Legenda o dračí dívce II.

27. června 2011 v 10:29 | Archaell |  Sarkasmus
Drak přeletěl přes široké údolí. Tížilo ho svědomí a chtěl dítěti pomoci. Pak uviděl ve vodě hnědého medvěda, chytajícího lososi. Snesl se k němu a svými silnými drápy zvíře okamžitě usmrtil. Nemělo nejmenší šanci. Vrátil se tedy k dítěti a položil mrtvé tělo vedle něho. Mládě se z posledních sil schoulilo k teplé kožešině a vyčerpáním usnulo. Stále bylo nejasné, jestli přežije nebo bude následovat své zesnulé druhy.


Hodiny se pomalu měnily ve dny. Maxmilián střežil dítě celou tu dobu. Pozoroval ho s nadějí, že se nakonec vzchopí. Avšak ono nejevilo nejmenší známky života. Rozhodl se tedy počkat do následujícího úsvitu a pak ho opustit. Mršinu Whalkaka touhle dobou již jistě požírali supi a drak nechtěl přijít o svůj vzácný úlovek. O potravu nebyla sice nouze, ale velrybí maso bylo vyvrženo mořem pouze příležitostně. Tohle byla jedna z mála věcí, kterou Maxmilián záviděl svým bratrancům z vodní říše. Ti totiž měli volný přístup do podvodního světa.

Třetího dne se drak probudil s pocitem zvláštního šimrání na nose. Prohodil tedy hlavou ze strany na stranu. Ovšem jeho snaha se ho zbavit byla neúspěšná. Pomalu pootevřel oči a tím což zřel, byl okamžitě šokován. Kolem čumáku ho objímalo ono lidské mládě. Znovu zakroutil hlavou, ale jako by k němu bylo přilepené. Dítě se jenom hlasitě smálo a nechtělo se za žádnou cenu pustit. Nakonec Maxmilián prudce vydechnul nosní dírkou a mládě to odfouklo na medvědí kůži.

"Draago." Promluvilo dítě na Maxmiliána. On na něj chvíli překvapeně hleděl. Neudivovalo ho ani tak, že dítě mluví. Totiž lidská řeč byla jedna z mála věcí, která draky fascinovala. Jak může takový duševně zaostalý tvor jako je člověk dokázat plynule komunikovat? Pár draků si dokonce díky této anomálii začalo myslet, že je lidská zplodina inteligentní rasou. Co ale draka udivovalo, byla skutečnost, že dítě hovoří klidně směrem k němu, aniž by se ho děsilo.

Maxmilián se tady rozhodl s dítětem promluvit: "Mé jméno je Maxmilián. Pocházím ze západního úpatí skal. Jaká je tvé jméno člověče?"

"Draago." Pokračovalo dítě ve svém sotva srozumitelném mumlání.

"Takže tvé jméno je Draago?" Otázal se znovu Maxmilián dítěte. To však místo odpovědi k němu přiběhlo a opět se na něj přisálo. Tentokrát k jeho přednímu chodidlu.

"Draago." Zvolalo opět vesele dítě.

Maxmilián ho lehkým trhnutím svalů odstrčil zpátky do hlíny. "Umíš říct, něco jiného než pojem 'Draago'?"

Mládě jako by bylo uvězněno v opakující smyčce opět zopakovalo stejné slovo: "Draago."

Maxmilián tedy usoudil, že dítě ještě neumí mluvit. A že pojmem 'Draago' ve skutečnosti nazývá jeho. Rozhodl se tedy dítě pojmenovat sám. Pečlivě ho prozkoumal a odhalil, že dítě je ve skutečnosti dívka. "Dobrá. Pokud nemáš jméno, tak mi nezbývá než ti nějaké dát. Od tohoto okamžiku budiž se nazýváš Athéna."
"Athéna? Athéna." Zasmála se Athéna a začala nadšeně tleskat.

"Dobrá," Pronesl Maxmilián a odvrátil se od dívky, "vidím, že jsi v pořádku. Byl bych, nerad kdyby mé úsilí přišlo nazmar. Snaž se přežít tak dlouho, jak jen to je pro lidského tvora možné." Maxmilián zamával křídly a připravil se k odletu. Leč před ním vstanula překážka.

"Draago." Chytila Athéna draka za ocas. Ten pozvedl obočí a prudce mávnul ocasem ze strany na stranu. Avšak jako by snad dítě bylo ze zaschlé mízy. Nechtělo se vůbec pustit. Maxmilián ji musel odstrčit čumákem, aby ji od sebe odtrhl. Dívka ovšem okamžitě vstala a běžela opět k němu.

"Nemám čas se zde dále zdržovat." Maxmilián znovu protáhnul křídla. Tlak větru dítěti podrazil nohy a ono spadlo na zadek do trávy. Potom se odpoutal od země a začal se vznášet. "Možná se ještě v budoucnu setkáme." Pár mocných máchnutí a dračí blány ho vymrštily rovnou mezi oblaka. Z téhle výšky už dítě nebylo téměř vidět ani bystrým okem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama