Duben 2011

Balada z nudy

30. dubna 2011 v 13:55 | Archaell |  Trashcan
Dneska syndrom vyhoření, včera deprese.
Krčim se tady v rohu, zdrcen co mi zítřek přinese.

Já sem opravdu to video nechtěl krást.
Přeci si nemyslíte, že bych vás chtěl mást.

Co vede lidi k sebevražedným sklonům?

29. dubna 2011 v 19:10 | Archaell |  Trashcan

Deprese.


Deprese přichází bez varování, a i když mají nějaké hmatatelné příčiny, jsou nepředvídatelné a zjevují se, když je člověk nejméně čeká. Mají mnoho podob, jednu horší jak druhou. Syndrom vyhoření, pocity nesmyslnosti vlastní existence a totální zhroucení vedoucí do planých sálů psychiatrických léčeben. V tom horším případě si zkrachovalá duše uváže kolem krku poslední kravatu v ne moc pestrých barvách a skočí z kymácející se stoličky do náruče smrti. Popřípadě se otráví ředidlem, ustele v autě plnym výparů a výfukových plynů, nebo když to chce udělat jo viditelně, nastoupí na poslední vlak a nechá kusy svého rozmáznutého těla projet po místní železnici.

Subjektivita lásky

14. dubna 2011 v 11:14 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Vedlejší zaměstnání při studiu je namáhavá činnost, ale člověk si musí aspoň trochu přivydělávat brigádami. Zrovna dělám v bistru. Není to sice zábavná práce, ale dívky mého věku nemají moc nevybranou a je to futr lepší, než dřepět u kasy v supermarketu.

"Vezmi si stůl čtyři." Přikázal mi můj šéf a velkým obloukem přehodil palačinku na pánvi.

"Doki, doki," silně se mi rozbušilo srdce, když jsem se podívala k zákazníkům. U čtvrtého stolu seděl kluk, kterého jsem znala už od dětství. Hodně se mi líbil, ale nikdy mě nikam nepozval, i když jsem se hodně snažila. No možná ta snaha nebyla zas tak moc velká. Každopádně to je jeho chyba a ne moje.

"Ahoj Petře. Co si dáte?" Příjemně jsem je přivítala a nervózně si třela podnos na nádobí o záda.

Petr prolistoval jídelní lístek, ale asi ho tam nic nezaujalo."Tak já bych si dal pro začátek třeba kafe."

"Takže jednu kávu a…" Koukla jsem se směrem na jeho sestru Kateřinu.

Ona chvíli žmoulala ubrus pod stolem a pak se na mě letmo usmála. "Máte něco k jídlu?"

"No máme spoustu věcí. Třeba omeletu, nebo za chvíli bude upečenej koláč a palačinky. V mrazáku se najdou určitě i další věci jako hranolky a tak."

"Tak mi přines třeba ty palačinky."

"Okay," otočila jsem se na podpatcích a spokojeně odhopkala k pultu předat objednávku.

Během dvou minut jsem byla zpátky. "Tak tady to máte. A co, že jste se přišli k nám podívat? Určitě by bylo nějaký bistro blíž."

Petr se napil kávy a trochu si spálil jazyk. Musela jsem se hodně držet, abych se nezačala smát. "Ahh. No. Přišli jsme si s tebou popovídat."

"Popovídat?" O čem by semnou asi chtěl mluvit? Hlavou mě proběhlo pár nesmyslných myšlenek, až jsem se z toho začala červenat.

"No mám navíc lístky do lunaparku, tak jestli nechceš jít zítra taky. Teda pokud nic nemáš?" On a já v lunaparku? To má být jako rande? Okamžitě jsem zrudla jak třešeň. Připadala jsem si jako parní hrnec, jako by mi z uší létaly bílé obláčky páry.

"Ne. Teda jo. Chci říct, že určitě vůbec nic naplánovanýho nemám. Takže semnou můžeš počítat na sto procent!" Sice jsem měla jít na doučování z angličtiny, ale takováhle příležitost by se jen tak nemusela opakovat. A kdo ví kam, až to může vést. "Ding, dong," rozezněly se mi v hlavě svatební zvony.
"No tak se sejdeme tam. Jestli si chceš ještě něco dát, tak si to objednej. Já už mám bejt někde jinde. Takže zatím naschle." Petr nechal na stole bankovky, zamával sestře na rozloučenou a jen za ním cinknul zvonek u dveří, už byl pryč.

Přisedla jsem si vedle Kateřiny a hned začala vyzvídat: "Nevíš, proč mě tak najednou pozval? Teda ne, že bych se mu divila, ale že tak najednou? Nikdy mě nikam předtím nepozval a bylo mnoho příležitostí. Třeba jsem s ním chtěla jít na školní ples, ale on tam nepřišel a teď najednou semnou chce jít ven? Co se asi změnit, nebo že by mu to konečně došlo? Vždycky byl spíš idealistickej typ a nikdy se nezajímal o okolí natož dívky." Náhle jsem se zarazila. Došlo mi, že jsem se nechala trochu unést a vedu spíš monolog než konverzaci. "Ah. Promiň, tady mluvím bez zastavení a nenechám tě ani odpovědět."

Kateřina si nervózně začala třít špičky ukazováčků o sebe, má totiž trochu socializační problémy a chvíli jí trvá se vyjádřit a pak odpověděla: "Neřekla bych, že by se nějak zvlášť změnil."

"Fakt? To je zvláštní. No tak zítra se to určitě dozvím. Dáš si ještě něco?"

Dívka zakroutila hlavou. "Ne díky. Už radši taky půjdu." Potom vstala od stolu a odešla ven.


Nebe plné zářivých hvězd a v pozadí hrající romantická hudba. Seděla jsem na ruském kole a Petr přímo naproti mně. Kabinka se pomalu otáčela a směřovala až na samý vrchol. Náhle sebou cukla, až mě z toho poskočilo srdce a úplně se zastavila.

Petr mi hleděl zhluboka do očí. Jeho zrak se mi doslova provrtával dovnitř hlavy. Celé jsem se napětím rozechvěla a nemohla tím tlakem ani polknout. Najednou vstal ze sedačky a přisednul si ke mně. "Víš, chystal jsem se ti to říct už hodně dlouho. Není snadné vyjádřit své city, ale prostě jsem se do tebe zamiloval." Srdce mi začalo znít jako dostihový kůň a Petr se ke mně začal naklánět. Určitě mě chce políbit! No ne, že bych nechtěla, ale takhle najednou? S očekáváním jsem zavřela oční víčka a čekala, co bude dál.

Nic. Vůbec nic se nedělo. Opět jsem otevřela oči a k mému překvapení jsem zírala na bílej strop. V propoceném pyžamu jsem se překulila na bok a "Bum!" Práskal jsem sebou o zem. Z neklidného spaní, jsem se musela tak moc převalovat, až jsem skončila na okraji postele. "Au." Ležela jsem s obličejem zaraženým do koberce a vůbec se mi nechtělo hýbat. Takže to byl jenom sen. To je strašná smůla. Teda počkat, to znamená, že nejdříve musíme do toho lunaparku jít! Svižně jsem vyskočila na nohy a rozeběhla se upravit do koupelny.


Dorazila jsem na místo schůzky asi o deset minut pozdě. Ne, že bych neměla dost času, ale vybíráním oblečení a neustálým převlékáním jsem strávila asi tři hodiny. Petr čekal na lavičce pod velkými hodinami a netrpělivě koukal na hodinky. Asi byl taky dost nervózní. To vypadá slibně. "Čau. Promiň, že jdu pozdě."

"No nejdeš zrovna v čas, ale co se nedá nic dělat. Tady máš lístek." Podal mi vstupenku a promnul si obočí. Znovu mi hlavou proběhl obsah mého snu. Že by se opravdu mělo stát, to co se mi zdálo? Mé rozjímání přerušil příchod další osoby.

"Ahoj." Ozval se hlas Kateřiny, která přicházela od stánku se zmrzlinou. Počkat. On si sebou na rande bere svojí sestru? To je úplnej debil? V mozku mi to okamžitě začalo šrotovat. Aha. Možná, že jsem to viděla až moc růžově a ve skutečnosti o žádné rande nepůjde. Zklamaně jsem si oddychla a sledovala bílé mraky na obloze.

"No, tak si to tady užijte. Až tady skončíte tak mi zavolejte a já pro vás dojedu. Mě teďka čeká nějaká práce, takže zatím čus." Řekl Petr a svižným krokem odešel pryč. Nechápavě jsem vytřeštila oči. To tam ani nepůjde s náma?!

"To myslel vážně?" Tázavě jsem se otočila ke Kateřině, která mi podávala vanilkovou zmrzlinu.

"Asi už to tak bude." Rázem se rande změnilo v dámskou jízdu. No co, když už tady jsem, tak se aspoň podívám dovnitř.


Přes počáteční zklamání to byla docela sranda. Sice jsem se nejdříve tvářila dost uraženě, ale po děsivé zkušenosti v domě hrůzy ze mě všechen vztek opadl. Vyzkoušely jsme snad všechny atrakce, které tady měli a nakonec se dostalo i na ono ruské kolo.

Na nebi opravdu zářily hvězdy a z reproduktorů se ozývaly Mozartovy skladby. Ten parchant. Kdyby to nebyl takovej debil, tak tady teďka sedím s nim a ne s jeho sestrou. Koukala jsem se ze shora dolů na malá světýlka u stánků a nadšené páry, které sem přišly strávit romantický víkend. Jak já jim jen záviděla.

"Chtěla bych ti něco říct." Přerušila hudbou doprovázené ticho Kateřina. "Není to tak úplně jednoduché. Ve skutečnosti to je hodně zvláštní a podle podle společenských norem dost trapné a ponižující. Ale už to dále nemůžu držet uvnitř. Jde o to, že jsem se do tebe asi zamilovala…" Šok. Zírala jsem na ní jak němci na orloj a z hlavy mě to vyrazilo úplně všechny myšlenky. Tak tohle jsem ani v nejmenším nečekala. Kateřina je lesbička? Nevěděla jsem, co mě šokuje víc. Jestli fakt o její, orientaci, nebo to, že to říká mě.

Zmražená nově získanými informacemi jsem na ni bez pohnutí zírala a nevěděla jak na to reagovat. Ona ovšem vstala ze sedačky, chytila mě kolem ramen a pak mě bez váhání políbila rovnou na rty. To je paráda! Takže nakonec se místo s jejím bratrem cucám s ní. Byla jsem v takovým transu, že jsem se ani nebránila.

Zaražená tím co se stalo, jsem se hned po zastavení atrakce odebrala domů. Cestou jsem nemyslela na nic jiného, než nato co se stalo. Tohle není normální. Proč se takovýhle věci musej stávat zrovna mě? A co když jsem, taky lesba a akorát si to neuvědomuju? I když jsem si to nepřipouštěla, tahle událost bude muset mít nějakou tvrdou dohru v budoucnosti.

Konec velkeho matofleku

13. dubna 2011 v 15:28 | Archaell |  Trashcan
"Piru, piru, beep. Ding, dong. Klach." Prostor naplňovaly ozvěny herních automatů a otáčející se rulety. U jedné z mašin seděl náš hlavní hrdina, nebo spíš naše hlavní oběť, Dj. Skvrna. Dj Skvrna nebyl obyčejný dj. On měl talent, měl nadání. Dokázal hrát na hrací automaty jako na hudební nástroj. Vysypal z ponožky hromadu cinkajících mincí a s přesností odstřelovače ji propracovanou technikou vrhl dovnitř. Mince se ani o milimetr neodchýlila z kurzu a jako když vstoupí kokot do čerstvě otevřené panny zaplula dovnitř.

All hail Gloryhole

10. dubna 2011 v 16:16 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Seděla jsem v lavici o polední pauze. Zrovna jsem si četla knihu o sexuálních povídkách, napsanou podle těch nejdivočejších a nejbizardnějších scénářů. Jenže moje zaujaté rozjímání přerušila tma odpadkového koše. Někdo mi ho natáhl přes hlavu a vysypal mě všechno to smetí do obličeje. Bohužel jsem vypadala jako šprt. Jenže jak se říká tichá voda břehy mele. Kdyby ostatní věděli, s jakými nechutnostmi denně přicházím do styku, určitě by se z toho pozvraceli. Neexistovala jediná sexuální praktika, od bdsm po fekál, kterou bych neviděla na internetu, nebo o ní aspoň nečetla v knihách.

Veřejná hanba

10. dubna 2011 v 12:18 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Spala jsem spokojeně v posteli a zdálo se mi o událostech předcházejících dní. Již brzy jsem měla uskutečnit výhodný ochod, který mě dostane hodně daleko z téhle díry. Ne že bych se měla špatně, ale nižší střední třída mé potřeby dostatečně nenaplňovala. Sdílela jsem malý měšťanský domek ještě s pár dalšími dívkami, za což by byla spousta lidí vděčná, ale mé ambice mířili mnohem výš. Chtěla jsem si pořídit vlastní domek se zahrádkou někde na kraji vesnických plání, kdo ví, třeba budu mít dost peněz i na nějaké to služebnictvo.

Netradiční milenka

9. dubna 2011 v 21:39 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Vrátila jsem se utahaná domů z práce a podívala se na poštovní schránku. Nádhera! Její okraj opět přetékal složenkami a účty. Kdyby nám aspoň někdo poslal pohled, ale ne. Jediná novinka mezi každodenními fakturami byla výzva k vyzvednutí doporučeného dopisu. Paráda, takže abych si kvůli tomu ještě vystála frontu na poště. Vešla jsem do bytu, složenky hodila na konferenční stolek a šáhla do kredence pro láhev červeného vína.

Rodinná pouta

9. dubna 2011 v 16:18 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
"Na na ná…" Kroutila jsem se zrovna u plotny a zvesela si přitom zpívala. Nádherný den. Nikam nespěchám, tak jsem mohla vstát až kolem oběda. Pečínka se mi doslova pekla sama pod rukama. Grilovala jsem v troubě kuře a přemýšlela o tom, co asi zrovna dělá můj manžel. Nedávno ho povýšili v práci, a tak musel odjet na služební cestu. Místo aby byl s námi doma, tak teď někde bloudí po Italských promenádách. Jak se tam asi má? Ne že bych mu nevěřila, ale doufám, že se tam nespustí s nějakou místní šlapkou. Hlavou mi proběhlo pár erotických myšlenek, až mě z toho trochu začalo brnět tělo.

Lhostejnost kolemjdoucích

8. dubna 2011 v 18:12 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Sakra! Ráno jsem se trochu zdržela ve sprše a ztratila tak drahocenný čas. Každou chvíli mi měl jet vlak a nevypadalo to, že to dneska do práce stihnu. Proč se to muselo stát zrovna dnes? Jako na potvoru měl přijít důležitý klient. Zakázka za miliony a doslova závisela na mé přítomnosti. Rychle jsem utíkala po chodníku na nádraží, ale protože se na vysokých podpatcích utíká špatně, skoro jsem si při tom vyvrtla nohu.

Odlišné cíle

8. dubna 2011 v 6:55 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Horké letní odpoledne. Seděla jsem s kamarádkami u stolu v jídelně a četla si zajímavou básnickou sbírku o nenaplněné lásce. Občas byla sice smutná, ale jinak se mi velmi líbila. Mé přítelkynině řešili velmi důležité otázky týkající se moderní doby. Hladomor, globální oteplování a tak. Nebo teda něco v tom stylu. Povídali si o posledních módních trendech, o nové populární značce opalovacích krémů a vyzývavých tipech pro plážovou módu. Anorexie, bulimie, co jíst, co ne. Kdy a proč zvracet. Prostě nejzávažnější témata současné doby.


Předávání zkušeností

7. dubna 2011 v 21:24 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

...dalším generacím.


Má první vyučovací hodina na soukromé chlapecké škole. Pečlivě jsem si narovnala svůj výstřih a záměrně nechala vykukovat obrysy krajkové podprsenky. Napnula jsem dlouhé černé punčochy a připnula je k podvazkovému pásu. To vše jsem zaštítila krátkou a hlavně vyzývavou mini sukní. Všichni studenti netrpělivě očekávali můj příchod. Odhodlaně jsem vešla do třídy. Moje přítomnost připomínala plížící se pumu k nic netušící kořisti.

Noční procházka

6. dubna 2011 v 18:12 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Asi před dvěma lety jsem si začala vydělávat na živobytí uklízením domácností. Práce hospodyně je obtížné řemeslo. Strašně nudné a hodnoceno nízkou mzdou. Situace se ovšem změnila, když jsem začala pracovat v jedné velké maloměstské vile. Moje představy o náplni práce a představy mého pána byly radikálně odlišné.

Neobvyklá hodina angličtiny

5. dubna 2011 v 17:56 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)
Učení je matka moudrosti
Poslední vyučovací hodina. Angličtina. Tento předmět zrovna nepatří mezi mé oblíbené, ale na dnešek jsem si naplánovala něco trošku extra. O polední pauze jsem navštívila dívčí toalety a vytáhnula z kabelky vibrační tělísko. Nadzvedla jsem si krátkou sukeň a opatrně ho zasunula dovnitř. Roztomilý růžový ovladač jsem si připevnila k okraji podvazkového pásu, nasadila si ocelový pás cudnosti a zamkla ho na dva západy. Klíček jsem hodila do bílé obálky a podívala se do zrcadla, jestli náhodou není něco vidět. Chvíli jsem si masírovala bradavky. Nakonec jsem si přerovnala bílou halenku a spokojena se svým vzhledem vyrazila se vstříc novým zkušenostem.


Slasti a strasti

4. dubna 2011 v 23:39 | Archaell |  Rudá knihovna (18+)

Noční překvapení

Vracela jsem se domů celkem pozdě z práce. Už bylo hodně hodin, něco málo kolem půlnoci. Pouliční osvětlení jako vždy matně problikávalo, protože se město stále ještě nedokopalo ho opravit. Zašátrala jsem v kabelce po klíčích, ale v té tmě nebylo vůbec nic vidět. Konečně jsem je našla, ale vyklouzly mi z rukou na schody. Opatrně jsem se pro ně sehnula. Z ničeho nic se přede mnou objevil tajemný stín. Pomalu jsem nadzdvihla zrak a zděšeně vydechla. Pár centimetrů od mého obličeje stála nějaká zahalená postava a v ruce svírala páchnoucí kus hadru. Chtěla jsem křičet, ale prostě to nešlo. Přitiskla mi utrženou látku k ústům a přimáčkla mě ke zdi. Mé smysly omámil chloroform a já upadla do bezbranných mdlob.


Trocha toho naturalizmu...

4. dubna 2011 v 20:18 | Archaell |  Trashcan
Asi bych měl založit archív pro vyřazený scény... třeba se budou jednou hodit.

Alex: Proč máš prsty strčený v prdeli?
Airi: Chtěla jsem se podrbat ňa zadku a ujela mi ruka.
Alex: Tak už je můžeš vytáhnout ne?
Airi se zmateně podívala stranou. Tváře se jí rudě začervenaly a pak prsty vytáhla ven. Ve vzduchu se zatřpitil proud letící vody smísený s fekální pastou. Bílá tapeta bytu se rázem proměnila v umělecké dílo, vídané v německých porno filmech.
Alex: Klystýr?" Zazněla poslední Alexova slova a potom už jen blil do květináče s kaktusem.
Airi: Jo. -.-"

Just some moar lyrics...

4. dubna 2011 v 18:08 | Archaell |  Trashcan
Show me the way to the fairy tale, show me the way to your heart.
This is not dream its truly fate and this love its pure art.

Day, after day. Waiting for you hey.
The feelings cant just fly away, theres no way away.
Sitting on the bench in park, clouds are scary, they are dark.
So, why i am? Where are you? I cant stand this with out you.

Show me the way to the fairy tale, show me the way to your heart.
This is not dream its truly fate and this love its pure art.

I would give you everything, just say a word anything.
This bruden is expanding, i donw wanna see ex ending.
You are my star only, with out you i would be lonely.
I relly wanna touch your hips, i really wanna kiss your lips.

Show me the way to the fairy tale, show me the way to your heart
This is not dream its truly fate and this love its pure art.

I would stand in endless que, just to have chance be with you.
I would give up on my pride, just please return to my side.
My hearts crying heavy tear, just why cant you stay here.
Standing in front this silly lane, i cant really stand this pain.

Show me the way to the fairy tale, show me the way to your heart.
This is not dream its truly fate and this love its pure art.

Just stop messing with my mind and became Eve for the human kind.

Zombie day ballad

3. dubna 2011 v 23:38 | Archaell |  Trashcan
The ballad version, there were lazy, speedy and elwis presley versions, but they were too dangerous tho...

http://www.4shared.com/audio/7YgnVvUt/zombie_day_balada_version.html

Zombie day - Lyrics
---
You can hide you can run but world is already gone.
It cant stay the same.Theres only more and more pain.
Its a game with a bane and you cant survive day one.
Its a shame that we cant save anyone.

Ej ej its zombie dej ej
Dum dum its our doom
Ej ej its zombie day ej ej
Dum dum its our doom

Soon they will come, devil has left the woods.
Walking corpses down the street, they will come, they will eat.
My mobile just beep, they are eating Peet.
Our lifes gona end. How could this shit happened.


Ej ej its zombie dej ej
Dum dum its our doom
Ej ej its zombie day ej ej
Dum dum its our doom

Looking from the window, its bloody blues.
Zombies going on on, we had no clues.
Its quite a rude, We are really screwed.
Theres no one who will save the day, we are just silly prey.


Ej ej its zombie dej ej
Dum dum its our doom
Ej ej we are just a prej ej
Dum dum its our doom

Scratching on my rooms doors, its horror outdoors.
There is someone screaming, just tell me that im dreaming.
I can hear theirs breathing, they are inside breaking.
I can see their faces, oh my holy graces.

Ej ej its zombie dej ej
Dum dum its our doom
Ej ej go away ej
Dum dum its our doom

So it leads to the end, How could this, this happened.
I am throwing towel in, my life is only lawling.
Shaking with a gun, what the fuck did i done.
Just last whisper before death, i am choosing rather that.

Ej ej shooting my brain awayy.

Likvidace omamných látek

3. dubna 2011 v 16:46 | Archaell |  Sarkasmus
Většina policejních aut už byla pryč a zůstala tady stát akorát poslední dodávka. Agentka Wildfire seděla u zadních dveří a znuděně si pohupovala nohou vedle kanistrů na naftu.

"Tak jak to vypadá?" Neotřele jsem se vetřel do její relaxační seance. Ona se na mě podívala, potáhla si šluka z cigarety a vypustila ven obláček kouře. Asi jí vůbec nevadí, že se válí vedle vznětlivýho materiálu.

"Ale docela dobře. Případ se podařilo vyřešit kupodivu dost rychle. Nechceš si dát taky?" Zeptala se agentka a hodila po mě pytlík s marihuanou. Ty kráso! Vona tady hulí trávu? Evidetně si všimla mého znepokojeného výrazu ve tváři. "No co koukáš? Kde myslíš, že končej všechny ty zabavený zásilky z Kuby? Kromě trávy tady máme i plný pytle koksu, ale ten ti nabízet nebudu."

Zapálil jsem si brko a dal si práska. Mmm. Tohle je teprve pohodička. Skočil jsem si naproti ní a začal se oddávat vůni spálenejch bot. "No, tak kdo to teda byl?"

Agentka si protáhla ruce nad hlavou a plivla na zem dost nechutnej chuchvalec slin. "No, tak manžel ho nakonec nezabil."

"Tak Henry na to ani nevypadá, že by byl něčeho takovýho schopnej."

...

"Du domů. Za chvíli mi začíňá oblíbeňej seriál." Zamňoukala Airi a vlnivými pohyby odešla do baráku.

Agentka Wildfire se nevěřícně podívala na odcházející kočku a pak se zmateně zeptala: "To se mi zdálo, nebo na nás ta kočka mluvila?"

"Fakt? No to bude asi tou trávou..."

Na pohlaví záleží...

1. dubna 2011 v 23:27 | Archaell |  Sarkasmus
No, takže jsem se rozhod původní postavu policistky nikoly z S.A.D. vyměnit za Nicolase. Docela to změnilo celou pointu.

Nikola: Nemůžu vás pustit dovnitř bez osobní prohlídky.
Alex: Jasný v pohodě.
Nikola: Co to máte v rozkroku? Neschováváte tam nějaké nebezpečné předměty?
Alex. No to bych ti moch ukázat, pokud si ode mě necháš prohlídnout dutiny potom ty.
Alex by dostal ránu pendrekem a složil by se v bolestech na zem.
--
Nová verze:

Nicolas: Nemůžu vás pustit dovnitř bez osobní prohlídky. To vypadá dost nebezpečně. Neschováváte tam nějakou tajnou zbraň?
Alex: Dej ty ruce pryč z mýho ptáka, nebo ti narvu do prdele vodní hydrant!
Nicolas: To zní jako zajímavá nabídka...
V tenhle okamžik dá Alex fízlovy pěstí a začne do něj kopat.
Nicolas se pocuchanej odplazí mezi skupinku policajtů.
Nikolas: Kapitáne, tohle bylo jasný napadení veřejného činitele!
Kapitán WIldfire si nejdříve promne dlaní tvář a potom vstane z dodávky.
Kapitán Wildfire: Co se tady stalo?
Alex: Tenhle buzerant mě sexuálně obtěžova!
Kapitán Wildfire: Nicolasi, je to pravda?
Nicolas: Budeš věřit jemu, nebo mě?
Nicolas místo odpovědi dostane kolenem do žeber.
Kapitán Wildfire: Začni se chovat normálně jinak tě nechám vykastrovat!
--
Mimochodem kapitán Wildfire je ženská ^^.

So i was doodling around...

1. dubna 2011 v 21:01 | Archaell |  Sarkasmus
Dostal jsem geniální nápad, že bych moch začít přemejšlět, co budu chtít nakreslit na přebal. No snad jako beta verzovej náčrtek to malířovi bude stačit :D Teď ještě nějakýho sehnat, ale času dost... Hmm Možná by Angela mohla ještě držet mimino, který se tam objeví jako podstatnej klíč.