Pýcha a pád (21+)

26. srpna 2011 v 0:00 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

Po úvodním článku, komixu k tématu týdne a menší enrageové básni jsem napsal slibovanou povídku. Pokud se ptáte proč tomu dávám označení (21+), tak počítejte s tím, že se jedná o můj osobní certifikát na značení tvrdosti obsahu. Užíte si to a klidně nechte komenty s návrhy na další tvorbu. Mile rád se inspiruji vašimi nápady a skutečně to souvisí s TT, i když to méně inteligentním tvorům nemusí hned dojít. ^^



Přišla jsem do kanceláře trochu později než obvykle. Bylo něco kolem půl desáté a tak nějak jsem očekávala, že bez mé přítomnosti se budou mí otroci, tedy zaměstnanci poflakovat. Ani v nejdivočejších snech bych ovšem mě ale nenapadla ta spoušť, která na patře vznikla. Ty lemry hráli co si připomínající rytířské klání. Jezdili z jedné strany místnosti na druhou na kolečkových židlích a s odpadkovými koši místo helem. Místo dřevce do sebe vráželi mopy a smetáky na podlahu. Tenhle holubník byl vrchol všeho.

Prudce jsem bouchla dveřmi od kuchyňky a ta neinteligentní podřadná zábava ustála. Všichni se zastavili jak zaseklý film. Křik a dotěrný chechot ustal též. Jako mávnutím kouzelného proutku se dav mlčky odebral zpět ke svým pracovním stolům a začal předstírat vyčerpávající práci. Oni snad myslí, že jsem úplně blbá. Dokáži ledacos tolerovat, ale tohle byla poslední kapka.

Zavoalal jsem si dva hlavní aktéry k sobě, abych (je mohla seřvat) jim to mohla vysvětlit. Už u vchodu do své kanceláře jsem zatáhnula rolety. Bylo jasné, že budu křičet a hodně. Nejednoduší a nejefektivnější možností jak je ty kraviny odnaučit je odstrašující příklad. Dnes jeden šťastný člověk přijde o práci a bude si moct blbnout doma, nebo na úřadu práce.

Sedla jsem si do křesla, překřížila nohy a nasadila vyčerpaný výraz: "Teď jsem se vrátila ze snídaně a musím říci, že celá ta schůzka s majitelem Bluepeace byla mnohem méně vyčerpávající, než ten bordel, který mě čekal tady. Skoro mi připadá, že o práci nemáte zájem a já se namáhám zbytečně. Protože jsme rozumní lidé, tak mi zkuste nějakým přesvědčivým způsobem vysvětlit, co to všechno mělo znamenat?"

"Tak to byla jen taková sranda."

Plynule z údivu mi obličej metamorfoval do potlačovaného vzteku: "Tak sranda jo. Budu s vámi jednat na rovinu. Jeden z vás bude za odměnu bez práce. A že to je taková sranda, tak to nebudete vy, ale kolega vedle vás. Je to nefér a dělám to jen kvůli tomu, aby vůči vám choval vztek. Uvidíme, jak dlouho vám teď ta vaše sranda vydrží. Nyní už můžete jít, támhle jsou dveře a na pracovní prémie zapomeňte. Co se váš týče, tak spolu rovnou sepíšeme zrušení pracovního poměru…"

Pracovní den probíhal už bez dalších výkyvů. Odstrašující příklad se osvědčil a dokonce motivoval podlézavé jedince k pochlebování. Rázem jsem byla nejmoudřejší, nejinteligentnější a nejkrásnější na světě. Ach ti pokrytci. Jak rychle si dokázali na nepřítomnost svého kolegy zvyknout. Možná jsem se trochu unáhlila, ale v mém postavení můžete kráčet pouze a jen kupředu. I sebehorší chyba otevírá nové neprozkoumané možnosti.

Domů jsem se dostala už utahaná, a tak jsem ze sebe rovnou shodila značkový kostým a zalezla do sprchy. Z nějakého důvodu netekla pořádně teplá voda, ale musela jsem to vydržet. Z toho chladu jsem dostala husí kůži a trochu mě svědili bradavky. Ponořila jsem hlavu pod ledový proud a nechala ho několik minut brázdit mou unavenou tvář. Tohle byl jeden z mála momentů, kdy se mi dařilo vypnout mozek a nechat starosti odtékat jako ty těžké kapky do odpadu.

Náhle jsem se lekla a praštila hlavou o baterii. Z obývacího pokoje se ozvalo cinknutí čehosi o zem. Hbitě jsem si přehodila ručník přes poprsí a šla se podívat, co se děje. Trochu jsem se bála, ale ulevilo se mi, že ten můj pošuk kocour pouze převrhnul drahou lampu z Paříže. Vzala jsem tedy smetáček s lopatkou a zametla střepu. Bez nějakého soustředění jsem se opět narovnala a šla to vysypat do kuchyně. Počkat, co se odráželo v tom zrcadle?! Tma.

Zamžourala jsem očima a probudila se střepem v hlavě. Tedy obrazně řečeno. Strašně mě bolela nově vzniklá modřina nad krkem a neměla jsem ponětí, co se děje. Všimla jsem si, že mě pozoruje nějaký muž s kuklou. Je to jasné, únos. Jsem inteligentní, takže jsem zachovala klidnou hlavu. Vlastně jakožto dcera majitele banky jsem byla na takové situace školená. "Nemohl jste si vybrat lepší oběť únosu. Speciálně na takové případy máme rodinné konto, takže stačí jeden telefonát a okamžitě dostanete peníze."

"Peníze ty pro mě nic neznamenají." Zasmál se únosce.

"Ne? Každého zajímají peníze. Tak co tedy vlastně chcete?"

"No od dneška mám spoustu volného času a rozhodl jsem si pořídit nového domácího mazlíčka." Únosce si sundal černou kuklu a k mému překvapení jsem zjistila, že je to ten vyhozený zaměstnanec.

"Takže to děláte z pomsty? Uvědomujete si, kdo já jsem? Za chvíli zde může být zásahová jednotka. Máte to vůbec zapotřebí? Přeci kvůli jedné blbé práci nechcete skončit za mřížemi. Když mě hned pustíte, tak to budu považovat jako špatný vtip."

"Ano vím, co jsi. Tvůj život, tvá krev, ta pro mě nic neznamená. Od teď budeš můj nový mazlíček a máš pravdu je to špatný vtip. Mazlíčci totiž nemají právo mluvit." Muž mi připnul k ústům menší míček s otvory a tím mě znemožnil jakkoliv vyjednávat. Potom ke mně přišel, píchnul mi jakousi injekci a já upadlo do dalšího černého okna.

Den 1.

Po tváři mě pošimraly sluneční paprsky a já opět přišla k sobě. Vzpomněla jsem si, co se stalo a v jaké bezvýchodné situaci se nacházím. Mezi hýžděmi jsem cítila divné mravenčení. Zkontrolovala jsem si tedy zadek a k mému šoku mi z něj trčela jakási oháňka. Chtěla jsem si ji ihned vyndat, ale má zápěstí byla připoutána k ramenům. Chtěla jsem se postavit, ale zde byls tejný problém s kotníky a stehny. Zjistila jsem, že jsem zavřená v kleci. Pochopitelně jsem spanikařila. Prudce jsem se zkusila narovnat, ale akorát jsem spadla do velké kaluže slin. Nemohla jsem ani šokem vykřiknout. Bránil mi v tom úplně oslintaný roubík, skrze který se nedalo ani pořádně dýchat.

"Áh, Floky se nám probudila." Muž otevřel klec a šoupnul ke mně misku se psím žrádlem. Pochopitelně jsem se od toho odvrátila, i když mi v tom vymáchal obličej. "Koukám, že hlad nemáš. No ničeho se neboj, to brzy přejde.

Den 2.

Už mě pořádně tlačil ten kůl v zadku. Měla jsem hrozný hlad. Scéna ze včerejška se opakovala, ale kvůli vlastnímu přežití jsem s e rozhodla to svinstvo sníst. Jenže s roubíkem v puse se jíst nedá. Můj věznitel seděl na gauči, popíjel pivo a hlasitě se mi vysmíval. Po dvaceti minutách marných pokusů něco protlačit skrze malé dírky, mi tedy uvolnil ústa. Hned jsem po něm vyjela, že tohle si nemůže dovolit. On se jenom usmál, přiložil mi k zadku elektrický paralyzér a dal mi ránu elektrošokem. Překulila jsem se na bok a chvíli se cukala v křeči. Jako by to nestačilo, povolily mi svaly a na místě jsem se pomočila. Opět mi řekl, že mazlíčci nemluví a jestli nechci dostat další dávku, ať mlčím. Se slzami v očích jsem tedy ten humus sežrala. Byla jsem od toho úplně ulepená. Pak mi pevně nasadil do úst onen roubík a strčil mě do klece. Odešel pryč a po zbytek dne se už neukázal.

Den 3.

Sama sebe jsem děsila, jak se díky hladu na to nechutné psí žrádlo těším. Opět mě pustil ven a postavil přede mě misku s mým novým jménem. Její obsah byl však jiný. Místo překořeněného masa byla plastová nádoba plná jakési průzračné tekutiny. Hned jsem zavětřila, že se jedná o sperma a znechuceně jsem se odvážila oponovat svému pánovy. Tentokrát mě elektrický šok připravil o vědomí na celý den.

Den 4.

Neměla jsem na výběr a to semeno vylízala do čista. Jenže jediné co se vytrácelo, byla má sebeúcta a hlad mi trýznil střeva dál. Naštěstí se muž slitoval a otevřel jednu ze psích konzerv. Potom mi k obojku připevnil vodítko a za krk mě odtáhnul na zahradu. Byli jsme kdesi uprostřed lesa a nikde ani živáčka. Řekl mi, že se musím vyvenčit, tak ať se vykálím u jednoho stromu, jinak mi dá další ránu. S odporem jsem ho poslechla a on se mým utrpením snad dokonce kochal. Ještě mě navíc provokativně poplácal po hlavě.

Den 5.

Už jsem hodně moc páchla, a tak mi ani nevadilo, když pán přišel s kartáčem a rozhodl se mě umýt. V některých partiích mě jím dráždil tak moc, až se mi podlamovala kolena. Asi si všiml, že mě jeho chování nedobrovolně vzrušilo a obratně do mě vsunul svůj penis. Nezbývalo mi nic jiného než se oddávat svým primitivním pudům a až když jsem ucítila vroucí sperma uvnitř své dělohy, tak mi došlo, že si nevzal kondom. To mělo nedozírné následky.

Čas plynul dál…

Již po prvním měsíci jsem ztratila naději na záchranu a smířila se svým osudem. Jenže přišel ještě tvrdší okamžik. Po půl roce jsem si vypěstovala těhotenské bříško a teď se znovu začínám bát. Ani ne tak o sebe, ale o to co bude s mým nenarozeným dítětem…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 babley babley | 26. srpna 2011 v 0:13 | Reagovat

hmm.. uklidňuje mě jedině to, že je to smyšlený, ale trochu mi naskakuje husí kůže z pomyšlení, že na světě existujou takový prasata, jako tenhle fiktivní ukřivděnej zaměstnanec..

2 Foxie Foxie | Web | 26. srpna 2011 v 2:15 | Reagovat

Tak utěšuje mi alespoň to, že jsem porozuměla souvislosti mezi povídkou a TT. Nebýt obrázku, ani bych to asi nečetla, ale... těžko říct, jaké pocity to ve mě vzbuzuje - spokojenost nad "tvrdší" povídkou nějak neshledávám. Asi je to tím, že je "Floky" (?) JEN nedobrovolnou hračkou nikoho, že k němu nemá žádný vztah. Ale je to asi i tím, že tyhle věci mám spjaté s dobrovolností a úctou jednoho k druhému. Nicméně ale nemůžu ani říct to, že by se mi to vyloženě nelíbilo. Tudíž autorku chválím, přestože to nebylo vyloženě to, co bych čekala. :)

3 Foxie Foxie | Web | 26. srpna 2011 v 2:18 | Reagovat

/"hračkou někoho" samozřejmě a omlouvám se za nesprávné označení, takže nechválím autorku ale autora. ^^

4 Archaell Archaell | Web | 26. srpna 2011 v 2:23 | Reagovat

[2]: Taky si říkám, že by to chtělo víc emocí. Příště se na to musím víc aktivně zaměřit. Mimochodem co se "tvrdších" povídek týče, jednoho krásného dne se dostanu třeba i ke gore/guro a to bude teprve sranda ^^

5 Foxie Foxie | Web | 26. srpna 2011 v 2:35 | Reagovat

Emoce v tom opravdu trošku chybí, ale i povídky na tohle téma, co se zaměřují více na děj, mají svoje kouzlo. Jen si asi na ně více potrpím. ...Třeba.

6 Anub Anub | Web | 26. srpna 2011 v 2:46 | Reagovat

Že by autor nechával vyplývat na povrch své skryté choutky? :-P

7 Archaell Archaell | Web | 26. srpna 2011 v 2:55 | Reagovat

[6]: To je podle skutečné události, jenže Floky od toho potratu úplně ztratila řeč :D Autor pouze náhodně za sebe skládá slova a nechává zbytek na představivosti čtenáře ^^

8 Naty Naty | Web | 26. srpna 2011 v 9:01 | Reagovat

Náhodně skládá slova? To, že si napsal takový článek a jistě se dočkáme pokračování,není náhodné. Zvolené téma, slova a způsob psaní jen podtrhují tvůj záměr, který může zůstat mnohým neodhalen. Emoce tam nejsou a v tém podání být ani nemohou, ledoc to vypovídá i o tobě samém, protože ti to zdá se připadá zábavné, úsměvné : )

9 KadetJaina KadetJaina | Web | 26. srpna 2011 v 13:14 | Reagovat

Měla bych pár výtek co se slovosledů a češtiny týče. Teba tahle věta: "Zavolala jsem si dva hlavní aktéry k sobě, abych je mohla seřvat, jim to vysvětlit." Chápu ji, ale napsala bych jich trošku jinak, protože to vyznívá tak, jako bys napsal větu a pak se ji rozhodl opravit a zapomněl vymazat tu minulou. Napsala bych to možná takhle: "Zavoalal jsem si dva hlavní aktéry k sobě, abych (je mohla seřvat) jim to mohla vysvětlit." Jsou tam i další věty, které by se daly trošku upravit, ale tahle mi teda zůstala v hlavě.
O přidání citů se tu už mluvilo, tak to můžu jenom odkývat.
Jinak si myslím, že dobré, podobných prasat po světě běhá přehršle, takže i reálné. Docela by mě zajímalo guro ve tvým podání (ačkoliv ho nemám moc ráda.) Mohlo by to být zajímavý :)

10 Archaell Archaell | Web | 26. srpna 2011 v 13:26 | Reagovat

[9]: Jo slovosledy jsou těžký, když vnímám věty jako celek a sotva se dokážu zastavit, abych myšlenky zapsal ^^. Zrovna u této věty jsem tak nějak váhal jak to mám dostatečně dobře vyjádřit. Přepsal jsem to tedy podle tebe. Přemýšlím o pokračování, které bude trochu víc emocionální a možná se tam vejde i nějaké to guro. Ale moc se k tomu hnát nechci, je to taková spirál kdy člověk chvíli píše o páření motýlů a zachvíli jim trhá křídla ^^. Až když jsem začal psát, tak jsem pochopil proč se podobná literární ecchi tvorba s každou další stránkou stupňuje v perverznosti.

11 KadetJaina KadetJaina | Web | 26. srpna 2011 v 13:42 | Reagovat

[10]: :) Vim, jak to myslíš, když jedu a jedu, zapomínám na to, jak jsem co napsala a pak se jen divim, jak větu položila jsem :D.
Stupňování se asi vždycky objevit musí, protože když člověk nestupňuje, čtenáři brzy ztratí zájem, protože je příběh pořád na jedno brdo. Je to jako s vraždami, vrahům taky brzy přestane stačit to, s čím začínali a na jejich obětech je to poznat (znásilnění, větší rozřezání, cyhbějící orgány.) Praxe a praxe :).
Jestli bude pokračování, jsem na něj zvědavá, ať se bude odvíjet jakýmkoliv směrem :)

12 Teen Teen | Web | 29. srpna 2011 v 18:26 | Reagovat

Tak jsem byla zvědavá, jak bude ta povídka vypadat. Napsané to není špatně, ale jinak se mi to prostě nelíbilo, na mě je to až moc nechutné. Třeba přečtu ještě něco dalšího a pak změním názor. :D

13 Archaell Archaell | Web | 29. srpna 2011 v 18:32 | Reagovat

[12]: Hehe. Teď koukám na otevřený word, už mám scénář pro druhý díl v hlavě, ale jen to potřebuju sepsat. Bude to ještě víc nechutnější. Když slíbím gore, slíbím gore. ^^

14 bludickka bludickka | Web | 25. září 2011 v 17:06 | Reagovat

Tohle je na mě trošku úlet :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama