Perníková chaloupka

2. srpna 2011 v 7:47 | Archaell |  Trashcan
Při úklidu jsem narazil na jeden ze starejch slohů ještě z gymplu ^^



Nerušeně a v klidu jsem si žila v teple svého domova, chaloupce na okraji lesa, která byla celá ze sladkého perníku. Dny mi ubíhaly jako voda a vůbec nenastávaly chvíle nudy. Za dobu svého života se můj "skill" v pletení dost značně zlepšil, nemluvě o pečení, které mi jde jako po másle. Dokonce se moje chalupa obohatila o kozí chlívek a marcipánovou studánku s lahodným medem uvnitř. Už několik let nosím zubní protézu a není se čemu divit, po takové době ve sladkém prostředí, ještě teď se mi zbíhají sliny. Před nějakým časem mě osud donutil péci, už jen pro radost a "upgradování" svého obydlí. Ano je to skutečné mám cukrovku. Nastávají paradoxní situace, kdy trpím hladem v domě z jídla, ale co se dá dělat.

Nyní mám však plno práce odháněním nenasytných krků. Těch odporných slizkých, chorobně přežrávajících se, drzých a nevděčných dětí. V Období v kterém žiji je neustále drancována krajina a nepropustný les stále víc a víc kácen. Dříve bylo obtížné do mého domova trefit zpět, ale nyní se sem dá bez problémů dojít a to je kámen úrazu. Častěji se u mne objevovaly nevítané návštěvy. Nabízela jsem jim, co hrdlo ráčí, ale to těm "perníkojedům" nestačilo a cestou ven loupaly perníček z kliky, oken, trámů, rámu a i dlaždiček na zahrádce. Vrcholem všeho bylo, když mému psovi zkonzumovaly střechu nad hlavou. Ta němá tvář mi otevřela oči.

Medový džbánek přetekl, chudák pes bude muset spát pod širým nebem a mrznout. Od teď nastane válka kruté a nelítostné plísně perníku. Tento perník již není určen k jídlu, ani k okrase mého bytu, nýbrž k bitvě o přežití, životní úroveň a boje za odpočinek, který si ve svém věku zasloužím.Vyzbrojena natlakovanou dietní šlehačkou, ztvrdlými sněhovými pusinkami a tříštivými karamelkami jsem se dala na domobranu. Vyčkávání bylo únavné a napjatě bez mrknutí oka mi plynul čas.

"Huh, co je to? Zní to jako nějaký šramot na střeše." Ano a skutečně tomu tak bylo. "Medožíznivý" Jeníček kus po kusu ničil sladké těsnění mého komína. Hbitě jsem se vyhoupla z pohodlné pohovky tvořené sladkou vatou a naházela do kamen vlhkou trávu. Můj záměr se zdařil. Nepřítel se začal dusit. Nemohl snést to pálení očí a vychrchlával dým spolu s rozinkami. Nahlédla jsem z okna a čekalo na mne zlé zjištění. Nepřátel je víc, venku vyčkávala Mařenka.

Prudce jsem vyskočila a hodila salto z okna, kde jsem po kotrmelci skončila přikrčena pod zbytky psí boudy. Hbitě jsem vrhla po Mařence karamelku, která se roztříštila a vryla se jí do všech částí těla, a tak ji na chvíli ochromila. Jeníček se stále potácel na střeše, ale mě se dařilo mu dávat zásahy sněhovými pusinkami, takže nakonec spadl. S napěchovanou šlehačkou v ruce jsem se vydala za ním. Už, už jsem mačkala spoušť, ale ta zrada. Jeníček mne zasáhl pistolí s medem rovnou do úst a já z leknutí polkla. Nadbytek cukru v těle umožnil příchod záchvatu a já klesla k zemi. Svíjejíc se v křeči jsem se nemohla bránit a děti toho využily. Otevřely víko od pece a všemi silami mne tlačily dovnitř. "Tak tohle je můj konec." řekla jsem si.

Pomalu jsem ztrácela vědomí, když se náhle rozlétly dveře tak prudce, až se Mařenka lekla a rozpustil se jí karamel na obličeji. Ano je to pravda, přišla záchrana. Ve dveřích byla nějaká postava. Byla jsem oslněna slunečním svitem, ale když vešla dovnitř vše mi došlo. Úsměv se mi objevil na tváři, protože tam stál Jack Sparrow. V ruce držel onu šlehačku a sejmul ty nenasytné tvory přímím zásahem. Vyděšené děti rychle vstaly a kvapně se rozeběhly domů.

"Díky Jacku zachránil jsi mi život i střechu nad hlavou, nevím, jak bych ti to oplatila." Pravila jsem ještě rozechvělým hlasem. Jack se na mě podíval a odpověděl: "To nestojí za řeč, ty malá děcka budou ještě žasnout, protože jsme jim vyplenily vesnici a užijí si noc pod širým nebem, jako chudák můj pes" pravil Jack s úsměvem na tváři. Ano je to skutečně pravda jsem Julie Sparow a Jack je můj syn. Potom jsem mu dopřála vánočku s horkou čokoládu a se šlehačkou, která již nebyla dietní, ale ta dobrá, sladká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabíísek♥ Sabíísek♥ | Web | 2. srpna 2011 v 7:56 | Reagovat

Je moc pěkně napsaný! :)

2 Džonek Džonek | E-mail | Web | 3. července 2012 v 18:12 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama