Probuzení bestie III.

3. srpna 2011 v 15:03 | Archaell |  Devilbeast

Eloreiské království je hodně militaristicky založené. Po ulicích se stále motají nějaké stráže a jen před hradní branou stojí deset mužů. Nebude lehké se skrze takovou ochranu proplížit dovnitř. Nejlepší bude počkat, než nastane večer a zkusit štěstí pak. Do té doby bych se mohla podívat do zdejší putyky. Shadow byla plně zabrána do svých myšlenek, když do ní vrazil nějaký voják. Okamžitě uskočila stranou a za zády si připravila otrávenou dýku.


"Jsi v pořádku? Omlouvám se, že jsem do tebe takhle vrazil, ale hrozně spěchám." Daniel se ani pořádně nestačil omluvit, a už zase běžel dál.

"Uff." Shadow si dvěma prsty poodhrnula šátek z tváře a hluboce si oddychla. Naštěstí to byla jen nehoda. Neměla by problém zabít pár vojáků, ale vyvolat poplach uprostřed bílého dne a na tak přelidněném náměstí by určitě ohrozilo cíl její mise. V každém případě při její reputaci selhání nebyla možnost.

Shadow vešla do hospody a prohlédla si okolní štamgasty. V jednom rohu sedělo osm vojáků a hlasitě se řehtali. Skrze otevřené dveře do salónku byli vidět nějací tři důstojníci hrající nadšeně kostky. Jako všechna místa v tomhle městě, byla i putyka pod dohledem stráží. Na první pohled to nebylo dobré znamení, ovšem opilí vojáci znamenali snadný přístup k tajným informacím. Shadow si sedla zády k vojákům, aby mohla poslouchat ty jejich historky.

"Je mi to trapné, ale máte peníze?" Zeptala se ostychtivě servírka. Přes její rameno byl vidět hospodský, který leštil korbel hadrem. Podle jeho pohledu nebyl z nového zákazníka moc nadšený. Takovéto chování bylo však zcela běžné. Shadow vytáhla mešec s penězi a vysypala na stůl hromádku stříbrných mincí. Hostinskému se okamžitě objevil na tváři úsměv a začal si vesele pískat.

"Přineste mi pivo a něco k jídlu." Shadow sice původně alkohol neměla moc ráda, ale časem si na něj zvykla. Taky aby ne při její práci.

Do hospody přišel další páchnoucí strážník: "Chlapy tomu nebudete věřit. Naše železná kopretina se válela uprostřed tržiště."

"To jako fakt?" Odpověděl mu tlustý voják s prstem v nose.

"To jako fakt. Před chvíli ji tam Larry od hradní stráže sbíral ze země. Prej, že trochu přebrala a na příkaz generála Brownpelta ji maj odvést domů."


O několik desítek kilometrů dál se Cavalonská vojska připravovala na svůj útok.

"… Podle našich odhadů se většina Eloreiské armády nachází mimo zemi. My tady máme k dispozici tři sta dvacet mužů. Tuhle bitvu nemůžeme pr…"

Do centrálního stanu vrazil vyčerpaný posel. Sotva popadal dech, ale přesto okamžitě vychrlil svou zprávu: "Promiňte, že vyrušuji, generále Ricksone. Mám naléhavou zprávu."

"Tak naléhavou, že můžete ignorovat přítomnost princezny Elizabeth?" Generál očima naznačil na přístojící dívku v odlehčeném brnění.

Posel okamžitě padnul na kolena a pokračoval: "Sláva vaší výsosti princezno Elizabeth. Omlouvám se, že jsem si vás nevšiml dříve."

Princezna se lehce začervenala. Byla v úřadu pár dní, takže na všechnu tu pozornost nebyla úplně zvyklá: "To je v pořádku. Jaké nám přinášíš poselství?"

Posla její slova povzbudila k další řeči: "Orkové. Na severu země jsme zjistili zvýšený výskyt orků. Nejdříve to vypadalo neškodně, ale před týdnem zaútočili na první město."

Generála Ricksona tato zpráva velice rozrušila: "Proklatá zvířata! Nedá se nic dělat. Nemůžeme tu čekat než se ti orkové rozlezou dál. Podplukovníku Nelsone?"

"Ano pane." Odpověděl plešatý muž s knírkem.

"Nechám vám tady sto mužů. To by mělo na toho eloreiského blázna stačit. Předpokládám, že sem pošle nějaké 'přijatelné ztráty'. Se zbylými muži se okamžitě vracíme zpět. Vezmeme to přes hlavní město, abychom v bezpečí doprovodili princeznu, a pak potáhneme podpořit sever země. Až to tady vyřídíte, tak chci, abyste nás okamžitě následovali."

Podplukovník Nelson pochopil rozkazy a šel je předat dále, ale princezna s nimi úplně tak nesouhlasila: "Generále Ricksone? Myslela jsem, že se budu moci této bitvy účastnit."

"Okolnosti se změnily. Nemohl bych se podívat vašemu otci do očí, kdyby se vám něco stalo. Určitě bude ještě spousta dalších 'bitev', které pro nás král Eloreilu připraví."

"Mému otci se do očí už nemůže podívat nikdo." Rozvášněná princezna propadla lehkému sarkasmu. Měla to být první bitva, které se účastnila a nechtěla opustit své muži kvůli nějaké hloupé věci jako její bezpečí.

Generál Rickson si přiložil pěst k srdci a sklopil zrak: "To máte bohužel pravdu, ale pokud se vám něco stane, tak si budu muset vzít život a váš otec by mi to vyčítal na onom světě. Takže už kvůli mému klidu mě prosím poslechněte."


Desátý oddíl východního bloku kráčel přímo vstříc nepřátelům, tedy spíše vstříc zkáze. Byl to vyčerpávající několikahodinový pochod. Jakožto to nejnižší červ na armádním jídelníčku si nezasloužili ani pořádnou výstroj, natož pak aby dostali koně. Někteří vojáci to považovali jako příležitost ukázat své schopnosti. Jiní to brali jako pouhou buzeraci a zbytečnou odrhovačku. Avšak všichni táhli, všichni tiše táhli jak stádo ovcí za pastýřem Wellsovou. Tedy až na jednu černou hromádku neštěstí.

"Už tam budeme? Docela mě začínaj tlačit boty. Deme už do rána a mám docela hlad. Kdy bude pauza na oběd? Jsou už tři odpoledne a já ještě neviděl ani ovesnou kaši." Skuhral Daniel a žmoulal si propocený tričko.

Desátnice Wells si už ze zoufalství mnula obličej: "Daniely sklapni!"

"Takový vedro. Asi se tady natáhnu, zůstanu ležet a budu čekat, než mě sežerou supy. Nemůžete někdo zhasnout slunce? To světlo je boží pomsta. Pálej mě z něj oči."

"Nemůžeš chvíli mlčet? Ještě jedno slovo a…"

"Nemáte někdo slunečník? Ne? To je teda smůla. Člověk by od armády čekal aspoň nějakou tu… umm." Danielovo kňourání přerušil provizorní roubík v podobě zmačkané ponožky.

"Tak a máš, cos chtěl."

Jakožto vedoucí oddílu se holka potřebovala soustředit na jejich úkol. Tím úkolem bylo najít nějaké Cavalonské špehy a pokusit se je zajmout, nebo v tom horším případě eliminovat. Vést jednotku byla velká odpovědnost. Na základě svých výsledků mohl člověk hodně rychle postupovat v armádní hierarchii, nebo taky padat. Vzhledem k tomu, že desátnice chtěla následovat vzor plukovníka Elguard, tak měla jasně vytyčené cíle. Jen kdyby jí ten línej tchoř nekazil furt morálku mužstva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama