II. Reanimace I.

30. srpna 2011 v 15:10 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Mrtví vstávají z hrobů."

"Pjů, pjů, pjů. Pjů, pjů, pjů. Pjůuu…" S rozespalým obličejem vypnu alarm na budíku. To byla zase noc. Tak moc reálnej sen jsem ještě snad nikdy neměl. A nejhorší je, že se z tý noční můry nedalo vůbec probudit. Připadám si jako by mi někdo vytáhnul mozek z hlavy a pak ho narychlo zastrčil zpátky. Úplnej reset systému a teď nemůžu pořádně nabootovat ani Bios. Vstanu z postele a kochám se výhledem z okna. Parádní počasí. Na požárním schodišti se opalujou koťata odvedle. Mám dobrou náladu, dneska se nehodlám stresovat. Otevřu ventilačku a pustím dovnitř trochu toho čerstvýho kyslíku.


Sáhnu do ledničky, vytáhnu mlíko a do misky si nasypu cereálie. Pořádně je zaleju a pak se zhluboka napiju. "Pfuuu." Vyprskne ze mě mléčný gejzír. Nejen, že to mlíko je zkvašený, ale u mého jídelního stolu sedí nějakej neznámej blonďatej týpek s nagelovanejma vlasama.

"Yo, Alexi." Pozdravil mě a zvednul do vzduchu pravou ruku. Vypadá jako něco připomínající kněze. Co dělá u mě v bytě? A co to má sakra na sobě? Připomíná filmovou hvězdu prchající z natáčení. Černej hábit jak z Harryho Poserry a přes něj zlatej řetěz z poslední negroidní módy. Na obličeji růžový sluneční brejle a sluchátka v uších. Jako by to nestačilo, žvejká červenou žvýkačku a fouká si pro zábavu bubliny.

"Harry, si čaroděj." Řekl kněz s vážným výrazem a zakýval přitom hlavou.

"Co, cože?!?" Zaskočeně jsem zakoktal.

"No, že si čaroděj," zamával ze strany na stranu rukou a pokračoval: "Žádnej stres, dělám si srandu. Ale moc dobře vim, jak lidi reagujou, když viděj tohle děsný oblečení, který musíme nosit. Teda vlastně nemusíme, ale k tomu až pozdějc. Určitě tě zajímá, co se ti vlastně stalo? Pokud si to zazdil jako sen, tak ti jistě došlo, že to bych tady teďka neseděl. Teda pokud ještě nespíš." Načež vstal od stolu a zatahal mě za tvář.

"Au! To si děláš prdel ne! Vkradeš se mi do bytu bůh ví odkud a ještě mě tady děláš tohle?! Nejsi ty tak trochu nametenej čéče? Nedal sis tady někde poblíž bílou lajnu do nosu?" Nechápavě jsem se na něho podíval a poklepal si na čelo.

"To není podstatný. Důležitý je, kde si se tu vzal ty?"

"Jestli to je pokus o sarkasmus, tak přesně za tři vteřiny letíš ven támhle tím oknem! A bůh ti pomáhej, jak chce." Chytil jsem ho za límec a lehce nadzvednul do vzduchu.

"Ehm. To bych ti, ale nemohl říct, co se to vlastně stalo." S odporem jsem ho zas pustil na zem a opřel se o kuchyňskou linku.

Kněz si sednul na židli, sepnul ruce a pokračoval: " Mimochodem jmenuju se Richard."

"Mě je jedno jak se jmenuješ disco prieste. Hlavně mi už vyklop, co tady chceš!"

"Disco prieste? Haha. Ty seš docela vtipnej. Takže k věci. Všechno co se stalo, je pravda. Mimochodem gratuluju k povýšení v práci. To vypadnutí z šestýho patra a to že si se rozplácnul jak zmrzlinovej pohár na silnici, je sice nemilé, ale taky pravda. Jediný štěstí si měl, že si předtím 'náhodou' potkal Angelu. Jinak bychom spolu teďka nemluvili."

"Angelu? Kdo to sakra je?"

"Yop, Angelu. Takovou rudovlasou priestku z našeho spolku. Jo a k tomu, že nejsi čaroděj, to neznamená, že nemůžeš bejt. Možná to bude těžko pochopitelný, ale magie existuje. Což dosvědčuje i fakt, že z tebe teďka není krvavá kaluž mezi autama. Předtím než si se tak nešikovně odrovnal, na tobě Angela zanechala protekční kouzlo. Jinak bys neměl vůbec žádnou šanci to rozdejchat."

"To má bejt vtip?"

"No říkal jsem 'náhodou'. To je trochu nepřesný. Ona má totiž schopnost předpovídat budoucnost, takže to věděla hodně brzo předem. No určitě si z toho nepěknýho zážitku v šoku, ale tomu aby ti vytahali všechny orgány z těla, jsme na poslední chvíli zabránili, takže všechno dobrý, ne?

"Jo, všechno dobrý." Dal jsem Richardovi pěstí, až z toho spadnul parchant na zem.

"Co blbneš? Dyk mi rozbiješ brejle vole!" Zakňoural a vyhrabal se opět nahoru.

"Když jste jako věděli, že se to stane předem. Proč jste mě nevyzvedli dřív, nebo tomu rovnou nezabránili. Jako vůbec nemáš tušení, co to je bejt zavřenej v mrazícím boxu jak nějakej nanuk a potom rovnou šupky na hřbitov. Nevíš, jestli tě zakopou, nebo tě spálej a vůbec nemáš šanci s tim nic dělat. Můžeš se jen dívat a doufat. Nemluvě o tom, když mě ta patoložka chtěla krájet."

"No nebylo to zrovna podle plánu, ale něco nám do toho přišlo, takže jsme tvoje vyzvednutí museli trochu odložit. Sorry." Richard se podrbal na hlavě a jakoby nic se zasmál.

Jak mám na tohle reagovat? Chodil jsem si v klidu do práce, vydělával peníze, budoval slibnou kariéru a pak tady mám tohohle magora, kterej si myslí, že ho musím poslouchat. Proč to vlastně dělám? Můžu zavolat benga a oni si ho odsud už odvedou. Zvednul jsem telefon a vytočil číslo. Chvíli se na kněze tak dívám a pak se zoufalým oddechnutím telefon zas zavěsím.

"No a co můj život? To jsem teďka jako pro úřady oficiálně mrtvej a oni mi sem přijdou sebrat byt a všechen můj majetek?"

"Né, to je v pohodě. Úklidová četa všem vymazala paměť. Jo a nemusíš se bát, povýšení ti zůstalo." Richard vstal a poklepal mě po zádech.

"Škoda, že nemáme moc času na shit talk, ale támhle to si voblíkni, ať můžeme vyrazit." Richard ukázal prstem na gauč, na němž se válelo náhradní roucho a stříbrný křížek.

"Proč bych to měl jako nosit?" Nechápavě jsem se na něj podíval.

"No zaprvé to je něco jako naše pracovní uniforma a za druhý budeš víc safe. Kdybych to měl přirovnat k počítačový hře, tak bez toho jsi jak postavička v základní vesnici. V podstatě by tě zabila i nafukovací veverka. Když si to vezmeš na sebe, tak bys měl přežít náraz od divokýho prasete."

"Zase vtípkuješ?"

"Nope, to myslim vážně. Ale jestli si to nechceš brát, tak si to neber. Sice to je bolestivý, ale drobný zranění jako utrhaný končetiny, nebo zlomená páteř se daj zpravit. Horší by bylo, kdyby ses rozpad na tisíc kousků. Takovou skládačku tu už moc lidí nesloží."

Čuměl jsem na Richarda jak dítě, co vidí poprvé animovanej film. "A proč bych měl přicházet do styku s divokým prasetem?"

"Při výkonu naší služby přicházíme do kontaktu se spoustou věcí. Nemusí to bejt zrovna prase, ale nějaká dost podobná potvora. Hlavně to absorbuje i magii, takže tě neusmaží hned první kouzlo který uvidíš." Smát se vlastním vtipům není dobrej nápad, což potvrdila žvejka, kterou se Richard dusil.

"Naší služby?" Proč se tady motá množné číslo?

"Eh. Yop. Ehm, asi ti to potom šoku nedošlo, ale odteďka budeme spolu velmi blízce spolupracovat."

Paráda, takže ze mě teďka má bejt pánbíčkářskej kněz. No to mě poser. Jako by to nestačilo, tak to evidentně není úplně všechno a budeme chytat vysokou v pláštěnce, co připomíná závěs z opery. Takže kněz a toreador, no super. To je lepší než většina současných fantasy filmů.

"Časovej limit vypršel. Máš pět minut na to se převlíknout, takže sebou hni. Počkám venku před domem." Řekl Richard a vylezl oknem na schodiště. Proč nešel dveřma? No to je jedno. Vzal jsem na sebe ten kus hadru a přívěšek, podíval se do zrcadla a s umučeným výrazem odešel z bytu.

Takže rychle spěchám na ulici a omylem vrazím do přístojící Kate:

"No to je teda síla." Podívala se na mě a pateticky se usmála. "Tohle bych do tebe neřekla. Si pomalu neustál ani registraci do knihovny a teď se tu promenáduješ v tomhle hadru. To mi pověz, jak tě dokázali zlanařit?"

"Je to dlouhej příběh. Ale řeknu to asi takhle, jen přes mou mrtvolu. No teď zrovna spěchám, popovídáme si pozdějc." Odsunul jsem jí z cesty a vyšel ven před dům.

Richard už oxidoval dole a v náručí držel jednu z těch otravných koček.

"Jestli se ti líbí, tak si ji klidně vezmi na faru. Mě tady akorát s… spaní kazí"

"Za prvé není tvoje a za druhý mezi moje záliby nepatří krást cizí kočky." Dořekl Richard a položil kočku na strom. "Koukám, že vám to sluší, Otče, tak můžeme jít."

"To jako pěšky?" Tázavě jsem se na něj podíval.

"Snad nečekáš, že z kapsy vytáhnu papežomobil, nebo co? Jasně, že pěšky. Nebudeme špinit životní prostředí, když lze použít hromadná doprava."

Byl bych radši, kdybych tohle slovní spojení už nikdy neslyšel. Na blízký zastávce jsme vlezli do autobusu a pokračovali dál. Došlo mi, že vůbec nevím, kam jedeme.

"Kamže to máme namířeno?"

Richard spolknul bublinu, co mu trčela z pusy, aby mohl mluvit: " No bude to tvůj první úkol. Žádná těžká práce. Jen budeme stát, konverzovat a poslouchat ztracené duše. Mimochodem, když máš na sobě tohle oblečení, tak pro tebe platí zpovědní tajemství."

"Paráda. Jsou ještě další pravidla, o kterých bych měl vědět?"

"No jejich požehnaně. Vše se dozvíš, až to budeš potřebovat, teď se tím netrap."

"Chrr. Příští zastávka Buyland," ozvalo se hlášení z reproduktoru.

Paráda už zase moje oblíbená stanice. Nic člověku nezvedne náladu, tak jako zmrzačený nohy. Ragbisti už stojí venku v pozoru a čekají na zaznění signálu. "Píp." Dveře se otevřely a valná hromada se rozběhla dovnitř. Jako vždy neměli s nikým slitování. Chtěli pouze ukázat jejich dominanci a nadvládu. Všiml jsem si, že mě jeden z důchodců zaměřil svým naváděcím systémem. Mé reflexi jsou už nyní rychlejší, zatím co ke mně běží, vstávám hbitě ze sedačky. Něco mě vtom však zarazí. Senior stál vedle mě a držel mi levé rameno. Frontální útok! To tu ještě nebylo. Určitě mi ho chce vykloubit, anebo si mě jen přidržuje pro ránu.

"Ale to je v pořádku Otče, nemusíte kvůli mně stávat. Já chvíli postojím, co bych neudělal pro služebníka božího."

Zázrak. Jsem se snad ještě neprobudil. V životě se mi nestalo, že by mě nějakej důchodce nechal v klidu. Vždy měli zákeřnou potřebu mě šikanovat a nyní tohle. Jestli by něco mělo být zapsáno v bibli, tak je to právě tento okamžik. Blížící se smrt a strach z pomsty boží nutí dělat lidi dobré skutky. Je to neuvěřitelné, co se to s tím světem stalo. Stačí jeden kus trapného oblečení a rázem jste VIP na téhle párty.

"Viděls to?" Šťouchnul jsem loktem do Richarda.

"Co jako?" Nechápavě se mě zeptal.

"No to chování. Kdybych jel ve svym normálním oblečení, tak by mě tady zmlátil, zkopal a ještě jako třešničku na dortu kousnul do krku protézou. Je tohle normální?"

"No jezdím hromadnou každej den a ještě jsem nikdy nemusel vstát a ke mně se takhle chovaj vždycky. Nevim proč si zaujatej vůči MHD." Pokrčil Richard ramena a otočil se k oknu.

Po dvaceti minutách cesty jsme vystoupili a zašli do jedné kavárny.

"Přineste nám dvě káfe a pro mě jeden zmrzlinovej pohár. Karamelovej pokud možno." Usmál se Richard na servírku a plácnul ji přes zadek.

"Ale Otče…" Zasmála se servírka a odsunula se pro objednávku.

"To je našim úkolem snižovat světový zásoby kafe?"

"Ne to opravdu není, ale nesmíš se furt tak stresovat. Chce to pracovat s klidem a s rozvahou. Ukvapený chování je jednostranná jízdenka do hrobu. Je sorry, tys už tam vlastně byl." Vycenil na mě zas ten jeho úsměv a hodil si do pusy novou žvejku.

Do kavárny náhle vešla žena s kojencem a posadila se naproti nám.

"Tak co to bude mladá paní?" Přiklusala k ní hnedka obsluha.

"Přineste mi prosím kávu a sklenici horké vody."

Než se holka otočila, měla všechno na stole. Vyndala z velké příruční tašky dětskou láhev a nasypala do ní sušenej sunar. Ten potom zalila horkou vodou, pořádně to proklepala a dala dítěti. To okamžitě začalo mlaskat a pít. Najednou zazvonil telefon. Matka se podívala na display a zneklidněla. Chvíli váhala, jestli má hovor přijmout, ale nakonec ho vzala. Pak se dala do řvaní…

"Ty se mi opovažuješ ještě volat?!? To je trochu troufalost. Nejdřív mě podvedeš s tou děvkou a já jak kretén kvůli dítěti jsem ochotná to přehlídnout. Ale ani ne po měsíci to uděláš znova?! Myslíš si, že potom všem s tebou ještě budu chtít mluvit? To teda rozhodně ne! Prostě už se k tobě nevrátím. Hned jak přijdou rozvodový papíry, tak tudle maškarádu skončíme. To si piš. Na to jestli ti to zkazí pověst a kariéru si měl myslet předtím, než si jí ho šoupnul do řiti ty svině!" Zavěsila hovor a praštila telefonem o zem. Po podlaze se rozlétla spousta mrňavých součástek. Hned na to se žena zhroutila v nezastavitelném pláči.

"Neměli bychom s tím něco dělat?" Zeptal jsem se Richarda.

"A jako co?" Řekl Richard a tázavě naklonil hlavu na stranu.

"No kněží tu jsou od toho, aby pomáhali lidem. Tak to je asi naše práce ne?"

"Víš, co? Máš pravdu. Možná bychom měli přestat ztrácet čas a pokračovat." Richard položil na tácek peníze a zvednul se od stolu.

Naše další zastávka bylo kasino. Zajímalo by mě, co tady budeme dělat. Osobně hazardní hry v lásce moc nemám. Existuje možnost, že vyhrajete, ale ta šance je vždycky nižší než naopak. Jinak by tyhle podniky nemohly vydělávat takový peníze. Dalo by se říct, že do kapes do kterých nedosáhne papež, dosáhnout dealeři a bookmakeři. Hazard je v podstatě taková církev pro ateisty. V obou případech vám unikají finanční prostředky z účtu, kvůli naivní víře v něco, co není reálně hmatatelný. V tomhle případě myslím štěstí a boha.

Někdo tomu taky říká štěstěna. Náhodou vyhraješ tisíc korun a rázem si dítě štěstěny a král blackjackových stolů. Výherní automaty ti hrají fanfáry a cinkání mincí označuje tvůj úspěch. To ovšem následuje brzký pád. Během okamžiku skončí celá tvá výhra zpátky v nějaký bedně, ale to nevadí, máš přece štěstí. Určitě to získáš zpět. Vyměníš druhej litr za žetony a jede se dál. Vidina rychlého zbohatnutí ti zaslepila oči. Peněženku zdobí už jen kreditní karty, a tak místo pouti do Mekky navštívíš blízký bankomat. Stačí jedna jediná noc, aby se celé tvé životní úspory proměnily ve štěstí někoho jiného. Gratuluji díky tvému sponzorskému daru si majitel kasina koupí novýho meďoura.

"Co tady máme dělat?" Nechápavě jsem se podíval na Richarda.

"Víš, já tady občas pracuju." Odpověděl mi a ukázal na místnost s velkou cedulí. Na ní bylo napsáno "Požehnání 100 euro."

"Není to kacířství prodávat víru?"

"To myslíš vážně? Ty moc dobře víš na čem je založený náboženství. To že si tady jeden malinkej kněz sem tam vydělá na chleba, se v tom úplně ztratí."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ratuska ratuska | Web | 30. srpna 2011 v 15:32 | Reagovat

Pěkně píšeš. Sice mě u toho trochu rušila anglická yop a nope... ale ze zvědavosti jem musela dojet až do konce :-).

2 Archaell Archaell | Web | 30. srpna 2011 v 15:36 | Reagovat

[1]: Díky. Snažim se nějak odlišovat postavy a Richard je založenej na anglickejch výrazech. Počkej, až se tam objeví Airi, ta je moje osobní zvěrstvo. Místo n používá "ň". ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama