Srpen 2011

Psát, či nepsát? Toť otázka.

31. srpna 2011 v 23:29 | Archaell |  Trashcan
Tiše přemýšlím nad dějem pro zítřejší povídku, a tak si tak říkám, že bych možná měl projít ty starší a začít psát nějaký delší literární útvar. Nemusí to být hned kniha, ale třeba něco na pár pokračování. Těžko říct...


Rozhovor s bohem

31. srpna 2011 v 20:50 | Archaell |  Trashcan
"O velký bože, můžu se tě tázat na jednu otázku?"
"Ovšem mé dítě, ptej se."
"V desateru se píše, že nezabiješ."
"Takový je zákon."
"Proč jsi tedy poslal na svět potopu a vyvraždil většinu lidstva?"
"Lidstvo mířilo do záhuby a bylo potřeba ho očistit."
"A proč si přitom zabíjel i nevinná zvířátka?"
"Umm... volaný účastník je dočasně nedostupný, opakujte prosím volání později."
"Bože?"

Pýcha a pád II. (21+)

31. srpna 2011 v 18:29 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

Po první části, kterou doporučuji přečíst, nebo se koukněte aspoň na ten obrázek, jsem tedy výjimečně napsal pokračování. Přidal jsem trochu gore a možná i nějaký ty emoce. Osobně se mi líbí, (pointový spoilery, takže to hned nemusíte číst) -> (Koncept kořisti, která se stane lovcem a naopak. Při těchhle slovech jsem si vzpomněl na onu rybku se světýlkem na čele. Připluje menší dravec, chce ho sežrat a *chramst* game over. Taky mi to připomnělo to video s buffaly, lvy a krokodýlem, kde se lovci přetahují o jedno mládě, které nakonec se štěstím přežije.)

Emo vtípek II.

31. srpna 2011 v 17:20 | Archaell |  Trashcan

Přijde takhle emo ke kase a ptá se: " Máte žiletky?"

Prodavač vytáhne z pultu jednu krabičku a podá mu jí. "Rovných sto."

II. Reanimace II.

31. srpna 2011 v 16:10 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Smůla ve hře, smůla v lásce."

Zatímco Richard odíral pokerové hráče o drobné, rozhodl jsem se trochu projít po kasinu. Hazardních her tady mají požehnaně jenom si vybrat. Třeba taková ruleta. Rudá, černá jedna ku jedný. Na první pohled férovej obchod. Buď vyhraju, nebo prohraju. Na druhej si všimnete, že nula má barvu zelenou. Takovej malej detail, co změní spravedlivost na malou domů pro domácí.

Vzal jsem pěti eurovej žeton a položil ho na nulu. Buď budu mít štěstí, nebo ne. Pokud na tom nechci vydělávat, tak na procentuální pravděpodobnosti nezáleží. Dealer uzavřel sázky a vrhnul kuličku do ringu. Ta tam poskakovala ze strany na stranu a zvedala krevní tlak všech lidí, kteří ji napjatě pozorovali.

"Zelená nula," řekl dealer a šoupnul ke mně vyhranou hromádku. Nechápavě jsem zakroutil hlavou a celou částku šoupnul na červenou.

"Červená 25." A další žetony se sunuly ke mně. "Je vidět na čí straně je bůh, měl byste toho využít," zasmál se krupiér.

To víš, že jo. Připravil jsem se k odchodu, ale dealer mě hned přemlouval, ať pokračuju. Hned se kolem objevila jedna polonahá dívka a vnutila mi do ruky šampaňské. Říkám si tak co no. Dal jsem všechno opět na nulu a zatočil prstem na dealera, ať to rozjede. Statisticky je skoro nemožný, aby padla nula tak brzo po sobě, ale v reálu to je pořád stejná šance.

"To je neuvěřitelné opět je tu zelená nula," předváděl se krupiér a šoupnul ke mně mrakodrap žetonů. Tady se už trochu potil. Pokud bych to ještě párkrát zopakoval, tak bych vyhrál víc, než mi chtějí vyplatit.

Moje štěstí přilákalo další dívku. Tentokrát to již nebyla číšnice, ale spíše prostitutka. Nemusela by být, ale buďme realisti. V kasinu se točí obrovské obnosy peněz a tohle je jejich loviště. Opilý pracháči, co už si ani nevědí, kde maj ventil. Když je pak holka ještě okrade ve spánku, tak nejen že si nic nepamatujou, ale ještě přijdou o pěknou řádku kreditních karet. V nejlepším případě pak na to ještě příde manželka, když vidí, jak jdou finance pryč za módní doplňky, který nikdy neviděla.

"Ahoj fešáku. Ty patříš k nějaký sektě, nebo co to máš na sobě?" Děva se mi plazila kolem krku, jako bych byl snad stromeček na dolary.

"No dá se to tak říct. Patřím k sektě boží," sarkasticky jsem se zasmál a šoupnul se stranou. Ani bůh nemůže vědět, jaký to má všechny možný i nemožný nemoci.

"To myslíš boží jako boží, nebo že to je sranda? Mi o tom budeš muset vyprávět." Nevěděl jsem, jestli je fakt tak blbá, nebo tak chytrá. Vzal jsem ze stolu pár přečnívajících eur a otočil se na druhou stranu.

"All in."

"To co jsem tam nechal si vsaď na jakýkoliv číslo. Když vyhraješ je to tvoje." Holka se na mě nevěřícně podívala. Taky aby ne, když by najednou měla pár mega. Stačí "jen" trefit správnou cifru. Ruleta se opět otáčela a já směřoval rychle pryč.

Tohle bylo fakt divný. Jako bych byl odsouzenej pořád vyhrávat. Ovšem přejděme k dalšímu problému a tím je prostituce. Je docela smutný, že se takhle pěkný holky musej živit prodejem svého těla a krádežemi. Člověk to nutí se ptát, kde se v systému vyskytla chyba. Nejlepší bude se podívat již do počátků lidské společnosti.

Ze začátku byly prostitutky považovány za nevěsty boží. Žena se musela rozhodnout, zda se chce vdát, anebo bude "šlapat". Dokonce ta druhá možnost byla považována za svatější volbu než ta první. V antických Athénách fungovala Venušina služba, jako lék proti homosexualitě. Zastávali názor, že když postaví někde nevěstinec, aby se lidi mohli vydovádět, omezí to sklony ke styku s muži. Doslova zdravá společnost stála na bedrech sexuálních pracovnic v bordelech.

Prostituce byla taky dobrý zdroj příjmů pro města i církev. Pokud zákony nutili dívky, aby pracovali na vyhrazených místech, mohli je lépe kontrolovat a jejich pracovní výkony danit. Což teklo rovnou do pokladny již tak bohatstvím neukojitelné vyšší vrstvy. Později se to církvi přestalo líbit, protože to pošpiňovalo lidskou čistotu. Ovšem vůbec jim to nebránilo od přítomných slečen, sice vedlejší cestou, ale přeci, dál vybírat kapitál pro svoji potřebu.

Až někdy v dobách příchodu syfilisu prostituce rapidně klesala. Šíření nákazy bylo moc nebezpečné, a proto musela být regulována. Do uliček lásky byli vysíláni doktoři na pravidelné prohlídky a nakažené dívky vyhazovali ven z měst. Je to trochu paradoxní, že nejlepším lékem na prostituci byla pohlavní nemoc.

V dnešní době se už moc vykřičené domy nevidí. Holky se přesouvaj ke zdroji peněz. Zřizujou si privátní byty. Pečlivě vybírají klientelu, anebo se zaměřují u silnic na prachaté turisty. Popřípadě se motají ve větších kasinech, ale ty už jsou zaměřeny na větší ryby.

Tok mých myšlenek přerušila řada výherních automatů. Rozhodl jsem se trochu vyzkoušet boha. Kouknu na automat, vhodím minci, zatáhnu a přejdu k dalšímu. Všechny ty automaty se roztočily a najednou jeden po druhém začali pískat. Po rudém koberci skákaly drobný na všechny strany. Jako bych právě vybral banku a ty gorily z ochranky, co se na mě rozeběhly, tomu nasvědčovaly taky.

"Pane, musíme si promluvit někde v soukromí," zachroptěl největší vyhazovač a táhnul mě stranou od kolemjdoucích. Dostal jsem strach, protože mě odsunuli do prázdný uličky mezi budovama, kde nebylo ani živáčka. Možná to je paranoia, ale cítil jsem přítomnost několika ocelových boxerů, které měli po kapsách.

"Buď to pude po dobrym a řekneš nám, jak si to udělal, nebo po zlym a řekneš nám to stejně!" Zavrčel vedoucí tlupy a zatlačil mě ke zdi.

"Dobře, dobře. Všechno vám řeknu, jen mě hnedka nemlaťte." Stejně dostanu nakládačku, takže v tudle chvíli nemá už moc smysl vyjednávat.

"Tak dělej a začni zpívat!" Strašný jak se ve znatelný výhodě začnou lidi předvádět.

"No prostě mám štěstí." Zavřel jsem oči a nasadil tupý úsměv. No asi tušíte, že to moc nepomohlo.

"Děláš si ze mě kozy?!?" Zařval vyhazovač a vzal si na mě kovovou tyč, co ležela vedle kontejneru.

"Ne počkej! Jen žádný násilí." Vytáhnul jsem z kapsy minci a pokračoval: "Vidíte tu minci? Dokážu předpovědět, která strana padne. Žádná bude to hrana." Vyhodil jsem euro vysoko do vzduchu a ty bukvy se na něj podívali. Nejzákladnější podfuk ze všech. Zatímco čuměli stranou, vzal jsem nohy na ramena. Bylo to asi jen pět vteřin, ale dost času abych získal nějakej ten náskok.

Dva se za mnou nechtěli ani rozbíhat, tak se na to vykašlali rovnou. Nejhorší byl ten třetí. Mával nad hlavou tou rourou a navíc docela rychle běžel. A sakra! Během chvíle stál přímo vedle mě. Napřáhnul trubku a přetáhnul mě s ní přes záda. Avšak místo aby mi zlomil páteř, tak se ta trubka ohnula do půlkruhu.

"Ty vole…" Otevřel negr hubu do kořán a zůstal na mě civět jak tele na nový vrata. Byl tim evidentně zaskočenej víc než já, a tak mě přestal pronásledovat.

Sotva jsem popadal dech. Na takovýhle rozcvičky nejsem stavěnej. Musel jsem si dát do pusy cigaretu, abych to pořádně rozdejchal. Nemám rád vyhazovače. Vždycky to jsou takový psychicky zaostalý lidi, kteří přímo slintaj nad tím, aby mohli někoho zmlátit. Snažil jsem se vyjasnit, co se vlastně stalo. Určitě mě trefil tou trubkou a nikde nebylo nic, o co by se mohla ohnout.

Asi to bude mít co dočinění s touhle pláštěnkou. Richard vlastně něco říkal o protekčních vlastnostech, který má. Když mluvil o divočácích a že to absorbuje jejich náraz, tak jsem si myslel, že si ze mě jen dělá prdel, ale fakta mluví jasně. Jsem jako skála. Jako superman. Už mi chybí jen gumový holinky. Měl bych se zeptat Richard kolik toho to roucho vydrží. Což mi připomíná, že bych ho měl hledat. Nejdřív se vzteká, že nemáme čas a teď už se tu poflakuje, kdo ví kde.

Vrátil jsem se k božímu svatostánku "za 100 euro". Ještě, že je ten komplex kasina tak velkej. Snad tady ty retardy od automatů nepotkám. Mrknu do zpovědnice, obchodu se suvenýry i pod pult. Richard nikde není. Kam se zas ten disco priest vypařil?

"Hele ty. Jó ty. Můžeš chvíli na slovíčko?" Zeptal jsem se přístojícího kněze, co právě leštil regál s krucifixy. "Nevíš, kam šel takovej ten mladej se slunečníma brejlema? Před pár hodinama jsem ho tady nechal uvázanýho u plotu."

"Jo ty myslíš Richarda. No vybral si tu asi devět tisíc, tak je šel hned někam investovat."

"Investovat? To jako kam?"

"Jak to mám asi vědět? Jsem rád, že vim, kde mám brejle."

"No díky za snahu." Teď abych ho šel někam hledat. Investovat peníze v kasinu je dost širokej pojem. To může bejt doslova kdekoliv. Minu ho, když zrovna pude na záchod a můžu to procházet znova. Kdybych byl v jeho kůži, kam bych asi strčil prachy?

Mou první destinací byla sázková kancelář. Spousta malejch stolků s poznámkovýma papírkama a zasobníkama na obyčejné tužky. Vypadá to jak kroužek pro svaz spisovatelů, nebo minimálně kurz kreslení. Avšak na stěnách visí digitální tabule s trošku jinými kurzy. Uprostřed místnosti je zapnutá velká plazmová televize. Ta slouží pro sázky na dostihy. Stačí si jen vybrat toho správného koně a tipnout si na jakém umístění skončí.

"Promiňte paní pokladní. Neviděla jste tady někoho v podobnym úboru, jako mám já?"

"Jo, asi před dvaceti minutama tady byl, ale pak odešel směrem k hotelovým pokojům."

"Díky." Bohu. Teď už mám alespoň přibližnou představu, kde se může motat. Pořád to je, ale dost rozsáhlá oblast. Navíc jestli zaplul do nějakýho pokoje, tak nevim, jak ho dostanu ven. Potřeboval bych nějaký vyhledávací kouzlo, nebo aspoň amulet, co by mě navedl správným směrem.

Šel jsem skrz dlouhou halu směrem k hotelu, když v tom ke mně přiběh takovej zpocenej týpek v havajský košili a kraťasech s kytičkama. Podle toho motání byl dost nametenej.

"Otče… Otče… Počkejte, Otče." Chytil mě za rukáv a s prskajícími ústy promluvil: " Musíte mi pomoct. Vy jste moje poslední naděje," no tak to máš teda dost blbý hochu. "Oddávající farář, co má na starost svatby v kasinu dostal infarkt." Vůbec se tomu nedivim. V tomhle prostředí musí být fakt radost pracovat. "A až do teď jsem nenašel nikoho, kdo by mě s mojí přítelkyní mohl oddat."

"Synu uvědomuješ si toho, co po mě žádáš?" Kromě toho, že chceš, abych tě oženil, aniž bych podstoupil jakýkoliv školení, ba dokonce měl řádnou licenci. Teď mě tak napadá, nemůže za to jít člověk do vězení? I když já už sem vlastně v oboru ne? "Pověz mi, jak dlouho se se svou přítelkyní znáte?"

"No je to dost narychlo, ale lásce nemůžete zabránit. Potkali jsme se včera v baru a byla to láska na první pohled. Znáte ten pocit, když do sebe zapadnou dva zámky?" Jo ten pocit, když do sebe něco zapadne znám. Chlap určitě ještě tu holku ani neviděl ve střízlivym stavu a už si ji chce brát. To je typickej případ. Lidi se vezmou, a jakmile vyprchaj z krve bublinky, hned sháněj rozvodový papíry. Pak nemaj bejt na úřadech, takový fronty.

" Ještě si mi ani neřekl, jak se vůbec jmenuješ?" Ne že by mě to zajímalo.

"Henk." Pan Henký je hovínko… Co to? No to je jedno.

"Henku jsi si jistý, že se chceš takhle brzy vázat v božském svazku manželském?"

"Ano to chci." Ty vůbec nevíš, co chceš. Říká se, že nejhorší je zůstat sám se sebou. Ve skutečnosti je nejhorší zůstat do konce života sám se svou manželkou. Na druhou stranu, když ta svatba bude neplatná, tak se pak nebudou muset rozvádět. Takže by to byl vlastně dobrej skutek.

"No asi tě stejně nepřesvědčím. Tak kde ji máš?" Jsem v tomhle kekelu teprve pár hodin a už budu organizovat svatbu. Slyšet to od někoho dneska ráno, tak se mu vysměju.

Bůh neměl k penězům nikdy blíž. Uprostřed kasina kostel. Od týdle komedie jsem nečekal žádnej zázrak, ale příjemně mě to překvapilo. Vůbec to tady neblikalo ani nehrálo. Dvě řady masivních lavic s uličkou uprostřed. Kolem místnosti byly zapálený svíčky a na konci stál oltář s pultem pro přednes. "Okna" byla pomalovaná biblickými mozaikami. Z venku žádný vidět nebyli, takže za nimi museli být rozsvíceny reflektory. Celý prostor byl odzvučený jenom v pozadí hrála artificiální hudba.

"Julie sehnal jsem kněze," řekl Henk a s úsměvem na tváři ji popadnul za ruce. Nevím jestli to je zrovna výhra. Vlastně to je docela sarkastický ženit se někde, kam většina lidí chodí s marnou vidinou lepšího života a pak je přejede šinkanzen reality. Viděl jsem pár svateb v televizi, ale mi řekněte, co bych jim měl přednášet. Pokud to tady není nikde napsaný, tak jsem v háji. Sem tam se válí nějaká ta bible pro návštěvníky, ale tam nic použitelnýho napsaný nebude.

"Nerad to říkám, ale bohužel to vypadá, že nám došli registrační formuláře."

"Tak to je docela štěstí. Osud je na naší straně," odchrochtal si vítězoslavně Henk.

"Štěstí?" Jak štěstí? Tady už nic nedává smysl.

"My už máme všechno připravený od minulýho kněze," mával Henk nadšeně papíry nad hlavou.

"Vážně?" Už mi to je jasný. Takže toho chudáka, co tady pracoval, jste odrovnali vy? Vůbec vám není blbý pokračovat ve svatbě, když se vám tu složí posel boží? Pojem špatný znamení jste asi taky nikdy neslyšeli a morální hodnoty pro vás jsou napsaný asi na jogurtu. "Bohužel nemůžeme pokračovat bez přítomnosti svědků."

"Ty si zatím zašli někam na drink. Počkejte, hned jim zavolám." Henk vytáhnul z kapsy mobil a strčil si ho k uchu. "Ludvo tak jsem sehnal novýho… Jasně že kněze. Nemusíte spěchat, v klidu dopite láhev a pak přiďte. Kněz počká." Tak já počkám?!

"Odkud jste vůbec přijeli?"

"No já mám takovou menší firmu v New Yorku. Nic velkýho. Pár stovek milionů ročně." Je to jasný. Blbej američan. Další rozuzlení tohohle bordelu.

"A to se nechcete ženit u vás doma? S rodinou? S přáteli?"

"No ne že bych nechtěl, ale to by byla věčnost. Tak dlouho čekat nemůžeme."

"Je snad přítomná slečna těhotná?" Zavtípkoval jsem a nechápavě zakroutil hlavou.

"Otče, vy umíte číst myšlenky? Prostě jsem zrovna neměl u sebe kondom a už to bylo." Bylo? Za den? A to si říkáte, jak jsou lvy blbý. Nedokážou spočítat dobu těhotenství samic a tím pádem nepoznaj cizí mláďata. Tohle překračuje veškerej práh blbosti. Lol.

Po deseti minutách čekání se konečně dostavili nepřítomní svědci a obřad mohl pokračovat, skončit. Náhoda je blbec. Byste nevěřili, kdo přišel za družičku svědkyni. Ta šla… prostitutka od rulety. Otázkou je zdali je to skutečně její přítelkyně, nebo jí jen zaplatili.

"Dlouho jsme se neviděli cukrouši." Koketně se zasmála a začala na mě sahat.

"To je dobrý! Vy se znáte?" Popadal se za břicho Henk. "Svět je malej."

"Už jsme měli to štěstí se dnes večer jednou potkat." Na první pohled to bylo jasný, ale přeci jen jsem se zeptal: "Tak na jakém číslu se zastavila kulička, slečno?"

"Nemusíš mi řikat slečno, já jsem Trixie." Pracovní jméno. Ovšem. "Vsadila jsem to na šestku a padla sedmička. Těsně vedle." No to jo. Šestka a sedmička jsou úplně na druhý straně.

"Trixie, znáte se s Julií už dlouho?" Nedivil bych se, kdyby kopaly za stejnej tým.

"Chodily jsme spolu na školu a máme podobnou práci." Takže to je taky děvka. Henku, Henku tys to posral. Ta holka je "jack in the box". Ještě na tebe vyskočí pár pohlavních nemocí jako bonus. A to si furt říkám, jakou já mám smůlu.

"Všichni jsou přítomni, tak snad abychom přikročili k tomu obřadu." Ukázal jsem směrem k oltáři.

S trochou koncentrace snad vymyslím nějaký ty církevní kecy. Jak jen to ti kněží říkaj v těch seriálech? Nějaká úvodní řeč, pak to musí odsouhlasit a nakonec se budou cucat. No s boží pomocí bych to měl zvládnout, stejně jsou nametený.

"Sešli jsme se tu v tento bohem posvěcený den, abychom spojili tady Henka a Julii ve svazku manželském. Máli někdo nějaké námitky, nechť promluví nyní, nebo ať mlčí navždy." Mám spoustu námitek, ale není to můj problém.

"Vážený Henku. Berete si zde přítomnou slečnu dobrovolně, bez nátlaku a z vlastní vůle? Budete při ní stát v dobrém i ve zlém? V nemoci i ve zdraví? V bohatství i v chudobě?" V bohatství tak možná na začátku a v chudobě po rozvodu, až ho otrhá jak slepici.

"Ano." Odpověděl Henk s nechutnou slinou na bradě.

"A nyní se táži vás Julie. Berete si zde přítomného muže za svého právoplatného manžela? A budete dodržovat všechno to, co jsem vyjmenoval Henkovi?"

"Ano." Řekla Julie a utřela si slzy z očí posmrkanym kapesníkem. Pff. Tohle je dům hrůzy.

"Tímto to vás prohlašuji za právoplatné manžele. Nyní můžete políbit nevěstu." Jsem prostě dobrej, tedle hereckej výkon by si zasloužil minimálně Oscara. Ale doufám, že už ho nikdy nebudu muset zopakovat. Taktně jsem se vytratil z přítomnosti těch chudáků a vyrazil směrem k hnízdečkům lásky.

Cesta za inspirací

30. srpna 2011 v 23:00 | Archaell |  Novinky

Poslední dobou jsem tak demotivovaný, že ani nemám náladu koukat na anime. To je už stav skoro nad hrobem. Anime pro mě vždy bylo uklidněním chaotického duševního stavu. Proto jsem pro inspiraci vyrazil do ulic. Do ulic bez otravných lidí. Nečekal jsem, že na mě bude působit tolik podnětů. Tolik, že se z toho musím trochu vypsat.

Emo vtípek

30. srpna 2011 v 20:49 | Archaell |  Trashcan
"Všichni mě nenávidí, celý svět je proti mně. Už mě prostě nebaví žít."
"Ale no tak, vždycky je pro co žít."
"To pro mě neplatí. Chci jen v klidu zemřít. Prostě si podřežu žíly a skončím to. Tady a teď!"
"Neblázni, to nemůžeš udělat. Mám novej koberec! Navíc když si budeš něco hodně přát,tak se to občas splní samo."
"Já nic nechci, chci jen přestat existovat."
"Tak to tě nijak nerozhodí, že jsem tak trochu čistě náhodou bez špatných úmyslů a aniž bych si toho všimnul omylem vysypal jed na krysy do tvýho horkýho kakaa."
"Cože?! Já nechci zemřít! Jsem na to moc mladej, celý život mám před sebou, proč já?.." OTL

--
Pointou je, že emo děti pouze slibují a skutek utek.

Posel boží

30. srpna 2011 v 18:01 | Archaell |  Bílá knihovna

Den božího soudu nadešel. Armáda statečných rytířů z řádu Bílého lva dokončovala přípravy na nadcházející bitvu. Bitvu, která měla rozhodnout o osudu Seiwonské království. Pokud by Velká zeď byla prolomena démonskými armádami, farmáři by již nedokázali zlo zadržet a znamenalo by to zánik celé říše. Selhání pro statečná srdce vojáků nepřipadalo v úvahu. V těchto rušných chvílích kdy osud všeho bytí záležel na jejich bedrech, byli tito hrdinové podrobeni další zkoušce. Jejich neochvějný vůdce se již několik týdnu nevrátil ze své výpravy a bez jeho vedení se jejich šance znatelně snižovaly.

Rudá včelka

30. srpna 2011 v 16:10 | Archaell |  Trashcan
Tak po dlouhém úsilí, je konečně včelka na světe. Už jsem si začínal myslet, že nic nevymyslím. ^^

II. Reanimace I.

30. srpna 2011 v 15:10 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Mrtví vstávají z hrobů."

"Pjů, pjů, pjů. Pjů, pjů, pjů. Pjůuu…" S rozespalým obličejem vypnu alarm na budíku. To byla zase noc. Tak moc reálnej sen jsem ještě snad nikdy neměl. A nejhorší je, že se z tý noční můry nedalo vůbec probudit. Připadám si jako by mi někdo vytáhnul mozek z hlavy a pak ho narychlo zastrčil zpátky. Úplnej reset systému a teď nemůžu pořádně nabootovat ani Bios. Vstanu z postele a kochám se výhledem z okna. Parádní počasí. Na požárním schodišti se opalujou koťata odvedle. Mám dobrou náladu, dneska se nehodlám stresovat. Otevřu ventilačku a pustím dovnitř trochu toho čerstvýho kyslíku.

Jdoucí na smrt

29. srpna 2011 v 23:40 | Archaell |  Trashcan
Tak zase troška poezie. Původně jsem chtěl psát báseň s názvem včelka, ale jaksi mě nenapadala žádná slova ^^

I. Rozklad III.

29. srpna 2011 v 16:40 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Komu máte věřit, když už ani vlastní mysli ne?"

Zvednu hlavu ze stolu. Bolí mě za krkem a z otlačenýho čela od klávesnice mi trčí kancelářská sponka. To byla dost děsivá noční můra. Radši bych měl omezit spaní v práci. Popadnul jsem poloprázdnej hrnek s kafem a vyklopil do sebe jednu dávku kofeinu. Tahle osvěžující chuť by dokázala nastartovat i slona. Horší kafe snad nikde nemůžete sehnat.

Výlet do přírody

28. srpna 2011 v 17:59 | Archaell |  Trashcan
Bylo to neskutečné dobrodružství, ale odvážil jsem se během kouřové přestávky trochu projít kolem plotu. Měl jsem v kapse telefon, takže tady je pár fotek ^^

I. Rozklad II.

28. srpna 2011 v 16:20 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"Ranní ptáče dál doskáče. Víc sezobe a dřív pojde."

Taky vás tak serou zbytečně dlouhý prology? Mě teda jo. Proto se už podíváme na ten den, kdy jsem zkapal…

Boží moc

28. srpna 2011 v 15:09 | Archaell |  Trashcan
Zase jsem se inspiroval zajímavou melodií. Tentokrát je tématem existence boha.

I. Rozklad I.

28. srpna 2011 v 6:50 | Archaell |  Ss: Ohnivá emoce

"I pohled z rakve může být zážitek."

Prach si a v prach se obrátíš. Odpočívám si tu v teple, v pohodlí a s úžasem pozoruju, jak mi na hlavu padají ty nánosy hlíny. No ovšem. Květiny! Taková jednoduchá věc. Člověk ji nedokáže za života ocenit. Jak pěkně by to asi vypadalo mít lože pokryté tím plevelem. Ta azurová vůně by mi jistě zvedla náladu. Rozhodně by to bylo lepší, než se topit v tom černohnědym bahnu nicoty. Vzpomínám na tu sexy květinářku, co měla obchod za rohem vedle cukrárny. Lhal bych, kdybych řekl, že by mě nepotěšila její návštěva na mém pohřbu. Mohla by se naklonit se svým výstřihem nad můj obličej. Je to škoda, ale ve skutečnosti jsem s ní neměl nikdy moc šanci mluvit. Taky proč bych to dělal. Osobně jsem kouzlo květin nikdy nebral vážně. Možná to byla chyba, možná ne.

Cesta za pokladem

27. srpna 2011 v 18:20 | Archaell |  Bílá knihovna

Mladá atraktivní dívka jménem Laria běžela skrze smršť otrávených šípů a svými gepardími reflexi se jim úspěšně vyhýbala. Ani překonávání polorozpadlých ostatků, po předcházejících dobrodruzích, jí nedělalo problémy. Oděna do dlouhého pláště a hnědého klobouku přeskakovala překážky bez nejmenší námahy. Jediná věc, které se dívka bála, byl její těsně stažený korzet, který marně odolával tlaku jejích vyvinutých ňader. Tak přesně takhle by to vypadalo, kdyby Laria nebyla o mnoho let mladší.

Hop.

27. srpna 2011 v 2:20 | Archaell |  Trashcan
Trochu jsem se zaposlouchal do této melodie a jen tak volně napsal pár slov.

Děsivá můra

26. srpna 2011 v 23:19 | Archaell |  Trashcan

Byl horký letní večer a jako vždy jsem neměl nic lepšího na práci, než se potit u čtyř jádrového procesoru s mizerným chlazením. Už se stmívalo, a tak jsem se rozhodl otevřít balkonové dveře. Nejprve bylo třeba zatáhnout elektrickou roletu. Nic nedokáže zkazit noc jako kousanec od komára na deseti různých místech. Motorek vrčel, roleta se pomalu snášela dolů a při mé smůle přesně v ten okamžik vletěla mezi ni a sklo můra. Říkám si: "Nádhera, dneska budu asi bez větrání." Nechtělo se mi ji pouštět dovnitř, a proto jsem se vrátil ke svému přežvykování obrázků ve photoshopu. Hodiny tikaly dále a postupně jsem se úplně ztratil při dumání nad zajímavými textovými efekty.


Návštěvní kniha

26. srpna 2011 v 13:09 | Archaell |  Menu
Procházíte mezi regály obsahujícími všemožné texty, až nakonec koutkem oka zahlédnete roztomilou dívku. Povaluje se po podlaze mezi haldou knih a kouzelným brkem ryje do papíru poznámky. Tak to je Levy. Jejím hlavním úkolem je vést evidenci dotazů a jakýchkoliv vašich výlevu. Můžete sem svobodně vysypat cokoliv vám tíži duši a nejde to vecpet pod jiný článek. Pokud to bude hodno mé pozornosti, tak to Levy zaeviduje, já si to později přečtu a budu na to reagovat. Ač už komentářem, nebo rovnou tlačítkem na blokování spamu. To samozřejmě záleží na smysluplnosti vašich hlodů.