Legenda o dračí dívce III.

27. června 2011 v 22:52 | Archaell |  Sarkasmus
Maxmilián přeletěl k již známému útesu a dle jeho očekávání se nad mršinou Whalkaka vznášelo hejno mrchožroutů. Rozhořčeně si vydechl a rovnou mezi supy vychrlil vlnu spalujícího ohně. Několik ptáků okamžitě uhořelo a ti ostatní byli motivování k odchodu. Zákon přírody jasně ukázal, kdo dominuje této oblasti. Drak zaryl velrybě pod kůži drápy a po svém lehkém zdržení se vrátil do svého hnízdiště.


V doupěti už Maxmiliána očekávala společnost: "Kde jsi byl tak dlouho?" Promluvila bílá dračice. "To jsi lovil Whalkaka? Musíš si stále něco dokazovat? Kdybys požádal o pomoc Quantiss, tak by ti ho obstarala bez zbytečných potíží."

"Ale, Awaliel. Nejsem už mladé dráče, abych byl závislí na potravě ulovené někým jiným." Bránil se Maxmilián rozrušen tímto shledáním.

Své hnízdo sdílel Maxmilián s třemi dalšími draky. Moudrou vodní dračicí Quantiss, mladým zemním drakem Sorrockem a v neposlední řadě větrnou dračicí Awaliel. Ta ho nyní kárala za jeho nedochvilnost. Nejen z tohoto důvodu ji považoval za velmi arogantní a nepříjemnou. Znechucený Maxmilián odhodil mršinu velryby do kouta a odešel se vyspat do své části doupěte.

"… samozřejmě jsem mu vysvětlila, jaké zbytečné starosti mi dělá, když se někde toulá, aniž by mi to řekl." Stěžovala si Awaliel velkému modrému drakovi.

"Awaliel," odpověděla dračice Quantiss, "přeci víš, že draci jsou od přírody samostatní a v mnohých případech i velmi samotářští tvorové."

"To možná ano, ale jednou spolu sdílíme domov, tak bychom spolu mohli aspoň trochu komunikovat!" Oponovala uraženě Awaliel a nadzvedla hlavu do výšky.

Do jeskyně náhle prudce vletěl hnědý drak. Pařáty zarazil do země, ale na zabrzdění to nestačilo. Udělal pár kotrmelců a zastavil se nárazem o krápníkovou stěnu.

"Sorrocku! Říkala jsem ti ať vevnitř tak nelítáš!" Zakřičela Awaliel. "Nenechám tě to tady zasypat, abychom si kvůli tobě pak museli hledat nové hnízdo!"

"Spíš mám obavy, aby se nezranil." Pronesla starostlivě Quantiss.

Sorrock se vzpamatoval z toho střetnutí a vyklepal si z křídel hromádku prachu se štěrkem: "Je až skoro neuvěřitelné, co jsem cestou do doupěte zřel. Na ostrově se nachází lidské mládě. Zahlédl jsem ho, jak prchá před smečkou hladových vlků."

"Lidské mláďě?!" Vyděsila se Awaliel. "Jak se mohl na jeden z dračích ostrovů dostat člověk? To je v přímém rozporu s Dračím kodexem."

Chápu tvé zděšení," odpověděla Quantiss, "ale jak by nás mohlo malé mládě ohrozit? Navíc podle Dračího kodexu bychom tu neměli být ani my."

"A stejně ho rozpárá ta vlčí smečka." Zasmál se Sorrock a se vší drzostí kousnul do mršiny Whalkaka.

Do místnosti vstoupil Maxmilián: "Co se to tady děje?!"

Sorrock z leknutí polknul sousto a hned uhýbal pohledem jakoby v místnosti ani nebyl: "Ne já jsem tu velrybu nežral, to jsem se jenom díval na to, o jak pěkný úlovek se jedná."

Maxmilián praštil ocasem do stěny. Pár krápníku ten úder neuneslo a spadlo ze stropu na zem. "Na to jsem se neptal. Kde je Athéna?"

"Athéna?!" Zavrčela okamžitě Awaliel a postavila se před Maxmiliána. "Kdo je Athéna?! Nechtěj mi naznačit, že celou tu dobu ses bratřil s nižším tvorem, jako je člověk?!"

Maxmilián odhodil Awaliel stranou a rozeběhl se k východu z jeskyně: "Nemám čas se s tebou hádat. Budeš se muset smířit s tím, že to dítě je při nejmenším na stejné úrovni jako my. Troufám si říct, že možná i výš než někteří draci." Maxmilián vyskočil ven a vznesl se do nebeských výšin.

Kolem Awaliel se začal vznášet proud větru: "To nemyslí vážně?!"

Quantiss se ji snažila uklidnit: "Každý drak má právo na svobodnou vůli. I když to je proti dračím zákonům. A Maxmilián nepatří mezi jedince, kteří by se nechali zastrašit nátlakem většiny. Jakmile něčemu věří, tak ho nic nedokáže zastavit."

Awaliel se kousla do rtu tak silně, až jí vytrysknul proud rudé krve: "Já věřím tomu, že Dračí kodex předpovídající pád naší říše díky lidem je absolutní pravda. Musíme to dítě zabít dříve, než ho najde Maxmilián!"

A tak se tedy draci vydali hledat a zabít Athénu. Oproti Maxmiliánovi měli jednu velkou výhodu, věděli totiž kde ji Sorrock zahlédl na posledy. Utíkala přes úpatí západních plání kolem Vlčích skal. Osud dívky byl opět napsán na hrací kostce. Pokud ji mezitím už neroztrhali vlci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama