Legenda o dračí dívce V.

29. června 2011 v 5:30 | Archaell |  Sarkasmus
Tornádo se neúprosně přibližovalo k Athéně a chystalo se vykonat boží soud. Ovšem Athéna byla příliš upnuta k životu. Prudce otevřela oči a zornice jí zazářily jako obraz luny samotné. Do vzduchu se jí zvedly vlasy svým způsobem připomínající medúziny hady. Hromadil se kolem ní tlakový proud, ale ne od draka, nýbrž od ní. Během pár vteřin klečela uprostřed oka tornáda, které vykouzlila úplně sama. Nicméně to stále nebylo nic ve srovnání s magií větrné dračice.


"Jak je tohle jen možné?!" Nechápala situaci Awaliel, ale rozhodně nehodlala přestat s útokem. Přibližovala se k dítěti a její větrný vír pomalu vysával zoufalé mini tornádo Athénino. Bylo jasné, že tuhle bitvu dračice přes všechny potíže vyhraje. "Snažila ses dobře. Ačkoli bohužel to na záchranu nestačí. Tvůj konec byl zpečetěn již při samotném vstupu na naši posvátnou půdu."

Maxmiliánovi se po lehké odmlce podařilo Sorrocka složit na záda. Rychle vyletěl vzhůru a spatřil co se děje. Nemohl uvěřit vlastnímu zraku. Člověk, ba dokonce pouhé mládě dokáže používat dračí magii? Tohle bylo proti přírodě, anebo to byl právě její přirozený vývoj. V každém případě to byl náznak příchodu nové doby. V tento moment přeskočil člověk několik schodů v potravním řetězci a dostal se přímo na úroveň draků.

Athéna spatřila Maxmiliána a ve tváři se jí rozzářil úsměv. 'Co to má znamenat? To dítě brzy zemře a ono se usmívá? Lidská rasa je skutečně duševně pošetilá. Nechápu, proč z ní měli naši předkové takový strach.' Přemítala Awaliel a začala strhávat poslední vrstvy dívčina větru.

Už od začátku Athéna nebyla obyčejné děvče. Na svůj věk byla vysoce inteligentní a rychle přizpůsobivá novým podmínkám. Nejenže dokázala napodobovat ostatní, ale ještě navíc byla schopna získané znalosti kombinovat. Přiložila si dva prsty k ústům a lehce vydechla malý plamínek naděje: "Pfuu."

'Takový malý ohýnek by naneštěstí nedokázal zdolat ani vlčí mládě.' Radovala se Awaliel z dívčina zoufalství. Jenže stalo se něco neočekávaného. Malý plamínek při styku s dívčiným tornádem vzplanul. Kolem dívky se točila ohnivá smršť nabírající tempo s každou další otočkou. Stále by to byl jen nepatrný problém pro schopného draka jako je Awaliel, leč řetězec nepochopitelných událostí pokračoval.

Když už oheň pohltil všechen dostupný vítr, tak se rozhodně nezmenšoval. Jak dračice postupně vysávala tornádo dítěte, tak s ním pomalu, ale jistě nasávala i onen oheň. Její vlastní magie byla ve zlomku vteřiny použita proti ní. Ztratila nad větrem kontrolu a rázem byla uvězněna v pasti točícího se ohně. Ohně, který se živil vším tím hněvem, který do toho větrného kouzla vložila. Karty se obrátili, nyní byla v pasti ona.

Ohnivé peklo. Awaliel se pokusila oheň rozvířit, ale jako by mu to ještě dodávalo větší sílu. Bylo jasné, že z této situace se nemůže sama dostat. Přeci nezahyne rukou lidskéo mláděte? To by byla největší potupa od doby jejího vyhnání z dračí komunity. Pomalu pozorovala utahující se oko smrti a doufala v pomoc od jejich společníků. Maxmilián ji asi nezachrání, ale stále zde ještě byla Quantiss.

Obloha se zatáhnula. Nad ohnivým vírem se ochlazoval vzduch a tvořila tmavá oblaka. Plameny nepatrně začaly šumět a během pár vteřin s nimi již bojoval vodopád vody. Zatímco oheň ustupoval, déšť proudil dál bez sebemenšího polevování. Život dračice Awaliel byl spasen. Aspoň pro zatím. Ležela v ohořelém kruhu trávy a snažila se popadnout dech.

Lehce otřesená Awaliel přišla k sobě. Kývla směrem na Quantiss, aby jí poděkovala za záchranu a opět se podívala na zvláštní dívku. Ta tam klečela na kolenou, rukama opřená o zem a z posledních sil hlasitě dýchala. V tomhle stavu bylo jasné, že se již o nic dalšího nebude moct pokusit. Nyní nastala příležitost toto divadlo nepravděpodobností ukončit.

Awaliel přišla k dítěti a otevřela tlamu. To se jí jen podívalo do očí, usmálo se a padlo obličejem do rozmočeného bahna. V okamžiku kdy Athéna ztratila vědomí, se obloha rozjasnila a přestalo pršet. Awaliel se zastavila čumákem nad dívkou a tázavě se ohlédla po Quantiss.

Stará dračice přistála hned vedle a jako by jí četla myšlenky. Okamžitě potvrdila Awalielinu nepatrnou domněnku: "To ona uhasila ten oheň. Nebýt jí, byla bys již v dračím údolí s našimi předky."

Znovu si Awaliel prohlédla dívku. Nespokojeně trhnula hlavou a odešla mezi rozštípané stromy zahnat hněv. Maxmilián potěšen vědomím, že jak dívka, tak jeho společnice je v pořádku, spokojeně doletěl k vodní dračici. Na rozdíl od Awaliel měl z výšky úplný přehled o právě proběhlých událostech.

"To ty jsi uhasila ten oheň." Řekl Maxmilán a do široka se usmál. "Proč jsi jí lhala, místo abys řekla pravdu?"
"Proč se mne ptáš na řečnické otázky?" Odpověděla Quantiss. "Nelhala jsem. To dítě opravdu vykouzlilo srážky. Bohužel tak slabá přeháňka deště by na zažehnání ohně nestačila, a proto jsem jí trochu pomohla. V dané situaci bylo nejlepší částečně zamlčet pravdu."

"Takže teď už Athénu nikdo z vás nebude doufám chtít sežrat?" Ujistil se Maxmilián.

"Nyní se již nemusíš bát. Mám s tou dívkou zcela jiné plány." Řeka Quantiss a položila si Athénu na záda. "Inu je to první člověk, který kdy dokázal kouzlit a první tvor, který si osvojil magii sám od sebe. Něco takového nemůžeme bez bližšího prozkoumání zahubit. Navíc netroufám si odhadnout, co dokáže, když ji trochu postrčíme…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama