I. Rozklad II.

28. srpna 2011 v 16:20 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Ranní ptáče dál doskáče. Víc sezobe a dřív pojde."

Taky vás tak serou zbytečně dlouhý prology? Mě teda jo. Proto se už podíváme na ten den, kdy jsem zkapal…


"Pjů, pjů, pjů. Pjů, pjů, pjů. Pjůuu…" Pondělí ráno. Ještě cejtim zbytky kocoviny a už musim do práce. Hroznej vopruz. Otevřu ledničku. "Hmm." Koukám do ní jak do výkladní skříně. Zavřu ledničku. Otevřu ledničku. Nic se tam nezměnilo. Vytáhnu ze dveří láhev mlíka a zas ji zabouchnu. Není nad zdravou snídani. Vezmu lupínky bez cukru a chvíli se tak na ně zadívám. Jak tohle může někdo žrát? Hodím je do koše a šáhnu po krabici s roztomilou postavičkou na přebalu. Dal bych si steak, nebo aspoň řízek. Bohužel jsem tak nějak spotřeboval veškerý zásoby.

"A je tu opět vaše oblíbená rádio stanice s našimi nejlepšími horoskopy…" Horoskop. Jeden z mnoha způsobů jak ovlivňovat životy milionů lidí…

"Kozoroh. Dnes jste dítě štěstěny. Čeká vás úspěch v práci, možná dokonce dlouho zasloužený pracovní postup. Konečně můžete být svým pánem a organizovat si vlastní život. Peníze se vás budou držet a to přiláká pozornost ostatních lidí. Máte vysokou šanci potkat životního partnera. Tak rozhodně nezůstávejte pod peřinou!" Ze samý radosti se můžu oběsit…

Ranní pohled do zrcadla. Nádhera, tenhle xicht musel přejet náklaďák, to jinak není možný. "Glogloglo, glo, glo. Chhh. Pfuu." Mně tady snad někdo krade zubní pastu… Nabrousit hřeben, trocha gelu do vlasů a hned vypadám víc jak člověk. Podělaný trenýrky vyměním za vyžehlenou košili a jsem ready se vydat do víru pracovní morálky. Nemůžu se dočkat, jak se budu zas ponižovat…

Na chodbě bytu narážím na samé známé tváře. Lolita odvedle táhne bráchu za bundu. Evidentně se mu do školy moc nechce. A hele, kdo to zas na mě blbě čumí?

"Dobzzzí den. Jak se máte?" Promluvila na mě brýlatá stvůra, víříc prach před svým prahem koštětem.

"Ale jo jde to. Zrovna si říkám, že bych si měl koupit nový stěrače," aby mi to odfiltrovalo tudle sprchu ze slin.

"Ale vy pzece nemáte automobil," zašklebila se Charlie svým okovaným úsměvem a rozvířila další oblaka kouře.

"No nemám, v tom je ten vtip." Odstoupil jsem z dosahu jejího ostřikování a vyrazil ke dveřím na ulici. Sotva vystrčím nos ven a hned mně projíždějící náklaďák nahodil špinavou kaluží. Neříkal ráno někdo něco o štěstí? "Heh," sarkasticky jsem se zasmál a šel na autobus.

"S dovolením… neexistuje."

Příští stanice pekelné hory, následované uličkou utrpení a tunelem temnoty. Tak nějak by se dala přeložit cesta hromadnou dopravou. Ha! Prázdné místo. Třeba se ta fata morgána promění v povzbuzující realitu. Neklidně zcvakávám palubní jízdenku. Hmm. První zádrhel! To číslo se tam nechce otisknout. Rawrrr. Autobus směřuje k další zastávce a mně dochází čas.

Několik marných vteřin zápolím s tím pekelným strojem a volím raději metodu ústupu. Kvapně se rozbíhám přes celou chodbičku k druhýmu automatu. "Cvak!" zaznělo razítko posílající můj zadek do v rámci možností měkké sedačky. Doslova na poslední chvíli! Otevírají se dveře a já si konečně sedám. Heh, nikdo nenastupuje.

"Příští zastávka Buyland," ozve se hlášení z reproduktoru nad řidičem. Buyland. Na první pohled nenápadná stanice jako každá jiná. Avšak nedejte se zmást. Takovéto mírové prostředí je pouze ticho před bouří. Při cestě domů z práce se mění v bitevní pole mezi důchodci a vším ostatním, co by jim čirou náhodou mohlo stát v cestě. Tak to vypadalo i minulý týden. Jedu takhle domů …

Měl jsem zrovna "štěstí", protože na mě zbyla prázdná sedačka. Řidič stisknul tlačítko a otevřela se brána satanova. Dovnitř se začala hrnout vlna krvežíznivých šelem. Predátoři připomínající komando amerických vojáků, kteří mají jedinou touho - plenit. Nosí těžké zbraně. Raketomet je oproti berlím jen dětská hračka. V případě nebezpečí nabrousí zubní protézy a mění se v hladové žraloky. Mají i speciální jednotku používající dvojitou dávku sadismu… chodítka. Tam kde vás normální důchodce s holí praští do nohy, tam oni dokážou trefit obě dvě. Jedno plus druhé utrpení zdarma.

Hluboce jsem polknul. Akce se rozjela. Vepředu evidentně jejich vedoucí. Žádnej Arnold Schwarzenegger, nýbrž nabušená důchodkyně se smrtí v očích. V rukou jímala obouruční sekery v podobě podpěrných holí a na předloktí igelitový tašky připravený k rychlýmu zásahu. A sakra! Mířila rovnou ke mně. Začínal jsem nejistě váhat. Vstanu předem, nebo budu doufat v obětování jednoho ze svých spolubojovníků?

Nikdo se nezvedal a lavina trhala stromy skrz údolí jako nezastavitelný nával kamenů smíšený s nánosy post křídového geolitu. Připadal jsem si jako archeolog při pohledu na vykopávky.

Godzilla kráčící skrz New York se zastavila rovnou přede mnou a bohužel jsem reagoval příliš pozdě. "Snad mě pustíte sednout ne?!? To je hrůza, jak je ta mládež dneska nevychovaná!" V její duši se odrážel obraz smějící se hyeny. Nedalo se nic dělat. Zvednul jsem se a postavil do uličky. Nejen, že mi nepoděkovala, ale ještě stihla šlápnout svojí kančí vahou na mojí nohu. Někdo chodí pro zábavu do kina, oni navštěvují hromadnou dopravu.

Cíl mé cesty je u konce. Kancelářní budovy. Stojím před dalším stupínkem utrpení a šikany. Tentokrát ze strany byrokratického systému. Několik pater čirého zoufalství, jako když kdysi dávno staří Egypťané s kódovým označením "o-t-r-o-c-i" stavěli pyramidy. Jediný rozdíl je, že teď stavíme ego nějakýho pošuka, co má trošku větší finanční možnosti, než máme my.

Procházím skrz hlavní halu a kroutím hlavou nad pracovní morálku naší recepční. Říká se, že blondýny jsou od přírody vygumovaný, ale to je pouze nehezký předsudek. Naneštěstí ona je ten případ, který jim podporuje pověst. Celé dny tráví telefonováním po budově a z pupíku jí snad místo piercingu už trčel telefonní kabel. Kdybyste chtěli spočítat, s kolika frantíkama od nás spí, vaše prsty na rukou by vám na to nestačily.

"Litujeme, ale výtah je dočasně mimo provoz. Omlouváme se za vzniklé potíže."

Nádhera! Čeká mě parádní cesta po schodech do šestýho patra. Člověk musí umět ventilovat stres, tak jako ventilátory ventilují díky naším ventilačním šachtám. Ty se čas od času musí pořádně protáhnout. Vytáhnul jsem z kapsy cigarety a strčil jednu světlušku do pusy. Zákaz kouření my ass! Zpocenej jak klitoris paní Thomsonové jsem konečně zdolal Mount Everest a jako odměnu obdržel výhled z okna na místní park. Uprostřed něj zářil stánek s hotdogama. Podle zaskřípání žaludku jsem usoudil, že nebude špatný se tam stavit o polední pauze.

Přijdu ke svému pracovnímu boxu, a kdo pak to nestojí v sousedním naproti…

"Čus Márty, co pak že si zavítal k nám do šestýho patra. Vám tam ve sklepě smazali porno, nebo co?" Zavtipkoval jsem sarkastickým hlasem a srovnal si papíry na stole.

"Vtipálek jako vždycky. Spíš vy tady furt čumíte na perverzní lolity, podle těch zavirovanejch počítačů. Nějakej kretén zas vypnul firewall, takže se vám sem zahrabala menší žížala a to do všech mašin. Termínem do všech myslim i tu tvojí. Asi ti budu muset zformátovat harddisk borče." Takovou sadistickou zpětnou palbu jsem fakt nečekal.

Pln očekávání nahlédnu do kalendáře. Co tady asi máme? Bodem dnešního programu je předělat logo pro "úžasný" krém na boty. Vzhledem k tomu, že to předchozí vypadá jak hovno v tubě, tak by zlepšení dokázalo navrhnout i tříletý dítě. Dnešek by mohl být i docela relaxační den. Nebo taky ne…

IQ v místnosti rázem kleslo o padesát procent. Seznamte se s Frenkem. Náš osobní ředitel zeměkoule, který na nás pohlíží ze svého privátního letadla. Jeho otcem není nikdo jiný než majitel týdle šicí linky. Zatímco se tady my zabýváme hovny v podobě módních doplňků, které vynášejí drobné, on z protekce dostává zakázky od luxusních automobilových společností v hodnotě několika desítek milionů. A s tím jsou spojeny i prémie ze zisku.

"Jak pokračuje život našich moučných červů?" Zatlemil se Frenk s rukama v kapsách. Bodejť by se nesmál hoňobrk, když má vše na stříbrném podnose.

"Docela dobře. Tvoje chůva tady vysypala použitý plíny, takže díky tvému přínosu společnosti máme dost bio paliva na další měsíc." S "obdivem a uznáním" jsem zvednul do vzduchu oba palce.

"Jen počkej. Až to tady převezmu, dostane se ti speciální péče z mé strany." Výstražným tónem zavrávoral Frenk a ukázal na sebe ukazováčkem.

"No doufám, že to není ta strana, z který ti tečou po noze chcanky. Určitě máš zas plnej zásobník, tak se radši nech pro jistotu znova přebalit." Pateticky jsem zakroutil hlavou, zamával na rozloučenou a otočil se zpátky k monitoru.

Není nad zdraví přístup k práci a ke svým kolegům. Ve vzduchu bylo cítit napětí a nejistota. Situace byla doslova nesnesitelná. Vše se zvrtlo začátkem minulého týdne, kdy vedoucí našeho oddělení odešel na zasloužený odpočinek do penze. Kdo asi převezme jeho místo? Existuje pravděpodobnost nástupu někoho zvenčí, ale to je pouze statistická anomálie. Každý touží obdržet jeho pracovní pozici a tu velkou kancelář na druhé straně místnosti. Připomínaj mi nenažraný psy, co se rvou o kus hovězí flákoty.

Pokud chcete v dnešní společnosti přežít, musíte si najít kreativní způsob odreagování. Platí, že nejjednodušší zábava je ta nejlepší. Vezmete prázdnou A4ku papíru a začnete kouzlit. Trocha izolepy tady, trocha lepidla támhle. V případě potřeby vše přišpendlíte kancelářskou sponkou. Volala a na světě je papírové origami. Tento japonský vynález dokáže rozzářit každý smutný den. Ve fantazii se meze nekladou. Labuť, parníček, či papírový dráček nic není problém.

Když ani to nepomůže, zkuste zapojit své pyromanické pudy. Stačí škrtnou a papírová skládačka vzplane v očišťujícím ohni. Ovšem než to budete zkoušet, dejte si pozor na požární systémy. Borec z druhýho patra spustil požární hlásič, a tak udělal z celýho podlaží společný sprchy. Ještě teď se někde válí záznam z kamery na Utubu.

Jednu věc na tomhle zaměstnání prostě miluju a to je relativní svoboda. Kreativní myšlení chce čas, takže stačí předstírat práci. Otevřu si grafickej editor, naházím do něj pár úvodních čárek, vlnovek s textem a vznikne mi dokonalé alibi pro válení se po stole. Nikoho nezajímá, kolik práce se ve skutečnosti provede. Musíte se flákat a vypadat u toho, že se každou chvíli strháte k smrti. Vaše vyhlídky na povýšení pak budou mnohem vyšší, než když budete pracovat efektivně v ústraní svýho rohu. Tam na vás stejně nikdo nevidí, takže to nemá smysl.

Dost bylo řečí, nemůžu se poflakovat celej den. Nastal čas na dodržení pracovního řádu. Tím myslím přestávku na oběd. Začínám z hladu vypadat jak anorektický zombie a zas tak moc kvůli zvýšení platu trpět nehodlám.

"Víra hory přenáší."

Nádhera. Zase trocha toho čerstvýho vzduchu podpořená aromatem nikotinu z retek. Kouření může zabíjet, tak to s ním moc nepřehánějte. Na druhou stranu stejně umřete na selhání jater, nebo podobnou blbost. V konečnym výsledku na příčině nezáleží, efekt se nemění. Přiznávám, ty protikuřácký reklamy vypadají občas dost strašidelně. Hlavně průřezy skrz plíci plnou dehtovejch bublin jsou lahoda pro oči.

Vysypal jsem z kapsy pár drobných a přistoupil k okýnku: "Párek v rohlíku a nějakou limonádu… Díky." Není nad stánek s rychlým občerstvením. Jídlo sice nebude nejzdravější a má podivnou konzistenci, ale skrz to koření krysí maso stejně nepoznáte. Pokud to chutná dobře, tak nemá smysl se strachovat z čeho to je uvařený. Třeba takovýmu vegetariánovi bude připadat i hovězí steak jako nepoživatelnej humus.

Sluníčko svítí, ptáčkové zpívají, támhle nějaká pochybná církev zas hrabe prachy z nevinných věřících. Před fontánkou na stupínku stojí jakási rudovlasá jeptiška s tlustou knížkou v ruce a nadšeně vypraví pohádky pro jásající dav dětí božích. Mezi lidská práva a svobody patří možnost vybrat si náboženství. Avšak církev měla vždycky schopné prostředky, jak přesvědčit své ovečky o tom, která cesta je správná. Samozřejmě jen ta vedoucí kapitál do jejich farnosti. Pokud by měl bůh existovat do podoby chování svých poslů, pracoval by jako exekutor a obíral zoufalé lidi o jejich majetek. A už vůbec neberu v úvahu zvěrstva jako křižácké čistky bezvěrců.

To že je někdo nevěřící, z něj automaticky dělá pro fanatiky obětního beránka. "Proč se někdo kdo se obrací zády k bohu má líp než já? Jeho statky jsou větší než mé statky a já musím dřít bídu. Aha je to božská zkouška. Heretictví je rouhání vůči bohu. Nevěří v boha, neplatí pro ně biblické zákony a přikázání." Rázem se "nezabiješ" mění v "zabiješ pro dobro svého pána". Získaný majetek je pak pouze bonus a odměna za neochvějnou víru. Jedno Aztécké náboženství dokonce kdysi dávno pravidelně každý den rvalo svým členům srdce z těla, protože si mysleli, že další den by nevyšlo slunce.

Pascal kdysi řekl: "Lidé nedělají zlé věci tak odhodlaně a nadšeně, jako když je dělají z náboženského přesvědčení." A měl pravdu. Co na tom, že rozpoutá terorista jadernou válku, přeci jen se pak dostane do nebe. Vyhladí veškerej život na zemi včetně svých věřících bratrů, ale bude odměněn svým bohem za dobré služby. "Hodnej kluk. Právě si vyvraždil vše, co jsem posledních pár tisíc let budoval," řekl bůh otráveným hlasem.

Stejně nemám nic lepšího na práci, tak se aspoň můžu u toho jejího proslovu pobavit. Vstal jsem z lavičky a šel si stoupnout do přístojícího davu.

"Bůh zde není od toho, aby vás trestal. Jediné co od vás očekává, je následování správné cesty. Cesty kde nezískáváte věci na úkor druhých. Cesty kde budete pomáhat bližnímu svému, bez očekávání něčeho na oplátku. Cesty kdy budete následovat slovo boží, které vás povede k věčné spáse. Je tu sice posmrtný život, ale musíte se dát na svou pouť již nyní." Mávala ve vzduchu rukou jeptiška jak rapující DJ Skvrna.

"Není vidu, není slechu."

Měl bych se dát svou pouť k bankovnímu kontu a vyklopit jim tady rovnou celej finanční zůstatek. No to určitě udělám děvče. Nejhorší na tom všem bylo, že ty lidi okolo to fakt žrali. Jakoby přišli o svůj vlastní rozum. Všichni bojujeme za lidská práva a přitom spousta obyvatel přímo potřebuje, aby jim je někdo omezoval a vedl je za ručičku. Stejně tak jako když pasák vede ovce na pastvu. Jenom žerou, spěj, nic nedělaj a bubeníček je v klidu stahuje z kůže. V tomhle případě z ovčí vlny, ale pointu to nemění.

V pozadí za jeptiškou skotačilo nějaké neposedné dítě, kterému se to oblbování lidí nelíbilo o moc víc jak mě, nebo se aspoň nudilo. Děcko náhle udělalo doslova hrdinský skutek. Rovnou, bez servítek po tý nevěstě kristový vrhlo kelímek s kolou. Vzduchem se rozprostřel stříkanec, jako když rozbíjíte kladivem meloun. To tu potvoru mohlo trochu zchladit, ale ne. Stal se doslova "zázrak". Přes obě ramena jí prolétly dva pásy tekutiny a z toho ani jedna kapka nedosáhla svého cíle. To není možný! Jestli bůh existuje, tak někomu pěkně nadržuje.

Mojžíš dokázal rozestoupit moře. Kněží umí rozestoupit davy. Ona rozestoupila přední značku populární limonády. Všichni co stáli kolem, najednou vytvořili koridor, jako když stojí hradní stráž. No to si děláš prdel! Pošuci se na mě dívali a provrtávali mou duši upřenými pohledy. Šlápnul jsem snad na posvátnej kámen, nebo co? Pomalu jsem se otočil, abych si ověřil únikovou cestu. Nejsem sice sprinter, ale do kanceláře bych ještě zvládnul doběhnout. Pokud by mi na to zbyl čas…

Jeptiška se mi podívala do očí a zarecitovala nějakou pikovinu v latině. Používání cizích slov je jasnej psychickej nátlak, zaměřenej na oslabení koncentrace. Těžko můžu odporovat tomu, čemu vůbec nerozumím. Mrcha je chytřejší, než vypadá.

"Chápu, že nemáš důvěru vůči víře, ale nebrání ti ta nedůvěra potom v poznání skutečné pravdy? Církev možná trochu zneužívá svého postavení, ale každý se jen snaží najít obživu." Potom ke mně pomalým krokem přišla a chytila mě za ruku.

Odložila knihu na krmítko pro ptáky a položila mi druhou dlaň na srdce. "To že něco nechápeme, neznamená, že to neexistuje. Všechno má svůj původ, svůj smysl, svůj čas. Vychutnej si svou ledovou tříšť Alexi, protože i ta je dar boží… Vše pochopíš, až roztají ledy."

"Tříšť?" Nechápavě jsem zvednul obočí. Náhle mě zastudila ruka s pitím. Podívám se na ní, a ta limonáda byla doslova zmražená na kus ledu. No co to sakra je? A odkud zná mí jméno? Chtěl jsem se otočit zpátky, ale najednou byla pryč. Nikde! Prostě se vypařila jak pára nad hrncem.

Podrbal jsem se na hlavě a zamyslet se nad tím, co se zrovna stalo. Mezi zvláštními věcmi bylo tohle úber extra nenormální. Vůbec to nemůžu pobrat. Evidentně je církev ve vymývání mozků mnohem lepší, než by se dalo na první pohled čekat. Druhý a mnohem rozumnější vysvětlení jsou halucinace. Asi už mi z toho pracovního tlaku hrabe.

Cestou do roboty jsem se zas stavil v tom stánku s hotdogama. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že ledovou tříšť v něm vůbec neprodávaj. Je to fakt záhada. Můžu zazdít některé události jako selhání mozkových funkcí, ale to že tady teď držím zmrzlinu, je skutečnost. V tomto okamžiku je nejlogičtější vysvětlení, že jsem usnul na pracovním stole a všechno je jen divnej sen. Skákat pod auto, asi radši nebudu, protože to je dost riskantní způsob ověřování reality. Nejlepší bude se vrátit do budovy a čekat, až se probudím samovolně. Pokud se teda probudím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oskarka Oskarka | Web | 28. srpna 2011 v 17:25 | Reagovat

Přečetla jsem teprve druhý text a můžu s klidem říct - miluju tvůj dějový popis... fakt, že jo...

2 Archaell Archaell | Web | 28. srpna 2011 v 18:28 | Reagovat

[1]: No doufám, že ho bude aspoň částečně milovat i nějaký nakladatel ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama