Probuzení po akci

14. srpna 2011 v 22:25 | Archaell |  Sarkasmus
Moje hlava, podělenaj absťák a kde to sakra jsem? Nebyli jsme vykrádat tu banku? Nebo se mi to jen zdálo? Takové to a spousta dalších otázek se marně snažily dostat přes rozežraný mozkový systém.


Praštil jsem dlaní do čela a zaostřil na okolní prostředí. Ležel jsem v posteli, v dost tvrdý posteli, která byla uprostřed rohu malý místnosti. Okno, dveře, stolek s židlí a na stěně ukřižovanej ježíšek. Vězení? To by odpovídalo, ale nepamatuju si na zatýkání, a i když tahle kobka připomíná šatlavu, tak tu nejsou mříže. Kostel? Kdybych si jen vybavil, co se to sakra stalo…

Mé rozjímaní přerušilo skřípání dveří, z niž se vynořil překvapivě kněz: "Á, náš spáč se konečně probudil. Už jsem si začínal myslet, že tady zůstaneš ležet do skonání věků. Taky kdo by vydržel spát dva dny?" Dva dny? To je horší než jsem čekal.

"Proč? Proč tady jsem, kde jsem se tu vzal a co to má všechno znamenat."

Kněz se zasmál a pak po mě hodil gumovej míček: "Postřeh. Jsi tady, protože jsi byl vybrán větší mocí, abys mezi lidmi šířil víru v boha a poznání."

Chytil jsem onen míček a nevěřícně se na něj podíval: "Slyšel jsem o tom jak se sjetý lidi žení v Las Vegas, ale jakej debil by se dobrovolně stal knězem? To by musela být pořádná hromádka koksu." Jo koks! Už si vzpomínám, ta dobrodružná výprava měla co dočinění s koksem.

Kněz si vedle mě sednul na vratkou židli a sepjal ruce: "Ty máš výpad paměti? No to se nedivím. Potom šoku se takové věci občas stávají i střízlivým lidem. Byli jsme společně v té bance a ty jsi mi slíbil, že půjdeš semnou."

"To že jsem slíbil? Tomu se mě nechce věřit."

"Abych ti objasnil tvou situaci. Byli jsme v té bance a já ti dal na výběr, jestli se chceš nechat zabít, nebo půjdeš se mnou." Fakt? Počkat, matrix? Proč se mi vybavuje matrix?

"No vážně mě to mrzí, ale asi už půjdu." Vstal jsem ze židle, ale ten kněz mě chytil za rameno.

"Asi nechápeš, v jaké situaci jsi." Náhle se knězovi z druhé ruky vynořila koule ohnivé plazmy. Protřel jsem si oči, ale stále tam byla.

"To mě jako má zastrašit nějakej blbej priest?"

"Působivé. Většina lidí, když vidí poprvé magii, tak dostane strach a posere si trenky. Už nyní vyplívá správnost mého rozhodnutí, vzít si tě sebou."

"Magie?!" Trochu mi z toho ztuhnul obličej. Jsem si myslel, že to je normální halucinace. Ono když jste pořád v limbu, tak se odnaučíte mluvit o svých vidinách. Takže to je buď sen, nebo je celá tahle realita halucinace.

"Kdybys náhodou zapomněl, tak já jsem Arkan. Od dnešního dne spolu budeme velmi blízce spolupracovat. Támhle jsou šaty, tak se obleč a já počkám venku." Po těchto slovech si kněz strčil do krku lízátko a opustil místnost.

Nechtěl jsem si ten pohřební mundůr brát, ale bylo chladno a ve spoďárech odsud vypadnout nemůžu. Po marném pokusu protáhnout se oknem, jsem byl nucen následovat "Arkana" na mši. Skutečně to byl nějaký kostel, nebo klášter a všude okolo pobíhali kněží, nebo jeptišky s dětma.

"Než se začneš ptát na další otázky, tak bych ti chtěl něco říct." Arkan si odkašlala a dal se do vyprávění: "Jak už jsem říkal, vybral jsem si tě, abys mi pomohl zachránit svět před jakousi zhoubou, o které ani já nic nevím. Pokud se ptáš proč tebe? Tak odpověď je jednoduchá. Jsi mrtví. Tedy vlastně nejsi."

"To jsem jako nějaký chodící zombie?!"

"Haha. Zombie vypadají mnohem hůře, ale i když… Dělám sis randu, těžko bych s oživlou mrtvolou vedl konverzaci. Jsi úplně v pohodě živej. Jde o to, že kdybych tě nevytáhnul z té přestřelky, tak bys byl mrtvý. Naštěstí pro tebe byla tvá smrt náhodou předpovězena Angelou a mě se zrovna hodí trochu narušit linii času. Tím, že jsem tě sem přivedl, jsem uměle rozstřelil rovnou linii vesmíru a tudíž nás všechny bude čekat jiná budoucnost. S trochou štěstí lepší buducnost, než je konec světa."

"Tak ty sis opravdu to dítě přivedl?" Vynořila se z temného rohu rudovlasá dívka.

Arkan vykouzlil široký úsměv a pohladil jí po hlavě: "Už to tak bude."

"Nech toho, rozcucháš mi vlasy. Ty si asi neuvědomuješ, že svým chováním jsi rozhodil vratkou stabilitu časoprostorového kontinua? Měl by ses modlit k bohu, aby nás tvá nerozvážnost nepřivedla ke zkáze. "

"Hehe. Vždycky mě rozesměje, když mě má první studentka chce poučovat. Nikdy nedokázala pochopit, co znamená pojem autorita."

"A ty jsi nikdy nedokázal pochopit, co to je odpovědnost, dochvilnost, disciplína, opatrnost, rozvážnost, etika, morálka…" Tento proslov pokračoval dalších pět minut. "… a vůbec, co s ním chceš teďka dělat?"

"Ne co já, ale co my s ním chceme dělat." Opět se usmál Arkan a znovu dívce rozcuchal vlasy.

Ona ho nenávistivě odstrčila stranou: "My?! Do tohohle mě netahej, nejsem tvoje osobní chůva."

"Dobře, dobře. Stejně se tomu nevyhneš, protože od teď ho beru všude s námi."

Stál jsem tam, koukal na ně a neměl slov. Co to sakra kecaj za kraviny? Prudce jsem se otočil k odchodu a najednou se přede mnou vynořil sloup. Rána jak z děla. Nebohé já ho nabralo čelem a složilo se na podlahu. Jedno bylo ovšem jisté, podle té modřiny tohle sen nebude…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 from-life from-life | Web | 14. srpna 2011 v 22:37 | Reagovat

páni. Krásný článek takhle na večer :) fakt zajímavé hezky jsi to napsal ;)

2 pavel pavel | Web | 15. srpna 2011 v 9:17 | Reagovat

No jo, krásné probuzemní. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama