I. Rozklad III.

29. srpna 2011 v 16:40 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Komu máte věřit, když už ani vlastní mysli ne?"

Zvednu hlavu ze stolu. Bolí mě za krkem a z otlačenýho čela od klávesnice mi trčí kancelářská sponka. To byla dost děsivá noční můra. Radši bych měl omezit spaní v práci. Popadnul jsem poloprázdnej hrnek s kafem a vyklopil do sebe jednu dávku kofeinu. Tahle osvěžující chuť by dokázala nastartovat i slona. Horší kafe snad nikde nemůžete sehnat.


"Alexi… Alexi…" Ozvalo se nebezpečné vrávorání skrz Schengenský prostor. Z leknutí jsem tu černou břečku skoro vyprsknul na monitor.

No to ne. To mi ještě chybělo. V okamžiku kdy ztratíte přímého nadřízeného, tak zjistíte, že ta osoba co pracovala předtím nad ním, je mnohem horší jak on. Nejen, že vás znatelně víc deptá a otravuje, ale ještě vůbec nerozumí tomu, co děláte.

"Už si tady zase hraješ na počítači, místo toho abys pracoval?" Promluvila žena ve stylovém módním kostýmku značky "Mámprachyatyne". Škoda, že není po ruce plechovka s barvou. Ten její koketní xicht by potřeboval schovat pod vrstvou dvojitýho nátěru. "No to mi nemůžeš dělat tady to, to. Jaký to na mě hází potom světlo, když za vaše oddělení nesu odpovědnost. A to přece nechceme, abych z toho měla nějaký problémeček. Ne?" Vrazit jí do krku železnou šprusli a doufat, že už nebude moct nikdy mluvit.

"No jak už jsem ti to říkal v pátek, ve čtvrtek, ve středu, jo a vlastně každej den od doby co Greg odešel do důchodu. To hraní si na tom počítači, je moje práce víš. Vlastně celé tohle oddělení je placený za hraní si na počítačích. Doufám, že už brzy dostaneme novou náhradu, protože bych to nerad opakoval furt znova a znova až do mýho důchodu!"

"Tak to se přece nemusíme hned rozčilovat ne? Vlastně to je i důvod, proč sem za tebou přicházím. Ještě to není oficiální, ale už víme, kdo bude nový ředitel tohoto patra. A můžeš hádat třikrát…" Rozhodně chci mrhat svůj čas, hádáním toho, jakýho vola zas dostaneme. Bohužel odsud kratší cesta nevede.

"Bude to někdo zvenčí?"

Stvůra si přeslápla na druhej podpatek a odpověděla: "To zrovna není správná odpověď." Jako bych se díval na televizní soutěž…

"Bude to pan posraná plína alias Frenk poser?" Sarkasticky jsem zakroutil hlavou a promnul si klouby na rukou.

"No to máš dobré myšlenkové pochody, ale jeho otec mu nechce dávat žádnou moc náročnou funkci. Potřebujeme totiž vydělávat peníze a ne je utrácet."

"Tak už to snad může bejt jen kačer Donald, anebo rovnou ta sekretářka z recepce." Ten kačer by byl asi lepší možnost. Ne asi, ale určitě.

"Ale to jsou čtyři odpovědi ty jeden zlobivej kluku. Porušuješ pravidla a to není pěkný." Si snad myslí, že když tady bude střihat prstem, tak někoho oslní. Zakroutit jí krční tepnou, nacpat do kontejneru a poslat dolů skopce po silnici. Já z ní snad vykvetu.

"Dobře, vzdávám se, kdo to teda bude?" Musel jsem se hodně snažit, abych nepěnil.

"Chvilka napětí… a správná odpověď je… velmi nečekaná a to… by mohlo někoho překvapit, protože to je… dost nečekaná osoba a tou je… někdo koho moc dobře znáš." To ne! Jak dlouho to z ní ještě budu muset tahat? Na tohle by nestačil ani double facepalm. Se z toho snad psychicky zhroutím.

"Dobře nebudu tě už napínat, novým šéfem tohohle oddělení budeš ty!" Řekla šéfka a tleskala jak splašená kachna křídly o vodu. Že by se rozezněly zvony na nejbližším kostele? Buď ještě sním, anebo boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

"To myslíš vážně? Jako, že já budu mít na starost úplně celé oddělení i stou pěknou kanceláří, co se tam tak opuštění krčí vzádu?" Nadšením se mi tajil dech.

"Přesně tak. Ta opuštěná kancelář je odteďka tvoje."

Jo! Jo! Jo! Nádherný pocit nově nabité moci. Zvýšení sociálního statusu je jedna z nejlepších drog na světě. Co udělám jako první? Možná menší pomsta pro pár nepříjemných kolegů? Změna pracovních podmínek a očekávání výsledků? Určitě nechám objednat novej kávovar do kuchyně. Taky to bude chtít přetapetovat jmenovku na dveřích a změnit registraci parkovacího místa. Sice nemám žádnou káru, ale to neznamená, že nepotřebuju rezervovaný místo na parkování. Mám na něj nárok, tak ho chci.

S úsměvem na tváři jsem házel osobní věci do kartonový krabice. Tohle je prostě pocit k nezaplacení. Původně rohožka v supermarketu, teď mě čeká utírání pouze značkových bot vyššího managementu.

"Ale copak už nás opouštíš? Neříkej, že personální odhalilo tvojí neschopnost plnit základní pracovní úkony?" Vyskočil Frenk zpoza rohu a začal do mě hučet.

"No jo už to tak bude. Bylo mi ctí s tebou spolupracovat Frenku a doufám, že se odteď budeš snažit i za mě. Můžeš pro mě prosím udělat poslední věc, než si tu krabici odnesu?" Zvednul jsem bednu ze stolu a strčil si ji do podpaždí.

"Ale jistě musíme přeci pomáhat nezaměstnaným spoluobčanům," zachechtal se posránek.

" Podívej se támhle! To je kancelář vedoucího oddělení. Vedoucí oddělení je někdo kdo má větší pravomoci jak ty. Dobře si tu cestu zapamatuj, protože od dneška je ta kancelář moje a když budeš tak hodnej rovnou mi tam přines kafe! Jo?" Vítězoslavně jsem odstrčil Frenka prstem a vykročil směrem ke své nové kanceláři.

Pomalu otevřu dveře do svého nového království, trochu se zadrhávaj, ale to nijak nekazí dojem. V hlavní části místnosti je bytelnej stůl a polstrovaná židle na kolečkách. Za ní se nachází dvoumetrová police na spisy a ostatní dokumentaci. Centru dominuje vyřezávaný konferenční stolek a rudá pohovka. Přímo naproti tomu všemu visí plazmová televize značky Zony s dvd přehrávačem. Musí být relativně nová, protože má i HDMI konektory. Budu si muset pořídit nějakou konzoli. Když už je řeč o videohrách. Nasávám atmosféru z pohodlí nového křesla a najednou…

"Jak to de 'šéfe'?" Zabouchal na sklo Márty s počítačovou krabicí v ruce.

"No je to lepší, než jsem čekal. Hned si připadáš jako ryba ve vodě."

"To věřim. Přišel jsem se zeptat, jestli si budeš chtít nechat tudle vykopávku, nebo ji mám zformátovat a strčit nějakýmu jinýmu chudákovi, kterej příde místo tebe."

"Sice nám bylo spolu dobře těch pár posledních let, ale vedoucí musí reprezentovat. Určitě to chce novou, výkonnější sestavu. Konec konců to jsou firemní náklady." Nevěřili byste, jak rychle se dá na byrokratický úsměv zvyknout. Dívat se shora je lepší, jak dívat se ze spodu.

"Okay. Tak si to tady zatím uží." Rozloučil se Márty a odkráčel za svou prací.

Když se daří, tak se daří, ale každá chvíle slávy má svou cenu. Točím se na židli, přejíždím z jedné strany kutlochu na druhou a přemýšlím co všechno ještě koupit. Z ničeho nic se mi zarazí kolečko o vystouplou parketu, jako když přejedete autem díru na silnici. Nějakým záhadným způsobem z něj vystřelil šroubek a to rovnou skrz na skrz kelímek s ledovou tříští. Strnule koukám, jak z něj tečou proudy vody a vzpomínám, cože to bylo o tajících ledech? Snažíc se to marně vybavit, jsem zanedbal podstatný detail.

Plastový kelímek nebyla jediná věc v dráze tý střely. Bylo tam i velké prosklené okno, které nyní lemovala mozaika v podobě ohromného pavouka. Ty detaily jsou vlastně dva. Židle se stále ještě točila setrvačností a v okamžiku kdy se prudce zastavila, mě poslala rovnou skrz tu prasklou skleněnou výlohu. Na poslední chvíli jsem ještě popadnul krabici s prázdným papírem, ale ta mi byla platná jak zedníkovi housle. S hudebním doprovodem tříštění rozbitého skla se má existence ocitla "ve stavu bez tíže".

Visím ve vzduchu v zastaveném časoprostoru. Vteřina trvá snad věčnost. Kolem se vznášejí rozházený papíry a v třpytivých úlomcích skla se odráží sluneční světlo. Je to docela pěkný výhled. Tak trochu připomínají slzy boha, plačícího nad ztrátou svého nejlepšího výtvoru.
I když jsem nevěřící, tak mi dopřejte trochu té sentimentality. Celý život mi proběhl před očima. Strašná nuda. Připadám si jak v matrixu. I ptáci na obloze se zastavili.

Náhle se vše zas rozjíždělo a ani jsem se nestačil pomodlit. Pátý patro, čtvrtý patro, třetí patro, druhý patro, první patro, přízemí a prásk!

Uprostřed silnice se tu složil nějakej týpek. Nikdo nic neví. Byla to vražda? Spáchal sebevraždu, anebo to byla nehoda. Smutný to pohled. Bohužel pro mě jsem to já. Strnule pozoruji, tmavnoucí se oblohu. Lehce prší a ani si nemůžu utřít ty kapky z čela. Připomínám kus šutru, co nemá absolutní vládu nad tělem. Pouhá rekvizita na jevišti života jménem svět. Okolo se zbíhal dav zvědavých lidí a všichni na mě blbě zírali. Tak kde je ta sanitka? Asi mám něco s páteří. Kurva! Nemůžu vůbec mluvit. Docela se divím, že ještě dejchám. Teda snad dejchám?!

Uběhlo dalších deset minut a ještě jsem se neudusil, takže asi jo. Konečně dorazila i ambulance. Kolem spousta policajtů značících okolí žlutejma páskama. Ne, že by mi místo toho radši pomohli do ambulančního vozu! Bezvládně se válím na nosítkách a poznávám kolem lidi z práce. Vypadaj celkem v šoku, by to citlivky nemuseli zas tak prožívat.

Cože?! Proč? Proč mě strkaj do toho pytle? Tohle je nějaký zacházení se zraněným pacientem? Kde je Hippokratova přísaha? Ne, počkej! Počkej! Nezapí… nezapínej ten pytel!

No a jsem v pytli. Asi nějaký nový praktiky, který neznám. Lékaři sice stávkujou a furt si stěžují na nižší platy, než maj třeba v Německu, ale tohle je už trošku moc. Budu si muset na jejich servis stěžovat. Jako občan téhle země mám právo na určitou zdravotní péči. No ne? Copak jsem nějakej kus skopovýho masa, bo co?

Už je ty vtípky asi přestali bavit, protože mě zas rozepnuli. Rozhlížím se po místnosti. Je tu docela chladno. Přes jeden roh pavučina, přes druhej plíseň. To je špitál pro dělnickou třídu, enbo co? Z povzdálí slyším zvláštní zvuky…

"…Its a zombie day, ou zombie day ou ou. Its a zombie day, ou zombie day ou ou..." Co to sakra je?

Zas nějakej pošuk. Přede mnou stojí holka v bílém plášti a nahlas si zpívá. To neví, že v nemocnici má být klid?! Ovšem jedna věc mě docela zarazila. Proč drží v ruce tu elektrickou pilu? A proč má zástěru od krve? Tohle není dobrý. Tohle není vůbec dobrý! Jsem v nějakym hororovym filmu, nebo co? Je to sice zapadákov, ale tohle není Texas! Zděšeně pozoruji otáčející se čepel, která se přibližuje k mému hrudnímu koši. Ááá!

Á náhle se zastavila. Uff. Mafie by tyhle praktiky mohla používat na vymáhání dluhů.

" Roxy to je dobrý. Nemusíš se v tom svinstvu hrabat, tedle týpek de rovnou do krámu. Zatím ho strč do mrazáku, než si pro něj přijedou." Rozuměl jsem dobře slovu mrazák?!

"Akce a reakce."

No a potom mě už šoupli do mé hrobky. Snažím se s tim psychicky vyrovnat, ale to se prostě nedá. Je to zoufalá situace bez rozumného vysvětlení. Jestli tady budu ležet do konce světa, tak se z toho brzo zcvoknu. Mít čas jen pro sebe je pěkná věc, ale ne v týdle díře. Ne že by jiná díra byla lepší, tohle není pětihvězdičkový hotel, kde vám za příplatek vymění pokoj.

Odpočívej v pokoji. Další sarkastická hláška, bez které bych se obešel. Jak dlouho to bude ještě trvat? Tak snad existuje něco jako nebe? Dokonce i peklo by asi bylo luxusnější, aspoň bych byl v teple, když už nic. Menší dovolená u moře, bez moře.

Počítám vteřiny, minuty a hodiny. Nic se neděje. Tady snad zamrznul čas. Jako bych byl ve stázi a probudil se za miliony let s lidskou rasou, která se vyvinula z koček. Koček, které povedou krvavou náboženskou a hlavně nesmyslnou válku o barvě svých čapek do bistra. Vedle takového problému si ten můj hned připadá jako trpaslík.

Its a zombie day, ou zombie day ou ou. Ou shit. Tenhle song mě traumatizoval do konce života… Pokud nějakej konec teda bude. Zatím to tak nevypadá. Třeba mi bůh udělal špatnej vypínač. Ta sketa! Je jasný, že kdyby se víc snažil tak by na světě nebylo tolik utrpení. Když dokázal zlamit tamto, tak dokáže zkazit i tohle. Doufám, že aspoň zpytuje svoje svědomí za tudle zjebanou práci. On se tam fláka na obláčku a někdo to za něj musí teďka odskákat. Ten někdo jsem já a vůbec se mi to nelíbí. Proč bych měl trpět za něčí chybu a zvlášť jeho?

Počkat! Něco se děje. Vypadá to jako zemětřesení. Asi se konečně odsouvám do další úrovně bytí. Skrz škvíru v rakvi prosvítá jasná bílá záře. Nevěřil bych, že se budu tak moc těšit na druhou stranu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hakky "Stalker" Life Hakky "Stalker" Life | Web | 29. srpna 2011 v 16:45 | Reagovat

Pěkné a dlouhé. To se mi líbí. Vtipné :) Odpočívej v pokoji. :)

2 Shayla Shayla | Web | 29. srpna 2011 v 16:50 | Reagovat

Dobrý příběh ^○^

3 Archaell Archaell | Web | 29. srpna 2011 v 16:51 | Reagovat

[1]: A bude to mnohem delší. Tohle je třetí a zároveň poslední čast první kapitoly. Mám jich ještě dalších 9, ale chci to dávat na střídačku s novými články abych nezlenivěl. ^^

4 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2011 v 17:37 | Reagovat

Chudák.
Až mi ho bylo líto.
Ani si neužil šéfovského buzerování svých podřízených. Ani si neužil novou plazmovku. To jsou halt konce...

Dobrá povídka.

5 Bezejmená Bezejmená | Web | 29. srpna 2011 v 19:08 | Reagovat

Tak tohle je perfektní. Konečně někdo, kdo umí spát tak, aby se to dalo pochopit, a zapojil i svůj smysl pro humor, který jak si všímám, nemá své meze. Palec nahorů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama