Odlišné cíle

8. dubna 2011 v 6:55 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Horké letní odpoledne. Seděla jsem s kamarádkami u stolu v jídelně a četla si zajímavou básnickou sbírku o nenaplněné lásce. Občas byla sice smutná, ale jinak se mi velmi líbila. Mé přítelkynině řešili velmi důležité otázky týkající se moderní doby. Hladomor, globální oteplování a tak. Nebo teda něco v tom stylu. Povídali si o posledních módních trendech, o nové populární značce opalovacích krémů a vyzývavých tipech pro plážovou módu. Anorexie, bulimie, co jíst, co ne. Kdy a proč zvracet. Prostě nejzávažnější témata současné doby.


Znuděná konverzací o modelování nehtů jsem se podívala směrem k oknu. Seděl tam nějaký pěkný kluk a taktéž si něco četl. Potom zvedl hlavu od knihy a naše oči se setkaly. Rozhodnutá, že všechno bude lepší než tady poslouchat ty kecy, jsem vstala od stolu a "nenápadně" si k němu přisedla.

"Co to, čteš?"

"Knihu," odpověděl napůl sarkastickým a napůl vážným hlasem. Asi nebyl moc rád, že ho vyrušuju.

"A o čem je ta 'kniha'?"

"O nalezení smyslu vesmíru a tvoření pozitivní energie."

"To jako vážně?" Překvapeně jsem vykoulela oči. Nevypadal zrovna na někoho, kdo se zabývá takovými věcmi. Tyhle
témata zajímají spíše starší generace, které hledají útěchu v nesmyslných věcech.

"Ano, to jako vážně." Ukázal mi malbu nějaké spirituální energie na přebalu publikace a pokračoval ve čtení.

"A je to zajímavá četba?" Podle mě rozhodně ne, ale nechtěla jsem zůstávat jen tiše sedět.

"Je to stejně zajímavé asi jako číst si Bibli. Raději bych to spálil v kamnech, ale právě píšu text, který pojednává o ovlivňování mas lidí pomocí fanatické ideologie. To zahrnuje náboženství, politická hnutí a podobně."

"Aha." Nevím, proč ale ta odpověď mě trošku zaskočila. Nerada zdržuji lidi od rozdělané práce, ale z nějakého důvodu jsem si s ním chtěla povídat. "Ty píšeš do novin?"

Zvedl oči od textu a s výrazem že ho skutečně otravuju, mi odpověděl: "Ne do novin opravdu nepíšu, ale jsem více méně spisovatel."

"A o čem píšeš?"

" O čemkoliv se mi zrovna chce. Například poslední knihu jsem napsal na téma bezduchého následování většiny. Většina lidí nemá vlastní názor a možná ho ani nechce mít. Bezduše jako ovce se drží stáda a bojí se udělat krok stranou. Nějaké to vlastní rozhodnutí pro ně neexistuje. Co to čteš ty?"

"Sbírku básní o lásce. Mám ráda poezii. Když je řeč o poezii, nějakou básnickou sbírku si nenapsal?"

Hoch si prohrábnul vlasy a podrbal se na zátylku. "Ne nenapsal. Neměl jsem důvod ani téma nějaké básně tvořit."

Na okamžik jsem sklopila zrak jiným směrem, protože jsem se trochu styděla toho, co jsem se chystala říct. "No a nechtěl bys něco napsat třeba pro mě?"

On nechápavě nadzvedl obočí a ledovým hlasem odpověděl: "Proč bych s tím měl ztrácet čas?"

"Protože by mě to potěšilo?"

"Básně můžu psát, až budu chtít sbalit nějakou holku. Nejsem zrovna typ, který by trpěl nepřekonatelnou snahou dělat vše, co mu ostatní říkaj."

"No třeba se mi ta báseň bude líbit a šla bych s tebou na rande." Trochu jsem se děsila toho, jestli to myslím skutečně vážně, nebo jen žertuji.

"Ty semnou chceš jít na rande?"

"To záleží na tom, jak moc se mi bude ta báseň líbit."

"No dobře jak chceš, ale abys toho potom nelitovala. Moje tvorba obsahuje vždy silné emoce. Taky bys mě nemusela už dostat z hlavy."

"Myslím, že to risknu."

"Tak na mě čekej v šest v parku." Potom vstal od stolu a odešel pryč.

Ve smluvený čas jsem přišla do parku a on už tam na mě čekal. Přistoupil ke mně a podal mi rudou růži. Nečekala jsem, že mi bude hned kupovat kytky, ale příjemně mě to překvapilo. "Tys mi koupil květinu?"

"To je jenom pro navození atmosféry. Nic si od toho neslibuj. Chceš si to přečíst sama, nebo to mám odrecitovat já?"
"No bude lepší, když to odříká autor. Přeci jen 'pro efekt'."

"Tak dobře. Zavři oči a poslouchej, co ti budu vyprávět." Zavřela jsem tedy oči a netrpělivě čekala, co se bude dít. Přeci jen jsem byla trochu nervózní, báseň mi předtím ještě nikdo nerecitoval. Věděla jsem, jak to probíhá, ze čtení knih, ale zažít to ve skutečnosti musí být něco jiného.

Zhluboka se nadechl a začal vyprávět:

Si jako třešeň mezi višněmi.
Spadlá zářící kometa na zemi.
Lotosový květ uprostřed kaluže,
přesto skáčeš stále z bláta do louže.
Na povrch jsou višně nádherné a veselé,
uvnitř však jen nevěrné a kyselé.
Napodobuješ jejich chování
a to tvou sladkou chuť pouze rozhání.
Poslouchej tón mého hlasu
a já ti ukážu tvou vnitřní krásu.
Připadáš si jako opuštěné koťátko,
uprostřed krabice,
na kraji ulice,
tesknící vedle silnice.
Chceš jenom chytit za ruce,
zahřát u srdce.

(Chytil mě za ruku a tiskl ji pevně v dlani. Druhou dlaní se dotkl mé hrudi. Trochu jsem se z toho začala třást. Možná to byl opravdu až moc emocionální zážitek, nebo mi byla jen zima.)

Obejmout v náručí,
být uvolněná, být v bezpečí.

(Přivinul si mě k sobě a začal mě hladit po vlasech.)

Pocítit trochu něhy, trochu lásky
a vyhnat z hlavy zbytečné vrásky.
Chceš pohladit po vlasech, po tváři.
A já vidět jak tvůj úsměv zazáří.

(Dotknul se mé tváře a já jako omámená jeho slovy, jsem se z toho musela lehce usmát.)

Chtěl jsem se ti zalíbit,
už mi zbývá jen, tě políbit.
… a zašeptat mám tě rád.

Po těchto nádherně odrecitovaných slovech jsem otevřela oči a v ten moment mě políbil na rty. Připadala jsem si jako uprostřed vesmíru. Celá galaxie se točila kolem tohohle nekonečného okamžiku. I když se mi nejdříve líbil jenom zběžně, tak jsem se okamžitě zamilovala.

"To bylo fakt pěkný. Kam teda půjdeme?" S pookřálým srdcem jsem ho chytila za ruce a samovolně se začala pohupovat na místě.

"Kam bychom chodili?" Zeptal se nechápavým tónem a okamžitě mě pustil.

"No na to rande."

"Jo na to rande. No to je dobrý. Ber to jako pozornost podniku. Jen jsem byl zvědavej, jak moc emocionální báseň dokážu naspat."

"Cože?" Koukala jsem na něho nemožná složit celou větu.

"Chtěla jsi slyšet báseň? Chtěla. Tak jsem ji pro tebe napsal, ale teď už se musím vrátit ke své práci. Měj se pěkně."

Zůstala jsem stát pod pouliční lampou a nechápavě zírala na cestu, po které odešel pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babley babley | Web | 25. srpna 2011 v 23:27 | Reagovat

áá, to je hajzl ten kluk!!! ta romantická básnička mě fakt dojala a měla jsem slzy v očích (asi už jsem vážně moc dlouho bez lásky,objetí,doteků,líbání,bez sexu..) jinak se mi ty tvoje "ero-povídky" líbí, hlavně tvůj osobitej styl, se kterým to píšeš, i že tvoje ženské hrdinky oplívají větší dávkou testosteronu v krvi :)) alespoň mě to tak přijde, nebo jsem možná moc mladá na to, aby mi ty "zvrácenosti" přišli tak "přirozený", s jakou lehkostí je píšeš..

2 Archaell Archaell | Web | 25. srpna 2011 v 23:32 | Reagovat

Díky. Ta básnička mě přepadla v jednom slabším období a rozhodl jsem se ji aspoň takhle využít. Mimochodem, co se zvráceností týče, tak zrovna teď dopisuju další povídku s extra tvrdým obsahem a označením (21+) ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama