Lidský Toaleťák (21+)

21. srpna 2011 v 21:04 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

Ahoj, jmenuji se Ressie Diallo. Před roztočením kolotoče událostí jsem pracovala na rodinném poli, kde jsem vyrůstala odjakživa. Už od osmi let jsem se učila číst a psát, díky výpomoci anglických kolonizátorů. Měli s našimi lidmi dobré vztahy, až do onoho proklatého dne. Jednou takhle během oběda mezi vyučováním nás nechali nastoupit před školní budovou. Takováto shromáždění byla naprosto běžná, takže na tom nebylo nic divného. Jenomže oni nás potom naložili na čerstvě dostavěnou železnici a odvezli do jednoho přístavního města.



Tehdy jsem poprvé uviděla moře. Samozřejmě jsem jím byla uchvácená, ale moje rozčarování se po několika dnech plavby v zabedněném lodním prostoru proměnilo v nenávist. Z toho pohupování se nám dělalo špatně a každou chvíli někdo zvracel, takže celé podpalubí časem zapáchalo jak deset let stará latrína. O co to bylo horší, že veškerý odpor končil několika ranami řemenem přes záda, takže časem většina dívek přestala odporovat. Ten zbytek se vypařil neznámo kam a už jsme je nikdy neviděly.

Po několika depresivních dnech jsme dorazily na konečnou stanici, kde nás vylodili ven. Odvedli nás do velké budovy na kraji přístavu a tam nás všechny natrvalo rozdělili. Vypadalo to jako farmářský trh se zeleninou. Akorát, že místo zeleniny se zde prodávalo bílé, respektive černé maso. Ten kdo se rozhodl zaplatit nejvíce peněz, si mohl danu dívku odvést pryč. Během tohoto procesu došla řada i na mě. Nějaký pán se na mě podíval, vysypal na stůl hromadu bankovek a pak odešel pryč. Následně ke mně přišlo starší děvče v dlouhých krajkových šatech a vyvedlo mě ven na ulici.

Cestou mi vysvětlila, že budu muset pracovat jako hospodyně na jednom velkém panství. Také my vysvětlila zbytečnost jakéhokoliv pokusu o vzpouru, pokud nechci skončit jako žrádlo pro psy. Myslela jsem, že se mě jen snaží zastrašit, ale v jejím výrazu se leskly slzy. Na otázku proč vypadá tak nešťastně mi nechtěla odpovědět. Jeli jsme celou noc a dalšího dne kolem snídaně jsem, přijeli na ono panství. Byl to obrovský dům. V něčem takovém by mohlo bydlet dvacet našich rodin a každý by měl svou místnost. Udiveně jsem zírala na tu kolosální stavbu a skoro jsem zapomněla na všechny své starosti. Z mého snění mne vyvedl až kočí, který mně pevně stisk rameno a odtáhl mě do budovy pro služebnictvo.

Cestou do místnosti na mytí jsem potkala spoustu dalších dívek a všechny vypadaly jako by jim někdo vymazal úsměv z tváře. Bylo to hodně děsivé. Dívka, která mě sem přivezla, ze mě svlékla šaty. I když jsem byla zvyklá na společné mytí s ženami v řece u naší vesnice, tak jsem se za svou nahotu styděla. Vzala vědro s vodou a vylila mi ho na vlasy. Vyjekla jsem z leknutí, jak mi ty ledové kapky stékaly přes záda až k hýždím. Potom vzala hrubý kartáč s mydlinkami a vydrhla ze mě všechnu tu zaschlou špínu. Konečně jsem se zbavila toho nepříjemného zápachu, ale asi jí moje přirozená vůně stále trochu páchla. Dívka vzala menší nádobu a pocákala mi s ní obličej a ňadra. Byla to příjemná vůně nějakých čerstvě rozkvetlých květin. V tento okamžik, jsem propadla idealistické představě, že tenhle život bude možná lepší než ten předešlí v polorozpadlé chatrči z vypálených cihel.

Bylo mi jasné, že si asi už nebudu moci vzít své staré oblečení, a taky je další služebná hned odnesla pryč. Než jsem dokončila svou očistu, tak se vrátila zpět s mojí novou uniformou. Oblékla jsem si ji a nevěděla, co na to říci. Ten oděv neměl v podstatě žádný smysl. Byly ty krátké krajkové šaty, v kterých mi foukal štiplavý vítr na mokrý zadek a šněrovací korzet přes který mi přepadal ven ňadra. Byla jsem oblečená, ale stále nahá. Až teď jsem si všiml, že všechny ostatní dívky nosí to stejné. Tedy kromě oné dívky, která mě vyzvedla v přístavu. Ta měla evidentně mezi služebnými nejvyšší společenské postavení.

Po koupeli mě odvedla do teplé místnosti se zapáleným krbem. Šlehající plameny ozařovaly temné kamenné stěny a vrhaly všude stíny od zvláštních vytesaných soch. Popostrčila mě na postel se saténovými závěsy, a co mě zarazilo, tak mi připoutala zápěstí pevnými koženými řemeny k matraci. Ještě zapálila dva velké svícny na nočních stolcích a nechala mě zde ležet na zádech o samotě. Ta však netrvala příliš dlouho. Během pár minut se ke mně připojil onen pán z trhu.

Sundal si prošívaný župan z tygří kůže a zmáčkl mi levou hýždi. Chtěla jsem křičet, ale ze strachu jsem nemohla vydat ani hlásku. Přitiskl se ke mně, chvíli mi cucal ušní lalůček a pak mi něco pulzujícího strčil do rozkroku. Nyní už jsem zasténala. Nejenom, že to bolelo, ale pohled jak mi po stehnech stéká rudá krev, mě strašně vyděsil. Jako by se ve mně něco nenapravitelně zlomilo. I přes mé výkřiky muž nepřestával a nakonec mi mezi nohy vpustil nějakou vroucí tekutinu. Myslela jsem, že ztratím zdravý rozum. Muž se spokojeným úsměvem na rtech se zvedl, zavázal si župan a nečekaně odešel pryč.

Opět se vrátila ta dívka, odpoutala mě a pomohla mi vstát. Skoro jsem upadla na podlahu. Nezastavitelně se mi chvěly končetiny a nemohla jsem je uklidnit. Opatrně mě odvedla zpět do předchozí místnosti a znovu mi umyla propocené tělo. Potom mě zavedla do světnice se spoustou lůžek a ukázala my kde odteď budu usínat. Bohužel té noci jsem se jen převalovala ze strany na stranu a nemohla jsem zamhouřit oči ze strachu, že se ten pán vrátí a bude mě chtít fyzicky týrat.

Ráno mě odvedly do jedné místnosti, kde jsem musela celý den s jinou dívčinou sedět na studené kamenné podlaze. Kolem oběda přišel nás pán a co se dělo potom, ve mně vyvolalo nejhorší pocity, které jsem do té doby zažila. Dívka si lehla na záda a mechanicky otevřela ústa do kořán. Muž si nad ní sednul do dřepu a bez slitování se jí vykálel do krku. Jak se tak to nechutné lejno pomalu sunulo k dívčině obličeji, tak se mi z toho dělalo nevolno. Myslela jsem, že neudržím snídani v žaludku. Dívka všechnu tu hnědou lepkavou hmotu s kusy arašíd pečlivě rozžvýkala a se slzami v očích spolkla.

S rukou u rtů jsem se snažila nepozvracet. Na neštěstí to nejhorší pro mě mělo následovat vzápětí. Muž přede mě strčit svůj špinavý zadek a přikázal mi, ať mu ho vylížu do čista. Samozřejmě jsem se odsunula ke stěně a snažila se bránit, ale vrchní sluha mě chytil za vlasy a doslova mi v tom vymáchal mé vyděšené tváře. S vypětím všech sil jsem to tedy musela udělat, ale to už jsem psychicky nevydržela. Ta slaná přesto nasládlá chuť mi leptala jícen. Jen pár vteřin co muž odešel, jsem se pozvracela rovnou před sebe. Nevěřila bych, že toho budu litovat. Nebohá dívka, která zde celý den semnou seděla, musela celou tu vyzvrácenou kaluž čpících zvratek do poslední kapky vylízat jazykem a to bez odmlouvání. Mezi všechny ty pocity beznaděje a hnusu se připojil i pocit viny.

Nyní jsem už chápala ty bezduché schránky bez náznaku duše, pohybující se po sídle v těsných uniformách. S vytřeštěnýma očima jsem se děsila, při pomyšlení co horšího se může ještě stát…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 21. srpna 2011 v 22:24 | Reagovat

Dost dobrý příběh, psáno jakoby jsi to skutečně zažila :)

2 evil-girl evil-girl | 21. srpna 2011 v 22:29 | Reagovat

:O O můj bože... tos vymyslela sama? Je to.. hustodémonsky krutopřísně krutý! Chudák ta holka :(

3 Archaell Archaell | Web | 21. srpna 2011 v 22:36 | Reagovat

[2]: Holka to odnesla ještě dobře, vynechal jsem odstavec s včelama. ^^ Mimochodem kvůli vám si pohlaví měnit nebudu, i když budete moc prosit. ^^

4 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 22. srpna 2011 v 11:05 | Reagovat

Vysvětluju v článku, harpyje jako trhačky masa jsou nesmysl, který se ujal v literatuře. Stačí si prostudovat pořádnou encyklopedii řecké mytologie. Ne však wikipedii a jiné scestné informace na internetu.

5 leasy70 leasy70 | Web | 6. října 2011 v 16:09 | Reagovat

zajimavy,kruty a poucny,jak muzeme vedet co v ty dobe delalo s zenama?

napis knihu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama