Probuzení bestie II.

13. července 2011 v 16:28 | Archaell |  Devilbeast
Bledě modrá ložnice. Bledě modré povlečení. Bledě modré všechno. Krajka vedle krajky. Takto byla zdobena komnata královy nejmladší dcery. Charlota byla ta poslední, která mu ještě zbyla. Ne že by byly mrtvé, ale on je vyměnil za možnost připojení přilehlých území. Jedna z nich skončila právě jako choť generála Brownpelta.


Již brzy se měla Charlota stát další politickou figurkou. Protože již v okolí nebyl žádný ochotný rod, kam by se dala provdat, tak měl král v plánu upevnit vnitřní stabilitu národa. Chtěl ji zadat nadějnému vojevůdci generálu Pushwingovi. Nebyla to špatná partie. Rozhodně to bylo lepší než být provdána za nějakého impotentního starce jako její sestry. Charlota však měla své plány jak naložit se svým životem.

"Tady je vaše káva slečno." Na zdobený balkónek renesančního stylu přihopkala nově přijatá služebná. Měla na sobě dlouhé černé šaty s bílou zástěrou a v rukou tác s porcelánovým nádobím. Byla to již třetí služebná za tenhle měsíc, nikdo nedokázal s mladou princeznou dlouho vycházet.

Charlota zavřela tlustou knihu nazvanou "Původ přírodní magie" a odložila půlměsícové brýle se stříbrnými obroučkami na stůl. Vložila do šálku lžičku s cukrem a po směru hodinových ručiček ji lehce zamíchala. Potom pozvedla šálek, přiložila jej k ústům a nepatrně se kávy dotknula rty.

"Ta káva je studená!" Charlotě zažehnul v očích plamen. Jak již bývalo zvykem, při každé příležitosti ventilovala své emoce destrukcí. Dolů z nebe spadnul malý kus meteoritu a proletěl skrze stříbrný podnos. Všechen porcelán okamžitě explodoval a služebná z toho šoku spadnula na dlážděnou podlahu. Charlota měla spoustu peněz a spoustu volného času. To byl také důvod, který ji umožnil platit drahé učitele z magické akademie.

"Promiňte paní!" Vykřikla služebná a opatrně se sunula zpátky ke dveřím. "Přinesu vám novou. Slečno."

"Ne! Přešla mě chuť. Dneska tě už nechci vidět, tak odsud rychle zmiz!"

Charlota si pohrávala s blonďatou loknou mezi prsty. Proč bych se já měla nechat provdat za nějakého idiota? To že to ten senilní stařec chce, neznamená, že to bez odmlouvání udělám! Rozmrzelá dívka se naklonila přes balkon a přes velkou zeď hleděla do ulice. Po kamenné cestě právě procházel nějaký vojenský oddíl. Opřela si tvář o dlaň a hlasitě si povzdechla: "Aspoň někdo se nemusí nudit doma."

Ve městě bylo rušno a čerstvý oddíl nadějných vojáků se právě připravoval na první misi. Zmanipulováni válečnou propagandou si jen málo z nich ovědomovalo do čeho jdou. Jejich důvěra vůči koruně je brzy měla stát životy, ale nyní si vesele vykračovaly promenádou a chytali koketující pohledy městských dívek. I když nic nedokázali už jen zařazení v průvodu a stejná uniforma z nich automaticky dělala hrdiny. Byl to nádherný pocit, ale ne dost nádherný za svou cenu.

"Stát! Řeknu vám stručný obsah našeho poslání," zavelela desátnice a zrakem kontrolovala rozjařený dav. "Jsme tady všichni?"

"Ne, ten lenoch Daniel si lehnul na pytle brambor a zůstal se flákat na tržišti." Prásknul ho jeden z vojáků.

"Už zase?!" Desátnice se plácla do čela a zoufale si promnula obočí. Neuplynul snad jediný den bez nějakého problému. Danielova neochota k jakékoliv činnosti byla častější než odbíjení kyvadlových hodin a pomalu ji přiváděla k šílenství. Bohužel kvůli nedostatečným stavům v armádě ho nemohla vykopnout ven. Pouze vidina povýšení ji udržovala v pozitivní náladě. Stačilo splnit jednoduchý úkol a po návratu ji čekala vyšší šarže a snad i změna jednotky.

Jak si tam tak v klidu plují. Daniel záviděl volnost a bezstarostnost rozlehlých oblak. Dobrovolně by nikdy do armády nešel, ale jakožto válečná kořist neměl na vybranou. Eloreiské obyvatelstvo se zrovna dvakrát do armády nehrnulo a to silně nesplňovalo nároky jejich krále. Ten se rozhodl z válečných výprav přivádět děti a ty potom cvičit v armádních táborech. Byla to levná vojenská síla a navíc bez možnosti nějakých protestů. Jedinou jejich odměnou jim mělo být Eloreiské občanství, ale popravdě to byly jen loutky sloužící k expanzi. V praxi možnost opustit armádu neexistoval a jediná cesta ven byla vyhazov, oč se Daniel celou dobu marně snažil.

Danielův výhled rázem zastínila prezence další osoby: "Vojíne? Ty jsi z desátého útvaru východní fronty?"

"Hmm…" Zamumlal Daniel a přikryl si oči dlaní, aby viděl ženě do tváře. Černá silueta se pomalu měnila v celkem pěknou holku, navlečenou do brnění, táhnoucí za sebou dlouhý plášť… A sakra. Plukovník Veresa Elguard.

"Jsem ráda, že jste ještě neodešli. Potřebuji…" mluvit … Ten parchant.

Veresa se chytila za čelo, lehce se zakymácela a pak spadla rovnou vedle Daniela. Ten překvapeně koukal co se děje. Dívka okamžitě ztratila vědomí a zůstala ležet jak další pytel brambor.

"Daniely! Ty mě snad chceš přivést do hrobu!" Skrze náměstí se řítila vzteklá desátnice Wells. Jelikož byla vedoucí Danielova oddílu, byl s ní v neustálém konfliktu. "Kolikrát mi tohle ještě plánuješ udělat?! Příště snad zbouchneš královu dceru, jen abys mě nas…" Desátnice zůstala šokovaně zírat před sebe. Její vlastní oči ji asi zrazovaly, protože viděla plukovníka Elguard jak se vine k Danielovu boku.

"Víš, úplně by stačilo, kdybys mě vyhodila…" Zasmál se Daniel a prohrábnu si vlasy.

P…p…p… pardon, že obtěžuji." Desátnice roztřeseně zasalutovala, robotickým pohybem se otočila a rychlým krokem mizela pryč. "V p pořádku, nenechte se rušit. Odcházíme bez t tebe."

Daniel nevěděl, co má dělat. Na jednu stranu se nechtěl vykašlat na kámoše, kteří jdou bránit vlast. Respektive měl spíš strach, že by nedostal najíst, protože s nimi šel i jejich kuchař. Na druhou tady vedle něj ležela vedoucí východního bloku, které kdyby pomohl, tak by ho třeba mohla propustit. Nebo by ho taky mohla nařknout ze sexuálního obtěžování a nechat zabít. Na to se měl příliš rád. Nechal plukovníka plukovníkem, kvapně vyskočil na nohy a rozeběhl se za svým oddílem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama