několik dalších frází najdete na zadní straně manuálu. Co to sakra…

"Dobrý můžeme, kamera jede."

"Ahoj kamarádi. Já jsem Zlobivé Hovínko a budeme si spolu hrát. Přece se nebudete zdržovat od zábavy sundáváním kalhot. Nebojte se a klidně se pokakejte. Mně to nevadí."

"No běž, seš na řadě." Šťouchnul do mě jeden filmař rukou.

Toaleťáček poučně vysvětlí proč je nabádání Zlobivého Hovínka špatný nápad.

"Ehm, ehm. Děti přece nebudete poslouchat takovou sračku. Vyserte se na něj a jděte radši na hajzl. Přece nechcete smrdět jako kus hovna."

"STOP! Co to je? Tohle má být poučná reklama pro dětské diváky! Musíš říct, něco ve stylu: 'Já jsem Toaleťáček a přišel jsem vás ochránit před zlosynným Nezbedným Hovínkem.'"

"Já jsem Toaleťáček a přišel jsem vás ochránit před Nezbedným Hovínkem."

"Nemůžete se pokakávat, protože by to rozbrečelo Veselé Koťátko."

"Nemůžete se pokakávat, protože by rozbrečelo Koťátko."

"No a teď k němu jdi a šťouchni do něj."

Šel jsem tedy k tomu hovno herci a šťouchnul do něj. Jenže ten zmrd do mě strčil zpátky. Samozřejmě, že mě tím nasral. Z toho stresu jsem ho popadnul za hlavu a rozbil mu jí o kus kartonovýho záchoda. Naštěstí v něm byla ocelová konstrukce, která projela rovnou skrz ten jeho směšnej oblek.

"Takže ty budeš nabádat děti k pokakávání! Ty… jedno… ošklivý… lejno…." Než mě od něj nakonec odtrhly, tak uběhlo minimálně pět minut. Celej propocenej jsem shodil ten zakrvácenej mundůr od těch hoven a odešel domů. Další den mi volala madona z pracáku.

"Ozvala se nám ta agentura, pro kterou jste včera natáčel onen video klip."

"Hele, já za žádný ublížení na zdraví platit keše nebudu, ať si rovnou vylížou prdel."

"Ublížení na zdraví? Oni říkali, že vás chtějí pro další reklamní kampaň. Prý vaše akční hraní se ukázalo jako vysoce účinná odstrašující metoda…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lulu Lulu | 19. srpna 2011 v 19:55 | Reagovat

To je vymyšlený? Jestli jo tak je to úžasnýXD:D

2 Archaell Archaell | Web | 19. srpna 2011 v 19:57 | Reagovat

Je to vymyšlený :)

3 blog250 blog250 | 19. srpna 2011 v 20:35 | Reagovat

:D tak tohle to je dobrýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama