Noční procházka

6. dubna 2011 v 18:12 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Asi před dvěma lety jsem si začala vydělávat na živobytí uklízením domácností. Práce hospodyně je obtížné řemeslo. Strašně nudné a hodnoceno nízkou mzdou. Situace se ovšem změnila, když jsem začala pracovat v jedné velké maloměstské vile. Moje představy o náplni práce a představy mého pána byly radikálně odlišné.


Jednou takhle večer jsem stála u plotny a vařila knedlíčkovou polévku. Krájela jsem mrkev na kostičky a zasněně se dívala z okna. Náhle mě něco děsně vyděsilo. Ze zadu se přikradl můj pán a uchopil mě za boky. Strach mi vyrazil nůž z rukou a donutil mě prudce se otočit. On se na mě usmíval a bylo jasné co bude následovat. Pomalu mi začal hladit zadek a šeptat romantická slůvka do ouška. V té době jsem už na to byla zvyklá, nesčetněkrát jsme už spolu předtím spali. Snad ze začátku to bylo trochu trapné, ale později to začalo být vzrušující. Časem jsem totiž zjistila, že mám potřebu poddávat se dominantním mužům. Pocit podřízenosti a méně cennosti u mě vyvolával silné emoce.

Políbil mě na krk a svižným pohybem mi stáhnul kalhotky ke kotníkům. Posunula jsem se trochu stranou a vyčítavě se na něho zadívala. "Teďka vařím večeři!" Opět ke mně přistoupil a silně mě plácnul přes levou půlku. "Auu!" Na hýždi se mi začervenal rudý obtisk jeho dlaně a šíleně to pálilo.

"Takhle jsem tě nevychoval. Už jsem si začínal myslet, že chápeš tahle jednoduchá pravidla, která máš beze slova! Dodržovat."

"Ale já teď vařím. Nemůže to počkat? Ahh!" Na druhé půlce se mi rozzářil další rudej flek. Pán byl rád, když jsem ho doslovně poslouchala, ale ještě mnohem radši, když jsem udělala něco špatně. To mu poskytovalo výmluvu mě trestat všelijakými bizardními metodami, pod záštitou výchovných opatření.

"Jenom pár minut. Dodělám to a můžete si semnou dělat co budete chtít."

"Zlobivá holka! Kdo ti dovolil odmlouvat?" Párkrát mě ještě plácnul a každá další rána na prokrvené kůži štípala víc a víc. Bolestí jsem pomalu ani nemohla udržet vařečku v ruce. Konečně mu to asi přišlo jako dostatečný trest a začal hledat něco k jídlu v lednici.

"Přeci teď nebudete nic jíst, když bude večeře?" Trochu naštvaně jsem se ohnala slovy. Vadí mi, když má práce skončí nazmar. V tomto případě v koši.

"Takže ty mi ještě budeš říkat, co mám a nemám dělat?" Ve tváři se mu zatřpytil zlověstný smích. To neznačilo nic příjemného, i když to vždycky příjemně končilo. Z ledničky vytáhnul dlouhou salátovou okurku a trs čerstvých mrkví. Vrátil se k mým bezbranným zádům a bez nějakého otálení mi zasunul dva prsty do rozkroku.

"Vždyť mám plné ruce práce," zoufale jsem se snažila mu to vymluvit, ale on se nedal.

"K tomu, co se chystám dělat, ruce stejně potřebovat nebdueš. Vařit můžeš i přitom." Odpověděl mi důrazným tónem, který signalizoval, že se z toho vymluvit už nedokážu. Chvíli mi masíroval slabiny a potom mě praštil okurkou přes klitoris.

"Áhh!." Celá jsem se ochvěla. Byla to neskutečná bolest. Dvakrát, nebo třikrát mi po něm ještě přejel a pak ji našrouboval skoro celou dovnitř. I když mě z toho začalo téct potrubí, tak to nebylo úplně tak příjemné. Třicet centimetrů nepoddajné zeleniny bylo až příliš. Připadala jsem si jako bych měla v děloze zapíchnutou tenisovou raketu.

"Musíš přeci vařit, tak proč se zastavuješ?!" Míchání polévky mi bránilo v kontrolování situace. Rázem přišel další šok. Ucítila jsem, jak se mi do konečníku provrtává chlupatá hmota. Přeci jen jsem se otočil a z mé nebohé dírky trčela hromádka zelených listů. Došlo mi, že mi tam nacpal jednu, možná že i dvě mrkve. Kdyby na ně dal alespoň trochu lubrikačního gelu, tak by to tolik nebolelo. Jenže ono to vypadalo, že přesně o to mu šlo.

"Tak teď se budu dívat, jak doděláš večeři." Opět ode mě odešel a posadil se do polstrovaného křesla. Lehko se mu to řekne, ale s plnými dutinami jsem začínala mít potřebu se tam dole dráždit. "A žádné masturbování, jinak tě budu muset potrestat!" Nebylo nic horšího než trest za porušení trestu. Vší vůli jsem se snažila na tu zeleninu zapomenout, ale jak jsem míchala knedlíčkovou polévku, tak mi to vůbec nešlo z hlavy.

"Ahh." Třela jsem stehny o sebe v zoufalé snaze se podrbat. Na okamžik mi to stačilo, ale v zápětí to svědění bylo mnohem a mnohem horší. Už jsem to nevydržela a padla na kolena před sebe. Levou rukou jsem uchopila okurku, pravou mrkve a začala je euforicky strkat dovnitř a zase ven. Nedalo se nic dělat, chytla jsem se do nastražené léčky.

Za trest mě můj pán nechal klečet na ledových dlaždičkách v předsíni. Jako by to nestačilo, že tam byla už tak zima, musela jsem si svléknout celou svou uniformu. Po třiceti minutách v tom mrazu ke mně opět vrátil. V ruce svíral nějakou zvláštní věc. Po bližším zkoumání jsem zjistila, že se jedná o plyšový kočičí ocas s análním kolíkem.

"Strč si to do zadku." Nemůžu říct, že proti své vůli, protože mě tohle zacházení strašně vzrušovalo, ale s odporem jsem si to nasadila dovnitř. Snažila jsem se to udělat opatrně, aby byli způsobená muka co nejmenší, jenže to se nelíbilo mému pánu. "Nemám na tebe celej den!" Vši silou do mě strčil a já upadla rovnou na zadek. Jedním dlouho táhlým pohybem se mi umělá násada zarazila až po okraj dovnitř. V očích se mi objevili první, ale ne poslední slzy. Připadal jsem si jen jako pouhé podřadné zvíře.

Můj samo jmenovaný majitel zašátral v kapse u kalhot a vytáhl z nich skleněnou krabičku. Bez váhání ji otevřel a já mohla spatřit záblesk lesklé špičaté jehly. Co s ní hodlá dělat? Vytřeštila jsem strachy oči. Ani na vteřinu ho moje reakce nevyvedla z rovnováhy a bez slitování mi propíchnul levou bradavku skrz na skrz. "Áhh." Vyrojily se mi další slzy, ale tentokrát to byl nezastavitelný proud. Chytila jsem si zraněné prso a snažila se bolest zahnat mnutím. To byla ovšem chyba. Než se mi vrátilo vnímání okolí, měla jsem propíchnutou i druhou bradavku.

V ten okamžik jsem nemohla ani pořádně mluvit. Zničeným hlasem jsem zasténala: "Proč?"

"Protože půjdeme na procházku." Odpověděl můj majitel a do zakrvácených otvorů mi přicvaknul dva háčky připojené k vodítku. To ve mně vyvolalo další nával bolesti. "No tak jdeme!" Surově mi přikázal, ale já seděla jak přibytá k zemi. Mé zlomené mysli nedošlo, že na to právě čekal. Prudce škubnul řetězem a já měla pocit, že mi skutečně bradavky vyrve z těla. Rychle jsem skočila na kolena a dopadla na všechny čtyři před něj.

Chtěla jsem vstát, ale on mě zarazil. "Zvířata nechodí po dvou." A tak jsem byla nucena se plazit skrz předsíň po kolenou. On potom otevřel vchodové dveře a za doprovodu mučivé bolesti prsou mne vytáhnul ven. Byla už tma, ale přesto jsem se strašně styděla. Nevím, jak bych mohla žít, kdyby mě takhle někdo viděl. Moje ponížení a můj strach ve mně vyvolával silný žár. Po stehnech mi tekla Niagára poševních šťáv a tvořila za mnou vlhkou cestičku na silnici.

Ušli jsme asi půl kilometru a naštěstí nás nikdo nepotkal. Naše cesta končila v blízkém parku pro venčení zvířat. Bylo to nechutné, ale poetické zároveň. Připadala jsem si jako čubka. Majitel mě zastavil před jedním stromem a řekl: " Tady to můžeš udělat." Nechápavě jsem se na něho podívala. "No tak dělej! Nemám na tebe celej den!" Zuřivě mě nakopnul botou do břicha a mě z toho povolily poševní svaly. Po mých stehnech mi začala do trávy téct má špinavá moč.

"Hodná holka." Poplácal mě po hlavě a přesunuli jsme se k nejbližší lavičce. On si rozepnul poklopec a vyndal ven svůj úd. "Tak a teď mi ho můžeš vykouřit." Chytila jsem jeho penis pevně do rukou a začala ho pomalu lízat po stranách. Mému pánu asi připadalo, že to dělám příliš pomalu a zarazil mi ho až po kořen do krku. Jak mi tak dřel o mandle, tak jsem se začala lehce dusit vlastními slinami. Do očích se mi hrnula nová várka slz. Opakovaně mi ho zarážel až do jícnu a já nemohla dýchat. Naštěstí to rychle přestalo. Mou ústní dutinu naplnilo lepivé a vroucí sperma.

Pán byl evidentně spokojen a ukojen mými službami, vytáhnul svůj brk ven. Obrátila jsem obličej k zemi a chtěla to všechno vyplivnout na zem. Jenže bohužel mě opět chytil za krk a zvednul ho zpátky nahoru. "Já se s tim nedělám, abys to tady plivala do bláta!" Druhou rukou mi ucpal nosní dírky a mě nezbývalo nic jiného než to všechno do polední kapky spolknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elaine Elaine | 17. srpna 2011 v 18:12 | Reagovat

Ne! To nemůže být pravdivé, že je to jenom kec ?! Řekni, že jo?!

2 Archaell Archaell | Web | 17. srpna 2011 v 18:27 | Reagovat

Jako celek to je vymyšlený. K jednotlivým částem se nebudu pro tvé osobní dobro vyjadřovat.

3 Meele Meele | 19. srpna 2014 v 2:09 | Reagovat

Taky mi to připadá spíš vymyšlený,furt si nemůžu představit jak asi vypadá plyšový kočičí ocas s análním kolíkem, když se na anální kolíky dívám: http://www.analni-kolik.cz/analni-kolik-jeho-pouziti-a-priprava no asi nemám nějak moc fantazii nebo nejsem moc zaučená do těchto věcí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama