Neobvyklá hodina angličtiny

5. dubna 2011 v 17:56 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Učení je matka moudrosti
Poslední vyučovací hodina. Angličtina. Tento předmět zrovna nepatří mezi mé oblíbené, ale na dnešek jsem si naplánovala něco trošku extra. O polední pauze jsem navštívila dívčí toalety a vytáhnula z kabelky vibrační tělísko. Nadzvedla jsem si krátkou sukeň a opatrně ho zasunula dovnitř. Roztomilý růžový ovladač jsem si připevnila k okraji podvazkového pásu, nasadila si ocelový pás cudnosti a zamkla ho na dva západy. Klíček jsem hodila do bílé obálky a podívala se do zrcadla, jestli náhodou není něco vidět. Chvíli jsem si masírovala bradavky. Nakonec jsem si přerovnala bílou halenku a spokojena se svým vzhledem vyrazila se vstříc novým zkušenostem.



Posadila jsem se do první lavice a překřížila nohy přes sebe. Posunula jsem si poznámkový blok na klíně a lehce povzdychla. Tělísko mi zaplulo hlouběji do katakomb a trochu mi to rozhodilo rovnováhu. Do místnosti se začaly valit hlučné davy ostatních studentů. Netrvalo dlouho a třída byla plná. Otřela jsem si dlaněmi obličej ve snaze zakrýt své červenající se tváře, ale asi to moc nepomohlo.

Profesor vešel do učebny. Všichni přítomní vstali, aby mu vyjádřily úctu svým pozdravem. I já jsem se krouživým pohybem narovnala vedle stolku. Na očích se mi opět zaleskl záblesk blaženosti. Pomalými kroky jsem se dobelhala ke katedře a položila na stůl svoji seminární práci. Svoji seminární práce v bílé obálce. V té, v které byla zamčena má cudnost. Profesor se na mě usmál a já se odšourala zpátky do lavice.

Nenápadně jsem se snažila profesora svádět. On nám zadal samostatnou práci a začal číst naše kreativní psaní. Nemohla jsem se dočkat, až se dostane k té mé. Vzrušením jsem se svíjela tak moc, až se mi bílá halenka lepila na má vzrušená ňadra. Koukala jsem se na něj a nemohla ho spustit z očí. Už? Už? Slastně jsem hltala každý jeho pohled do třídy, ale žádný stále ještě nesměřoval ke mně. Na patře se mi hromadily sliny a mé útroby pukaly v nekonečně euforii. Pomalu ale jistě mi skrz ocelové kalhotky začali téct proudy feromonů.

"Slečno?" Ozval se profesorův hlas a konečně spočinul zrakem na mé maličkosti. "Co to tady máte? Nechybí vám něco?" Kantor překvapeně točil v ruce klíčkem ve tvaru srdíčka.

"Co by to asi bylo? Spíš jestli nechybí něco vám." Vyzývavě jsem mu odpověděla a roztáhla nohy od sebe. Ve svitu spořivých žárovek se zatřpytil můj kovový krunýř. Po stěnách přeběhlo pár světélkujících prasátek a já slintala z vědomí, že dělám takové troufalé věci v místnosti plné lidí.

Profesor hluboce polknul a povolil si kravatu. "Je to, to co si myslím?"

"To záleží na tom, co si myslíte." Koketně jsem se usmála a chtěla se podrbat v klíně. Nešlo to. Bránilo mi v tom mé rytířské brnění. Jak plynuly sekundy i minuty, můj požitek z vibrací byl stále víc a víc intenzivnější. Po okraji židle začaly stékat kapky něhy. Už jsem to nemohla dále držet uvnitř. Ztratila jsem hlavu a začala si hrát se svými propocenými ňadry.

Profesora mé chování rozhodně zaujalo a tesknil po mém těle pohledem. Brnkala jsem si přes bradavky prsty a chvíli co chvíli se snažila sjet rukou pod kalhoty. To vzrušení už začínalo být neúnosné. Konečně zazvonil konec hodiny a studenti se rozpustili, stejně rychle jako přišli. V místnosti jsme zůstali jen sami dva. On a já.

Přistoupila jsem ke katedře a cestou zavlažila dřevěné parkety svým nektarem. Profesor mě chytil za zadek a bylo jasné, že ho mám v hrsti. Vlastně ho měl v hrsti on. Zvedla jsem nohu na stůl a řekla mu, ať mě vysvobodí z ocelové věže. Jako rytíř na bílém koni zastrčil klíček do dírky a ze mě spadla všechna tíha. Ocelová pouta padla s hlasitým cinknutím na zem. Byla jsem zas volná, ale jen na okamžik abych mohla přijmout nového dobyvatele své pevnosti.

Chtěla jsem to udělat už dávno, ale přesto mi to v ten okamžik přišlo trochu ponižující. Profesor měl svůj obličej ve výši mé citadely a hleděl na mé tekutinami slepené království. Pomalu odhrnul růže z hradeb, vytáhnul za šňůrku vibrátor ven a zabořil svůj mazlavý jazyk do mého lůna. "Áhh." Slastně jsem procitnula a přitiskla si jeho tvář pevněji k sobě. Ne nadarmo to byl učitel jazyků. Jeho orální umění bylo, jako Mona Lízá Leonarda da Vinciho.

Sténala jsem v rozkoši a už jsem byla více než dost rozehřátá. Profesor si všimnul, že už je čas dát kuře do trouby. Přehnul mě přes bytelný dubový stůl a potom jako když delfín skočí do vody, zabořil svého potápěče do mé otevřené mušličky.

"Áhh, áhh." Průbojně dobýval mé poševní stěny a probourával se stále víc a víc hlouběji. Tlačil svého průzkumníka do neprozkoumaných končin propasti a přirážel tvrději a tvrději. Mé sténání se ozývalo přes celou chodbu univerzity, až do nejútlejších koutů. Jako by hranice vzrušení neznala konce, vědomí že nás může někdo chytit, ze mě vytlačilo další gejzír slastné Vltavy.

Chtěla jsem popadnout dech, ale nedostala jsem šanci. Profesor si sednul zpátky na židli a pomohl mi vyhoupnout se nahoru do sedla. Jako Ribana a Winetů jsem se houpala v koňském sedle. S každým dalším přírazem, se jeho nenasytný dravec zahryzával hlouběji do mého masa. Představila jsem si, jaké by to bylo jezdit nahá na kolotoči a kolem mě se rozstříknul další pramen mládí.

Jízda náhle skončila. Profesor vytáhnul svého borce ven a nechal mě opět opuštěnou. Pohladil mě po hýždích a řekl: "Pro jistotu, přeci jen nemáme kondom."

"Co?" nechápavě jsem se otázala, ale odpověď přilétla doslova na peruti. Hrubou silou mi začal cpát svou kládu do konečníku a trhat mi anál vejpul. "Ááhh." Byla to strašná bolest. Moje první zkušenost se zadními vrátky. Jako by se můj zadek napichoval na kůl a ten se mi zařezával až do žaludku. Mé hýždě byly rozbořeny jak Velká čínská zeď a já nevěděla, jestli to je bolest slasti, nebo pouho pouhá bolest. Když už jsem se začala aklimatizovat jeho bušivým úderům, tak se to stalo.

Z nenadání se pohnula klika u dveří. Děkan univerzity vstoupil do učebny a tím zabouchnul poslední hřebík do rakve. Pevně se mi sevřely svaly. Z pocitu extáze, že nás někdo pozoruje, mi povolily močovody a já vypustila vlažnou spršku přes půl místnosti. Byla jsem na pokraji kolapsu, ale vyšel ještě poslední povel. Povel pro vařící tekuté magma, které se mi prohnalo sopkou až k jícnu.

"ÁÁÁHHH!" Až skoro hystericky jsem zasténala a můj hlas se rozezněl jako ozvěna celým kampusem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama