Veřejná hanba

10. dubna 2011 v 12:18 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Spala jsem spokojeně v posteli a zdálo se mi o událostech předcházejících dní. Již brzy jsem měla uskutečnit výhodný ochod, který mě dostane hodně daleko z téhle díry. Ne že bych se měla špatně, ale nižší střední třída mé potřeby dostatečně nenaplňovala. Sdílela jsem malý měšťanský domek ještě s pár dalšími dívkami, za což by byla spousta lidí vděčná, ale mé ambice mířili mnohem výš. Chtěla jsem si pořídit vlastní domek se zahrádkou někde na kraji vesnických plání, kdo ví, třeba budu mít dost peněz i na nějaké to služebnictvo.


Mé rozjímání však náhle přerušilo hlasité bouchání na dveře: "Bum, bum, bum!" Celá rozespalá jsem se v noční košili dokymácela ke vchodu a otevřela přepážku. Ve dveřích stála hradní stráž. Co tady asi chtějí takhle pozdě?

Muž stojící uprostřed a asi i s nejvyšší hodnosti svíral v ruce dlouhý pergamen. Rozbalil ho při svitu hořící louče a začal předčítat jeho obsah: "Slečna … je obviněná z vážného narušení pořádku a klidu našeho městského osídlenstva. Přestože v naší měšťanské vyhlášce je výsadně zapovězeno nabízet smilnické služby za úplatu mužům, tak tato vinná děva nedbala našich zákoníků a rozhodla se s plným vědomím svého nepočestného úsudku věnovat prostituci. V důsledku širokého rozšíření pohlavních nemocí za hradbami města je nutné tuto závažnou situaci rázně rozhřešit a operativně potrestat bez dalších prodlev."

"Cože?!" Znepokojeně jsem vytřeštila oči a snažila se bránit, ale neměla jsem jinou možnost než s nimi jít. Kolem paží mě popadli dva strážní a začali mě táhnout ven na ulici. Venku bylo docela chladno a hrubá kamenná cesta se mi zařezávala do chodidel. Ještě navíc foukal ledový vítr, a protože jsem neměla žádné negližé, tak to docela štípalo na kůži. Muselo být docela již pozdě v noci, jelikož se na obloze třpytil měsíc a v místních uličkách lásky nebyla ani noha. Možná, že všechny ty dívky odvedli taky někam pryč?

Přišli jsme před místní radnici, kde se odehrávají veškeré soudní pře. Tak nějak jsem očekávala, že zde budou narvané chodby dalšími dívkami, které se věnují obchodováním s láskou, i když já vlastně mezi ně tak úplně nepatřila. Chodby byli stejně prázdné jako náměstí. Až na několik strážných, kteří spali opření o vchodové dveře nikde nikdo.
Vešli jsme do soudní síně, a tam už čekal městský úředník oprávnění k zastupování města při právních úkonech. Narovnal si paruku na hlavě, pak si uhladil na hrudi talár a hluboce si odkašlal. "Mno. Víte, slečno, proč jsme si vás sem zavolali?" Ne asi, když mi to ti šaškové hlasitě četli do ucha, ale pro jistotu jsem se snažila dělat hloupou.

"To by mě taky zajímalo. Tihle pánové mi v noci vtrhli do domu a násilně mě sem odtáhli bez jediného vysvětlení."

"Počkat! My jsme jí určitě četli o co de. Teda aspoň myslim. Že jo chlapy?" Ozval se vedoucí pochůzky a jeho četa mu to jednohlasně potvrdila.

"No na tom teď vlastně nezáleží. Stejně to musím podle řádného postupu zopakovat," řekl soudce a promnul si vous. "Jste obviněná z nabízení sexuálních služeb jednomu z našich nejvyšších pánů. A on to vše nahlásil. Tedy přesněji jeho znepokojená žena, která vás slyšela, když jste ho nabádala k cizoložství a chtěla jste mu prodat svoji cudnost za nedrobný finanční obnos. Máte cokoliv, co byste nám chtěla sdělit, přednést na svoji obhajobu?"

"Ale takhle to úplně tak nebylo…" Vystrašeně jsem se marně snažila najít vhodná slova. Je pravda, že jsem skutečně měla dostat peníze výměnou za své panenství, ale v tomhle světle to znělo dost blbě.

"No nemáme na vás celý den. Evidentně jste si vědoma své vlastní viny, a proto vás odsuzuji k dvaceti čtyřem hodinám veřejné hanby a deseti ranám bičem. Trest započne zítřejšími ranními hodinami. Prozatím strávíte příjemnou noc 'v teple' našich 'hedvábných' cel."

"Počkat to mi ani nedáte čas na obhajobu?"

"Čas jsou peníze a ty vy určitě nemáte a díky našemu obezřetnému hlídání pořádku ani mít nebudete. Takže zatím na viděnou, určitě se za vámi přijdu podívat na náměstí. Můžete ji odvést do cely." Mávnul soudce směrem ke strážným rukou a ti ho okamžitě poslechli. Zamířili jsme tedy do šatlavy.

Jeden strážný si prohrábnul nosní dírku malíčkem a pak říká: "Co kdybychom si tuhle službu trochu zpestřili." Potom ze mě strhnul noční košili a přitlačil mě na mříže přilehlé cely. Ledová železné příčky se mě doslova prokousávali až ke kostem. Strážný se podíval směrem k probuzeným vězňům a začal se smát: "Tak, co říkáte chlapy. Já mám sice doma starou, ale vy byste se určitě rádi na chvíli pobavili." Po těle mi začal ze studu téct ledový pot. To přece nemůže myslet vážně? Přece by mě nepředhodil do téhle jámy lvové?!

Vězni se ke mně zběhli jako slepice po flusu a skrze mříže mě začali osahávat. Naštěstí mě strážný rychle odtáhnul stranou a praštil je obuškem přes prsty "No to tak vy šmejdi. Myslíte si, že tady jste na nějaký dovolený, nebo co? Žádný takový! Když si nemůžu vrznout já, tak ani vy ne!" Potom mě silně stisknul paži a vrhnul mě do vedlejší cely na špinavou hlínu. Klepala jsem se zimou a určitě i trochu strachem, ale neměla jsem jinou možnost než to snášet.

Zdálo se mi, že tam sedím v rohu celou věčnost. Hlavou se mi honila spousta myšlenek a přes krysy, které pobíhaly sem a tam, jsem stejně nemohla usnout. Po nekonečném utrpení přišlo ráno a s ním i povědomé tváře strážných. "Vstávej! Za okamžik začíná tvůj trest." Zařval mi strážný do ucha a vytáhnul mě za vlasy na nohy.

"To tam mám jít jako takhle?" Přeci mě nenechají stát v průvanu na ulici úplně nahou?!

"Máš, co si chtěla. Jako děvka musíš být na trochu toho obecenstva už zvyklá. A to, že tam bude zima? Počkej pár minut na sluníčku a budeš se modlit za trochu toho stínu. Hehe."

Na náměstí už byly nastoupeny masy lidí, kteří se těšili na zábavu při sledováni trestanců. Občas jsem se sem taky šla podívat, ale nyní bych tady radši nebyla. To mi věřte. Snažila jsem se zakrýt své nahé tělo, ale se spoutanými zápěstími za zády to moc nešlo. A tak se každý do posledního diváka z obecenstva mohl pokochat mým nahým tělem. Nyní jsem si skutečně připadala jako šlapka. Došli jsme až na dřevěné pódium, kde už stál velitel stráže ze včerejška a svíral další pergamen.

Posměvačně se na mě usmál a plácnul mě koženou rukavicí přes prso. Potom si odkašlal a začal číst zprávu, aby všichni věděli, za co tu jsem. "Ehm. Ehm. Zde přítomná obžalovaná byla usvědčena z nabízení svého těla a to za účelem příjímání peněz. Proto se odsuzuje k deseti ranám bičem a dvaceti čtyřem hodinám na houslích."

Housle. Ne zrovna příjemný mučicí nástroj, ale v rámci možností to byla ta nejpřijatelnější varianta. Byla to dřevěná deska se třemi otvory asi metr vysoká. Do prostřední díry mi strčili hlavu a do těch zbývajících dvou mé hebké ruce. Zámek zaklapnul a definitivně mě uvěznil uvnitř. Strážný ke mně potom ještě přišoupnul dřevěnou kozu a strčil mi ji pod břicho. Takže jsem špičkami sotva dosáhla na zem a ještě jsem měla zadek vystrčenej výš než hlavu.

Místní kat s kápí na hlavě prošel kolem mě a na pokyn velitele začal s mým trestem. Slyšela jsem, jak se ve vzduchu ozývá svist letící ho biče a o vteřinu později přistál na mé levé půlce jeho ostrý konec. "Áhh." Zaúpěla jsem bolestí a po mé tváři začaly stékat slzy. Bič se opět dal do pohybu a s dalším zapískáním přistál i na pravé hýždi. "Ááhh!" Třetí rána částečně překřížila zranění z prvního nápřahu, takže štípala víc jak ta první. S každým dalším úderem se bolest stupňovala.

Po deváté ráně jsem už myslela, že umřu, ale čekala mě ještě finální, desátá rána. Kat se napřáhnul, vzduch rozkrojil ostrý bič ve dví a… "ÁÁÁHHH!!!" …nelítostná špička mě lízla rovnou přes pysky a klitoris. Přes oči se mi objevil lem rudých žil, skoro mi vypadly z očních důlků. Z úst mi samovolně trčel jazyk a nezastavitelně z něj skapávaly sliny na zem. Mohla jsem se aspoň utěšovat tím, že mám část trestu za sebou, ale strašně mě pálilo vše od pasu dolů.

Po několika hodinách dosáhlo slunce plné síly. Na hlavu mi pražili jeho paprsky a já pociťovala strašnou žízeň. Měla jsem hlad, chtělo se mi na záchod a šíleně se mi motala hlava. Pomalu jsem začínala vidět dvojitě a cítila jsem, jak se mi spaluje kůže na pořezaných hýždích. Byla to děsná muka. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když slunce opět zapadlo a já na zadku opět ucítila závan ledového vánku.

Celá vyřízená jsem zírala do prázdna ulice a odpočítávala vteřiny do konce svého trestu. Když v tom se objevila skupinka opilých mužů. Přistoupili ke mně a praštili mě dlaní přes zadek. "Áhh." Okamžitě se mi do paměti vrátila bolest z dnešního dopoledne. Byla jsem tak vyřízená, že jsem neměla ani sílu jim nadávat. Jeden z nich mě začal něčím plácat přes pysky a pak mi došlo co to je. Zasunul mi dovnitř svůj úd a já pocítila nával další bolesti. Po stehnech mi začala téct rudá řeka krve. Tak to by bylo, peníze za cudnost v háji!

Jako by mu nestačilo, že mě ze zadu nabírá jako nějakou děvku, tak mi ještě do zadku strčil dva prsty a potom skoro celou ruku. Myslela jsem, že mi ho přetrhne vejpul. Doslova šokovalo, kolik se toho dovnitř vejde.

Jako by ta bolest sama o sobě nestačila, musela jsem snášet, jak nás se zájmem sleduje skupinka dalších mužů. Jeden přistoupil k mému obličeji a poplácal mě přes něj svým penisem. Když už se dostatečně vyblbnul, tak mi zacpal nosní dírky a vrazil mi ho skoro až do krku. Má vyschlá ústa se nyní třela o jeho pij a jemu evidentně dělalo radost bourat mi mandle.

Když už byl pán vzadu hotovej, tak mi vymaloval útroby svým séměm. To už jsem ovšem nevydržela. Jeho horká kaše mě nastartovala nepodmíněný reflex a já ho celého postříkala svou močí. Naposledy mě plácnul přes zadek a ustoupil pryč. Okamžitě ho vystřídal třetí a ten mi ho tentokrát strčil do zadních vrátek. Neměla jsem moc šanci přemýšlet o tom co se děje vzadu, protože jsem se začala dusit mlíčím, které mi lepilo dutinu ústní. Sperma mi snad stříkalo i nosem. Konečně ho vytáhnul ven a já se mohla pořádně nadechnout. Jenže to už přede mnou stál další pán a opět mi zacpal ústa svou klobásou.

Ráno jsem byla úplně mimo a snad celá zabalená do semene. Jen bůh ví, kolik lidí se té noci na mě vystřídalo. Jedno bylo, ale jisté. Takovýhle báječný obchod znovu dělat nechci a vlastně už ani z provozních důvodů nemůžu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 leasy70 leasy70 | Web | 6. října 2011 v 15:16 | Reagovat

NEPOVIDEJ ZE SE TI TO STALO DOOPRAVDY,ESTLI JO TAK TE HOOOOOOOOOOOOODNE LITUJU

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama