Konec velkeho matofleku

13. dubna 2011 v 15:28 | Archaell |  Trashcan
"Piru, piru, beep. Ding, dong. Klach." Prostor naplňovaly ozvěny herních automatů a otáčející se rulety. U jedné z mašin seděl náš hlavní hrdina, nebo spíš naše hlavní oběť, Dj. Skvrna. Dj Skvrna nebyl obyčejný dj. On měl talent, měl nadání. Dokázal hrát na hrací automaty jako na hudební nástroj. Vysypal z ponožky hromadu cinkajících mincí a s přesností odstřelovače ji propracovanou technikou vrhl dovnitř. Mince se ani o milimetr neodchýlila z kurzu a jako když vstoupí kokot do čerstvě otevřené panny zaplula dovnitř.


Bedna chvíli hřebčila a pištěla, až nakonec vynesla svůj ortel. Nic. Bohužel Dj. Skvrna už takové štěstí neměl. Ale jako správný hrdina on se nevzdával. Otřel si slzy z očí rukávem a pln víry v další pokus zdvihl další minci. Sfouknul z ní hromádku prachu, potom ji vyhodil do vzruchu a s dokonalou ladností ji při dopadu odstřelil rovnou do dírky na mince.

"Klach, klach, klach." Mince nezastavitelně klouzala hrdlem matu dovnitř. Přepážky se roztáčely a náš DJ. Už věděl co bude následovat. "Tudu, du, du, ding, dong." Výhra! Neuvěřitelné avšak zarážející. Vhodil dovnitř padesáti korunu a vypadla mu padesáti koruna. Ale jak už bylo řečeno náš hrdina se nevzdává. Opustil zákoutí s automaty a svižně se přesunul k ruletě.

Peněženka napěchovaná penězi. Tak zde končí úplatky od jeho ubohých studentů. Vytáhnul z přihrádky čtyři pěti tisíci koruny a strčil je do zdířky pod přístrojem. "Om nom nom nom." Rulate peníze sežrala, jako když hodíte lachtanovy syrovou rybu. Na displeji naskočil zářivý kredit a náš hrdina se ocitl před těžkou volbou. Má rozvážně a strategicky vybírat číselné kombinace, aby měl co nejlepší vyhlídky na výhru značného obnosu peněz? A nebo radši dá vše na jedno číslo, které by z něj udělalo císaře mezi matysty. Těžko rozhodnutí, ale začínalo tady jít o čas. Ruleta se rozhodla zahájit další hru.

V poslední vteřině se Dj. Skvrna dotkl dotykové obrazovky a vybral číslo pět. Je to all in. Všechno, nebo nic. Šance na výhru kolem tří procent. Vyjde to? A nebo ne? Kulička se nezastavitelně odrážela od stěn. Vypadala jako by byla živá. Po chvíli se zastavila na čísle pět. "Jóo." Náš malý Dj. Začal radostně skákat a mávat rukama. Ale ouha. Kulička se ještě nějakým nepochopitelným fyzikálním úkazem přemístila na vedlejší číslo. Dj. Nepochopitelně zíral na výherní, nebo spíš prodělní obrazovku.

"Jak se mi to mohlo jenom stát?" Zoufale kroutil hlavou a naštvaně kopnul do židle. Jenomže se mu zamotala pod nohy a spadnul placáka rovnou na čelist. O koberec si solidně rozedřel obličej, až mu na něm vyrašily rudé fleky. Zničen svojí porážkou odešel z Roxy. Tuhle bitvu sice prohrál, ale válka není u konce. Souboj s výherními automaty je nečekaný boj.

Venku už byla tma a nebylo vidět ani na krok. V tom se objevil černo černý stín. Dj. Skvrna se na něj vyděšeně podíval a procitnul: "Nemáš nějaké drobné satane?"

"Já nejsem satan. Já jsem Ožuch. Semnou přichází spravedlnost a zákon. Ty jsi svými činy poskvrnil početnost mnoha herních automatů. Nyní za to budeš nést odpovědnost a pikat.

Ožuch pozvedl do vzduchu ocelové páčidlo a nelítostným úderem, bez sebemenšího zaváhání udělal Djovi krvavej flek přes obličej. Dj. se jenom bezvládně protočil a od úst mu odlétl rudý kemr se dvěma zuby. Ožuch, ale neotálel. Znovu napřáhl tupou avšak ostrou zbraň a zasekl jí Djovi do krku. Z krční tepny mu okamžitě začala stříkat rudá řeka. Vypadalo to jako když uděláte do natlakovaného sudu s vínem díru.

Ze Skvrny se stala nezastavitelná fontánka balancující na hranici života a smrti. Nyní i Ožuchovi docházel čas. Pokud by nejednal rychle, tak by Dj mohl zemřít dříve, než by vykonal jeho ortel. Opětovaně se napřáhl a prudkým švihem Skvrnovi otevřel břicho. Ven se začala hrnout mazlavá střeva. Ožuch je pevně uchopil a začal táhnout Dj-je preš ulici jako když zatáhne Santa Klasu o otěže u sobů. Skvrna za sebou nechával rudou flekokolej.

Opodál bylo otevřené víko od kanálu. Ožuch bezvládné tělo vrhnul dovnitř, ale zaseklo se o hlavu. Proto musel Skvrnovi nejdříve zlomit vaz a pak ho dovnitř natlačit nohou. Djova svaloví hmota dopadla do fekálně znečištěného prostředí. Ležel tam doslova v hovnech a kolem tekly proudy hnědého odpadu.

Netrvalo dlouho a kolem hodokvasu se shromáždilo hejno krys. Bez slitování se zakously do pomalu hnijícího se masa a trhaly ho na kusy. Tady mu okously ucho, tady špičku nosu. A ouha, hele. Támhle běží s varletem v hubě jedno tele. A tak tragicky skonal náš hrdina.

Těžko říct kde nezastavitelný Ožuch mstitel zaútočí příště?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama