Subjektivita lásky

14. dubna 2011 v 11:14 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Vedlejší zaměstnání při studiu je namáhavá činnost, ale člověk si musí aspoň trochu přivydělávat brigádami. Zrovna dělám v bistru. Není to sice zábavná práce, ale dívky mého věku nemají moc nevybranou a je to futr lepší, než dřepět u kasy v supermarketu.

"Vezmi si stůl čtyři." Přikázal mi můj šéf a velkým obloukem přehodil palačinku na pánvi.

"Doki, doki," silně se mi rozbušilo srdce, když jsem se podívala k zákazníkům. U čtvrtého stolu seděl kluk, kterého jsem znala už od dětství. Hodně se mi líbil, ale nikdy mě nikam nepozval, i když jsem se hodně snažila. No možná ta snaha nebyla zas tak moc velká. Každopádně to je jeho chyba a ne moje.

"Ahoj Petře. Co si dáte?" Příjemně jsem je přivítala a nervózně si třela podnos na nádobí o záda.

Petr prolistoval jídelní lístek, ale asi ho tam nic nezaujalo."Tak já bych si dal pro začátek třeba kafe."

"Takže jednu kávu a…" Koukla jsem se směrem na jeho sestru Kateřinu.

Ona chvíli žmoulala ubrus pod stolem a pak se na mě letmo usmála. "Máte něco k jídlu?"

"No máme spoustu věcí. Třeba omeletu, nebo za chvíli bude upečenej koláč a palačinky. V mrazáku se najdou určitě i další věci jako hranolky a tak."

"Tak mi přines třeba ty palačinky."

"Okay," otočila jsem se na podpatcích a spokojeně odhopkala k pultu předat objednávku.

Během dvou minut jsem byla zpátky. "Tak tady to máte. A co, že jste se přišli k nám podívat? Určitě by bylo nějaký bistro blíž."

Petr se napil kávy a trochu si spálil jazyk. Musela jsem se hodně držet, abych se nezačala smát. "Ahh. No. Přišli jsme si s tebou popovídat."

"Popovídat?" O čem by semnou asi chtěl mluvit? Hlavou mě proběhlo pár nesmyslných myšlenek, až jsem se z toho začala červenat.

"No mám navíc lístky do lunaparku, tak jestli nechceš jít zítra taky. Teda pokud nic nemáš?" On a já v lunaparku? To má být jako rande? Okamžitě jsem zrudla jak třešeň. Připadala jsem si jako parní hrnec, jako by mi z uší létaly bílé obláčky páry.

"Ne. Teda jo. Chci říct, že určitě vůbec nic naplánovanýho nemám. Takže semnou můžeš počítat na sto procent!" Sice jsem měla jít na doučování z angličtiny, ale takováhle příležitost by se jen tak nemusela opakovat. A kdo ví kam, až to může vést. "Ding, dong," rozezněly se mi v hlavě svatební zvony.
"No tak se sejdeme tam. Jestli si chceš ještě něco dát, tak si to objednej. Já už mám bejt někde jinde. Takže zatím naschle." Petr nechal na stole bankovky, zamával sestře na rozloučenou a jen za ním cinknul zvonek u dveří, už byl pryč.

Přisedla jsem si vedle Kateřiny a hned začala vyzvídat: "Nevíš, proč mě tak najednou pozval? Teda ne, že bych se mu divila, ale že tak najednou? Nikdy mě nikam předtím nepozval a bylo mnoho příležitostí. Třeba jsem s ním chtěla jít na školní ples, ale on tam nepřišel a teď najednou semnou chce jít ven? Co se asi změnit, nebo že by mu to konečně došlo? Vždycky byl spíš idealistickej typ a nikdy se nezajímal o okolí natož dívky." Náhle jsem se zarazila. Došlo mi, že jsem se nechala trochu unést a vedu spíš monolog než konverzaci. "Ah. Promiň, tady mluvím bez zastavení a nenechám tě ani odpovědět."

Kateřina si nervózně začala třít špičky ukazováčků o sebe, má totiž trochu socializační problémy a chvíli jí trvá se vyjádřit a pak odpověděla: "Neřekla bych, že by se nějak zvlášť změnil."

"Fakt? To je zvláštní. No tak zítra se to určitě dozvím. Dáš si ještě něco?"

Dívka zakroutila hlavou. "Ne díky. Už radši taky půjdu." Potom vstala od stolu a odešla ven.


Nebe plné zářivých hvězd a v pozadí hrající romantická hudba. Seděla jsem na ruském kole a Petr přímo naproti mně. Kabinka se pomalu otáčela a směřovala až na samý vrchol. Náhle sebou cukla, až mě z toho poskočilo srdce a úplně se zastavila.

Petr mi hleděl zhluboka do očí. Jeho zrak se mi doslova provrtával dovnitř hlavy. Celé jsem se napětím rozechvěla a nemohla tím tlakem ani polknout. Najednou vstal ze sedačky a přisednul si ke mně. "Víš, chystal jsem se ti to říct už hodně dlouho. Není snadné vyjádřit své city, ale prostě jsem se do tebe zamiloval." Srdce mi začalo znít jako dostihový kůň a Petr se ke mně začal naklánět. Určitě mě chce políbit! No ne, že bych nechtěla, ale takhle najednou? S očekáváním jsem zavřela oční víčka a čekala, co bude dál.

Nic. Vůbec nic se nedělo. Opět jsem otevřela oči a k mému překvapení jsem zírala na bílej strop. V propoceném pyžamu jsem se překulila na bok a "Bum!" Práskal jsem sebou o zem. Z neklidného spaní, jsem se musela tak moc převalovat, až jsem skončila na okraji postele. "Au." Ležela jsem s obličejem zaraženým do koberce a vůbec se mi nechtělo hýbat. Takže to byl jenom sen. To je strašná smůla. Teda počkat, to znamená, že nejdříve musíme do toho lunaparku jít! Svižně jsem vyskočila na nohy a rozeběhla se upravit do koupelny.


Dorazila jsem na místo schůzky asi o deset minut pozdě. Ne, že bych neměla dost času, ale vybíráním oblečení a neustálým převlékáním jsem strávila asi tři hodiny. Petr čekal na lavičce pod velkými hodinami a netrpělivě koukal na hodinky. Asi byl taky dost nervózní. To vypadá slibně. "Čau. Promiň, že jdu pozdě."

"No nejdeš zrovna v čas, ale co se nedá nic dělat. Tady máš lístek." Podal mi vstupenku a promnul si obočí. Znovu mi hlavou proběhl obsah mého snu. Že by se opravdu mělo stát, to co se mi zdálo? Mé rozjímání přerušil příchod další osoby.

"Ahoj." Ozval se hlas Kateřiny, která přicházela od stánku se zmrzlinou. Počkat. On si sebou na rande bere svojí sestru? To je úplnej debil? V mozku mi to okamžitě začalo šrotovat. Aha. Možná, že jsem to viděla až moc růžově a ve skutečnosti o žádné rande nepůjde. Zklamaně jsem si oddychla a sledovala bílé mraky na obloze.

"No, tak si to tady užijte. Až tady skončíte tak mi zavolejte a já pro vás dojedu. Mě teďka čeká nějaká práce, takže zatím čus." Řekl Petr a svižným krokem odešel pryč. Nechápavě jsem vytřeštila oči. To tam ani nepůjde s náma?!

"To myslel vážně?" Tázavě jsem se otočila ke Kateřině, která mi podávala vanilkovou zmrzlinu.

"Asi už to tak bude." Rázem se rande změnilo v dámskou jízdu. No co, když už tady jsem, tak se aspoň podívám dovnitř.


Přes počáteční zklamání to byla docela sranda. Sice jsem se nejdříve tvářila dost uraženě, ale po děsivé zkušenosti v domě hrůzy ze mě všechen vztek opadl. Vyzkoušely jsme snad všechny atrakce, které tady měli a nakonec se dostalo i na ono ruské kolo.

Na nebi opravdu zářily hvězdy a z reproduktorů se ozývaly Mozartovy skladby. Ten parchant. Kdyby to nebyl takovej debil, tak tady teďka sedím s nim a ne s jeho sestrou. Koukala jsem se ze shora dolů na malá světýlka u stánků a nadšené páry, které sem přišly strávit romantický víkend. Jak já jim jen záviděla.

"Chtěla bych ti něco říct." Přerušila hudbou doprovázené ticho Kateřina. "Není to tak úplně jednoduché. Ve skutečnosti to je hodně zvláštní a podle podle společenských norem dost trapné a ponižující. Ale už to dále nemůžu držet uvnitř. Jde o to, že jsem se do tebe asi zamilovala…" Šok. Zírala jsem na ní jak němci na orloj a z hlavy mě to vyrazilo úplně všechny myšlenky. Tak tohle jsem ani v nejmenším nečekala. Kateřina je lesbička? Nevěděla jsem, co mě šokuje víc. Jestli fakt o její, orientaci, nebo to, že to říká mě.

Zmražená nově získanými informacemi jsem na ni bez pohnutí zírala a nevěděla jak na to reagovat. Ona ovšem vstala ze sedačky, chytila mě kolem ramen a pak mě bez váhání políbila rovnou na rty. To je paráda! Takže nakonec se místo s jejím bratrem cucám s ní. Byla jsem v takovým transu, že jsem se ani nebránila.

Zaražená tím co se stalo, jsem se hned po zastavení atrakce odebrala domů. Cestou jsem nemyslela na nic jiného, než nato co se stalo. Tohle není normální. Proč se takovýhle věci musej stávat zrovna mě? A co když jsem, taky lesba a akorát si to neuvědomuju? I když jsem si to nepřipouštěla, tahle událost bude muset mít nějakou tvrdou dohru v budoucnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Crazy Janett Crazy Janett | E-mail | Web | 4. srpna 2011 v 17:54 | Reagovat

wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama