Legenda o dračí dívce IV.

28. června 2011 v 5:29 | Archaell |  Sarkasmus
Draci se konečně dostali na místo střetnutí vlků s dítětem. V bahně leželo několik ohořelých vlčích těl. Někteří vlci sebou ještě v zoufalství házeli. Byli velmi popáleni, ale na rozdíl od svých druhů stále ještě naživu. 'Takovou spoušť mohl udělat pouze Maxmilián. Musíme ho rychle najít a tuhle hru okamžitě ukončit. Čím dříve tím lépe pro něho,' pomyslela si Awaliel. Kdyby jen věděla, že Maxmiliána se tato scenérie vůbec netýkala.



"Támhle je to mládě!" Zvolal Sorrock a prudce po levoboku ubíral výšku.

Awaliel se rozhlížela po okolí a Maxmilián nikde. To bylo dobré znamení, alespoň to ukončí bez dalších prodlev a emocionálního vypětí. Jak vůbec mohl Maxmilián podlehnout takové malicherné potřebě, jako je soucit s něčím tak odpudivým? Nyní to je vlastně již jedno. Rychle mládě zakousne a vše se vrátí zpět k normálu.

Dítě zastavilo svůj krok. Ohlédlo se za sebe a bez nejmenšího náznaku strachu hledělo Awaliel přímo do tváře. To ji však ještě více rozhněvalo. V mžiku se snesla k zemi a vrhla se střemhlav proti dítěti. Ono však stále stálo pevně na nohou a ani v nejmenším nehodlalo ustoupit. 'Aspoň, že chápeš zbytečnost případné snahy o útěk.' Problesklo posledních pár myšlenek dračici hlavou a již byla skoro na dosah svého cíle.

Z nebe se náhle vyřítil Maxmilián. Awaliel to na okamžik zarazilo, ale naštěstí vše ze strany jistil Sorrock. Strhl nepozorného Maxmiliána do propasti a vytvořil prostor pro nutný čin. 'Dobrá tak to máme jeden problém z cesty. Nesmím však otálet. Maxmilián nebude držen mimo dění dlouho. Přeci jen má mnohem více síly a zkušeností než mladý Sorrock.'

Dračice otevřela dokořán tlamu a horní polovina dítěte se okamžitě ocitla v jejích dutinách. Už jen stačilo zkousnout a …

Athéna vědoma si nevyhnutelného střetu s útočícím drakem, si přiložila ruce k ústům. Avšak ne ze strachu, nýbrž proto, aby se mohla připravit. Mezi pěstmi vytvořila malou skulinku, takový koridor a ze všech sil nafouknula tváře. V okamžiku kdy už viděla drakovi přímo na krční mandle, všechen ten kyslík vyfouknula ven: "Pfuuu!" Jak tak vzduch postupoval skrze připravenou škvíru mezi dlaněmi, zvyšoval svou tepelnou energii, až nakonec vzplanul v enormní ohnivý žár.

Awaliel vytřeštila oči a aniž by mohla své tělo jakkoliv ovládat, dítě instinktivně vyplivla. Házela sebou zleva doprava a propadala nezastavitelnému kašli. Celé tváře ji doslova hořely v ohni. Třepala tlamou všemi směry, ale ta bolest nechtěla ustat. Naštěstí se právě v čas z oblak snesla Quantiss. Pomocí vodní magie jí do úst přinesla úlevu a ukončila její muka.

Tohle již bylo příliš. Awaliel neměla ani chvíli sílu přemýšlet o tom, že lidé kouzlit nedokážou. Zatemnila se jí mysl černým šálem a chtěla pouze jediné: 'Ten lidský červ musí zaplatit za své nepřípustné chování.' Kolem dračice se vytvořil vír, ničivé tornádo. Zvedající kusy hlíny a odhazující je desítky metrů daleko. Znovu vykročila směrem k mláděti a tentokrát se vší svou silou a vůlí.

Athéna si klekla na kolena, zavřela oči a sepjala ruce. 'Myslíš si, že tě víra ochrání? Haha. Na to už je pozdě. Víra je jen pro slabé tvory, kteří se o sebe nedokážou postarat sami. V životě přežijí jen ti silnější. Skutečně mne mrzí, že zemřeš rovnou potom, co se to dozvíš.' Síla tornáda se exponenciálně stupňovala. Obejmulo pár staletých stromů a doslova z nich vyřezalo ven letokruhy. Tak ostrý byl ten vítr. Z malého děvčete měla co nevidět zbýt jen krvavá pára nad krajinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama