Lolicomplex

5. srpna 2011 v 14:31 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)


Sobota dopoledne. Nic na práci. Líně jsem se válel na gauči a brčkem usrkával trochu toho kofeinu s ledem a cukrem. Přecvakával jsem jeden program za druhým a pomalu se nudil k smrti. Když už jsem z omrzelosti sledoval televizi vzhůru nohama, tak se ozval zvonek od dveří. Kdo to zase otravuje? Pohnul jsem zoufale hlavou a zase ji pustil zpátky přes opěradlo. Pro mě to stejně není, ať si ty dveře otevře někdo jinej.


Můj plán ovšem narušil křik z kuchyně: "Můžeš otevřít? Jen dám nádobí do myčky a přijdu."

"Ano mami! Už tam letííím… ehh." Sesunul jsem se na koberec a zabořil tvář mezi jeho štětinky. Ta návštěva mě chce asi zabít. Doplazil jsem se do předsíně a otevřel dveře. Před domem stála nějaká paní a na uvítání mi zamávala. Bože, zase nějaká kámoška bůh ví odkud.

"Ah ty budeš asi Keita-kun. Je doma maminka?" Paní se přátelsky předklonila a pohladila mě po vlasech. Respektive mě ještě víc rozcuchala.

"Um. Je v kuchyni. Poťte dál." Otočil jsem se zpátky do chodby, ale náhle můj zrak zaujmul zvláštní stín.

"No tak se pořád za mě neschovávej a pozdrav Ren-chan." Sotva to dořekla, tak před sebe strčila nějakou malou holku ve školní uniformě a se zavázanými mašlemi ve vlasech.

"A-hoj." Dívka se začervenala, přikryla si tvář plyšovým medvídkem a sklopila pohled stranou. Wow. Něco tak roztomilýho jsem snad ještě neviděl.

"Tak můžeme jít dál?" Usmála se mladá paní a já konečně rozmrznul.

V dalším momentě jsme už stáli v obývacím pokoji a máma mě představila: "Tohle je moje kamarádka z dětství Elein. Měla náhodou cestu kolem, tak jsme se rozhodly, že si půjdeme někam popovídat."

"Hmm. Tak si to užíte." Mávnul jsem nezaujatě rukou a namířil si to zpátky na svoje proležený místo na gauči. Bezvládně jsem padnul na svůj obtisk a funěl do polštáře.

"No my si to určitě užijeme. Ale víš, potřebovala bych od tebe, abys tady dával pozor na Ren-chan."

Protáhnul jsem si krk a podíval se přes opěradlo: "Cože? Snad po mě nechceš, abych tady dělal nějakou chůvu, či co?"

"Jsem ráda, že to chápeš. Vrátíme se večer, tak na ni dávej pozor." Než jsem stačil jakkoliv protestovat, tak byli pryč a já zůstal v místnosti sám s tím midgetem.

Koukal jsem se na ni a ona se koukala na mě. Zhluboka jsem si oddychnul a vyčerpaně se postavil na nohy: "Tak co chceš dělat? Mám ti pustit nějakou pohádku, nebo přinést puzzle?"

"Hé? Sklapni! Nebudu se dívat na nějaký pitomý dětský filmy… ty socko." Co-cože? Nechápavě se mi vyvalila čelist. Kam se podělala ta roztomilá holka ode dveří? "Co na mě tak blbě čumíš? Koukej toho nechat úchyláku."

Protřel jsem si oči a podrbal se za krkem: "Hele asi si to neuvědomuješ, ale nikdo tě tady nechce. Takže pokud se takhle hodláš chovat, tak můžeš jít."

"Pch!" Ren se otočila na patě a namířila si to rovnou ven.

To snad nemyslí vážně? Skočil jsem po ní a pevně ji chytil za rameno: "Kam si myslíš, že jdeš? Jednou tě musím hlídat, tak… Au!" Vzduchem se mihla pruhovaná podkolenka a ta sukuba mi vší silou přišláplo nohu.

"Nešahej na mě! Ty úchyle!" Zatímco jsem se bolestí svíjel na podlaze, tak ta krysa utekla někam do horního patra. No aspoň, že ji nebudu muset hledat po městě.

Sednul jsem si zpátky na svoje místo a natáhnul se pro xboxovej ovladač. Nehodlám si kazit den něčím tak nepříjemným. Několik desítek minut jsem cvakal tlačítka a ze všech sil se snažil překonat poslední level s defaultním rekordem. Avšak mojí koncentraci brzy přerušil hlasitej smích z horního podlaží. Zkoušel jsem to ignorovat, ale byl to takovej jekot, až mi z toho praskaly ušní cévky.

Rozhodl jsem se tam jít radši podívat. Taková neřízená střela by mohla rozbít půlku domu. Vyšel jsem po schodech nahoru a chichot stále neustával. Co to tam ta holka asi vyvádí? Počkat! Najednou se mi vybavilo pár horrorových scénářů, mezi nimiž byla i možnost, že se zahnízdila v mém pokoji. Jak naschvál tomu tak i bylo. To kvílení vycházelo rovnou ode mě.

Ren ležela na posteli a mávala ve vzduchu nohama: "…Visela jsem svázaná uprostřed nějaké velké místnosti a pomalu ztrácela zdraví rozum. Ta vibrující bestie mi příliš dráždila klitoris…" To jsou moje porno časáky! Jak mohla tak rychle vyhrabat mojí pečlivě ukrytou sbírku?!

Rychle jsem jí to vyrval ze sevření, a i když se toho držela zuby nehty, tak sem jí nakonec sklepal dolů. Utřel jsem si pot z čela a nevěřícně se na ni podíval: "Jaks to našla? A co si to vůbec dovoluješ?!"

"Jenom totální zoufalci a perverzní úchyláci můžou schovávat porno časopisy pod matraci."

To je snad každýho věc, kam to schovává. Tahle holka mě začínala pořádně pít krev: "Hele hleď si svýho. Doteď ta skrýš fungovala dobře."

Ren se zlověstně usmála a vycenila svoje krvelačný tesáky: "Myslíš? A ty si určitě sám měníš povlečení a prostěradla, viď?" Prostěradla? Na okamžik jsem zrudnul jak Rudolfův nos. To mi neříkejte, že… no fuj. Na to nechci ani pomyslet.

"No dobrý. Teď si mi úplně zvedla žaludek. Koukej odsud rychle mazat zpátky dolů a ať tě ani nenapadne tady něco šlohnout."

"Go~me…" Místo odmlouvání se Ren z očí vyrojili slzy. Jako by se z nebe opět vrátila ta aura andělské nevinnosti. Ke všemu si ještě odrhnula krajkovou sukni a ozářila můj výhled bavlněnými kalhotkami s růžovejma mašličkama. "Jestli chceš, tak ti to můžu vynahradit."

"Cože?" Tohle zavání průserem.

Vyzývavě si přejela prstem po stehnu a pak ho zasunula pod gumičku od kalhotek: Ty víš, co mám na mysli. Nikdo se to nemusí dozvědět."

To mě chce svádět, nebo co? Tak to je moc. Přišel jsem k ní blíž, což byla ovšem osudová chyba: "Hele tohle… Au!" Rázem jsem uprostřed obličeje zaraženou její nohu a bolelo to jak prase.

"Úchyle! Táhni pryč!" Párkrát mě ještě kopla do obličeje, a když už jsem se nemohl bránit, tak mě napálila rovnou do rozkroku.

Svalil jsem se k zemi jak pytel rozšlapaných brambor. Má duše se vydala na dlouho pouť a já už jen ze zoufalství procitnul: "Proč já?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ramalia Ramalia | Web | 5. srpna 2011 v 15:16 | Reagovat

Hezky napsáno, a jen to umocňuje můj názor na malé nebezpečné holky...
A proč zrovna on? Netuším... třeba si to zasloužil, ikdyž ta holka si taky vysloveně říkala o výprask

2 Archaell Archaell | Web | 5. srpna 2011 v 15:57 | Reagovat

Původně měla Ren-chan dopadnout hodně špatně ^^, ale trochu se ta povídka protáhla. Tak jsem si řekl, že pro jednou to nechám jen ecchi a vrátim se k ní později.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama